autoreferát

, -u m. (6. j. -u, -ě) vlastní referát o díle: místo spisu byl uveřejněn jen a.

autor

(†auktor), -a m. (autorka, -y ž.) (z lat.) 1. původce, spisovatel literárního díla tvůrce uměleckého…

autorisace

[-za-], autorizace, -e ž. autorizování: a. překladu; úřední a.; autorisační, autorizační příd.: a. p…

autorisovaný

[-zo-], autorizovaný příd. 1. takový, který dostal úřední schválení, povolení k něj. činnosti: a. ús…

autorisovati

[-zo-], autorizovati ned. i dok. 1. (co, koho) úředně povolovat, povolit, schvalovat, schválit; (co,…

autorita

(†auktorita), -y ž. (z lat.) 1. všeobecně uznávaná vážnost, úcta, váha, moc; rozhodující vliv: otcov…

autoritář

, -e m. kdo příliš zdůrazňuje svou nebo cizí autoritu: ředitel úřadu byl tak trochu a.

autoritářský

příd. k autoritář: a. poměr, stát; → přísl. autoritářsky: a. si počínat

autoritářství

, -í s. přílišné zdůrazňování autority: a. církve; individualistické a.; odpor k a.; postavit se pro…

autoritativní

[-ty- i -tý-] příd. založený na autoritě, opírající se o autoritu; mající n. zdůrazňující autoritu; …

autorský

v. autor

*pseudoautorita

, -y ž. nepravá, pochybná autorita: naše p-y (Ner.)

spoluautor

, -a m. (spoluautorka, -y ž.) kdo se společně s někým podílí na autorství něčeho; spolutvůrce: s. kn…