dobře přísl. (2. st. lépe, líp) k dobrý 1. způsobem mravně vyhovujícím; řádně, ušlechtile, čestně, přátelsky (op. zle, špatně): jednat d.; myslí to s ním d.; ob. jsou spolu d. nehádají se, shodnou se; zř. mít d. (Rais) správně jednat, mít pravdu; má d., že se šetří; čert mi nedal d. dělat dopustil jsem se chyby, nesprávnosti, dal jsem se svést 2. způsobem vyhovujícím kladeným nárokům, zvl. pracovním n. společenským; dovedně, náležitě, důkladně (op. špatně): pracuje d.; d. se učí; d. při rozsoudil; d. to promyslil; d. uvařené maso; chová se d.; umí d. mluvit uhlazeně; d. ti tak, d. na tebe patří ti to 3. vhodně pro daný účel; výborně, uspokojivě (op. špatně): d. vodit teplo, elektřinu; šaty d. padnou; lék se velmi d. osvědčil; d. upravená omáčka chutně 4. úspěšně, vhodně, příznivě, příjemně: d. se zapracovat; d. pochodit, dopadnout; d. na někoho zapůsobit; bude d., půjde-li se léčit; bylo líp, že o tom pomlčel; měj se d.; d. se pobav; to mi dělá d. pomáhá mi to; není mi d. necítím se zdráv; všude d., doma nejlépe, nejlíp (pořek.); jsem na tom d. jsem spokojen; nemám nouzi; být někde (u někoho) d. zapsán být v oblibě, v přízni 5. ve spoj. s výrazem udávajícím míru vyjadřuje s význ. zesilujícím n. přitakávajícím, že jde o její překročení n. nejméně naplnění; jistě, docela, opravdu, vskutku; nejméně: ušel už d. (čast. dobrých) deset kilometrů; muž d. šedesátiletý; pracuje v témž závodě už d. přes dvacet let 6. s významem přisvědčovacím; ano, budiž: d., máš pravdu; ob. no d.; v. též zadobře