církev

I, -kve ž. (z řec.) náboženská organizace pův. křesťanská, pak i jiná, sjednocená týmž vyznáním: c. …

církev

II, -kve ž. (z rus.) řidč. pravoslavný kostel; cerkev: šero božích církví (Jir.); na vesnicích se st…

církevněslovanský

příd. k církevní slovanština: c. jazyk církevní slovanština; c-é památky, písemnictví psané v církev…

církevní

příd. k církev: c. modlitby, přikázání, tresty církví stanovené; c. právo upravující poměry nábožens…

církevnický

příd. k církevník; zprav. hanl. přepjatě dbající ustanovení církve a jejich formálního dodržování: c…

církevnictví

, -í s. zprav. hanl. církevnický ráz: c. a klerikalismus; jednostranné c.; přen. c. politických stra…

církevník

, -a m. (6. mn. -cích) oddaný příslušník církve: několik velkých katolických c-ů (Hol.): c. jemný a …

mimocírkevní

příd.: m. vlivy; m. náboženství

odcírkevniti

dok. (3. mn. -í) (co) zbavit církevního vlivu, rázu: o. stát; o. školu

odcírkevňovati

ned. k odcírkevniti: o. veřejný život

pocírkevniti

dok. (3. mn. -í) (co) učinit církevním: p. školy

proticírkevní

příd. namířený proti církvi: p. agitace; osvícenský duch p.; → přísl. proticírkevně: smýšlet p.

zcírkevniti

dok. (3. mn. -í) (co) dát něčemu církevní ráz: z. školství