bohočlověk

, -a m. náb. bůh a zároveň též člověk; bohočlověctví, -í s. náb. spojení bytosti božské a lidské

člověk

, -a m. (5. j. -če, mn. lidé v. t.) 1. nejvyspělejší živá bytost se schopností myšlení a řeči; lidsk…

†člověkosloví

, -í s. antropologie

nadčlověk

, -a m. (1. mn. nadlidé) (v idealist. filosofii Nietzschově) ideál člověka biologicky a kulturně vyš…

nečlověk

, -a m. (čast. mn. nelidé) tvor nemající lidskou přirozenost n. dobré lidské vlastnosti: spílat bab …

opočlověk

, -a m. (1. mn. -lidé) antr. člověk prvního vývojového stadia: o. jávský Pithecanthropus; o. čínský

*pačlověk

, -a m. (1. mn. palidé) zrůdný, špatný člověk: prolhaný p. (K. J. Ben.)

podčlověk

, -a m. (1. mn. -lidé) kniž. člověk pokládaný za něco nižšího n. projevující se tak svými činy: sedl…

pračlověk

, -a m. (mn. 1. pralidé, 2. -dí, 3. -dem, 4. -di, 6. -dech, 7. -dmi) antr. člověk vývojového stadia …

spolučlověk

, -a m. (mn. spolulidé) poněk. zast. člověk v poměru k ostatním lidem; bližní: záští k s-u (Sez.); n…