Jakub, -a m. 1. zast. též Jakob a řidč. Jákob jm. starozákonního patriarchy, syna Izákova: svým zvláštním útvarem obličeje poukazoval na rod J-ův (Pfleg.) židovský původ 2. osobní jm. mužské: hrušky do J-a dozrály do svátku svatého Jakuba (25. července); → expr. zdrob. Jakoubek, -bka m.; — v. též Kuba, Kubíček aj.