addenda

, -nd s. mn. (lat.) kniž. přídavky, dodatky

Aden

, -u m. (6. j. -u) britské koloniální území v jižním cípu Arábie, jeho hlavní město, opevněný přísta…

adenoidní

[-o-i-] příd. (z řec.) med. a. vegetace zbytnělá tkáň hltanové mandle

akcidence

, -e ž. (z lat.) †1. vedlejší, příležitostná, mimořádná práce, zprav. v úřadě (Herrm.) †2. vedlejší …

akcidens

neskl. s. (mn. -ncia, -ií), akcidencie, -ií ž. mn. (z lat.) filos. co je vedlejší, přechodné, náhodn…

akcident

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) kniž. nepředvídaná, náhodná událost, příhoda

akcidentála

, -y ž. (z lat. zákl.) hud. znaménko pro zvýšení n. snížení tónu, platné jen pro jednotlivou notu n.…

akcidentální

příd. (z lat.) vedlejší, náhodný, nepodstatný: a. význam; bot. a. druhy náhodné

antecedence

, -e ž. (z lat.) kniž. co předchází; podmínka, předpoklad: a. dalšího vývoje

Ardeny

, -en ž. pomn. zalesněné pohoří na hranicích Francie a Belgie; ardenský příd.: a. kůň; A. les (zast.…

ascendence

, -e ž. (z lat.) práv. příbuzenství v pokolení vzestupném; ascendenční příd.

ascendent

, -a m. (z lat.) práv. kdo je příbuzný v pokolení vzestupném; ascendentní příd.

Bádensko

, -a s. historické území v jihozápadní části Německa; Bádensko-Württembersko [-vi-], B-aW-a s. země …

beztendenční

příd. jsoucí bez tendence; netendenční: b. novelistika (Ner.); b. umění; b. posudek nezaujatý; → pří…

bodden

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) zeměp. nížinatá část pobřeží zatopená mořem; zálivy odříznuté od moře ná…

bovden

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) tech. ocelové lanko v ohebné trubici k ovládání brzd ap. na dálku (nazv…

†Brande(n)burk

, -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) lid. název obyvatel Prus: zle, matičko, zle, Brandeburci zde (…

cedent

, -a m. (z lat. zákl.) práv. kdo postupuje pohledávku; postupitel

celodenní

příd.: c. práce, provoz, výlet; c. zaměstnání; → přísl. celodenně: být c. zaměstnán

celotýdenní

příd.: c. práce; c. výdělek

*codenní

příd. každodenní: c. kupec (Ner.); c. cesta; → přísl. *-denně (Ner.)

čtrnáctidenní

příd.: č. dovolená; → přísl. čtrnáctidenně; čtrnáctideník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) časopis vy…

čtvrtodenní

příd. med. č. zimnice každý čtvrtý den se opakující; ♦ ob. je jako č. zimnice nelze se ho zbavit

čtyřdenní

, čtyrdenní příd.: č. kurs; č. štěně

čtyřtýdenní

příd.: č. období

čtyřicetidenní

, čtyřicíti- příd.: č. deště

dekadence

, -e ž. (z lat.) 1. úpadek, upadání, úpadkovost: měšťácká d.; d. národa; mravní d. 2. uměl. buržoazn…

dekadent

, -a m. (dekadentka, -y ž.) vyznavač, stoupenec dekadence: ruští d-i; básník d.

dekadentní

(*dekadentský) příd. k dekadent, k dekadence: d. škola francouzská; d. literatura, básník; d. období…

den

, dne m. (j. 3., 6. dni, dnu (ve dne), mn. 1., 5. dni, dny, bás. a kniž. dnové, 2. dní, dnů, 3. dnům…

denacifikace

, -e ž. (z lat. zákl.) vymycování, vymýcení, odstraňování, odstranění nacistické ideologie a jejích …

denacifikovati

ned. i dok. (co) provádět, provést denacifikaci něčeho; denacizovat, odnacizovat: d. Německo

denacionalisace

[-za-], denacionalizace, -e ž. (z lat. zákl.) 1. odnárodňování, odnárodnění 2. vrácení státem znárod…

denacisace

[-za-], denacizace, -e ž. (z lat. zákl.) denacifikace

denacisovati

[-zo-], denacizovati ned. i dok. (co) denacifikovat

denár

, -u m. (z lat.) 1. stříbrná mince starověká a středověká: římský d.; český d.; 12 d-ů byl groš; pře…

denasalisace

[-za-za-], denazalizace, -e ž. (z lat. zákl.) jaz. ztráta, odstranění nosovosti hlásky, nosové výslo…

denatalita

, -y ž. (z lat. zákl.) snížení porodnosti, ubývání porodů

denaturace

, -e ž. (z lat. zákl.) denaturování: d. lihu, cukru; denaturační příd.: d. směs

denaturalisace

[-za-], denaturalizace, -e ž. (z lat. zákl.) práv. vzdání se, ztráta státního občanství

denaturálka

, -y ž. zast. ob. denaturovaný líh (Neum.)

denaturát

, -u m. (6. j. -u) denaturovaný líh

denaturovati

ned. i dok. (z lat. zákl.) (co) 1. přidáním jistých přísad činit, učinit někt. produkty nepoživateln…

denazalizace

v. denasalisace

dendrit

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) 1. hut. stromečkovitý krystal kovů n. slitiny vznikající při tuhnu…

dendro-

(z řec.) první část složených slov spojující část druhou s významem řec. slova dendron strom, a to 1…

dendrolit

, -u m. (6. j. -u) bot. zkamenělé dřevo; dendrolitický [-ty-] příd.

dendrolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v dendrologii; dendrologie, -e ž. nauka o dřevinách; dendro…

dendrometr

, -u m. les. přístroj k měření průměru a výšek stojících stromů; stromoměr; dendrometrie, -e ž. les.…

*denervovati

ned. (z lat. zákl.) působit vydráždění nervů: válka denervuje

*děněžka

, *denežka, -y ž. (rus.) drobný peníz, penízek (Hol., Čel.)

denice

, -e ž. jitřenka: zářivá, jasná d., d. vychází; → zdrob. denička I, -y ž.

denička

II, -y ž. novin. slang. denní zpráva v novinách: psát d-y

deničkář

, -e m. novin. slang. novinář píšící denní zprávy (K. Čap.)

deník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. kniha, sešit ap., do nichž se zapisují denní události, zážitky, …

deníkář

, denikář, -e m. novinář n. redaktor denních listů

deníkářský

, denikářský příd. k deníkář, denikář: d-á vzpomínka

deníkový

příd. k deník: d. záznam; d-é poznámky; d-á forma románu; úč. d. zápis účetní zápis v deníku; d. člá…

deniti se

ned. (3. mn. -í) bás. rozednívat se, dnít se (Heyd., Hol.)

denivelisace

[-ny-za-], denivelizace, -e ž. (z fr.) odstranění, odstraňování nivelizace: d. mezd a platů; denivel…

denivka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. cizokrajná statná bylina (trvalka) s krásným květem podobným lilii, u nás č…

denní

příd. 1. k den 1: d. mzda, norma; d. dávka potravin; d. výkaz za den; d. pochodový výkon za den; d. …

dennodenní

příd. expr. každodenní: d. práce, procházka; → přísl. -denně: d. někam chodit; d. někoho potkávat

denominace

, -e ž. (z lat.) poněk. zast. nazvání, pojmenování (nejč. náboženské společnosti): církve nejrůznějš…

denominativum

[-tý-], -va s. (z lat.) jaz. slovo odvozené od jména podstatného n. přídavného (rozl. od deverbativu…

denotace

, -e ž. (z lat. zákl.) jaz. souhrn předmětů n. jevů označených pojmenovací jednotkou a vymezující je…

denotát

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) jaz. předmět, jev označený pojmenovací jednotkou, pojmenovaný, ozn…

densimetr

[-zi-], denzimetr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) fyz. hustoměr

dentála

, -y ž. (z lat.) jaz. zubná souhláska, zubnice; dentální příd. jaz. zubný: d. hláska zubnice

dentice

[-ty-], -e ž. (z lat. zákl.) med. výskyt zubů, prořezávání zubů: první, druhá d.

dentin

[-týn], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) med., anat. hmota, z které jsou převážně složeny zuby; zubov…

dentista

[-ty-], -y m. (1. mn. -é) (dentistka, -y ž.) (z fr.) pracovník oprávněný vykonávat urč. práce na chr…

denudace

, -e ž. (z lat.) geol. odnášení zvětralých částí hornin na zemském povrchu větrem, vodou ap.; odnos;…

denuklearisace

-za-], denuklearizace, -e ž. (z lat. zákl.) odstraňování, odstranění nukleárních zbraní: d. Středomo…

denunciace

, -e ž. (z lat.) udání, nařčení, donášení: d. u úřadů, na nejvyšších místech; podlá d.; být propuště…

denunciant

, -a m. (denunciantka, -y ž.) (z lat.) udavač, donašeč: stát se d-em; falešný d.; denunciantský příd…

denuncovati

(*denunciovati, Hol.) ned. i dok. (z lat.) (~; koho) udávat, udat, donášet, nařknout: není schopen d…

denzimetr

v. densimetr

dependence

, -e, dependance [-pandáns], -e [-se] ž. (z fr.) vedlejší budova, přístavek, pobočka, vedlejší ubyto…

descendence

, -e ž. (z lat.) kniž. potomstvo; posloupnost; práv. příbuzenství v pokolení sestupném; descendenční…

descendent

, -a m. (z lat.) kniž. potomek; práv. kdo je příbuzný v pokolení sestupném: nezletilý d.; descendent…

desetidenní

, desíti- příd.: d. pobyt; d. dítě

devítidenní

příd.: d. lhůta; d. mládě; círk. d. pobožnost novéna

disidence

[dy-], -e ž. (z lat.) kniž. odštěpení (od státu, strany ap.): obava Anglie ze severoirské d.

disident

[dy-], -a m. (z lat.) kniž. odštěpenec, rozkolník, odpadlík: politický, náboženský d.; disidentní, d…

dividenda

[dy-], -y ž. (z lat. zákl.) peněž. (v kapit. systému) podíl z čistého zisku akciových společností vy…

dlouhodenní

příd. bot. d. rostliny vyžadující k svému vývinu léto s dny delšími než 12 hodin

důchodenský

příd. k důchod: d. úřad (dř.) spravující důchody panství, velkostatku

duodenitis

[-nytys], duodenitida [-tý-], -tidy ž. (z lat. zákl.) med. zánět duodena

duodenum

[-dé-], -na s. (z lat.) anat. dvanáctník; duodenální [-de-] příd.: med. d. vřed; d. sonda

dvacetidenní

, dvacíti- příd.: d. plavba; d. mládě

dvanáctidenní

příd.: d. výlet; d. kuřata

dvoudenní

příd.: d. výlet; d. mládě

Eden

, -u m. (z hebr.) jm. krajiny, v níž byl podle bibl. podání ráj; — eden, -u m. (6. j. -u) kniž. ráj:…

evidence

, -e ž. (z lat.) 1. vedení záznamů o něčem, vedení v seznamu, vedení v patrnosti; přehled: e. branců…

evidentní

(*evidentný) příd. (z lat.) zcela jasný, patrný, zřejmý; samozřejmý, jistý, nepochybný: ta věc je zc…

