hořčík

, -u m. (6. j. -u) 1. chem. lehký kovový prvek zn. Mg (hořící na vzduchu jasným plamenem); magnézium…

hořčíkový

příd. 1. k hořčík 1: h. kov; h-é světlo magnéziové 2. k hořčík 2: h-é květy; → přísl. hořčíkově: h. …