černokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) poněk. zast. hanl. kněz

†červenokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) muž s červeným kabátem; husar; policista

kabát

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. součást oděvu, různého střihu a různé délky, kryjící trup a paže: dlouhý, …

kabátář

, -e m. (kabátářka, -y ž.) krejčí specializovaný na šití kabátů; kabátník

kabátec

, -tce m. poněk. zast. krátký lehký kabát (zprav. něj. zvláštního střihu); kabátek: aksamitový k.; p…

kabátnický

příd. ke kabátník: k-á práce

kabátník

, -a m. (6. mn. -cích) (kabátnice, -e ž.) řidč. a zast. kabátář

kabátový

příd. ke kabát: k-á dírka

†modrokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) muž v modrém kabátě (nejč. voják): m-ci se bili zoufale (Jir.); drábovští m-c…

okabátit

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) *1. obléci do kabátu: černě okabátění rybáři (Lid. nov.) 2. nář. přip…

*šedokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) muž v šedém kabátě (zprav. voják) (Mach., Olb.): přen. expr. plaší š-ci (Nový…

zelenokabátník

, -a m. (6. mn. -cích) řidč. muž se zeleným kabátem (zprav. lesník): z. s flintou na rameni (Kronb.)…