hliník

I, -u m. (6. j. -u) chem. lehký, kujný kovový prvek stříbrobílého vzhledu, zn. Al; alumínium

hliník

II, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řidč. místo, kde se kope hlína; hliniště: pracovat v h-u

hliníkárna

, hlinikárna, -y ž. (2. mn. -ren) ob. továrna vyrábějící n. zpracovávající hliník

hliníkový

příd. k hliník I; vyrobený z hliníku; obsahující hliník; alumíniový: h. klíč; h-é nádobí; h. odlitek…

ocelohliníkový

příd.: elektr. o-é lano elektrovodné lano s duší z ocelového lana a s pláštěm z hliníkových drátů