běločervený

, bíločervený příd. bílý a červený: b. prapor

černočervenozlatý

, černočervenožlutý příd. černý, červený a zlatý n. žlutý: č-á vlajka

černočervený

příd. 1. černý a červený: č-é šaty 2. tmavočervený: č-á dužnina

červen

, -vna m. (6. j. -u) šestý měsíc kalendářního roku: 21. června začíná léto; slunný, deštivý č.

červenati

ned. stávat se červeným; rudnout: třešně začínají č.; — červenati se ned. být červený, jevit se červ…

červenavý

příd. zbarvený do červena; načervenalý, začervenalý: č-á záře; č-á pleť; → přísl. červenavě

červencový

příd. k červenec: horký č. den; hist. č-á revoluce (ve Francii r. 1830)

červenec

, -nce m. 1. sedmý měsíc kalendářního roku †2. měděný peníz; červeňák (Něm.)

†červeněti

, †červeněti se ned. (3. mn. -ějí) červenat, červenat se

červenice

, -e ž. hlína načervenalé barvy: mazlavá č.; vymazat kamna č-í

červenice

I, -ic ž. pomn. červené kalhoty hanáckého kroje

červeniti

ned. (3. mn. -í) (co) barvit na červeno: č. tváře; č. si rty; slunce červení hory; — †červeniti se n…

červenka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. malý zpěvný ptáček s rezavou náprsenkou; zool. rod Erithacus: č. obecná 2.

červeno

přísl. v. červený

červeno

I, -a v. červený

červeno-

první část složených slov spojující část druhou s významem příd. jm. červený, a to 1. jako s jednou …

červenobílomodrý

, červenobělomodrý příd. červený, bílý a modrý; → přísl. červenobílomodře, červenobělomodře: č. lemo…

červenobílý

příd. červený a bílý: český č. prapor; → přísl. červenobíle

červenočerný

příd. červený a černý: č-á korouhev; → přísl. červenočerně: č. pruhovaný

červenohlavý

příd. mající červenou hlavu: č. stehlík

červenohnědý

příd. hnědý s červeným odstínem, nádechem, červeně hnědý: č-é listí

†červenokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) muž s červeným kabátem; husar; policista

červenoklasý

příd. mající červené klasy: č-á pšenice

červenokmenný

příd. mající červený kmen: č-áborovice

*červenokropenatý

příd. červeně kropenatý: č. šátek (Něm.)

červenolící

příd. mající červené líce; růžolící: č. dítě

červenolistý

příd. mající červené listy: č-á růže

červenomodrobílý

příd. červený, modrý a bílý: č-á československá vlajka

červenomodrý

příd. červený a modrý: č. dres; → přísl. červenomodře

červenonohý

příd. mající červené nohy: č. čáp

červenooký

příd. mající červené oči: č. králík

†červenopláštník

, -a m. (6. mn. -cích) muž v červeném plášti; voják; kat

červenoplodý

příd. mající červené plody: č-á malina

červenoruký

příd. mající červené ruce: č. rváč (Vanč.)

červenostrakatý

příd. červeně strakatý: č. skot s hnědě rudými skvrnami na srsti

červenošedý

příd. 1. červený a šedý: č. svetr 2. šedý s červeným odstínem, nádechem: č-á barva kůry mozkové

*červenovlasý

příd. mající ryšavé vlasy, rudovlasý: č-á dívka (Rais)

červenozelený

příd. červený a zelený: č. ornament; → přísl. červenozeleně

červenozem

, -ě ž. zeměd. (v subtropickém až tropickém pásmu) půda červené barvy (s vysokým obsahem kysličníku …

červenozlatý

příd. 1. červený a zlatý: č-á korouhev 2. zlatý s červeným odstínem, nádechem: č-á barva šperku; → p…

červenožlutý

příd. 1. červený a žlutý: č-á vlajka 2. žlutý s červeným odstínem, nádechem: č-á mosaz; č-é světlo;