*excedent

, -a m. (z lat. zákl.) výtržník

excedent

I, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) peněž. (v pojišťovnictví) část škody, kterou pojišťovna postupuje…

expresident

[-zi-], -a m. bývalý president

feromolybden

[-dén], ferro-, -u m. (6. j. -u) hut. slitina železa s molybdenem

filodendron

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) zahr. liána s velkými laločnatými a děrnatými listy, u nás pěstovaná jak…

garden party

[gárdn párty] neskl. ž. (angl.) řidč. zahradní slavnost

gulden

, -u m. (6. j. -u) (z hol.) peněž. jednotka nizozemské měny, nizozemský (holandský) zlatý; platidlo …

Hnězdno

, -a s. (6. j. -ě) město v Polsku; hnězdenský příd.: h-é arcibiskupství; vězení h-é (Vanč.)

hoden

v. hodný 3

identický

v. identita

identifikace

[-ty-], -e ž. identifikování: i. zločince; i. mrtvoly; identifikační příd.: i. postup; i. služba; i.…

identifikovati

[-ty-] ned. i dok. (z lat.) (koho, co) 1. považovat za totožné; ztotožňovat, ztotožnit: i. učení táb…

identita

[-ty-], -y ž. (z lat.) úplná stejnost; totožnost: zjistit i-u zjistit, o koho jde, kdo to je; mat. t…

incidence

, -e ž. (z lat.) mat. vztah dvou útvarů (např. bodu a přímky), při kterém jeden obsahuje druhý n. má…

incident

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) nahodilý případ, příhoda, zprav. nemilá, nepříjemná, rušivá, ale men…

independent

, -a m. (z angl. driv. lat. zákl.) stoupenec independentismu; independentský příd.: i. směr; í-é hnu…

independentismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. (v anglikánské církvi) směr usilující o nezávislost náboženských obcí…

intercedent

, -a m. práv. osoba, kt. přislibuje zajištění závazku vedle hlavního dlužníka n. za něho

interdentála

, -y ž. jaz. hláska mezizubná; interdentální příd. jaz. mezizubný: i. hláska

iredenta

(†iridenta), -y ž. (z it.) polit. (v kapit.) nacionalistické hnutí národnostní menšiny usilující odt…

iredentismus

[-tyz-], -mu m. polit. iredenta; program iredenty: hlásání, propagace i-u

iredentista

[-ty-], -y m. (1. mn. -é) stoupenec iredentismu, člověk pracující ve službách iredenty: němečtí naci…

jeden

čísl. zákl. (ž. jedna, s. jedno; mn. jedni, jedny, jedna, u pomn. podst. jm. pravidelně: jedny housl…

jedena-

, jedna- první část složených slov význ. číselného připojovaná před desítky a vyjadřující počet (jed…

jedenadvacet

, jednadvacet, -třicet,... -devadesát čísl. zákl. (stejně spr. a zejm. ve spojení se jmény počítanýc…

jedenáct

(†jedenácte, Koll., Čel., Šmil. aj.) čísl. zákl. označuje počet 11: žili spolu j. let; děti od deset…

jedenáctapůl

v. -půl

jedenáctapůl-

v. jedenapůl-

jedenácti-

první část složených slov spojující část druhou s význ. číslovky jedenáct (jedenáctičlenný mající je…

jedenáctičlenný

příd.: j-á brigáda

jedenáctihektarový

příd.: j. lán ve výměře jedenácti hektarů

jedenáctihodinový

příd.: j-á pracovní doba

jedenáctiletý

příd.: j. syn; j-á škola škola o jedenácti postupných ročnících; jedenáctiletka, -y ž. (2. mn. -tek)…

jedenáctiměsíční

příd.: j. období; j. dítě

jedenáctimetrový

příd.: j-á vzdálenost

jedenáctinásobný

čísl. nás. jedenáctkrát opakovaný, jedenáctkrát větší; jedenácteronásobný; → přísl. jedenáctinásobně

jedenáctipatrový

příd.: j-á budova mající přízemí a jedenáct pater

jedenáctislabičný

příd.: j. verš

jedenáctistrunový

příd.: j-á harfa

jedenáctisvazkový

příd.: j-é dílo

jedenáctitunový

příd.: j. náklad

jedenáctiveršový

příd.: j-á sloka

jedenáctka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. číslice 11; zprav. ob. to, co je jí označeno: označit stránku j-ou; jet do …

jedenadvaceti-

, jednadvaceti-, řidč. jedenadvacíti-, jednadvacíti-,... jedenadevadesáti-, jednadevadesáti- první č…

jedenadvacetičlenný

příd.: j. orchestr

jedenadvacetiletý

příd.: j. boj; j. jinoch

jedenadvacetiměsíční

příd.: j. lhůta; j. dítě

jedenapůl

v. -půl

jedenapůl-

ve složeninách jako jedenapůlcoulový, jedenapůlhodinový, jedenapůlkrát, jedenapůlletý, jedenapůlmili…

