bezhlasí

, -í s. med. afonie

bezhlasný

, bezhlasý příd. 1. jsoucí bez hlasu, nevydávající hlas, nepůsobící hluk; nehlučný, neslyšitelný, ti…

*bezohlasý

[bes-o- i bezo-] příd. kniž. nemající n. nepůsobící ohlas, tichý, pustý: b-á poušť (Ben.)

čtyřhlas

, čtyr-, řidč. čtver-, čtvero-, -u m. (6. j. -u) hud. skladba pro čtyři samostatně vedené hlasy;zpěv…

devítihlasý

příd.: d-á skladba

*drsnohlasý

příd. bás. vydávající drsný hlas: pout mých d. ruch (Čech)

dvojhlas

, -u m. (6. j. -u) hud. skladba pro dva samostatně vedené hlasy; zpěv dvěma souzvučícími hlasy; dvoj…

dvouhlasový

příd.: d-á většina o dva hlasy převažující

hlas

, -u m. (6. j. -e, řidč. -u) 1. zvuk vydávaný lidskými mluvidly: mužský, ženský, dětský h.; jasný, p…

†hlasač

, -e m. (†hlasačka, -y ž.) hlasatel (Čech)

hlasadlo

, -a s. (2. mn. -del) žel. reproduktor, amplión

hlasatel

, -e m. (hlasatelka, -y, †hlasatelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní ž.) 1. osoba určená v starých časech k …

hlasatelna

, -y ž. (2. mn. -len) místnost n. stanoviště hlasatelů, zvl. rozhlasových

hlasatelský

příd. k hlasatel: h-á funkce, služba; → přísl. hlasatelsky

hlasatelství

, -í s. činnost, povolání hlasatele

hlasem

přísl. kniž. hlasitě, nahlas: h. se smát (Jir.); h. zpívat (Nov.); h. zaplakat (Svět.); h. zavolat (…

hlasista

, -y m. (1. mn. -é) představitel n. stoupenec někdejšího směru soustředěného kolem slovenského časop…

hlasitý

příd. vyznačující se silným hlasem, projevující se silným zvukem, dobře slyšitelný; mající, vydávají…

hlasivka

, -y ž. (2. mn. -vek), zprav. mn. hlasivky pružné vazy v hrtanu, jejichž kmitáním při výdechu vzniká…

hlasivkový

příd. k hlasivka, hlasivky: anat. chrupavka h-á; h-é vazy hlasové; jaz. souhlásky h-é tvořené hlasiv…

hlasný

příd. kniž. 1. nahlas, hlučně se projevující n. projevovaný; hlasitý, zvučný: h. křik; h-á řeč; h-á …

hlasovací

příd. sloužící k hlasování, určený k hlasování: h. lístek; h. místnost; h. právo hlasovat

hlasování

, -í s. hlasovací akt: lidové h.; tajné h.; zdržet se h.; v. též hlasovati

hlasovati

ned. (~; o čem, kom; pro co, koho; proti čemu, komu; zř. zač, za koho) rozhodovat volbou, odevzdávat…

hlasový

příd. k hlas: týkající se hlasu, souvisící s hlasem: h-é zabarvení; h-á cvičení; h-á kultura; h-é ro…

*hromohlasný

příd. bás. znějící jako hrom, hromový: vřava h-á (Čech)

*hromohlasý

příd. mající hromový hlas (Jir.)

chlast

, -u m. vulg. 1. nemírné pití alkoholických nápojů: propadnout chlastu; ch. a karban; nechat chlastu…

chlastat

ned. vulg. 1. (co; ~) (o zvířeti) pít; (o člověku) hltavě, nemírně pít; pít vůbec: ch. vodu; ch. rum…

-chlastnout

jen s předp.: vy-, schlastnout

chlastoun

, -a m. vulg. piják, ochlasta

jednohlas

, -u m. (6. j. -e, -u) hud. jednohlasý zpěv; unisono; jednohlasný příd. 1. stejně znějící: j. sbor 2…

krásnohlasý

příd. bás. mající krásný hlas; krásně znějící: k-á Kalliopé; – k. jazyk Slovanů (Koll.)

