cherubín, -a (1. mn. -i), cherub, -a (1. mn. -ové) m. (z hebr.) 1. druh andělů; kniž. anděl vůbec: strážný ch.; žena s tváří ch-a nevinnou, krásnou; zpívá jako ch. překrásně 2. bás. (nejč. o ženě) ideální, dokonalá, nevinná n. krásná bytost; cherubínský, cherubský příd.: ch-á krása; ch-é zvuky