hlavní příd. 1. nejdůležitější, nejvýznamnější, nejvýznačnější (op. vedlejší): h. uzávěr vodovodu; h. vchod; h. město sídlo vlády, správní centrum státu, země, urč. oblasti; h. budova nemocnice ústřední; h. trať; h. nádraží; h. pošta; h. chrám, oltář; h. osoba, úloha přední, nejvýznamnější; vést n. mít h. slovo být rozhodujícím činitelem; h. starost; h. věc; h. příčina; h. výhra v loterii; h. škola (dř.) průměrný typ městské školy: zast. h. jméno podstatné (jaz.); úč. h. kniha účetní kniha obsahující z hlediska příslušné účetní soustavy nejpodstatnější účetní zápisy; zeměp. h. řeka, h. tok největší řeka urč. úvodí; řeka, kt. přibírá jiné řeky a ústí přímo do moře; bot. h. kořen který je přímým pokračováním stonku; ekon. h. inženýr, technik, energetik ap. pracovník mající vedoucí funkci, odpovědný za práci v urč. úseku; h. čas doba, při které dochází ke změně tvaru, rozměrů, jakosti n. vnějšího vzhledu vyráběného tovaru; hud. h. stroj základní část varhanního stroje ovládaná hlavním (nyní prvním) manuálem; h. (nyní první) manuál (u varhan) ovládající základní rejstříky; geom. h. bod úběžník hloubkových přímek (v perspektivě); h. přímka (v deskriptivní geometrii) přímka roviny rovnoběžná s průmětnou; h. kružnice (na kouli) největší kružnice (kulové plochy), jejíž rovina prochází středem koule; práv. h. líčení; h. trest ukládaný spolu s vedlejším trestem n. samostatně (op. vedlejší); jaz. h. věta na jiné mluvnicky a obsahově nezávislá (op. vedlejší); řidč. h. členy větné základní (podmět a přísudek); h. přízvuk slovní zesílení hlasu na nejsilněji vyslovené slabice slova (op. vedlejší); voj. h. stan souhrn všech příslušníků nejvyššího velitelství; mysl. h. hon nejdůležitější; h. nora ústřední chodba liščího n. jezevčího doupěte †2. týkající se hlavy: h. nemoc (Wint.) hlavnička: h. peníze (Pal.) pokuta za zabití 3. nář. dobrý, valný: není už (houně) h. (Uh.): přísl. hlavně v. t.