†libohlas

, -u m. (6. j. -e, -u) líbezný hlas, zvuk (Klicp., Tyl aj.); †libohlasný, †libohlasý příd.: l-ná řeč…

málohlasý

příd. jsoucí o málo hlasech: m. zpěv

†milohlasný

, †milohlasý příd. bás. libozvučný: m-ný zpěv (Krásn.)

mnohohlas

, -u m. (6. j. -e, řidč. -u) hud. zpěv zpívaný mnoha hlasy; mnohohlasý, mnohohlasný příd.: m. zpěv; …

nahlas

přísl. ne šeptem n. v duchu; hlasitě, slyšitelně: četl verše n.; mluv n.!; myslit n.

nachlastat se

dok. vulg. (čeho) nemírně n. nenasytně se napít: ze vzteku se nachlastal kořalky

nehlasný

příd. neslyšný: n. šepot; n. chod stroje; jaz. n-é souhlásky (řidč.) neznělé; n-é e které se jen píš…

několikahlasý

, několikahlasový příd. skládající se z několika hlasů: n. zpěv

nesouhlas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. rozdílnost názorů na něco, nepřejímání cizího názoru; projev odlišného mín…

odhlasovati

dok. (co) ustanovit, schválit hlasováním, usnést se na něčem: o. zákon; o. rezoluci

odhlasovávati

ned. k odhlasovati: o. rozpočet

odsouhlasit

dok. (3. mn. -í) 1. (co) úč. slang. sesouhlasit 2. slang. (co komu) posoudit a schválit: o. někomu n…

ohlas

, -u m. (6. j. -u, -e) 1. odraz zvuku; zvuk něčeho zeslabeně někam doléhající; ozvěna, ozvuk: o. výs…

ohlasný

příd. poněk. zast. 1. k ohlas: o-é chodby (Opol.) znějící ozvěnou; o-é názvuky (Pfleg.) *2. důrazný,…

ohlasový

příd. k ohlas 1: o-á poezie; o-á metoda

ochlasta

, -y m. vulg. opilec, pijan: karbaník, o. (Rais), zdvihněte toho o-u (Ner.)

ochlastat

dok. vulg. (koho, 4, p.) opít, zpít: o. někoho do němoty; ochlastaný chlap; — ochlastat se dok. vulg…

osmihlas

, -u m. (6. j. -u) hud. zpěv osmi souzvučícími hlasy: bohatý o. (Z. Nej.); osmihlasý příd.: o. sbor;…

pětihlasový

příd. skládající se z pěti hlasů: p-á většina; pětihlasý příd. mluvený, zpívaný pěti hlasy: p. smíše…

plnohlasí

, -í s. (z rus.) jaz. skupení stejných samohlásek před likvidou a za ní ve východoslovanských jazycí…

polohlas

(*polou- Wint.), -u m. ztlumený hlas: mluvit důvěrným p-em; hučet, broukat něco p-em; — polohlasitý,…

polonahlas

přísl. řidč. polohlasně: p. číst

prochlastat

dok. vulg. (co) 1. nemírným pitím alkoholických nápojů prohýřit, utratit; propít 1: p. všechny peníz…

protihlas

, -u m. hud. hlas (melodie) postupující proti základnímu hlasu; protimelodie

přehlasitý

příd. řidč. velmi, nadmíru hlasitý: p-á řeč (Jir.); → přísl. přehlasitě: p. vzdychat; p. se bavit (N…

přehlasovati

dok. (koho, co) hlasováním překonat, přemoci (ve význ. 2): přehlasovali mě; odpůrci byli přehlasován…

*příhlas

, -u m. (6. j. -u, -e) 1. přihlášení: p. k víře (Štech) 2. přisvědčování, souhlas: za všeobecného p-…

rozhlas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. rádiové (elektromagnetické) vysílání mluveného n. hudebního programu: posl…

rozhlasový

příd. k rozhlas: r. přijímač; r-á stanice; – r-é studio; r. orchestr; r-é pořady; r-é pásmo; r-é zpr…

různohlas

, -u m. (6. j. -e, řidč. -u) zř. nesouhlas 1 (Pal.); různohlasý příd. 1. (též *-hlasný Havl.) mající…

sesouhlasiti

dok. (3. mn. -í, trp. -sen) úč. (co) zjistit shodu mezi účetními zápisy: s. dvě položky

schlastat

dok. vulg. (co) vypít: kráva schlastala všecku vodu; — rozl. od zchlastat

schlastnout

dok. vulg. (co) vypít, zprav. naráz; přen. chce to (práci) s. (Jah.) získat pro sebe