červený

příd. 1. mající barvu krve, květu vlčího maku ap.; rudý: č-á barva; č-á růže, tužka; č-é víno (op. b…

fialovočervený

příd. 1. fialový a červený: f. koberec 2. červený s odstínem do fialova, fialově červený: f-é rty

hnědočervený

příd. 1. hnědý a červený: h. vzor 2. červený s hnědým odstínem, nádechem: h-á kůra; h-é střechy

infračervený

příd. (z lat. zákl.) fyz. i-é záření, paprsky jsoucí pod hranicí vnímatelnosti lidským zrakem

jasněčervený

, jasněmodrý ap. v. jasně 1

modročervený

příd. 1. červený do modra: velká m-á ruka (Rais) 2. modrý a červený: m. prapor

načervenalý

příd. zbarvený do červena, s nádechem do červena; červenavý: n-é vlasy; n. pískovec; bot. muchomůrka…

načerveniti

dok. (3. mn. -í) (co) obarvit na červeno, pokrýt červenou barvou: n. si rty

†náčervený

příd. načervenalý: n-é růžičky (Hol.)

počervenalý

příd. řidč. trochu načervenalý, červenavý: kašna z kamene p-ého (Jir.); → přísl. †počervenale

počervenati

dok. řidč. trochu zčervenat: tváře jí počervenaly

pročervenalý

příd. místy zčervenalý, červený: p-é tváře

pročervenávati se

ned. řidč. jevit se místy červeně: (les) se za dvorem pročervenával (Jir.)

přičervenalý

příd. řidč. zbarvený trochu do červena; načervenalý: p. nos; p. kabát (Mácha)

přičerveniti

dok. (3. mn. -í) (co) trochu n. více načervenit: p. rty

rozčervenalý

příd. řidč. silně se červenající: stráňka r-á hvozdíčky (Jah.); byla r-á v tváři rozpálená

rozčervenati

dok. řidč. (co, koho) silně zbarvit do červena: (vítr) rozčervenal ti tváře (Merh.); zlost ji rozčer…

světločervený

příd. poněk. zast. světle červený: s-á skvrna

šedočervený

příd. 1. šedý a červený; červenošedý 1: š-á kravata 2. řidč. červený do šeda: š-á látka; → přísl. še…

temnočervený

příd. řidč. tmavočervený: t-á skvrna

tmavočervený

příd. tmavě červený: t-á látka bordó; t-á růže rudá; t. žár; bot. kruštík t.; → přísl. tmavočerveně:…

začervenalý

(*začervenělý Rais) příd. poněkud n. téměř červený; červenavý, načervenalý: z-á kůže; z-á záře lampy…

začervenati se

dok. 1. (též *z. Třeb.) stát se červeným, zprav. krátce, na chvíli: nebe se začervenalo; z. se jako …

*začervenávati se

, *začervenávati (Jah.) ned. k začervenati se 1: často se z. (Šim.)

začervenělý

v. začervenalý

začerveniti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. něčím červeným zašpinit: z. ubrus, podlahu vínem 2. učinit červeným: ranní …

zčervenalý

příd. takový, kt. zčervenal: mrazem z. obličej; oči z-é od pláče; stál celý z.

zčervenati

dok. stát se červeným, nabýt červeného zbarvení: mraky zčervenaly od zapadajícího slunce; tváře zčer…

*zčerveněti

dok. (3. mn. -ějí) zčervenat: tvář zčerveněla jako laloch krocaní (Čech)

*zčerveniti

dok. (3. mn. -í) (co) učinit červeným, dodat červeného zbarvení: (krev) zčervenila sněhobílý límec (…

zelenočervený

příd. zelený a červený: z-é jablíčko

zlatočervený

příd. 1. červený do zlatova: z-á kůrka buchet; z-é moře (Rais) 2. zlatý a červený; → přísl. k 1 zlat…

žlutočervenavý

příd. řidč. červenavý do žluta: ž-é světlo

žlutočervený

příd. 1. žlutý a červený; červenožlutý 1: ž. dres; ž-á vlajka 2. červený do žluta: ž. plamen svíčky;…