*jedenice

, -e ž. hojné jedení, hojné jídlo (Rais)

jedenkrát

čísl. nás. příslovečná k jeden 1. jednou: přišel jen j. za rok pozdě; j. sto tisíc 2. v platnosti př…

jedenmecítma

čísl. zákl. zast. jedenadvacet: j. let: obl. ryb. slang. (při výlovu rybníků) při počítání ulovených…

jednodenní

příd.: j. cesta; j. mládě; ekon. j. graf cykličnosti

jednotýdenní

příd.: j. mzda za jeden týden

jízdenka

, -y ž. (2. mn. -nek) lístek opravňující k jízdě dopravním prostředkem: j. na osobní vlak, na rychlí…

jízdenkový

příd. k jízdenka: j. blok jízdenek; j-á daň z jízdenek

jurisprudence

, -e ž. (z lat.) práv. právní věda; právnictví

kadence

-e ž. (z it.) 1. hud. zakončení hudební myšlenky n. skladby vůbec; závěr, klauzule; virtuózní vložka…

kadencovaný

příd. znějící v kadencích, mající formu kadence: k-á řeč, věta; k. smích; → přísl. kadencovaně

kadencovati

ned. tvořit kadence, v kadencích; (co) dávat něčemu podobu kadence: varhaník kadencuje; – básník kad…

kadencový

, kadenční v. kadence

*každodeníček

, -čku m. zápisník se záznamy o každém dnu, deník (Pal., Mach.)

každodenní

příd. každý den se vyskytující, objevující, opakující; denní: k. host, práce, vysílání, cvičení; k. …

každotýdenní

(*-týdní) příd.: k. ceremonie; k-dní kázání (Nov.); → přísl. *každotýdně

Kladno

, -a s. (6. j. -ě) město v Čechách; kladenský příd.: k-ští hutníci

†knihvedení

, -í s. vedení knih, účetnictví (Herrm.)

koincidence

[ko-in-], -e ž. (z lat.) kniž. splývání, shoda, souhlas: k. rytmů, oktávy; k. mezi Rukopisy a Hankov…

kolikadenní

příd.: k. to byl pochod?; k. potulky krajem osvěží několikadenní

kolikatýdenní

příd.: na k. dovolenou má nárok?

kondensace

[-za-], kondenzace, -e ž. (z lat.) odb. 1. zhušťování, zahušťování: k. mléka; jaz. komplexní k. užit…

kondensát

[-zát], kondenzát, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) odb. látka vzniklá kondenzací; kondensátní, konde…

kondensátor

[-zá-], kondenzátor, -u m. (z lat. zákl.) elektr. přístroj k hromadění elektřiny; tech. zařízení na …

kondensor

[-zor], kondenzor, -u m. (z lat. zákl.) fyz. soustava čoček n. zrcadel n. čoček i zrcadel pro úpravu…

kondensovaný

[-zo-], kondenzovaný příd. odb. zhuštěný: k-é mléko pasterované mléko zahuštěné odnětím části vody;

kondensovati

[-zo-], kondenzovati ned. i dok. (z lat.) odb. (co) zhušťovat, zhustit: šťávu silně kondenzujeme; —

kondensovna

[-zo-], kondenzovna, -y ž. (2. mn. -ven) pracoviště, kde se kondenzuje (zejm. mléko): k. mléka

*kondescendence

, -e ž. (z lat.) kniž. (ke komu, čemu) shovívavost, blahosklonnost: k. ke každému netvaru i polotvar…

*konfidence

, -e ž. (z lat.) 1. důvěrné sdělení, důvěrnost: dát se při vzájemných k-ích strhnout citem (Vrchl.)

konfident

, -a m. (konfidentka, -y ž.) (z lat.) důvěrník, pomocník policie: policejní k.; placený k. udavač; k…

konkludentní

příd. (z lat.) kniž. odůvodňující urč. úsudek: práv. k. čin projev vůle nikoli výslovný, z kterého v…

korespondence

, -e ž. (z lat.) 1. (s kým; mezi kým) písemný styk; dopisování: rozsáhlá k.; osobní, obchodní, redak…

korespondent

, -a m. (korespondentka, -y ž.) (z lat.) 1. úředník obstarávající korespondenci v závodech, úřadech …

korespondentství

, -í s. zaměstnání korespondenta (ve význ. 2): dopracovat se k. (Ner.)

kredenc

, -e ž., řidč. m. (*kredence, -e ž.) (z něm. driv. it.) 1. skříň na nádobí a na příbory (někdy též n…

kredencká

, -é ž. zast. hovor. žena zaměstnaná v bufetu (v kredenci) v restauracích n. vinárnách: v bufetu sed…

kredencovat

ned. zast. hovor. (co) podávat, servírovat: k. zákusky a nápoje (Vrchl.); přen. expr. k. pohár nadše…

kredenční

v. kredenc

kredenčník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zř. zast. kredenc 1 (Zey.)

labiodentála

, -y ž. (z lat. zákl.) jaz. labiodentální souhláska; -dentální příd. jaz. retozubný: l. souhlásky la…

laktodensimetr

[-zi-], laktodenzimetr, -u m. (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj k stanovení hustoty mléka; mlékom…

leden

, -dna m. (6. j. -u) první měsíc kalendářního roku: mrazivý l.; l. ledna Nový rok

ledenec

, -nce m. poléhavá bylina s velkými žlutými motýlovitými květy; bot. rod Tetragonolobus: l. přímořsk…

leidenský

[laj-] (dř. ps. leydenský) příd. k Leiden (město v Nizozemí): fyz. l-á láhev kondenzátor elektřiny v…

leydenský

v. leidenský

loden

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) text. hrubší vlněná látka (někdy s dlouhým vlasem): plášť, uniforma ze z…

lodenový

v. loden

milosrdný

příd. mající slitování, soucit, prokazující, projevující je: být m. k odpůrci; m. Samaritán (bibl.);…

ministrpresident

[-ny-zi-], -a m. (podle něm.) řidč. ministerský předseda; -presidentský příd.: m-é křeslo; → podst.

