dožebroniti se

dok. (3. mn. -í) expr. (čeho; k čemu) dožebrat se (v. do- II 1): d. se uznání; d. se k účinkování na…

nažebronit se

dok. i ned. (3. mn. -í) (~; koho, 2. p.) hojně a opětovně žebronit; přen. úpěnlivě, mnoho prosit (v.…

vyžebronit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) žebroněním získat: v. si sousto chleba; přen. v. si návrat (Fuč.) vypros…

zažebronit

dok. (3. mn. -í) expr. krátce, chvíli žebronit: nechoďte, stařečku, zažebronily děti (Herb.)

žebro

, -a s. (†žebra, -y ž., Klicp., Tyl) (2. mn. -ber) 1. jedna z obloukovitých kostí obepínajících a zp…

*žebronil

, -a m. (1. mn. -ové) expr. kdo žebroní (Nový)

žebronit

ned. (3. mn. -í) expr. 1. (oč; na kom co, *koho, 4. p.) naléhavými prosbami se něčeho domáhat, něco …

žebronivý

příd. expr. k žebronit: ž. hlas prosebný; ž. dopis; → přísl. žebronivě: mluvit ž. (Herrm.)

žebrota

, -y ž. 1. žebrání: živit se ž-ou; chodit ž-ou, na ž-u, po ž-ě; přen. umění jde ž-ou (Pfleg.) málo v…

žebrování

, -í s. skupina žeber (ve význ. 5): zlatý náramek zdobený ž-m; přen. ž. beránků na obloze (Čap.-Ch.)…

žebrovaný

příd. opatřený žebry (ve význ. 5); mající na sobě žebra (ve význ. 5): ž-é topné trubky; – ž. hřbet k…

žebrovati

ned. tech. (co) vytvářet na něčem (např. válcováním) žebra (ve význ. 5): ž. plechy, trubky

žebrovatý

v. žebrovitý

žebroví

, -í s. 1. soubor žeber (ve význ. 3, 4, 5): ž. klenby; gotické ž. Vladislavského sálu; – ž. stropu n…

žebrovice

, -e ž. lesní kapradina s žebrovitě dělenými listy; bot. rod Blechnum: ž. různolistá

*žebrovina

, -y ž. krajina se skalnatými pruhy vyčnívajícími nad povrch (Drda)

žebrovitý

(*žebrovatý Jah.) příd. 1. připomínající žebra (ve význ. 3, 4, 5): ž-é klenutí; – železobetonová ž-á…

žebrovka

, -y ž. (2. mn. -vek) žebernatka se soudečkovitým tělem; zool. rod Beroe: ž. vejčitá

žebrovník

, -a m. (6. mn. -cích) obojživelník s vyniklými žebry po stranách těla; zool. rod Pleurodeles

žebrový

příd. k žebro 3, 4, 5: archit. ž-á klenba jejíž nosnou kostrou je soustava žeber; – stav. ž. strop t…