Nalezeno 252 heslových statí.

abiogenesa

[-za], abiogeneza, -y, abiogenese [-ze], abiogeneze, -e ž. (z řec. zákl.) biol. vznik prvé živé hmot…

adstringens

neskl. s. (mn. adstringencia, -ií) (z lat.) med., lékár. léčebný prostředek působící svírání, stažen…

agence

, -e ž. (z lat. zákl.) zprostředkující kancelář, zvl. tisková; jednatelství: tisková, koncertní a.

agencie

, -e ž. (z lat. zákl.) 1. řidč. agence, jednatelství: vývozní a.; a. exportního ústavu *2. agens (me…

agenda

, -y ž. (z lat.) 1. souhrn úředních n. spolkových prací a jednání: vést, vyřizovat a-u; převést a-u …

agens

neskl. s., -ntu m. (z lat.) činitel, původce: činnost předpokládá vždy nějaké a.; med. chorobu přená…

agent

, -a m. (agentka, -y ž.) (z lat.) 1. jednatel, obchodní cestující, zástupce: a. pojišťovny; a. státn…

agentura

[-úra], -y ž. (z něm. driv. lat.) jednatelství, zastupitelství: a. pojišťovny; divadelní a.; zahrani…

albigenští

, -ských m. mn. středověká náboženská sekta jihofrancouzská (nazv. podle jihofrancouzského města Alb…

alergen

[-gén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. látka vyvolávající alergickou reakci; lékár. léčebný př…

androgen

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. mužský pohlavní hormon (např. testosteron)

antigen

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. látka vyvolávající v těle tvorbu protilátek

antropogenese

[-ze], antropogeneze, -e ž. věda o původu člověka; antropogenetický [-ty-] příd.

apyrogenní

příd. (z řec. zákl.) med. nevzbuzující horečku: a. prostředek

argentan

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) tech. niklová mosaz; alpaka, pakfong; argentanový příd.: a-é příbo…

Argentina

[-tý-], -y ž. jeden ze států ležících v jižní části Jižní Ameriky; Argentinec, -nce m. (Argentinka,

argentit

[-tyt], -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. nerostný sirník stříbrný Ag2S; leštěnec stříbrný (mine…

autogen

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) tech. slang. zařízení k svařování plamenem n. k řezání kyslíkem: s…

biogenese

[-ze], biogeneze, -e ž. biol. vznik a vývoj živých organismů; biogenetický [-ty-] příd.: b. zákon po…

biogenie

[-ny-], -e ž. biol. nauka o vzniku a vývoji živých organismů, biogenní příd.: biol. b. prvky nezbytn…

blastogenese

[-ze], blastogeneze, -e ž. biol. nejranější stadium vývoje zárodku, vznik zárodečných listů

blastogenní

příd. biol. produkující mladé buňky: b. tkáň

degenerace

, -e ž. (z lat.) upadání, úpadek ve vývoji, rodový úpadek; úpadek, zvrhnutí, zrůdnost: d. horského o…

degenerát

, -a m. (z lat.) kniž. degenerovaný člověk: nepodařené děti z bohatých rodin, d-i (Neff)

degenerativní

[-ty- i -tý-] příd. takový, kt. svědčí o degeneraci, jeví degeneraci; degenerační, úpadkový: d. změn…

*degenerovanec

, -nce m. degenerovaný člověk (Šal.)

*degenerovanost

, -i ž. vlastnost, stav toho, co je zvrhlé, zrůdné; degenerace: d. společenské vrstvy (Sez.); d. šle…

degenerovati

ned. i dok. (z lat.) 1. ve vývoji (rodově, jakostně) upadat, upadnout; zvrhat se, zvrhnout se; chátr…

dehydrogenace

, řidč. dehydrogenisace [-nyza-], dehydrogenizace, -e ž. (z lat. + řec. zákl.) chem. odštěpení, odšt…

dehydrogenovati

, řidč. dehydrogenisovati [-nyzo-], dehydrogenizovati dok. i ned. chem. (co; ~) provést, provádět de…

detergent

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. d-y látky rozpouštějící se ve vodě a odstraňující špínu, uží…

diagenese

[dy-ze], diageneze, -e ž. (z řec. zákl.) geol. přeměna usazeniny v pevný kámen, zpevnění sedimentu;

difosgen

[dyfozgén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. bojová chemická látka s dusivými účinky

†diligence

[dy-], -e ž. (z fr.) poštovní dostavník (Jir.)

