hrubý příd. (2. st. hrubší, hrubější) 1. mající povrch na dotek nerovný; obsahující větší kousky; drsný, škrablavý, hrbolatý (op. hladký, jemný): h-é plátno; h-é ruce; sůl bývá někdy h-á; rozemlít na h-o (ps. též nahrubo); v strouhané housce bývají i hrubší kousky větší: h-é struhadlo na strouhání na větší kousky: přen. h. hlas, h-é práce těžké: stav. h-é zdivo neomítnuté; h-á omítka podkladní, režná; tech. h. pilník; h-é obrábění předběžné; h. odlitek neobrobený; zbož. h-á mouka vymletá na největší zrnění (op. hladká) 2. nezdvořilý, neslušný, surový, drsný, obhroublý (v řeči, v jednání) (op. jemný): h. člověk; h. vtip, smích; h-á řeč; h-é chování; na h. pytel (řidč. kabát) h-á záplata hrubost za hrubost 3. přibližný, celkový, povšechný: v h-ch rysech bez podrobností; tech. h. spád; obch. a úč. bez odpočítání srážek ap. (op. čistý): h-á hodnota; h-á mzda; h. výnos, zisk; h-á váha i s obalem, brutto (op. čistá); h-á bilance předvaha 4. (v někt. spoj.) veliký: h-á chyba (pravopisná, mluvnická); h-á nedbalost; h-é provinění; h. poklesek; h-é porušení kázně; h-á mše, zast. h-á střelba z děl; h-é dělo střední ráže: H-á Skála obec a zámek v Čechách; zpodst. hrubá, ž. hrubá mše: jít na h-ou; přísl. hrubě v. t.; podst. hrubost v. t.; v. též nahrubo, zhruba