místopresident

[-zi-], -a m. poněk. zast. zástupce presidenta (Havl. aj.); vicepresident

mládencovat

ned. ob. 1. žít jakožto mládenec, neženat: má už dost toho mládencování 2. být mládencem o svatbě, p…

mládenčit

ned. (3. mn. -í) řidč. ob. mládencovat: pan lesní stále mládenčí (Rais)

mládenec

, -nce m. (5. j. -nče) 1. dospívající jinoch, mladík: z hocha se stal pěkný m. 2. nejč. ve spoj. sta…

mládenecký

příd. k mládenec: m. život (starého) mládence; m. byt; → přísl. mládenecky: žít m.

mládenectví

, -í s. 1. řidč. věk dospívajícího jinocha; jinošství: přichází do let m. 2. stav mládence (ve význ.…

mnohodenní

, mnoha- příd.: m. cesta

mnohotýdenní

, mnoha- příd.: m. nepřítomnost

Modena

, -y ž. město v Itálii; modenský příd.

molybden

[-dén i -den], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. kovový, těžko tavitelný prvek, zn. Mo; molybden…

molybdenan

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny molybdenové: m. amonný

molybdenit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) miner. leštěnec molybdenový; molybdenitový příd.

Naarden

[na-], -u m. (6. j. -u) město v Nizozemí; naardenský příd.: n. hrob Komenského

nádenický

příd. k nádeník: n. proletariát; n. oblek; n-á práce, přen. expr. namáhavá, těžká; hanl. to je n., n…

nádenictví

, -í s. zaměstnání nádeníka: živí se n-m; přen. hanl. literární n. bezduchá, mechanická práce

nádenictvo

, -a s. nádeníci (jako celek)

nádeničina

, -y ž. ob. nádenická práce; expr. namáhavá, těžká práce: utloukal se n-ou; – trénink boxerů je hoto…

nádeničit

ned. (3. mn. -í) ob. konat nádenickou práci, pracovat jako nádeník; expr. (komu) úmorně pracovat, dř…

nádeník

, -a m. (6. mn. -cích) (nádenice, -e ž.) dělník najímaný dř. k pomocné práci na jeden den n. placený…

nádenka

, nádeňka, -y ž. nář. nádenická práce: živila ji n-nkou (Jahn)

†nádenní

příd. najatý za denní mzdu: lidé n. (Wint.)

najedenkrát(e)

(ps. též na jedenkrát(e)) přísl. obl. mor. najednou: tu n. někdo na mne zavolal; vydat n. třicet zla…

najedený

příd. nasycený, sytý, dobře vypadající, blahobytný: nemohl jsem tu n-ou bábu ani vidět (Ben.); → pří…

†navedení

, -í s. návod, poučení: dávat někomu n., co a jak dělat; neměl ze škol žádného n., jak hleděti (na v…

nedojedený

příd. 1. ne zcela snědený: n-é jídlo; n. oběd 2. takový, kt. se nenajedl; nenasycený; takový, kt. by…

nejeden

čísl. neurč. víc (mnohem víc) než jeden, leckterý, mnohý; leckdo: n. závodník nedoběhl; n. z návštěv…

několikadenní

příd.: n. zájezd; – n. mládě

několikatýdenní

(*několikatýdní Tyl) příd.: n. zpoždění; – n. mládě

nemilosrdný

příd. nemající, neznající slitování, soucitu, neprokazující, neprojevující je, přísně a tvrdě vyžadu…

nenajedený

příd. expr. 1. stále hladový, špatně živený: n-á děvucha, která by polykala i kamení (Mart.) 2. hlta…

nepovedený

příd. takový, kt. se nepovedl; nepodařený, nezdařený: n-á práce; n. pokus; n. žert, přen. nevhodný, …

nestudent

, -a m. (nestudentka, -y ž.) někdo jiný než student, kdo není studentem: studenti i n.

nestudentský

příd. jiný než studentský: n-é obecenstvo; n-á dělnická mládež; n-é chování nevhodné pro studenta

nezvedenec

, -nce m. expr. nezvedený člověk; nezbedník, nevychovanec, rozpustilec: chovat se jako n.; potrestat…

nezvedenost

(†nezvednost Slád.), -i ž. 1. vlastnost toho, kdo je nezvedený; nezbednost: n. dětí 2. nezvedený kou…

nezvedený

(†nezvedný Vrchl.) příd. špatně vychovaný; nezdárný, nevychovaný, darebný; nezbedný, rozpustilý: n-é…

†nijeden

, -dnoho čísl. žádný: n-u z povinností svých nezanedbám (Sab.)

obden

(ps. též ob den) přísl. každý druhý den: navštěvovali se o.

obdeník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) časopis, noviny vycházející obden

obdenní

příd. řidč. jsoucí, dějící se obden: o. noční služba; o. cvičení; o. tisk

oddenek

, -nku m. (6. mn. -ncích) 1. bot. podzemní vytrvalá část stonku, zprav. plazivá 2. les. spodní část …

oddenkatý

příd. bot. mající oddenek: o-é trávy (např. pýr)

oddenkový

příd. k oddenek: les. o-é dřevo; bot. o-á hlíza vzniklá ztluštěním oddenku (např. u bramboru)

odvedenec

, -nce m. muž, kt. byl u odvodu uznán schopným voj. služby, odvedený branec; rekrut: den nástupu o-ů…

odvedenecký

(*odvedenský) příd. týkající se odvedence n. odvedenců: o-á zábava; o-ská kytka (Nový)

odvedení

, -í s. nář. část střechy nad záspí; přístřešek (Baar); v. též odvésti

odvedený

, -ého m. odvedenec: o-í si zpívají

okcident

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. řidč. kniž. západ (světová strana) (op. orient): orient a o. (Čap…

*okcidentál

, -a (1. mn. -ové), *okcidentálec, -lce m. obyvatel Okcidentu (Ner.), *okcidentálský příd.: umění o-…

okcidentál

I, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) jeden z umělých mezinárodních jazyků

*okcidentalismus

[-iz-], -mu m. (z lat. zákl.) kniž. západnictví: přeakcentovaný o. (Math.)