Diogenes

[dy-], -na m. řecký kynický filosof z 4. stol. př. n. l., hlásající co nejprostší způsob života (byd…

dirigent

[dy-], -a m. (dirigentka, -y ž.) (z lat.) 1. hud. umělec řídící hudební těleso: d. České filharmonie…

divergence

[dy-], -e ž. (z lat.) 1. odchýlení, odklon (op. konvergence): fyz. d. os, zrcadel; d. paprsků rozbíh…

džentlmen

, gentleman [džentlmen], -a m. (z angl.) 1. muž povahově čestný, bezvadného zevnějšku a společensky …

ektogenní

řidč. zast. exogenní

emergence

, -e ž. (z lat.) mn. bot. výrůstky na povrchu rostlinných orgánů (např. chlupy, trny ap.); emergenčn…

endogenní

příd. odb. vnitřní (op. exogenní): med. e. choroby z vnitřních příčin; bot. e. výtrus vznikající uvn…

epigenese

[-ze], epigeneze, -e ž. (z řec. zákl.) 1. biol. teorie o postupném vytváření jednotlivých částí indi…

etnogenese

[-ze], etnogeneze, -e ž. vznik, vytváření národa; etnogenetický [-ty-] příd.: e-á nauka; etnogenní p…

Eugen

, Eugenie v. Evžen

eugenik

[-ny-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (eugenička, -y ž.) kdo se zabývá eugenikou

eugenika

[-ny-], -y ž. (z řec. zákl.) nauka o zlepšování dědičného základu a vývoje; eugenický příd.: e-é sna…

exgenerál

[egz-], -a m. (1. mn. -ové) generál zbavený své hodnosti, bývalý generál

exogenní

příd. odb. zevní (op. endogenní); geol., zeměp. e. síly mající původ na zemském povrchu; med. e. cho…

fonogenický

[-ny-] příd. hodící se pro zvukový záznam: f. hlas; přísl. fonogenicky: mluvit f.; podst. fonoge…

fosgen

[-gén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. prudce jedovatý dusivý plyn vzniklý sloučením kysliční…

fotogen

[gén], -u m. (6. j. -u) tech. těžký benzín z hnědouhelného dehtu, užívaný k svícení a k extrakci

fotogenický

[-ny-] příd. hodící se pro fotografování n. pro filmování: f-á tvář; přísl. fotogenicky; podst.

fotogenie

[-ny-], -e ž. fot., film. 1. tvoření obrazu světlem 2. fotogeničnost: požadavky f.; fotogenní příd.:…

fylogenese

[-ze], fylogeneze, -e ž. (z řec. zákl.) biol. historický vývoj živých bytostí od jednodušších k slož…

fytogenese

[-ze], fytogeneze, -e ž. bot. vývoj rostlinstva; fytogenní příd.: geol. f. usazeniny jsoucí rostlinn…

gen

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. základní jednotka dědičnosti uložená v chromozómech buněčnéh…

-gen

(z řec.) druhá část složených podst. jm. vyjadřující, že jde o počátek, původ, zrod, vytváření (řec.…

*gencián

, -u m., *genciána, -y ž. (z lat.) kniž. hořec, encián: modré zvonce g-ů (Her.); květy gencián (Mrš.…

genealog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec. zákl.) odborník v genealogii; -logie, -e ž. 1. pomocná věda …

generace

, -e ž. (z lat.) lidé spjatí dobou, v níž žijí, stejnými zájmy, názory ap. (jako celek); časový úsek…

generál

(zast. a ob. expr. jenerál), -a m. (1. mn. -ové) (z lat. zákl.) 1. nositel jedné z nejvyšších vojens…

generál-

I (zast. a ob. expr. jenerál-) první část složených slov 1. vyjadřující ve spojení s částí druhou st…

generálbas

(†jenerálbas), -u m. hud. slang. generální bas; generálbasový příd.

