hříbě

, -te s. 1. mládě koně: klisny s hříbaty; roční h.; bujné h.; splašené h.; děti vyrazily ven jako hř…

hříběcí

příd. pocházející z hříbat; hříbatům vlastní n. je připomínající: h. maso; h. léta; h. dupot (dětí);…

hříběcí

I (†chřípěcí, Ner., Hol. aj.), -í s. n. ž. zvěr. nakažlivý zánět sliznice nosní a mízních žláz u kon…

Hříběcí

, -í s. obec v Čechách; hříběcký příd.

hříbětina

, hříbětinka, -y ž. hříběcí kůže (se srstí)

*hříbětinec

, -nce m. hříbárna (Baar)