*okcidentalista

, -y m. (1. mn. -é) stoupenec okcidentálu

okcidentální

, okcidentálský v. okcident a okcidentál, -a

oldenburák

, -a m. zeměd. slang. oldenburský kůň

oldenburský

příd. k Oldenburk (jm. několika měst v Německu); zeměd. o. kůň těžký tažný kůň pocházející z kraje k…

opředení

, -í s. čím je něco opředeno: přen. o. snu (Maj.); elektr. tkaninový izolační obal vodiče; v. též op…

ortodentie

v. ortodontie

ortodontie

[-ty-], řidč. ortodentie, -e ž. med. odstraňování nepravidelností ve vzrůstu zubů; ortodontický příd…

osmidenní

příd.: o. pobyt; o. štěně

osmitýdenní

příd. osminedělní: o. kurs; o. sele

ostudenit se

ned. nář. ochladit se: hovořili o čase, jak se ostudenil (Jir.)

paradentosa

[-óza], paradentóza, parodontosa, parodontóza, -y ž. (z řec. + lat.) med. chronické onemocnění dásní…

patnáctidenní

příd.: p. výlet; p. kotě

pendentiv

[pandántý-], pandántiv, -u m. (6. j. -u) (z fr. zákl.) archit. klenbový cíp nad kouty čtvercových n.…

pětidenní

příd.: p. cesta; p. dítě

pětitýdenní

příd.: p. lhůta; p. štěně

plodenství

, -í s. bot. soubor plodů z jednoho květenství (např. úbor slunečnice, hrozen vína)

pojedení

(nář. pojezení Preis.), -í s. expr. jídlo: dobré p.; → expr. zdrob. pojedeníčko (nář. pojezeníčko Ko…

†pojedenkrát(e)

přísl. 1. jedenkrát, jednou, kdysi (Heyd.) 2. pojednou (Lum.)

pokladenský

příd. (dř.) týkající se nemocenské pojišťovny, pokladny: p-ští lékaři

*poloden

, -dne m. doba mezi dnem a nocí: matný p. (Vrchl.); — rozl. od půlden

polodenní

, řidč. půl- příd. trvající, starý půl dne: p. vyučování; půldenní kuře

polykondensace

[-za-], polykondenzace, -e ž. chem. reakce, při kt. vznikají polymery postupnou kondenzací; polykond…

poradenský

příd. k poradna: p-á činnost, služba; p-á a preventivní zdravotní péče

poradenství

, -í s. poradenská činnost

postdentální

příd. odb. jsoucí za zuby: jaz. p. souhláska artikulovaná za zuby

povedený

příd. 1. takový, kt. se povedl; podařený 1, zdařilý, znamenitý, výborný: docela p-á podobizna; byly …

precedence

, -e ž. (z lat.) kniž. a úř. právo osoby vystupovat před jinými vzhledem k vyšší hodnosti n. úřadu, …

precedens

neskl. (mn. řidč. též -ncia, -ií) s., precedent, -u m. (6. j. -u) (z lat.) zprav. práv. předchozí př…

president

[-zi-], -a m. (presidentka v. t.) (z lat.) 1. volená hlava republiky: volba p-a; dekret p-a republik…

presidentka

[-zi-], -y ž. (2. mn. -tek) 1. k president 1, 2: (ženy chtějí být) p-mi Spojených amerických obcí (N…

presidentovat

[-zi-] ned. hovor. vykonávat funkci, úřad presidenta

pretendent

, -a m. (pretendentka, -y ž.) (z lat.) kniž. kdo si činí na něco nárok, pretenzi (ve význ. 1), o něc…

†propadený

příd. zpropadený: p-á žába (Herrm.); → přísl. †propadeně (Ner.)

provedení

, -í s. 1. hud. (ve fuze a sonátové formě) část, v níž je po expozici téma rozvedeno 2. způsob uskut…

providence

, -e ž. (z lat.) poněk. zast. předvídavost, prozřetelnost: jeho hledavost zbystřená až na jakous p-i…

přadeno

, řidč. předeno, -a s. (6. j. -u, -ě) volně svinutý svazek příze: p. vlny; přen. přadena vlasů (R. S…

přadenový

příd. k přadeno: text. p-á příze v přadenech, svazková; p. stroj

předénko

, předeno v. přadeno

přejedený

příd. takový, kt. se přejedl: p-é dítě; expr. p-í měšťáci žijící v nadbytku; v. též přejísti se

přepadení

, -í s. náhlý, nečekaný, zákeřný útok: oběť loupežného p.; v. též přepadnouti

přestudený

příd. řidč. velmi, nadmíru n. přespříliš studený: p-á voda

půlden

, -dne m. (3., 6. j. -dni, -dnu, mn. 1., 4. -dny, 2. -dnů,...), půldne, -e s. 1. polovina dne: volný…

residence

[-zi-], rezidence, -e (†residencí, -í, Havl., Něm. aj.) ž. (z lat.) sídelní budova, palác hlavy stát…

resident

[-zi-], rezident, -a m. (residentka, rezidentka, -y ž.) (z lat.) dipl. 1. zástupce vlády koloniální …

residentura

[-zi-úra], rezidentura, -y ž. 1. hodnost, úřad rezidenta (ve význ. 1, 2); rezidentství 2. řidč. špio…

revident

, -a m. (revidentka, -y ž.) (z lat.) 1. (dř.) stupeň hodnosti úředníka: účetní r. †2. kdo provádí re…

rodenticid

[-ty-], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) zeměd. prostředek na hubení škodlivých hlodavců; rodenticidn…

rododendron

(dř. ps. též rhododendron), -u m. (6. j. -u) (z řec.) zahr. pěnišník (bot.)

rovnodení

, -í s. poněk. zast. rovnodennost: jarní a podzimní r. (Vrchl.); rovnodenní příd. poněk. zast. řidč.…

rozjedený

příd. takový, kt. se rozjedl: r-é děti; v. též rozjísti se

*rozpředenost

, -i ž. rozvláčnost: r. děje (Ner.)

