diamant [dy-], jen neodb. a často bás. démant, -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. řec.) 1. nejcennější a nejtvrdší drahokam; krychlový čistý uhlík: prsten s d-em; zlato a d-y; rýt do skla d-em; přen. ta žena je pravý d. neocenitelná, vynikající 2. věc připomínající někt. vlastností (tvrdostí, vzácností, leskem ap.) diamant: černý d. uhlí; rosné démanty na trávě 3. sklář. nástroj s diamantovým odštěpkem na řezání skla 4. polygr. stupeň velikosti knihtiskařského písma (o výšce 1, 5 mm); zdrob. k 1, 2 diamantek, bás. démantek, -tku m. (6. mn. -tcích): náušnice s d-y; přen. démantky jinovatky (Jir.); diamantový, jen neodb. a bás. démantový (*démantný) příd.: d. šperk, prsten; d-á pole kde se těží diamanty; přen. démantové paprsky měsíce leskle zářivé; démantové krůpěje, slzy lesknoucí se jako démant; d-á svatba oslava šedesátého výročí sňatku; tech. d. vrták; meteor. d. prach jemné ledové krystalky; přísl. diamantově, jen neodb. a bás. démantově: d. lesklý