aniž sp. 1. podřadicí označuje zápor věty způsobové: poslouchá soustředěně, aniž sebou pohne; přišel, aniž se (byl) ohlásil; kdyby byl věděl, že bude vítán, byl by přišel, aniž by se byl ohlásil 2. souřadicí kniž. označuje zápor uváděné věty v souvětí slučovacím n. odporovacím; a ne, ani ne, ale ani ne: kmotr ho nezdržoval, aniž pozval (Jir.); Talafús žádnému nic neřekl, aniž ke komu se hlásil (Jir.); kovářka Viktorce přikázala, aby to od sebe nedávala, aniž komu ukazovala (Něm.) *3. ve větách odporovacích ve významu místo co, místo aby: jeho krásné a silné smysly se směle zmocňují světa, aniž mu melodicky podléhají (Pujm.); sloveso po aniž bývá v témž způsobu jako sloveso věty řídící: ozn. připomínám, aniž chci radit (řidč. podmiň. aniž bych chtěl radit); podmiň. připomněl bych, aniž bych chtěl radit (řidč. ozn. aniž chci n. aniž jsem chtěl radit); byl bych tam šel, aniž bych byl pozván (řidč. aniž jsem byl pozván); by lze vypustit v případech jako: dobrý vedoucí, který by práci řídil, aniž (by) ji zdržoval; zprav. bývá sloveso po aniž v témž čase: připomínám, aniž chci radit