Bělehrad

, -u m. (6. j. -ě) hl. město Jugoslávie; Bělehraďan, -a m. (1. mn. -é) (Bělehraďanka, -y ž.); bělehr…

bezvýhradný

příd. jsoucí bez výhrad; naprostý: b-á poslušnost, moc, láska, radost; b. vztah zcela oddaný; → přís…

Buštěhrad

, -u m. (6. j. -ě) obec v Čechách; buštěhradský příd.

Cařihrad

, -u m. (6. j. -ě) dř. název Istanbulu, Konstantinopol; cařihradský příd.

čechradlo

, -a s. (2. mn. -del) text. stroj na čechrání bavlny, vlny ap.; čechrací stroj

hrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. (v starověku a středověku) opevněné sídlo panovníků n. šlechticů: starý, k…

hradba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. (často mn. hradby) opevnění: města byla obehnána h-mi; zděné hradby; někdej…

hradbový

příd. k hradba: h. vůz

†hradčan

, -a m. (zprav. mn. hradčané) obyvatel n. obhájce hradu (Tomek)

Hradčany

, -čan m. pomn. 1. (dř.) osada, (dnes) část Prahy přilehlá k Pražskému hradu 2. Pražský hrad: panorá…

hradební

(†hradebný) příd. k hradba 1: h. zeď, věž; h. příkopy pevnostní; h-é umění, stavby (Jir.)

*hradebnický

příd. týkající se stavby hradeb: h-é práce

*hradebnictví

, -í s. stavění hradeb, opevňování (Jir.)

hradec

, -dce m. zast. zdrob. k hrad; (v názvech obcí) Hradec: H. Králové, Jindřichův H., Levý H. aj.; hrad…

hradicí

příd. sloužící k hrazení: h. zařízení; stav., vod. h. těleso (u jezu); h. stěna; piv. h. přístroje k…

hradidlo

, -a s. (2. mn. -del) stav., vod. vodorovný trámec k hrazení vody

hradidlový

příd. k hradidlo: stav., vod. h. jez

hradisko

, -a s. (mn. 2. -sk, -sek, 6. -scích, -skách) zast. hradiště; (v názvech obcí) Hradisko: Klášter H. …

†hradišťan

, -a m. (1. mn. -é) usedlík na hradišti; — Hradišťan, -a m. (Hradišťanka, -y ž.) obyvatel Hradiště, …

hradiště

, -ě s. (2. mn. -šť) 1. zast. menší hrad, tvrz; (v názvech obcí) Hradiště: Uherské H., Mnichovo H. 2…

hradištní

příd. k hradiště: archeol. h. doba, období; h. kultura, keramika

hradišťský

v. hradiště

hraditi

ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. vojensky opevňovat, opatřovat hradbou: hrazené město 2. opatřova…

hradítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) tech. jednoduché uzavírací ústrojí žlabu n. kanálu: mřížové h.

hradlař

, -e m. (hradlařka, -y ž.) železniční zaměstnanec obsluhující hradlo

hradlařský

příd. k hradlař: h. domek

hradlo

, -a s. (6. j. -e, -u) žel. dopravna na širé trati pro řízení a zabezpečení sledu vlaků; blokovací p…

hradlový

příd. k hradlo: žel. h-é zařízení, vedení, stanoviště; h. přístroj; h-á linka, skříň, zarážka; stav.…

hradní

příd. k hrad, Hrad: h. nádvoří, násep, věž, brána, kaple; h. pán, paní; h. stráž; h. skupina, politi…

hradní

I, -ho m. hist. správce hradu; hradník, hradský

hradník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. správce hradu; hradní, hradský

†hradný

příd. 1. hradní: h-á věž (Svět.): h-á brána 2. hrazený, ohrazený; ohrazující: h-é město (Heyd.); h-é…

*hradný

I, -ého m. hradník (Pal.)

hradovitý

příd. připomínající svou podobou hrad: h. palác (K. Čap.): h-á budova, stavba

hradový

příd. 1. poněk. zast. k hrad: h-é zdi hradní; h-é budovy (Jir.) hradu; hist. h-á ústava župní 2. k h…

hradský

příd. 1. k hrad; hradní: h-á brána, věž, síň; h-é zřízení župní 2. (sloven.) nář. h-á cesta (hlavní)…

hradský

I, -ého m. 1. hist. správce hradu; hradní, hradník †2. hradští, -ských m. mn. obyvatelé hradu: h. ne…

hrady

v. hrad 3

jindřichohradecký

příd. k Jindřichův Hradec, město v Čechách: j. okres; j. zámek

králohradecký

, kralo- v. královéhradecký

královéhradecký

(†králohradecký, Podl., Klost., Jir. aj., †kralohradecký, Jir., Rais aj.) příd. k Hradec Králové (mě…

letohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) řidč. (dř.) výstavnější letní sídlo: l. Hvězda; l-y v zahradách; → zdrob. let…

levohradecký

příd. k Levý Hradec (obec v Čechách): L-á povídka próza Václava Beneše Třebízského

†milohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) letohrad: královský m. (Jir.); → zdrob. †milohrádek, -dku m. (6. mn. -dcích):…

náhrada

, -y ž. 1. odčinění, vyrovnání něj. ztráty, dodatečné zaplacení škody; odškodnění (zprav. hmotné): p…

†náhradbí

, -í s. prostranství na hradbách: pán kamenický z n. se dívá (Čel.)

†náhradí

, -í s. hradní nádvoří: vzal matku za ruku, vedl na n. (Něm.)

nahraditelný

příd. takový, kterého (který) lze nahradit: každý člověk je n.; těžko n-á ztráta; → podst. nahradite…

nahraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) dát odčinění za něj. ztrátu, škodu ap.; odškodnit: n. škodu, ztr…

náhradní

(*náhradný Hol.) příd. jsoucí náhradou; nahrazující, rezervní: n. volno; n. klíč, boty; n. součástky…

náhradnictví

, -í s. funkce náhradníka; opatření n. zařízení týkající se náhradníka n. náhradníků

náhradník

, -a m. (6. mn. -cích) (náhradnice, -e ž.) osoba, kt. je určena a připravena zastoupit jinou osobu v…

náhradový

příd. k náhrada: práv. n-é řízení o poskytnutí náhrady

nenahraditelný

(*nenáhradný) příd. takový, kt. nemůže být nahrazen: n. pracovník; utrpět n-ou ztrátu; n-é zkušenost…

obhraditi

v. ohraditi

odhraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) řidč. (co) 1. odklidit něj. překážku: o. závoru 2. uvolnit něco zahrazen…

ohrada

(*ohrazda Uh.), -y ž. 1. plot n. zeď kolem něj. místa k něj. účelům vyhrazeného; ohrazení, hrazení, …

*ohradí

, -í s. volný prostor před hradbami (Čech)

ohraditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -hraď, trp. -zen) (co) 1. (též †obhraditi Klicp.) obehnat hradbou n. ohradou:…

ohradní

(†ohradný Hol.) příd. vztahující se k ohradě: o. zdi; o. závora

ohradník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. horn. ochranný pilíř 2. zeměd. plot kolem pastviny: elektrický o…

Petrohrad

, -u m. (6. j. -ě) 1. předrevoluční název Leningradu 2. obec v západních Cechách; — petrohradský pří…

podhradčanský

příd. jsoucí pod Hradčany: p-é sady; starobylý prostor p. (Bass)

podhradí

, -í s. místo n. osada pod hradem: Malá Strana, původně p. Hradčan, vyšehradské p.; — Podhradí, -í s…

podhradní

příd. 1. jsoucí, rozkládající se v podhradí: p. uličky; p. víska (Třeb.) 2. rozkládající se v podzem…

podhradský

příd. †1. podhradní 1: p. rybník; obyvatelé p-dští (Jir.) 2. k Podhradí

předhradí

, -í s. hist. část hradu před hlavní hradební zdí: příkop odděloval p. od hradu

předhradní

příd. jsoucí v předhradí: p. prostor

přehrada

, -y ž. 1. zařízení n. dílo (zprav. stavební) rozdělující něj. prostor: zděné p-y sklepů; dřevěné p-…

přehradář

, -e m. stav. slang. kdo staví n. projektuje přehrady: odborníci p-i

přehraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) rozdělit, oddělit něj. přehradou: zahrada byla přehrazena nízkým pl…

přehradní

, přehradový, řidč. přehradný příd. k přehrada: p-í jezero, most; p-ový beton; p-ové břevno; voj. p-…

příhrada

, -y ž. *1. pažení oddělující n. rozdělující prostor, přehrada 1, přepážka 2: zabloudil mezi čtyry s…

†příhradek

I, -dku m. (6. mn. -dcích) (Jir.), †příhradí, -í s. (J. J. Kol.) část hradu, kde bydlila čeleď

*příhradek

II, -dku m. (6. mn. -dcích) přihrádka 3: p-y (kredenčníku) (Zey.)

*přihraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co k čemu) hrazením připojit: p. chalupu k baráku (Hál.)

příhradovina

, -y ž. stav. slang. příhradová konstrukce

příhradový

příd. k příhrada: stav. p-á konstrukce nosná prutová konstrukce složená z příhrad; p. nosník

rozhradit

dok. nář. (co) rozdělit hradbou, přehradit (Baar)

Sedmihradsko

, -a s., Sedmihrady, -hrad m. pomn. sz. část Rumunska; Transylvánie; hist. (v 16. – 17. stol.) samos…

Solnohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) poněk. zast. město v Rakousku, Salcburk; solnohradský příd. poněk. zast.: s-é…

souhrada

, -y ž. nář. cesta mezi zahradami, oplocená (vjezdová) cesta do stavení: s-y mezi sádky a staveními

uherskohradišťský

příd. k Uherské Hradiště: u. kroj

úhrada

, -y ž. kniž. a odb. 1. vyrovnání, uhrazení něj. výdajů n. zaplacení škody, odškodnění: ú. domácích …

uhraditelný

příd. řidč. takový, kt. může být uhrazen: u. dluh; → podst. uhraditelnost, -i ž.

uhraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. kniž. a odb. vyrovnat, zaplatit (něj. výdaje, škodu ap.): u. ces…

úhradní

, úhradný příd. peněž. ú. šek na úhradu pohledávky

úhradový

příd. kniž. a odb. k úhrada: ú-á povinnost; ú-á rezerva; ú-é prostředky

velehrad

, -u m. zř. velký, významný hrad: přen. v. vzdělanosti (Zey.); — Velehrad, -u m. (6. j. -ě) 1. obec …

vinohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) vinice II: v. na slunečnou stranu; založit v.; okopávat v.; → zdrob. vinohrád…

výhrada

, -y ž. 1. námitka, podmínka, kterou se něco vyhrazuje, něj. jednání, mínění, tvrzení omezuje: mít, …

výhradce

, -e m. (5. j. -ce) pošt. kdo podává, podal výhradu odnášky natrvalo

vyhraditi

I dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co; co komu) předem, zprav. smluvně, zajistit, vyjednat; vymínit (…

vyhraditi

II dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) otevřít, vyzvednout (něj. hradbu, hráz): vod. v. jez otevřít jej…

výhradní

, řidč. výhradný příd. 1. takový, kt. byl někomu vyhrazen, je něčí výsadou; mající vyhrazené, výsadn…

vynahraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) odčinit (ve význ. 1) (něj. ztrátu, škodu ap.); nahradit 1: v. šk…

Vyšehrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) vrch nad Vltavou; (kdysi) hrad, (dnes) část Prahy; — †vyšehrad, -u m. (6. j.

zahrada

, -y ž. ohrazený pozemek, zprav. při obydlích, na kt. se pěstují květiny, zelenina, ovocné i okrasné…

*záhrada

, -y ž. 1. závora přes silnici při žel. přejezdu (Lier) 2. náhrada 3: propustit někoho bez z-y (Klic…

*záhradbí

, -í s. prostor za hradbami: střílet ze z. (Právo l.)

zahraditelný

příd. řidč. kniž. takový, kt. může být zahrazen: těžko z-á propast (Lit. nov.)

zahraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co čím; co) opatřit, obklopit, oddělit hradbou, ohradou; ohradit 1:

zahradní

(†zahradný Ner.) příd. vztahující se k zahradě (ve význ. 1): z. zákoutí; z. pavilón, domek; z. zeď k…

zahradnice

, -e (nář. zahradnička, -y, Herb.) ž. 1. k zahradník 1: vyučená z. 2. ob. žena zahradníka

zahradnický

příd. 1. k zahradník 1: z-é nářadí; z-á plodina, zem; z-á škola; z. domek, z-á vášeň; zast. z. pomoc…

zahradnictví

, -í s. 1. závod, kde se pěstuje zelenina, květiny, ovocné i okrasné stromy: drobná z. na okraji měs…

*zahradnictvo

, -a s. zahradníci (jako celek) (Lid. nov.)

zahradníček

, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) 1. expr. zdrob. k zahradník 1: podniky branických z-ů; ml…

*zahradničí

příd. zahradníkovi vlastní, zahradnický 1: ruka z. (Čech); z. vášeň (Podl.)

zahradničina

, -y ž. ob. zahradničení, zahradnictví 2 (Klička)

zahradničit

dok. (3. mn. -í) ob. zaměstnávat se zahradnictvím: dlouhá léta zahradničil; z. a včelařit

zahradnička

v. zahradnice

zahradník

, -a m. (6. mn. -cích) (zahradnice v. t.) 1. kdo se zabývá odborně zahradnictvím, kdo vzdělává zahra…

zahradníková

, -é ž. žena zahradníka (Staš., Čech)

zahradný

v. zahradní

*zahradovitý

příd. mající mnoho zahrad, mající ráz zahrad: z-á končina (Herrm.)