autoduše

, -e ž. nespr. místo duše pro automobily

bezduchý

, poněk. zast. bezdušný příd. 1. jsoucí bez duše, bez ducha, bez vědomí; mrtvý, neživý; omdlelý: b-é…

bezduše

, bezdušný v. bezduchý

duše

, -e ž. 1. vnitřní vědomí a schopnost člověka myslit, cítit a chtít, vázané na jeho hmotnou podstatu…

duše-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova duše jako s jejím předmětem (dušerv…

*dušeanalytický

[-ty-] příd. psychoanalytický (Šal.)

dušegrejka

, dušehrejka, dušehřejka, -y ž. (v rus. prostředí) ženský kabátec bez rukávů a bez knoflíků

*dušejemný

příd. duši jímající, dojemný (Čech); → přísl. *dušejemně

*dušekupectví

, -í s. kupování duší (Šal.)

*dušemalba

, -y ž. líčení duševního života, duševních, psychických stavů; *dušemalebný příd.: umění d-é (Šal.)

*dušemorný

příd. bás. mořící duši (Zey.)

*dušervoucí

příd. bás. mocně dojímající: d. vzlyk (Hál.)

†dušesloví

, -í s. psychologie; †dušeslovný příd. psychologický: d. rozbor; d-á podrobnost (Sez.); → přísl. †du…

†duševěda

, -y ž. psychologie; †duševědec, -dce m. psycholog, †duševědný příd. psychologický: d-é zkoumání (Fi…

*dušezkum

, -u m. psychologie (Sez.); *dušezkumec, -mce m. psycholog; *dušezkumný příd.: d-é studium poválečný…

*dušeznalec

, -lce m. psycholog; *dušeznalecký příd.: drobnomalba d-á (Sez.); → přísl. *dušeznalecky

*dušezpyt

, -u m. (6. j. -u) psychologie: lidský d. (Šal.); *dušezpytec, -tce m. psycholog; *dušezpytný příd.:…

dušený

příd. dušením připravený: d-á játra; d-é telecí; d-á jablka; v. též dusiti

dušestr

(dř. ps. douchestr), -u m. (z angl.) text. silná bavlněná látka na mužské pracovní obleky; dušestrov…

duševní

(†duševný) příd. 1. týkající se duše, vnitřní, psychické stránky člověka (op. tělesný): d. rozvoj, v…

-duševniti

jen s předp.: o-, pro-

duševno

, -a s. kniž. duševní život; duševní oblast; duše, psychika (psych.) (op. tělesno): materialismus uz…

-duševňovati

jen s předp.: o-, pro-

jednoduchý

příd. (2. st. -dušší) 1. existující jako jeden celek, v jediném provedení, nikoli složený z dvojích …

maloduchý

, malodušný příd. mající malého ducha, omezený duševní obzor, nedostatek odvahy; svědčící o malém du…

*odduševnělý

příd. zbavený všeho, co se týká duše, ducha, vší oduševnělosti: o-á tvář (Šal.)

odduševniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) zbavit všeho, co se týká duše, ducha, vší oduševnělosti: o. filosofii; —…

odduševňovati

ned. kniž. k odduševniti: pošklebek odduševňoval tvář (Šal.)

oduševnělý

(*oduševněný) příd. 1. projevující duševní život, bystrost, inteligenci; inteligentní: o. výraz obli…

oduševnění

, -í s. oduševnělost: o. očí; pohled plný o.; v. též oduševniti

oduševniti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) učinit oduševnělým: vůle oduševnila výraz obličeje; radost ji oduševn…

oduševňovati

ned. k oduševniti: víra v revoluci oduševňovala milióny lidí; – sochař oduševňuje chladný kámen; odu…

poloudušený

[-o-u-] příd. 1. téměř udušený: p-í lidé v zasypaném krytu 2. dušením na plotně částečně změklý: p-é…

praduše

, -e ž. kniž. (v mytických představách) duše jsoucí původní podstatou něčeho: p. domova (Mor.); p. v…

prajednoduchý

příd. poněk. expr. zcela jednoduchý: p. šat; p-á strava; p-á příčina; → přísl. -jednoduše: řešit něc…

produševnělý

, produševněný (Vrchl., Čech) příd. řidč. kniž. oduševnělý: p. obličej, výraz očí; p-é umění; – p. z…

*produševněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se oduševnělým: její krása rozkvetla, produševněla (R. Svob.)

produševniti

(*produšniti Zey.) dok. (3. mn. -í) řidč. kniž. (co) oduševnit: p. drobné formy umění (Sova); – p. h…

produševňovati

ned. kniž. k produševniti: p. umělecké dílo, postavy románu; – p. přírodu; — produševňovati se ned.

prostoduchý

, řidč. prostodušný příd. jsoucí prostého ducha, svědčící o něm; prostý 3, jednoduchý 3, naivní, pro…

provzdušenost

, -i ž. odb. nasycenost (vody, půdy) vzduchem

přidušený

příd. málo intenzívní, oslabený, potlačený, přitlumený, tlumený, mdlý 2: p. hlas; p. svit měsíce; p-…

†slaboduch

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -ších) člověk slabého ducha: vy s-ové! (Klicp.); slaboduchý příd. duševně s…

velkoduchý

(†veliko- Havl. aj., †vele- Klicp., †vel- Wint.) příd. řidč. 1. mající velkého ducha; svědčící o vel…

veloduše

, -e ž. tech. slang. duše pro jízdní kolo

†zadušenina

, -y ž. pokrm z dušeného masa: z. z kaprů (Jir.)

zadušený

příd. řidč. 1. dusný, nevětraný: z-á síň (Jir.); z. vzduch těžký, nedýchatelný 2. přiškrcený, tlumen…

zdušený

příd. takový, kt. byl zdušen n. se zdusil; tlumený: z. smích; z-é světlo; z-é kroky; → přísl. zdušen…

*zduševnělý

příd. takový, kt. zduševněl, zduchovnělý: z-é pohyby (tanečnic) (Vodák); (slovo) citem z-é (Hál.)

*zduševněti

dok. (3. mn. -ějí) zduchovnět: oči zkrásněly a zduševněly

*zduševniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) zduchovnit: z. svůj cit (Krásn.)

*zduševňovati

ned. k zduševniti: složky, jimiž se animálnost zduševňuje (Fischer)

zjednodušený

(*zjednodušelý Neff) příd. takový, kt. se stal jednoduchým; nesložitý: z-á forma; z. pohled na život…

*zjednodušeti

dok. (3. mn. -ejí) zjednodušit se (Maj.)