<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>

hrom – Zahřmjti

• hrom, g. m. (od hŕ, cum accentu, geſt hłas ſtřełby Božj z obłaků) fulmen, Donner. hrom bige, tłuče.
• hromobitj, g. n. (hromů třjſkánj) fulminatio, donnerſchlag.
• hromowý, adj. ut hromowý koŕenj, asparagus. Spargen.
• hromek, l. hromowek, g. m. hromky, hromowky, plur. idem hromowé kořenj
• hromſký, adj. idem ohromený (nedobrý, bezbożný) hromſký tułaku, to hromſký pachołe. etc.
• hromopraný (hromem q. vdeřený, t. Newažný, łechkomyſłný) ut hromopraná ſſełma, nequam Böſewicht. etc.
• III/250 hromugi, hromował, hromowati. Imp. act. (hromem łagi, złořečiti) per fulmen maledicere, durch denn donner ſchelten, fluchen.
• hromowáček, g. m. (kdo rád hromuge) Composita ex eo perfecta sunt, na, od, po, pře, pro, wy, za-hromowati. doſti ſe nahromował, giż odhromował, (t. přeſtał hromowati) coż on pohromuge, až vſłyſſj; geſſtě by onen tohoto přehromował. wſſak by ſe mohł prohromowati (t. hromowánjm zſtratiti) wyhromował ſobě ſſatławu, kdo to zahromował. (t. hromowati začał.)
• hromjm, -ił, -iti, Imp. act. (hromem neb hřmotem gakým koliw děſým) Perfectum eius est.
• Ohromiti (hromem, neb hřmotem, a čim koli giným zděſyti, a omračiti) attonitum reddere, percellere, erſchrecken. III/251 Act. 9. 7. ſtáli ohromeni gſauce ( attoniti, erſtarret. )
• Ohromný, adj. (z čeho hruza gde) ut ohromný čłowěk, hłas etc.
• Pohroma, g. f. (neſſtěſtj negaké prudce přiſſłé) infortunium insperatum, ein VnVerhofftes Vnglück. přiſſła naň pohroma.
• hřjmám, hřjmał, hřjmati, Imp. act. appropriatur DEo. tonare, donnern. Iob. 37. 4. Bůh ſyłný, hřjma hłaſem ſwým etc. Item sumitur locò (hřmjm) ut hřjmá, tonat, es donnert. Meth. (złořečjm, łagi zuřiwě na nėco žehrám) maledicere, execrari, fluchen, υerfluchen. což tam hřjmá.
• hřjmáwám, freq. hřjmáwati.
• hŕjmánj. Subst. part.
• hřjmadło, g. n. (náſtrog, hřjmacý.) III/252 Sic tormenta, dicuntur: hřjmadła. Composita ex hřjmám sunt perfecta. ut
• Zahřjmati, (začjt hřjmati) incipere tonare, anfangen zu donnern. ¤ ut dnes giž zahřjmało, (zahřměło) In Significatione Meth. admittit præp. na, od, pro, wy, za-hřjmati. mohł ſe nahřjmati, doſti toho nahřjmał, (t. nałáł, nazłořečił) brzoli pak odhřjmá, (t. přeſtane hřjmat) prohřjmał byſe, (zſtratił byſe w hřjmánj) wyhřjmał ſobě nemoc, které tak brzo nezahřjmá, (t. neodbyde) zahřjmał trochu, ałe hned přeſtał.
• hřmjm, hŕměł, hřmjti, Imp. Neut. appropriatur nubibus. tonare, donnern. což tam hřmj.
• hřměnj, n. part. (hřjmánj)
• III/253 hřmot, g. m. idem hřměnj. ¤ Meth. (hłuk gakýkoli) strepitus, tonus, sonus, Thon. Gethöne
• hřmotný, adj. (hłaſytý, křikławý, zwučný) sonorus, Lautbar, ut hřmotný hłas, (t. ſyłný)
• hřmotně, adu. hřmotnoſt, Subst. Composita ex hřmjm sunt perfecta. ut
• Pohřmjti, (hrubě hřmjti) což ty hrochauny pohřmj, quomodo tormenta tonabunt, wie werden die Stücke donnern.
• Pohřmjwati, et přihřmjwati (pomału a čaſto hřmjti) parum et sæpè tonare, wenig und offt donnern.
• Přihřmjti, Meth. (přigjti) insperatè aduenire, Vberfallen. ut přihřměli na III/254 Nás, (t. přihrnuli ſe nenadale na nás)
• Zahřmjti, (začjt hřmjti, zahřjmati) tuſſjm tam zahřměło, (začało hřjmat) adag. Na hoło zahřměło (slib bez ſkútku:) item nezdařiło ſe.

<<

Seznam kořenných hesel A B C Č D E F G Ch H I K L N O P Q R Ř S Sſ T V W Y Z Ž

>>