generálkomando

, -a s. zast. voj. slang. hlavní, vrchní vojenské velitelství (Bran., Kub.)

generállajtnant

(dř. ps. generalleutnant, generallieutenant), -a m. (v někdejší armádě rakousko-uherské a německé) g…

generálmajor

, -a m. voj. první (nejnižší) stupeň generálské hodnosti

generálmarš

, jenerálmarš, -e m. zast. ob. a slang. slavnostní pochod na počest generála: trubači troubili g.

generálplukovník

, -a m. (6. mn. -cích) voj. třetí stupeň generálské hodnosti

generálporučík

, -a m. (6. mn. -cích) voj. druhý stupeň generálské hodnosti

generalát

, -u m. (6. j. -u) *1. hodnost generála: zbavit g-u (Mach.) 2. úřad generála církevního řádu

generálie

, -ií ž. pomn. (z lat.) kniž. (zejm. v soudní praxi) všeobecná osobní data (jméno, datum narození, p…

generalisace

[-za-], generalizace, -e ž. (z fr. zákl.) kniž. generalizování, zevšeobecňování, zevšeobecnění: abst…

generalisovati

[-zo-], generalizovati ned. i dok. (z fr.) kniž. (co) rozšiřovat, rozšířit tvrzení, které se týká je…

generalissimus

(zast. a ob. expr. jeneralissimus), -ma m. (1. mn. -ové) (z lat. zákl.) nejvyšší vojenská hodnost ud…

generalita

(zast. a ob. expr. jeneralita), -y ž. generálové (jako celek); sbor generálů

generálka

I (zast. a ob. expr. jenerálka), -y ž. (2. mn. -lek) ob. žena generála; generálová

generálka

II (zast. a ob. expr. jenerálka), -y ž. (2. mn. -lek) ob. a slang. 1. generální mapa 2. hlavní zkouš…

generální

(zast. a ob. expr. jenerální) příd. (z lat.) 1. všeho se týkající, všecko do podrobností zahrnující;…

generálová

v. generál

generálský

(zast. a ob. expr. jenerálský) příd. ke generál: g-á hodnost, uniforma; g. (j.) pohled, přen. expr.

*generálstvo

, -a s. generálové (jako celek), generalita (Jir.)

generativní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) 1. biol. rozplozovací, pohlavní: g. buňky 2. jaz. g. mluvnice systém pr…

generátor

, -u m. (z lat. zákl.) 1. tech. plynový g., zplynovací g. šachtová pec k přeměně tuhého n. kapalného…

generel

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) stav. základní projekt většího objektu

*generelní

příd. (z fr.) generální, všeobecný, úplný, celkový: g. příkaz, povolení; g. plán; přísl. *genereln…

generický

příd. (z lat. zákl.) kniž. původem, rodem daný; rodový, druhový: g-á různost; g-á vlastnost; g-é tří…

generosita

[-zi-], generozita, -y ž. (z fr.) kniž. velkomyslnost, velkodušnost, šlechetnost

generosní

[-óz-], generózní příd. (z fr.) kniž. velkomyslný, velkodušný, šlechetný: g. jednání; g. soupeř; p…

generovati

med. i dok. (z angl. driv. lat. zákl.) (co) 1. odb. řidč. vyrábět, vyrobit: zařízení generuje záření…

genese

[-ze], geneze, -e ž. (z řec.) kniž. vznik, původ; způsob a postup vzniku: g. básnického díla

genetický

[-ty-] příd. kniž. ke geneze; týkající se původu, vzniku: g-á souvislost; g. výklad; g-á metoda; g-á…

genetik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) odborník v genetice

genetika

[-ty-], -y ž. (z řec. zákl.) biologická věda hledající zákony dědičností

genetiv

v. genitiv

genialita

[-ny-], -y ž. zcela mimořádné tvůrčí nadání; geniálnost, génius 3: hudební g.; g. umělce, vojevůdce;…

geniální

[-ny-] (†geniálný) příd. (z lat.) 1. vynikající mimořádným tvůrčím nadáním: g. sochař, vynálezce, vo…

geniálnický

[-ny-] příd. hanl. ke geniálník: g-é hudlaření; g-é řeči; přísl. geniálnicky hanl.: g. přehlížet, …

geniálnictví

[-ny-], -í s. hanl. snaha zdát se geniálním: romantické, laciné g.