*sladkohlasný

, *sladkohlasý příd. mající sladký hlas: s-ná píseň (Vymazal); s-sý pták (Staš.)

souhlas

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. shoda v názoru na něco, přijetí cizího názoru za vlastní, svolení dané k n…

†souhlasí

, -í s. souzvuk 1, harmonie 2: uspořádané s. rozličných zvuků (Čel.)

souhlasiti

ned. (3. mn. -í, rozk. -hlas, trp. -sen) 1. (s kým, čím; ~) shodovat se v názoru, přijímat cizí názo…

souhlasný

příd. 1. vyjadřující souhlas, svolení: s-á odpověď; s. projev; s. pokyn hlavy; s. potlesk; nesouhlas…

†souhlasovati

ned. souhlasit 1: souhlasují (mužové) s každým rozmarem tvým (Klicp.)

souhlasový

příd. zř. k souhlas 1: žel. s-é hradlo ze kt. se dává souhlas k jízdě příštího vlaku

stejnohlasný

, řidč. stejnohlasý příd. (op. různohlasý) 1. řidč. zpívaný, pronášený stejným hlasem: s-ný zpěv (Ji…

stohlasý

, řidč. bás. sterohlasý příd.: s. chór; s-á ozvěna; sterohlasý chorál (Čech); → přísl. stohlase, řid…

stříbrohlas

, -u m. (6. j. -e, řidč. -u) řidč. kniž. a bás. hlas znějící čistě, jasně jako stříbro (ve význ. 1):…

šestihlasý

příd. mluvený, zpívaný šesti hlasy: š. zpěv

*širohlasý

příd. rozléhající se hlasem, zvukem do široka: š. šumot (větru) (Jir.)

*tenkohlasý

příd. mající tenký, slabý hlas: t-á vyžlata (K. Čap.)

tisícihlasý

(*tisícerohlasý Lum.) příd.: t. chór; t-á ozvěna; t-é nářky; → přísl. tisícihlasně

trojhlas

, řidč. tří-, -u m. (6. j. -u) hud. skladba pro tři samostatně vedené hlasy; zpěv třemi souzvučícími…

uhlasovati

dok. 1. řidč. (koho, co) hlasováním přemoci, porazit; přehlasovat: u. odpůrce; u. návrh (Právo l.) *…

uchlastaný

příd. vulg. oddaný pití alkoholu: u. chlap

uchlastat se

dok. vulg. upít se: jednou se uchlastá k smrti

věhlas

, -u m. (6. j. -u, -e) kniž. všeobecná známost vynikajících vlastností; proslulost, sláva 1: v. pros…

věhlasný

příd. požívající věhlasu; proslulý, proslavený, slavný 1: v. učenec; v. spisovatel; v-á právnická au…

vícehlas

, -u m. (6. j. -e, -u) hud. současné vedení (n. znění) dvou n. více hlasů; vícehlasý (*-hlasný Květy

vychlastaný

příd. jen ve vulg. spoj. v. hlas chlastáním porušený, ochraptělý; v. též vychlastat

vychlastat

dok. vulg. (co) vypít: vychlastá (fenka) všecku vodu (Bass); – vychlastejte si tu bryndu sám (Vach.)…

vychlastnout

dok. vulg. (co) vypít (naráz) (Tyl)

*zasouhlasiti

dok. (3. mn. -í, podst. -sení) (~; s kým) projevit na chvíli souhlas: z. sborovým hm (Jenčík); ten (…

zchlastat

dok. vulg. (koho, 4. p.) zpít: (kavalír,) který ji (holku) tak zchlastal (Vach.); — zchlastat se dok…

zlatohlasý

příd. řidč. kniž. mající hlas čistý, jasně znějící (jako zlato): z-á primadona (Čech)