bezejmenný příd. 1. nemající jméno; nepojmenovaný; anonymní: b. potůček; b-á obec, hvězda; b-á kritika (zř.) nepodepsaná; b. mluvčí; b. dav 2. takový, jehož jméno není známo: b. hrdina; zůstat b.; dík b-m dárcům 3. kniž. neurčitý, nejasný, nepojmenovatelný: b. pocit; b-á touha, myšlenka 4. kniž. nevýslovný, nesmírný, velký: b. úžas; b-á hrůza, lítost, bolest; zpodst. -jmenno, -a s. kniž. co nemá jména; neznámo: ztrácet se do b-a (R. Svob.); zaniknout v b-u; přísl. -jmenně; podst. -jmennost, -i ž.