geniálničiti

[-ny-] ned. hanl. předstírat, snažit se vzbudit zdání geniálnosti: neodpovědné geniálničení nedouků

*geniálník

[-ny-], -a m. (6. mn. -cích) hanl. kdo usiluje o to, aby se jevil geniálním, kdo se tváří jako géniu…

†genie

[žený] neskl. s. (fr.) génius 2, 3: zneuznané g. (Stroup.); – má jen talent a žádné g. (Havl.)

genitál

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z lat.) anat. pohlavní úd

genitálie

[-ny-], -ií ž. pomn. (z lat.) anat. pohlavní ústrojí; genitální příd.: g. žláza

genitiv

[-nytý-] (zř. zast. genetiv), -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) jaz. v mluvnici čes. jazyka pád na otázk…

-genní

(z řec.) druhá část složených příd. jmen vyjadřující, že jde o vztah k počátku, k původu (řec. genos…

genocidium

[-cídy-], -ia s., genocida, -y ž. (z lat. zákl.) práv. zločin vyhubení celé skupiny obyvatelstva, ra…

genotyp

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. dědičný základ organismu spočívající v určitém typu látkové …

genový

v. gen

genre

, genr- v. žánr, žánr-

gentl-

v. džentl-

gentr-

v. džentr-

gentský

příd. ke Gent (město v Belgii): polit. g. systém (dohodnutý v Gentu) podle něhož byla dř. v kapit. s…

glykogen

[-gén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. živočišný škrob tvořící součást živočišných buněk, zvl…

Göttingen

[-ty-] neskl. s. (†Gotinky, -nek ž. pomn.) město v Německu; göttinský, řidč. göttingenský (†gotinský…

halogen

[-gén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. h-y halové prvky

halogenace

, -e ž. chem. chemická reakce, při níž je do molekuly látky vnášen halogen

heterogenita

[-ny-], -y ž. (z řec. zákl.) různorodost, heterogennost (op. homogenita); heterogenní příd. různorod…

histogenese

[-ze], histogeneze, -e ž. biol. nauka sledující a vyšetřující tkáně těla živočišného a rostlinného, …

homogenisace

[-nyza-], homogenizace, -e ž. (z řec. zákl.) chem., tech. pochod, jímž se z látky nestejnorodé připr…

homogenita

[-ny-], -y ž. stejnorodost, homogennost (op. heterogenita); homogenní, řidč. homogenický příd. stejn…

hugenot

[ige-], -a m. (1. mn. -i) (z fr.) francouzský kalvinista (v 17. – 18. stol.); hugenotský příd.: h-é …

humogen

[-gén], -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) zeměd. umělý kompost ze sterilizované rašeliny

hydrogenace

, řidč. hydrogenisace [-nyza-], hydrogenizace, -e ž. (z řec. zákl.) chem. zavádění vodíku do sloučen…

hydrogenerátor

, -u m. vodní generátor

hydrogenium

[-gény-], -ia s. (z řec. zákl.) chem. vodík

chromogen

[-gén], -u m. (6. j. -u) chem. látka, jejíž molekuly obsahují chromofory

Ifigenie

[-gény-], -e ž. postava z řec. pověstí (dcera krále Agamemnona, vůdce Řeků v trojské válce)

indigenát

[-dy-], -u m. (6. j. -u) (z lat.) hist. práv. (za feudalismu) příslušnost k určitému stavu určité ze…

*ingeniosní

[-nyóz-], *ingeniózní příd. (z lat.) kniž. důmyslný, duchaplný, nadaný: i. technik (Lier); i. duch

ingenium

[-gény-], -nia s. (z lat.) kniž. důmysl, důvtip, nadání: mít dostatek i-a; důvěřovat svému i-u; básn…

insurgent

, -a m. (z lat.) kniž. a zast. povstalec, odbojník (Olb.)