*rozvedení

, -í s. rozvod 1: dobrovolné soudní r. (Staš.)

rozvedený

příd. 1. takový, jehož manželství bylo soudem rozvedeno: r-á žena 2. rozšířený, podrobný, zevrubný:

sakradente

, sakralente v. sakra

sámjeden

, sámjediný v. samojeden, samojediný

†samojeden

, †sámjeden (Hol.) příd. samojediný 1: tam junák s. stezkou kráčel (Krásn.); †samojedině (Ner. aj.)

sedmidenní

příd.: s. pobyt; s. kotě

skadence

, -e ž. (z it.) úč. splatnost (dospělost) urč. pohledávky n. dluhu; skadenční příd.: s. kniha pro zá…

*skradenina

, -y ž. něco nakradeného: tisknout s-y (Řez.)

stakra

, stakramente, stakradente (*stakrajente Rais), stakrahelte, stakraholte, stakralente (*stakramechu

staromládenecký

příd. k starý (ve význ. 2) mládenec: s. stav, život; → přísl. staromládenecky: s. žít (Sova); starom…

stodenní

příd.: s. lhůta

stojedenáctka

, -y ž. motor. slang. nákladní automobil zn. Tatra 111

studeněti

ned. (3. mn. -ějí) zř. stávat se studeným: páry houstly, studeněly (Jahn) ○ předp. ze-

-studenit

jen s předp.: o- se, za-

†studenka

, -y ž. studená zimnice (Třeb.)

studeno

, -a s. nízká teplota; chlad 1, chladno, zima (op. teplo): uložit do s-a, ve s-u; nerad vstává do s-…

studeno-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova studený, a to 1. jako s její vlastn…

studenokrevný

, řidč. studenokrevní (*-krvý Herrm.) příd. mající studenou, chladnou krev: přen. s-ý pohled (Maj.)

studenomilný

příd. zool. s-í živočichové kt. nesnesou zvýšení teploty prostředí nad urč. kritický stupeň (např. p…

studenotekutý

příd. tech. tekutý za normální teploty, bez ohřátí: s. dehet

studenoválečník

, -a m. (6. mn. -cích) řidč. publ. stoupenec studené války; studenoválečnický příd.: s-é štvanice; →…

studenovodní

příd. řidč. žijící v studené, chladné vodě: s. ryby studenomilné (zool.)

student

(ob. študent), -a m. (studentka, ob. študentka, -y ž.) (z lat.) posluchač vysoké školy n. též (dř. č…

*studentisko

(ob. študentisko Hál.), -a s. (2. mn. -sek, -sk) expr. student: bezstarostné s. (Arb.)

studentský

(ob. študentský) příd. k student: s-á kolej, menza; s-é časopisy, spolky; pokrokové s-é hnutí; s-á l…

studentství

, -í s. řidč., poněk. zast. studentský stav: uponínka s. (Havl.); (jeho) věčné s. ochudilo celou rod…

studentstvo

(ob. študentstvo), -a s. studenti (jako celek): české s.; Mezinárodní svaz s-a (zkr. MSS); Mezinárod…

studený

příd. 1. mající nízkou teplotu, způsobující pocit chladu, velmi chladný (op. teplý, horký 1): s-á a …

suden

, -dnu (Baar), sudeň, -dně (Jir.) m., sudno, -a s. (Něm.) nář. 1. police na nádobí, misník 1 2. prou…

superdividenda

[-dy-], -v ž. peněž. (v kapit.) dividenda placená nad hranici základní dividendy

superintendence

[-er-i- i -peri-], -e ž. círk. (v někt. evang. církvích) oblast spravovaná superintendentem; superin…

†svobodenství

, -í s. svobodnictví 2 (hist.) (Č. lid)

šestidenní

příd.: š. pracovní týden; sport. Mezinárodní š. motocyklová soutěž

šestitýdenní

příd. řidč. šestinedělní: š. školení

štědrodenní

příd. řidč. vztahující se k Štědrému dni: š. půst; š. nálada

tardenoisien

[-oaz-], -u m. (6. j. -u) (z fr.) archeol. nejmladší období starší doby kamenné (nazv. podle Fére-en…

tejden

, tejden- v. týden, týden-

tendence

, -e (†tendencí, -í, Lum., Havl.) ž. (z fr.) 1. (v umění, politice aj.) snaha uplatnit urč. myšlenky…

tendenční

(zř. kniž. tendenciosní [-óz-], tendenciózní Ath., Mod. r. aj.) příd. 1. mající, projevující urč. te…

tolikadenní

příd.: t. cesta

tolikatýdenní

příd. tolikanedělní: t. nepřítomnost

transcendence

, -e ž. (z lat. zákl.) filos. 1. transcendentno 2. transcendování

transcendentalismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) filos. noetický směr vycházející z Kantovy transcendent…

transcendentní

(*transcendentný Šal.), transcendentální (*transcendentálný Staš.) příd. (z lat.) 1. (v idealist. po…

