Lyko,
g. n.
(od łaupenj,
q:
łypko: geſt wnjtřnj bjłá tuhá kůra na dřewě)
liber, Baſt.Adag.
kdyż ſe łyka drau, tehdáž na ně gjt. (t. kdyžť dáwagj, teda brát)
dum pluit, molendum est.
Lýčj,
l.
Legčj,
g. n. idem
Lyko.
III/924Ličený,
adj.
(co z łýčj geſt)
ut
ličený prowaz,
Ličenec,
Lyčák,
g. m.
(ličený prowaz)
Lykno,
l.
łukno, (geſt koš, neb nůſſe ze ſtromowé kury vděłaná)
corbis, Korb.
Lyknugi,
l.
łyknugi ſe,
alij etiam
liknugi ſe (tuhý gſem co łyko t. nechtiwě ſe mám k něčemu, łenkugi ſe, łenugi ſe)
ut
kdo chce zyſku, muſý ſe nełyknowati (t. gjti, pracowati)
u.
łnu.