hrob

, -u m. (6. j. -ě) místo, kam se pochovávají mrtví, zprav. jáma vykopaná v zemi; pahorek navršený na…

hrobař

, -e m. (hrobařka v. t.) 1. kdo kope hroby a pohřbívá mrtvé; hrobník; ♦ expr. h. mu bere míru, co ne…

hrobařík

, -a m. (6. mn. -cích) pestře zbarvený brouk kladoucí vajíčka do mršin; zool. rod Necrophorus: h. ob…

hrobařit

ned. (3. mn. -í) ob. být hrobařem, zaměstnávat se hrobnictvím: pomáhal otci, hrobařil (Jir.)

hrobařka

, -y ž. (2. mn. -řek) 1. k hrobař 2. ob. žena hrobaře

hrobařský

příd. k hrobař; hrobnický: h-á lopata; h-é povolání

hrobařství

, -í s. zaměstnání hrobaře; hrobnictví

hrobec

, -bce m. *1. zdrob. k hrob 2. nář. krecht

hrobek

, hrůbek, -bku m. (6. mn. -bcích, -bkách) 1. zdrob. k hrob: nízký h. na hřbitově 2. zeměd. hrůbek hl…

hrobka

, -y ž. (2. mn. -bek) 1. zděný hrob; krypta: královská h.; rodinná h.; přen. hanl. tmavá místnost: k…

hrobkovací

, hrůbkovací příd. zeměd. sloužící k hrobkování: h. pluh hrobkovač, hrůbkovač

hrobkovač

, hrůbkovač, -e m. zeměd. hrobkovací pluh; oborávadlo, oborávač, kopčidlo

hrobkovati

, hrůbkovati ned. zeměd. 1. dělat hrůbky, sázet do hrůbků; přiorávat, oborávat, kopčit 2. hrobkovati…

hrobkový

příd. k hrobka: h. příklop

hrobní

(bás. a zast. hrobný) příd. k hrob; hrobový: h. kámen, nápis; h. zápach; h-é pahorečky (Šal.): h-ý h…

hrobnice

, -e ž. 1. k hrobník 2. ob. žena hrobníka

hrobnický

příd. k hrobník; hrobařský: h-ápráce

hrobnictví

, -í s. zaměstnání hrobníka; hrobařství

hrobník

, -a m. (6. mn. -cích) (hrobnice v. t.) 1. kdo kope hroby a pohřbívá mrtvé; hrobař; ♦ ob. expr. utéc…

hrobový

příd. k hrob; náležící k hrobu; hrobní: h. kámen; h-á jáma; h-á zahrádka (Jir.) plot kolem hrobu: př…

*chrobačka

, -y ž. (2. mn. -ček) samička chrobáka (Čap.)

chrobák

, -a m. (6. mn. -cích) 1. černý n. kovově lesklý brouk živící se trusem savců, zool. rod Geotrupes, …

chrobalivý

příd. nář. červivý: ch-é jablíčko (Mart.)

*mezihrobí

, -í s. prostor mezi hroby (Arb.)

†nadhrobek

, -bku m. (6. mn. -bcích) náhrobek (Ner.)

nadhrobní

(†nadhrobný) příd. řidč. náhrobní: n. řeč; n. nápis (Havl.); n-á deska (Hol.)

náhrobek

, -bku m. (6. mn. -bcích) 1. pomník na hrobě, náhrobní kámen: kamenný, mramorový n. †2. na hrobě nah…

nahrobkovati

, nahrůbkovati dok. zeměd. (co) navršit, shrnout do hrůbků (pole, zem); nakopčit: pohnojit a n. včas…

náhrobkový

příd. k náhrobek: staré n-é typy

náhrobní

(*náhrobný Šal.) příd. jsoucí na hrobě n. vůbec vztahující se k hrobu: n. kříž; n. kámen; n. nápis e…

†náhrobník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. náhrobek: u n-u paní Kunhuty (Wint.) 2. náhrobní nápis, epitaf:

náhrobný

v. náhrobní

obhrobkovati

, obhrůbkovati dok. zeměd. k hrobkovati, hrůbkovati

pohrobek

, -bka m. (mn. 1. -bci, -bkové, 6. -bcích) dítě narozené po smrti otcově, posmrtný potomek: narodil …

pohrobiště

v. pohřebiště

pohrobiti

dok. (3. mn. -í) zast. kniž. a bás. (koho, co) pohřbít 1, 2, pochovat 2, 3: pak pohrobil ji (matku) …

pohrobní

příd. 1. poněk. zast. souvisící s hrobem: p. nápis (Choch.) náhrobní; p. zvon (E. Jel.) umíráček; p.…

pohrobovati

ned. zast. kniž. a bás. k pohrobiti: pohrobujeme drahé své v zemi vlastní (Ner.); přen. podzimek lis…

záhrobcový

příd. les. k záhrobec 3: z-á sadba do záhrobců

záhrobec

, -bce m. 1. zast. a nář. zápraží: po dlážděném a vymeteném z-i vstoupil do tmavé síňky (Kapl.); sed…

záhrobek

, -bku m. (6. mn. -bcích), záhrobeň, -bně ž. zast. a nář. zápraží: nízký teras dlážděný (zásep, náse…

záhrobí

, -í s. 1. (v nábož. představách) svět za hrobem, po smrti; onen svět: řešit otázky lidského života …

záhrobní

, řidč. záhrobný (*záhrobový Vrchl.) příd. k záhrobí: představy o z-m životě posmrtném; svět z-ích s…