| << | Seznam kořenných hesel | >> |
Botnám – Božj
auflauffen, ſich aufblaſen.
Stieffel.
Adag:
Swec dokud gedné Boty nevſſige, druhé nezačjná. (t. práce ſe ma gedna za druhau konati, ne gednák to, gednák ono chytati) w cyzý boty ſe obauwati, (t. cyzý powinnoſt na ſe Bráti)
Composita ex
Botnám, Botnjm, Bopnjm.
sunt futura: ut:
nabotnám, nabotnjm, nabopnjm.
fut. Imperfectum formatur
I/202
in
ugi,
et etiam ex Freq: Simpl: ut:
nabopnjwám,
l.
nabopňugi, nabotnjwám,
l.
nabotňugi, nabotnáwám,
l.
nabotňugi.
præs. Imp. ¤ Et Sic reliqva, Cum præp.
do-, na-, o-, po-, pře-, při, roz-, v-, wy-, z-, za-bopněti, za-botněti, za-botňati. nech toho, až dobopnj. hrozně po Smrti nabotnał, nabotněł, nabopněł.
valdè post mortem intumuit,
er iſt machtig nach dem Todt aufgeloffen.
nabopněło mu břicho,
intumuit ipsi venter.
der Bauch iſt ihm aufgeloffen.
Ta děwka nėgak nabopněła (
l.
obopněła)
l.
te děwce negak břicho nabopněło. (
l.
obopněło) hrách, když pořád pobopnj, brzo zbopnj, (nabopnj, vbopnj) hłeď wſſak aby nepřebopněł, ani ne wybopněł. nech ať
I/203
trochu zabopnj, wſſak giž zabopnjwá. (t. pobopnjwá) ¤
Sic reliqva.
kolb, Puſican.
| << | Seznam kořenných hesel | >> |