geometrie, -e ž. část matematiky zkoumající prostorové formy: rovinná g. planimetrie; prostorová g. stereometrie; analytická g. zkoumající geometrické útvary početně, pomocí souřadnic; deskriptivní g. zobrazující prostorové útvary v rovině; přen. volební g. (čast. aritmetika) vypočítaný způsob přidělování mandátů, podle kterého získají některé (zprav. vládní) strany větší počet mandátů, než jim poměrně náleží; geometrický příd. 1. ke geometrie: g. útvar (např. bod, přímka, rovina, těleso); g. obrazec (např. trojúhelník, čtverec, kruh); mat. g-á posloupnost čísel v níž každé následující vznikne z bezprostředně předcházejícího násobením určitým číslem (kvocientem); g-á řada posloupnost částečných součtů geometrické posloupnosti; g. průměr n-tá odmocnina ze součinu n nezáporných čísel; přen. výkony rostou g-ou řadou velmi rychle 2. připomínající pravidelností geometrické útvary; z těchto útvarů složený: g-é tvary; g. ornament; přísl. geometricky