brod

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. mělké místo v řece, umožňující přechod: vůz jel přes b.; (v názvech obcí)

brodicí

příd. určený, sloužící k brodění: gumové b. boty pro rybáře

brodidlo

, -a s. (2. mn. -del) brodiště: dětské b.; b. pro koně

brodiště

, -ě s. (2. mn. -šť) místo, kde se lze brodit; místo brodu; mělké koupaliště; brodidlo: b. pro děti;…

broditi

I ned. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. (co) plavit, koupat (zvířata): b. koně, dobytek *2. toulat se: b…

*broditi

II ned. nář. (proti komu) brojit, sočit (Herb.)

brodivec

, -vce m. brodivý pták: bahňáci jsou brodivci

brodivý

příd. k broditi: b. pták; b-é stroje schopné činnosti i při částečném ponoření do vody, poloponorné

*brodný

příd. k brod: b-é toky které lze přebrodit

*brodový

příd. k brod: b-á pěšina

brodský

příd. k Brod: b-é náměstí; — havlíčkobrodský, českobrodský aj. (k míst. jm. Havlíčkův Brod, Český Br…

dobroděj

, -e m. (1. mn. -ové) (dobrodějka, -y ž.) poněk. zast. kdo koná dobro; dobrodinec: děkovat svému d-i…

dobrodinec

, -nce m. kdo prokazuje dobrodiní, dělá milosrdné, dobré skutky: d. lidstva; velký d.; hraje si na d…

dobrodiní

, -í s. 1. konání dobra, poskytování prospěchu, prokazování milosrdných skutků: dočkat se nevděku za…

dobroditel

, -e m. (dobroditelka, -y, dobroditelkyně, -ě ž.) řidč. dobrodinec; *dobroditelství, -í s. dobročinn…

dobrodruh

, -a m. (mn. 1. -zi, -hové, 6. -zích) (dobrodružka, -y ž.) ten, kdo vyhledává nebezpečné n. vzrušují…

dobrodušný

příd. kniž. dobrácký, dobrosrdečný, dobromyslný: d. lid; d-á tvář; d. pohled jevící dobrotu srdce; →…

Frankobrod

v. Frankfurt

havlíčkobrodský

příd. k Havlíčkův Brod (město v Čechách)

nabrodit se

dok. i ned. (3. mn. -í) mnoho a často se brodit (v. na- II): co se v zimě nabrodil sněhem

nebrodný

příd. voj. takový, kt. nelze přebrodit

německobrodský

příd. k Německý (dnes Havlíčkův) Brod: n-dští občané

obroda

, -y ž. (†obrod, -u m., 6. j. -u, Čech, Hol. aj.) obrození: o. života; na jaře nastává v přírodě o.;…

*obrodič

, -e m. obroditel, buditel, zvl. národní (Pražák)

*obrodičský

příd. k obrodič, obroditelský, buditelský: o-á práce (Pražák)

obroditel

, -e m. (obroditelka, -y ž.) kniž. kdo usiluje o obrodu, o obrození, kdo je provádí; buditel: o. lid…

obroditelský

příd. k obroditel; buditelský: o-á činnost; o-é snahy

obroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) dodat něčemu novou kvalitu, obnovit svěžest něčeho; vzpružit, vz…

*obrodivý

příd. k obroditi, způsobující obrodu: o-á síla; → podst. *obrodivost, -i ž.

obrodný

, řidč. obrodní příd. k obroda; obrozovací: o-é snahy, hnutí; o-á síla; o-í práce (Z. Nej.); → přísl…

pobrodit se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) expr. (v čem) trochu se brodit (v. po- II): p. se v rybníce

probroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) broděním se, namáhavě projít: p. se vodou, bahnem; přen. probrodili s…

přebroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) (co) broděním projít, přejít: p. řeku; — přebroditi se dok. (~; kudy) br…

přibroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) (kudy; kam) broděním přijít: p. se mělčinou (Mor.)

*sebeobroda

, -y ž. obrození sebe samého: schopnost s-y (Kultura)

svinibrodský

příd. k Svinibrod (starší čes. jm. města Schweinfurt v Bavorsku): tech., výtv. s-á zeleň druh ostře …

vybroditi se

dok. (3. mn. -í, podst. -dění) 1. broděním se vykoupat: v. se v potůčku 2. (odkud; kam) broděním se …

vyšebrodský

příd. k Vyšší Brod (město v jižních Čechách): v. klášter; V-á madona

†zbrodeň

, -dně ž. (z pol.) nepravost 2, zločin (Staš.)

zbroditi

dok. (3. mn. -í, trp. -děn) řidč. zast. (co) přebrodit: tu zbrodily (ženy) celou kalužinu skrz naskr…

†zbrodník

, -a m. (6. mn. -cích) zločinec (Klicp.)

železnobrodský

příd. k Železný Brod (město v severních Čechách): ž-é sklo