inteligence

, -e ž. (z lat.) 1. schopnost chápání a samostatného myšlení; rozumové nadání: přirozená i.; vysoká,…

inteligent

, -a m. (inteligentka, -y ž.) (z lat.) člověk se vzděláním, zprav. vyšším; člověk s inteligencí; vzd…

inteligentní

příd. (z lat.) mající, prozrazující inteligenci, vyšší vzdělání; bystrý: i. úředník; i. mládež; i. t…

*inteligentstvo

, -a s. inteligenti (jako celek): nechuť i-a k věcem veřejným (Šal.)

inteligentština

, -y ž. řidč. hanl. intelektuálština: zbavit kulturu i-y

*intransigentní

[-zi-] (z lat.), *intransigeantní [en-sižan-] (z fr.) příd. kniž. nesmiřitelný, nesmlouvavý: i. poli…

kancerogen

[-én], -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) med. k-y látky, kt. mohou vyvolat rakovinné bujení; ka…

karcinogen

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. k-y kancerogeny; -genní příd.: k. látky

kolagen

[-gén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol. bílkovina obsažená v kostech, chrupavkách a vazivu; ko…

kongenialita

[-ny-], -y ž. (z lat.) stejné vynikající vlastnosti dvou osob n. věcí, sourodost, shoda talentu ap.;…

kongeniální

[-ny-] příd. (z lat.) (komu, čemu; s kým, čím) kniž. mající stejné vynikající vlastnosti jako někdo …

kongenitální

[-ny-] příd. (z lat.) med. vrozený (ale nikoli zděděný): k. vada

kontingent

[-ty-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. pevný počet, zprav. množství zboží, výrobků n. peněz pevně …

kontingentace

[-ty-], -e ž. (z lat. zákl.) veř. spr. zavedení a stanovení kontingentu: k. dovozu, dodávek, železa,…

kontingentní

v. kontingent

kontingentovati

[-ty-] ned. i dok. (z lat.) (~; co) veř. spr. provádět, provést kontingentaci něčeho; podrobovat, po…

konvergence

, -e ž. (z lat.) 1. sbíhavost, sbíhání, sbližování (op. divergence): fyz. k. os, paprsků; mat. k. po…

korigens

neskl. s. (mn. korigencia, -ií) (z lat.) lékár. látka upravující nepříjemnou chuť léku ap.

kotangens

neskl. m., kotangenta, -y ž. (z lat. zákl.) mat. jedna z šesti goniometrických funkcí (zn. cotg)

kryogenní

(*kryogenický [-ny-]) příd. tech. k. laboratoř, k. přístroj pro studium vlastností látek při velmi n…

kultigen

[-tygén], -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) bot. uměle vypěstovaná dědičná rostlinná forma n. o…

kvadragena

[-gé-], -y ž. (z lat.) círk. pokání ve formě čtyřicetidenního postu

legenda

, -y ž. (z lat.) 1. liter. epický útvar obsahující vypravování o životě posvátných osob jednobožskýc…

legendární

(*legendárný, Šal.) příd. 1. k legenda, legendový: l. motiv; l. pověst, mýtus mající formu legendy;

legendář

, -e m. 1. řidč. skladatel legend, legendista: znamenitý l. 12. stol. *2. původce nepravdivých zpráv…

legendický

v. legenda

legendista

[-dy-], -y m. (1. mn. -é) skladatel legend: l. Kristián; staročeští l-é

legendní

v. legenda

*legendovitý

příd. mající ráz legendy: l-é pověsti a tlachy (Václ.) smyšlené

legendový

v. legenda

metagenese

[-ze], metageneze, -e ž. biol. střídání generací množících se pohlavně i nepohlavně; rodoměna

mezigenerace

, -e ž. generace (zvl. umělecká) žijící v době mezi dvěma jinými vyhraněnými, charakteristickými gen…

