hrdlo

, -a s. (6. j. -e, 2. mn. -del, 6. mn. -ech) 1. vnitřní část krku: mít sucho, vyprahlo v hrdle; prop…

hrdlořez

, -a m. (mn. 1. -ové, -i, 6. -ech, -ích) expr. vrah: hitlerovští h-ové (Fuč.): *-řezství, -í s. činn…

hrdlou-

v. vrdlou-

hrdlovati

ned. kniž. expr. (koho; koho oč) zle naléhat; hartusit (na koho), sužovat, hrdlit: hrdlovali mne, že…

hrdlový

příd. k hrdlo: tech. h-á roura, forma

nahrdlouhat

v. navrdlouhat

navrdlouhat

, nahrdlouhat dok. zast. a nář. (komu co, čeho) nalhat: co ti kdo navrdlouhá, věříš každému (Třeb.);…

vhrdlolež

, vhrdlolhát, vhrdlouhat v. vrdlou-

vrdlouhat

, hrdlouhat (*vhrdlolhát Kronb., *vhrdlouhat Něm., *vrdlovhát Šír) ned. nář. (~; co) silně, velmi lh…

vrdloulež

, hrdloulež (*vhrdlolež Hál.), -lži ž. nář. velká lež (Jir.)

zhrdlý

příd. řidč. takový, kt. zhrdl (ve význ. 2); zpyšnělý, hrdý 3, pyšný 1: zdarem z. sedlák (Vrba); → po…