autovakcína

, -y ž. med. očkovací látka připravená z baktérií získaných přímo z nemocného, který jimi má být očk…

cín

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. stříbrobílý kov, prvek zn. Sn: doly na c. 2. ob. cínové nádobí: sbíra…

cínárna

, -y ž. (2. mn. -ren) závod na zpracovávání cínu

cínař

, -e m. výrobce cínového zboží; (dř. též) obchodník s cínovým zbožím: konvář a c.

cínařský

příd. k cínař: starodávné řemeslo c-é; c-á dílna

cínařství

, -í s. výroba cínového zboží, (dř. též) živnost cínaře

cínatan

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny cínaté

cínatý

příd. chem. označující sloučeniny dvojmocného cínu: chlorit c.

†cíněný

příd. zhotovený z cínu, cínový: c-á nádoba, číše, rakev; c. talíř

cíničitý

příd. chem. označující sloučeniny čtyřmocného cínu: kysličník, sirník c.

cínie

[-ny-], -e ž. zahr. ostálka (nazv. podle něm. botanika Zinna) (bot.)

cínovati

ned. (co) povlékat tenkou vrstvou cínu: cínování železného plechu ○ předp. od-, po-, s-, vy-, za-

cínovcový

příd. k cínovec: c-á žíla

cínovec

, -vce m. miner. nerostný kysličník cíničitý (SnO2); kasiterit; — Cínovec, -vce m. obec v Čechách

cínový

příd. k cín: c-é doly na cín; c-é rudy obsahující cín; c-í vojáčci, c-é mísy z cínu; přen. c-á obloh…

debrecínka

, -y ž. (2. mn. -nek) ob. debrecínský párek

debrecínský

příd. k Debrecín (město v Maďarsku): potrav. d-é párky druh hrubosekaných párků výrazné kořeněné chu…

Franc

, -e, Franci, -ho m. (z něm.) zast. dom. František: pan Franc (ze zámku) vrchnostenský úředník z dob…

glycína

, -y, glycínie [-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) zahr. vistárie (bot.); glycínový příd.: g. keřík

kapucín

, -a m. (kapucínka, -y ž.) 1. člen větve františkánského řádu (nosící hnědé roucho s dlouhou kapucí)…

kapucínek

, -nka m. (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích) 1. expr. zdrob. ke kapucín 1-3 2. druh nosorožíka s hnědý…

kapucínský

, kapucínství v. kapucín

lycínka

, -y ž. zast. stud. slang. lyceistka (Mach.)

macek

, -cka m. (mn. 1. -ckové, -cci, 6. -ccích) 1. expr. kocour, kočka n. jiné zvíře, zvl. velký těžký za…

macík

, -a m. (6. mn. -cích) ob. expr. zdrob. k macek 1 1. kocour, kočka n. vepř, řidč. jiné zvíře: m. spo…

magacín

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm. driv. arab.) ob. skladiště, sklad: vojenské m-y; překládání m-u; → zd…

medicína

[-dy-], -y ž. (z lat.) 1. (zast. lid. meducína, Rais) ob. lék: užívat m-u proti kašli; lahvičky od m…

medicínský

[-dy-] příd. (z lat.) hovor. lékařský: m-á fakulta; m. spis; → přísl. medicínsky: být m. vzdělaný; e…

meducína

v. medicína

Nácek

, -cka m. dom. Ignác; → zdrob. Nácíček, -čka, Nácínek, -nka m.; — nácek, -cka m. (1. mn. -ckové, -cc…

odcínovati

dok. tech. (co) odstranit cínový povlak z kovového odpadu

oficína

, -y ž. (z lat.) poněk. zast. pracovna, dílna u někt. zaměstnání, např. lékárnická, knihtiskařská, h…

pecen

, -cnu m. (6. j. -u) bochník: p. chleba; → zdrob. *pecínek (nář. pecenek Směja), -nku m.

pocínovati

dok. (co) povléci tenkou vrstvou cínu: p. měděné nádobí; pocínovaný kotel, plech, drát

pocínovávati

ned. k pocínovati

pocínovna

, -y ž. (2. mn. -ven) dílna n. závod, v kt. se pocínovává (plech): galvanická p.

resorcin

[-zo-ín], rezorcín, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. organická látka ze skupiny dvojsytných fen…

rezorcín

v. resorcin

ricín

, ricin [-ín], -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. zbož. (jedovatá) látka obsažená v semenech skočce obecné…

salicin

[-cín], salicín, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. rostlinný glykosid salicylalkoholu používaný …

*scínovati

dok. (co) k cínovati; sletovat cínem: hrneček z plechu nastříhal a scínoval (Preis.)

socín

, -a m. zř. hanl. socialista: s-e zatracenej (Drda); → expr. zdrob. *socínek, -nka m.: Kubásek, to j…

svícen

, -cnu m. (6. j. -u) 1. stojan na svíčku n. (kdysi) na louč: dřevěný, kovový, skleněný s.; sedmirame…

tercína

, -y ž. (z it.) liter. strofický útvar tří veršů, přičemž se druhý verš strofy rýmuje s lichými verš…

vakcína

, -y ž. (z lat.) med. očkovací látka z mrtvých n. živých baktérií, po jejímž vstříknutí si organismu…

vycínovati

dok. (co) opatřit (uvnitř) cínovou vrstvou; pocínovat: v. dno nádoby

zacínovati

dok. (co) cínem zalít, uzavřít: zacínovaná rakev