monofylogenese

[-ze], monofylogeneze, -e ž. biol. vývoj urč. skupiny organismů (rostlin, zvířat n. lidstva) z jedno…

morfogenní

příd. (z řec. zákl.) biol. způsobující tvarové změny, tvarový vývoj: m. faktory

motorgenerátor

, -u m. elektr. zařízení na přeměnu kmitočtu střídavého proudu n. na přeměnu střídavého proudu na st…

nadkontingent

[-ty-], -u m. (6. j. -u, -ě) množství přesahující stanovený kontingent: n. ovoce; nadkontingentní př…

neinteligence

, -e ž. 1. nedostatek inteligence; neschopnost chápat a samostatně myslit; omezenost, bezduchost: pr…

neogén

, -u m. (6. j. -u) geol. mladší třetihory; neogenní příd.: n. vrstvy

neurogenní

příd. med. vznikající na podkladě funkce n. poruchy nervového ústrojí: n. nemoc

nitrogenium

[-ny-], -ia s. chem. dusík; nitrogenní příd. biol. n. organismy schopné poutat vzdušný, elementární …

ontogenese

[-ze], ontogeneze, -e ž. (z řec. zákl.) biol. vývoj jedince od zárodku až do zániku; -genetický [-ty…

organogenese

[-ze], organogeneze, -e ž. biol. vznik a vývoj orgánů skládajících tělo živé bytosti; organogenetick…

organogenní

příd. geol. o. horniny usazené horniny tvořené organickými zbytky: o. vápenec organokovový příd. che…

orogen

, -u m. (6. j. -u) geol., zeměp. horská soustava vzniklá orogenezí; orogenní příd.

orogenese

[-ze], orogeneze, -e ž. geol., zeměp. vznik horstev, horotvorný pochod; orogenetický [-ty-] příd. ho…

osteogenese

[-ze], osteogeneze, -e ž. biol. vznik a vývoj kostí; osteogenní příd. biol. kostitvorný: o. vrstva t…

ovogenese

[-ze], ovogeneze, -e ž. (z lat. + řec. zákl.) biol. pochod, při kt. vznikají zralá vajíčka

oxygenium

[-gény-], -ia s., oxygen [-én], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. kyslík

paleogén

, -u m. (6. j. -u) geol. starší třetihory; paleogenní příd.: p. hornina

pangen

[-gén], -u m. (6. j. -u) biol. (podle Darwinovy hypotézy) částečka obsažená v každé buňce organismu,…

pangenese

[-ze], pangeneze, -e ž. biol. hypotéza (Darwinova) vykládající dědičnost existencí pangenů; -genetic…

paragenese

[-ze], parageneze, -e ž. (z řec.) miner. způsob společného výskytu minerálu v přírodě s j. minerály;…

parthenogenese

[-tche-ze], partenogeneze, -e ž. (z řec.) biol. vývoj buňky vaječné v nové individuum bez oplození p…

patogenese

[-ze], patogeneze, -e ž. med. vývoj choroby, průběh chorobných změn; patogenetický [-ty-] příd.: p. …

patogenita

[-ny-], -y ž. biol. schopnost choroboplodných zárodků a parazitů vyvolat onemocnění; choroboplodnost…

pedogenese

[-ze], pedogeneze, -e ž. geol. vznik a vývoj půdy z horniny; pedogenetický [-ty-] příd.

petrogenese

[-ze], petrogeneze, -e ž. geol. vznik a vývoj hornin

polointeligence

[-o-i-], -e ž. 1. povrchní vzdělání: hrubost, povrchnost a p. esesáků 2. společenská vrstva lidí s p…

polyfylogenese

[-ze], polyfylogeneze, -e ž. biol. vývoj urč. skupiny organismů z několika základů, z několika předk…

polygenese

[-ze], polygeneze, -e ž. biol. polyfylogeneze; polygenetický [-ty-] příd.: p. vývoj

pragensia

[-zi-], -ií s. mn. (z lat.) knihy, listy, obrazy, fotografie ap. pojednávající o Praze, týkající se …