tridentský

příd. k Trident (město v Itálii, dnes Trento): t. koncil

třídenní

, řidč. troj- příd.: t. pobyt, cesta, déšť

třítýdenní

příd. třínedělní: t. kurs, školení; t. lhůta

*trudoden

, -dne m. (rus.) (v sovětském prostředí) pracovní den, pracovní jednotka (ekon.): sazba za práce v t…

třetidenní

příd. med. t. zimnice (při malárii) každý třetí den se opakující; terciána

třicetidenní

, třicíti- příd.: t. zájezd; t. štěně

týden

(ob. tejden), -dne m. (3., 6. j. -dnu, -dni, 1. mn. -dny) (†týhoden, j. 2. téhodne, 3. témudni, 6. t…

týdenek

(6. mn. -ncích) (nář. tejdenek Čap.-Ch.), -nku, -nka m. řidč. poněk. zast. týden: do t-a mají veselk…

týdeník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) časopis vycházející jednou za týden: t. Kulturní tvorba; film. film…

týdenní

(†týdní Něm., †týhodní Wint.) příd. k týden 1. týden trvající: t. exkurze; t. školení; t. lhůta; t. …

*ukradenec

, -nce m. expr. kdo byl ukraden: u. vrčel (Haš.) ukradený pes

valdenský

příd. týkající se středověkého náboženského reformačního hnutí (nazv. podle zakladatele Petra Valda)…

valdenství

, -í s. (*valdenština, -y ž., Goll) učení valdenské sekty

vedení

, -í s. 1. zařízení spojující obyč. dva i více technických zdrojů n. přístrojů, sloužící k rozvádění…

vicepresident

[-zi-], -a m. zástupce presidenta: americký v.; v. akciové společnosti; vicepresidentský příd.: v. ú…

vícedenní

příd. trvající několik dní; několikadenní: v. cesta, pobyt

vídeňátko

, -a (mn. 2. -tek, 6. -ách) (Pitt.), vídenče, -te (Preis.) s. zast. ob. nemanželské dítě přinesené z…

†všedenní

příd. každodenní: v. noviny (Čel.)

všestudentský

příd. týkající se všech studentů: v-é zájmy

všednodenní

příd. řidč. všedního dne se vyskytující; každodenní; obyčejný 2, průměrný 2: v. trampoty (Herrm.); v…

vyjedený

příd. řidč. expr. takový, kt. se vyjedl; vypasený, vykrmený, tlustý 3: zavalitý člověk, v., vypitý (…

vyvedený

příd. řidč. 1. takový, kt. se vyvedl; podařený 1, povedený 1, zdařilý: první v-ější obraz 2. expr. p…

zádeň

, -dně (Č. lid), záděň, -ně (B. Říha) ž., zádení (Č. lid), zádění (Leg.), -í s. nář. přístodůlek, pe…

zadeněk

, zádeněk (Koudelák), -ňku m. nář. zadina: nasypat zadeňku holubům (Lid. nov.)

zastudena

(ps. též za studena) přísl. za nízké teploty: tech. tváření z. bez ohřevu; válcovat z.

zavedení

, -í s. 1. poněk. zast. zařízení 1, zřízení; zvyk, způsob: zdravotnické z. (Klost.); – to je v Praze…

zavedenost

, -i ž. řidč. 1. vlastnost toho, co bylo zavedeno: z. obchodu 2. to, co bylo zavedeno; zvyk: (naklád…

zavedený

příd. mající dobré jméno, známý (zprav. dř. v soukromém podnikání): z. obchod prosperující; z-á živn…

zbodený

příd. zř. kniž. a zast. pobodaný, probodaný: Talafús zboden leží na zemi krváceje (Jir.); (Galilejsk…

Zdena

, -y ž. i m. dom. k Zdeňka, k Zdeněk

zdenaturovati

dok. řidč. (co) k denaturovati 1 (ned.): z. líh

Zdeněk

, -ňka m. osobní jm. mužské; → expr. zdrob. Zdeněček, -čka m.

Zdeňka

, -y ž. osobní jm. ženské; → expr. zdrob. Zdenička, Zdenčička, Zdenčinka, -y ž.

zestudeněti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se studeným: neos. zestudenělo (Jahn) ochladilo se; – oči i hlas zestu…

zidentifikovati

[s-i-ty- i zi-] dok. řidč. (co, koho) k identifikovati 2 (ned.): z. materiál; z. zadrženého výtržník…

zkondensovaný

[-zo-], zkondenzovaný příd. takový, kt. byl zkondenzován n. se zkondenzoval; zhuštěný: přen. z. prog…

zkondensovati

[-zo-], zkondenzovati dok. (co) ke kondenzovati (ned.), zhustit: přen. běh událostí z. do několika o…

znovuuvedení

, -í s. kniž. a publ. opětné uvedení (ve význ. 5, 2): z. dramatu na scénu; – zast. z. knížete do Vir…

znovuzavedení

, -í s. kniž. a publ. opětné zavedení: pro z. železné panny by (Brouček) nebyl (Čech)

zpropadeně

přísl. a citosl. zatraceně, zatrápeně I. přísl. expr. hodně 2, velice 1, velmi, tuze 1, silně: z. st…

zpropadený

příd. expr. (při zaklení n. nadávce) zatracený 2, zlořečený 2, proklatý 2: z-á holka; z. kluk, chlap…

*zvedenec

, -nce m. iron. nezvedenec: jsou to z-i! (Rais)

zvedený

příd. 1. ob. expr. špatným zacházením uvedený do špatného stavu; zřízený 3: přišel domů strašně z.; …

†zvyjedenec

, -nce m. expr. hladovec 3: z-če jedení (Kapl.)

†zvyjedený

příd. expr. hubený 1, hladový 1 (zprav. v nadávce): ty mošno z-á! (Wint.)

žáden

v. žádný I, II