díra

(nespis., často expr. ďoura), -y ž. (2. mn. děr) 1. místo něj. předmětu, z něhož byla samovolně n. v…

-dírati

jen s předp.: o-, pro-, pro- se, roz-, s-, vy-, z-

dodírati

ned. k dodrati, dodříti: d. peří; – expr. d. šaty dotrhávat; – expr. d. sedláky robotou ničit

nadírati

ned. zast. (co) mocně roztahovat, nadouvat (zprav. ústa, hrdlo): hlasem hrdlo nadírá (Vin.); n. nos …

*oděrač

, *odírač, *odíratel, -e m. kdo někoho odírá (Třeb., Ner., Čech)

odírač

, odíratel v. oděrač

odírati

ned. k odříti 1-3: o. si ruce; – o. kůru se stromu; – o. kmen stromu; přen. expr. o. lid; → nás. odí…

prodírati

ned. 1. k prodrati, k prodříti 1: p. kalhoty, boty; – slunce si prodírá cestu skrz mraky razí si †2.…

rozdírati

ned. k rozedříti, k rozedrati: ostré kameny jí rozdíraly nohy do krve dřely, drásaly; sůl rozdírala …

rozdíravý

příd. řidč. k rozdírati; rozdírající, drásavý 2: r. stesk (Píša); → přísl. *rozdíravě: (o soustrasti…

sdírati

ned. k sedříti: s. špínu se stěny kartáčem; s. kůži s hlavy (Svob.); (skalám) slapy sdírají řezné hr…

špindíra

, -y ž. i m. ob. expr. špinavec 1. člověk nedbající čistoty, nečistotný, špinavý 2; šmudla: umyj se,…

udírat se

ned. řidč. expr. k udřít se: mnoho hodin se (cvočkáři) prací udírají (Ner.)

vdírati se

ned. k vedrati se: střepina se vdírá do ruky; přen. expr. zima vdírá se do příbytků (A. Mrš.); nechc…

vydírač

, vydírač- v. vyděrač, vyděrač-

vydírati

ned. 1. (na kom; koho, 4. p.) hrozbami, vyhrůžkami neoprávněně na někom něco (zvl. peníze, výhody ap…

vydíravý

příd. řidč. k vydírati 1, 2, vyděračný: lidé lakotně v-í (Klost.); → podst. vydíravost, -i ž.

zadírati

ned. 1. kniž. (co kam) vtlačovat, vtiskávat, zarývat: bolestí z. nehty do tváří *2. (oč) drsně naráž…

zdírati

ned. kniž. a zast. (co) k zedrati, zdráti 1; rozdírat, rozrývat: rádlo zdírající zem (Vrchl.); přen.…