primogenitura

[-nytú-], -y ž. (z lat.) hist. práv. dědický řád povolávající k dědictví nejstarší linii příbuzných;…

psychogenese

[-ze], psychogeneze, -e ž. psych. vznik a vývoj duševna, zejm. z fylogenetického hlediska; ped. nauk…

psychogenní

příd. med. jsoucí duševního, psychického původu: p. proces; p. onemocnění; přísl. psychogenně: p. …

pyogenní

příd. (z řec. zákl.) med. vytvářející hnis: p. baktérie; p. zánět pokožky

pyrogenní

příd. med. vzbuzující horečku: p. látka

*reagence

, -e ž. (z lat.) kniž. reagování, reakce 1: hluboká r. na daný zážitek (Ml. fronta)

reagens

neskl. s. (mn. -ncia, -ií), -ntu m., reagencie, -e ž. (mn. -ncie, -ií) (z lat.) chem. činidlo; reage…

regenerace

, -e (†regenerací, -í, Ner. aj.) ž. (z lat.) uvedení do pův. (dobrého, žádoucího) stavu, dodání nové…

regenerát

, -u m. (6. j. -u) 1. biol. část těla vzniklá regenerací 2. tech. výrobek získaný regenerací

regenerativní

[-ty- i -tý-] příd. řidč. souvisící s regenerací; regenerační: r. činitel; r. vliv (V. Mrš.); hut. r…

regenerátor

, -a m. zř. kniž. kdo uskutečňuje regeneraci něčeho, obroditel: (kapelník) je r-em lázeňské hudby v …

regenerovati

ned. i dok. 1. (koho, co) provádět, provést regeneraci někoho, něčeho; obrozovat, obrodit 1: r. sebe…

regens

, -nta m. (z lat.) (kdysi) ředitel, správce katol. duchovních ústavů (např. školy, kůru) (Kosm.); v.…

regenschori

[-s-chó- i -s-cho-], -ho (1. mn. -ové) (*regens chori, r-nta chori) m. (z lat.) ředitel kůru: r. u s…

regent

, -a m. (z lat.) 1. (též regentka, -y ž.) (v monarchii) dočasný zástupce panovníka; řidč. vladař, pa…

regentovati

ned. řidč. být regentem (zvl. ve význ. 3): za svého regentování (Vrba)

*regentstvo

, -a s. regenti (jako celek), sbor regentů (Čes. pol.)

rentgen

(dř. ps. též roentgen), -u m. (6. j. -u) 1. odb. přístroj na prosvětlování hmoty n. částí těla rentg…

rentgenka

, -y ž. (2. mn. -nek) fyz. elektronka, jejíž anoda je zdrojem rentgenového záření

rentgeno-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova rentgen, a to 1. jako s jejím předm…

rentgenodiagnostika

[-dy-ty-], -y ž. med. diagnostika rentgenovými paprsky; rentgenodiagnostický příd.

rentgenografie

, -e ž. tech. pořizování snímků struktury materiálu zářením, druh radiografie, med. řidč. skiagrafie…

rentgenogram

, -u m. (6. j. -u) tech. rentgenografický snímek; med. řidč. skiagram

rentgenolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v rentgenologii; rentgenologie, -e ž. nauka o rentgenových …

rentgenometr

, -u m. fyz. přístroj měřící množství rentgenového záření; rentgenometrie, -e ž. fyz. měření množstv…

rentgenoskopie

, -e ž. řidč. med. prosvěcování (rentgenovým zářením), skiaskopie; rentgenoskopický příd.; r-é vyšet…

rentgenoterapie

, -e ž. řidč. med. rentgenová terapie; rentgenoterapeutický [-ty-] příd.

