celkový příd. 1. týkající se celku: c-á plocha, váha; c. počet; dobrý c. stav; c-á situace; c-á úroveň; c. úpadek; c-á narkóza, infekce; c-é onemocnění (op. lokální, místní); zast. c-é šaty ušité v celku (Jir.); c-é dveře (Jir.); jaz. genitiv c. označující celek, jehož část udává řídící člen spojení (např. kus cukru), partitivní 2. zaměřený jen na celek; zahrnující celek, ne podrobnosti; souhrnný, úhrnný (op. částečný); povšechný, přibližný (op. přesný): c. pohled, dojem, obraz; c-á úprava, tendence; c-é pojetí; c-é hlášení; c. výsledek, posudek; c-á hodnota; c. plán; c. náklad; přísl. celkově v. t.; podst. celkovost v. t.