rentgenovati

ned. (koho, co) prosvěcovat rentgenovým zářením, popř. snímkovat, prohlížet, vyšetřovat rentgenem: r…

rentgenový

v. rentgen

Roentgen

[Ren-], -a m. jm. objevitele záření paprsků X: R-ova lampa rentgenka; R-ovy paprsky rentgenové; v. t…

saprogenní

příd. biol. s. baktérie způsobující hnití ústrojných látek

sekundogenitura

[-nytú-], -y ž. (z lat.) hist. práv. dědický řád povolávající k dědictví druhou (podle stáří) linii …

spermatogenese

[-ze], spermatogeneze, -e, spermatogenesa [-za], spermatogeneza, -y ž. (z řec.) biol. spermiogeneze

spermiogenese

[-ze], spermiogeneze, -e ž. (z řec.) biol. vývoj spermií; spermatogeneze

stringendo

[-džen-] přísl. (it.) hud. v zrychleném tempu; zpodst. stringendo, -a s. zrychlené tempo

subtangenta

, -y ž. (z lat.) geom. velikost kolmého průmětu délky tečny křivky do osy x

syngenese

[-ze], syngeneze, -e ž. (z řec.) zř. kniž. současný vznik; miner. současný vznik nerostů; syngenetic…

tachogenerátor

, -u m. elektr. generátor sloužící k převodu otáčivé rychlosti na elektrický proud

tachygenese

[-ze], tachygeneze, -e ž. biol. zrychlený vývoj zárodku s vynecháním někt. embryonálních stadií

tangenciální

(dř. ps. též -tiál-) (*tangenciálný Ath.) příd. (z lat.) odb. jsoucí ve směru tečny (tangenty) n. te…

tangens

neskl. m., tangenta, -y ž. (z lat.) 1. (čast. m.) mat. jedna z šesti goniometrických funkcí (zn. tan…

tangentoida

[-o-i-], -y ž. (z lat. + řec.) geom. křivka znázorňující průběh funkce tangens; tangentová křivka

terigenní

(dř. ps. terri-) příd. (z lat.) geol. t. usazeniny skládající se z materiálu splaveného z pevnin; te…

tertiogenitura

[-ci-nytúra], -y ž. (z lat.) hist. práv. dědický řád povolávající k dědictví třetí (podle stáří) lin…

traumatogenní

příd. med. vznikající úrazem, traumatem: t. psychóza; t. nádory

tufogenní

příd. (z it. + řec. zákl.) geol. pocházející ze sopečného tufu: t. materiál, křemen

turbogenerátor

, -u m. elektr. generátor poháněný turbínou; turbogenerátorový příd.

ultimogenitura

[-ty-nytúra], -y ž. (z lat.) hist. práv. dědický řád povolávající k dědictví nejmladší linii příbuzn…

urgence

, -e ž. (z lat.) naléhavá pobídka k vykonání něčeho; upomínka 1: písemné, telefonické u.; vrátil kni…

urgent

, -a m. kniž. a odb. kdo provádí urgence (zejm. obchodní ap.): u. vymáhající dodávky

urgentní

příd. (z lat.) kniž. a odb. naléhavý 1: u. případy; u. požadavky (R. právo); přísl. urgentně: u. ž…

urogenitální

[-ny-] příd. (z řec. + lat.) biol. u. systém močopohlavní

xantogenát

, -u m. (6. j. -u) chem. x. celulózy ester kyseliny xantogenové a celulózy, žluté barvy

xantogenový

příd. chem. x-á kyselina vzniklá vzájemnou reakcí alkoholu, louhu a sirouhlíku, užívaná při výrobě v…

zageneralisovat si

[-zo-], zageneralizovat si dok. řidč. hovor. věnovat se, odvážit se generalizování (v. za- II): poku…

zdegenerovati

dok. (~; koho, co) k degenerovati (ned.): zdegenerovaná odrůda brambor; slepice časem zdegenerují; –…

zgeneralisovati

[-zo-], zgeneralizovati dok. kniž. (co) ke generalizovati (ned.): z. zkušenosti zevšeobecnit

zoogenese

[-ze], zoogeneze, -e ž. zool. vývoj živočišstva; zoogenní příd. geol. z. vápenec, usazeniny jsoucí ž…

zregenerovati

dok. (koho, co) řidč. k regenerovati (ned.): z. národ obrodit; z. neplodné stromy; – (též z. se) půd…

zrentgenovati

dok. (koho, co) k rentgenovati: z. pacienta, plíce; tech. (v defektoskopii) z. odlitky