advokatura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) řidč. advokacie: vzdát se a-y

*achichat

, *achichovat, *achikat, *achkat ned. expr. pronášet samé achich, vzdychat, naříkat: achichování, bě…

akatalektický

[-ty-] příd. (z řec.) liter. a. verš s poslední stopou úplnou

*akatolicismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. nekatolictví

*akatolík

, -a m. (6. mn. -cích) nekatolík; *akatolický příd. nekatolický: a. křesťan; → podst. *akatolictví,

aplikatura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) hud. prstoklad

arkatura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) archit. řada slepených obloučků zdobící stěny budovy

autokatalysa

[-lýza], autokatalýza, -y ž. chem. chemická reakce, při níž má jeden z jejích produktů povahu kataly…

bákat

ned. mysl. slang. (o srnci n. jelenu) vydávat zvuky při znepokojení, bekat

baňkat

v. baňkovat

bekati

ned. 1. bečet: ovce bekají; mysl. jelen, srnec beká vydává zvl. zvuky při znepokojení 2. zhrub. (~; …

*bělostrakatý

příd. bíle strakatý, s bílými skvrnami: b. kůň (Jir.)

bezdusíkatý

příd. neobsahující dusík: b-é látky

bezkyslíkatý

, řidč. bezkyslíkový příd. neobsahující kyslík: b-atá kyselina (např. solná); b-ová voda, atmosféra

bičíkatý

příd. opatřený bičíkem: biol. b-é výtrusy

bijukat

, bjúkat ned. nář. (na koho, co) pobízet k tahu voláním biju: b. na koně (Baar)

bjukat

v. bijukat

*blafkati

ned. 1. poštěkávat: ze spaní blafkal jako pes (Mrš.) 2. zhrub. (o čem) žvanit, tlachat: b. o sociáln…

blikati

ned. 1. slabě, mrkavě, přerušovaně hořet, svítit; blikotat, mrkat: plamen svíce, kahance bliká; okna…

blinkat

I ned. zprav. dět. zvracet potravu ○ předp. po-, vy-; → nás. blinkávat

blinkat

II ned. nář. (čím) pohybovat sem tam: beran blinkal svým zvoncem; stařeček blinkal dřevěnkou ○ předp…

*blkati

ned. (o plameni) blikat, mrkavě plápolat (Něm., Heyd.) ○ předp. za-

bluňkati

ned. dělat bluňk, vydávat zvuk připomínající zvuk vody rozražené dopadem předmětu, žbluňkat: potok b…

bluňkat se

ned. nář. potulovat se (Herb.)

bluskat

ned. nář. (po kom) ostře, nepřívětivě se dívat, loupat, házet očima: každý po nich bluskal očima (So…

blýskati (se)

ned. 1. (jen neos.) blýská (se) tvoří, objevují, kmitají se blesky: hřmělo a blýskalo se, blýská se …

*bokatěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se bokatým ○ předp. z-

bokatý

příd. mající veliké boky: b-é děvče; b-á loď široká s klenutými boky; → přísl. bokatě; → podst. boka…

boskat

v. bozkat

boukati se

ned. (o prasnici) běhat se ○ předp. o- se

bozkat

, boskat ned. (sloven.) (koho, co) líbat ○ předp. po-

*božekati

, *božekovati ned. naříkat bože, bože, bědovat (Jir.)

bradavkatý

, bradavkovitý příd. 1. připomínající bradavku; bradavčitý: b. výčnělek; b. nádorek 2. pokrytý brada…

brkati

ned. 1. expr. poklesávat v nohou; nejistě, nerovně jít; klopýtat, zakopávat, brkotat: b. nohama v ko…

brnkati

ned. zavaděním o strunu, trhnutím strunou způsobovat krátké zvuky; hrát na trsací strunový nástroj; …

broukati

ned. 1. vydávat bručivý, hluboký zvuk: doupňáci broukají; mysl. broukání krátký slabý hlas jelena v …

brykat

ned. nář. křičet: každou chvíli na nás bryká (Rais) ○ předp. roz- se, vy- se; — dok. bryknout, brýkn…

-břeskati

jen s předp.: roz- se

břinkati

ned. 1. vydávat pronikavý, ostře zvonivý, cinkavý zvuk; břinčet, řinčet: meče, ostruhy břinkají; pod…

bříškatý

příd. mající bříško: b. člověk

bukati

ned. vydávat krátké, temné zvuky: bukač, holub, sova buká ○ předp. za-

bzikati

ned. 1. ozývat se bzučivě; bzučet: včely bzikají 2. (o dobytku) plašit se, střečkovat: bzikající krá…

bžunkati

ned. žbluňkat: voda bžunká

cákati

ned. (co; čím; ~) (prudce) stříkat, šplíchat: c. na sebe, kolem sebe vodu; c. vodou, inkoustem; dupa…

capkati

ned. capat, cupitat: dětské nožky capkají v blátě; klouček capká po silnici; housata capkají k potok…

ceckatý

příd. ob. mající velké struky; zhrub. prsatý

cejkat

ned. nář. cákat (Rais) ○ předp. na-, vy-

cekati

, cikati v. necekati, necikati

cibulkatý

příd. 1. mající cibulky: bot. lipnice c-á 2. připomínající tvarem cibulku; cibulkovitý: c. pupen

*cikati

ned. 1. vydávat vysoký cvrčivý zvuk, cvrkat: cvrčci jemně cikali (Rais) 2. v. necekati, necikati ○ p…

cikatrisace

[-za-], cikatrizace, -e ž. (z lat. zákl.) med. zajizvení rány

*cilinkati

ned. expr. zvonit: cilinkání zvonků ○ předp. za-

cinkati

ned. 1. vydávat jasné, zvonivé zvuky; zvonit: peníze cinkají o stůl; cinká mu při jízdě zvonek na ko…

crkati

ned. 1. po troškách téci, kapat, téci slabým proudem: mléko crká do dížky; crkání krve 2. vydávat zv…

*cuckati se

ned. cuckovat se: (nudle) se kroutily, cuckaly (Maj.)

cukati

ned. (z něm.) (~; čím) prudce a krátce trhat; škubat: cuká mu ruka, sval; má cukání ve svalu; cuká m…

cupkati

ned. (nejč. o dětech) cupitat, cupat I, capkat: bosé nožky cupkaly po podlaze; cupkání ženských krok…

cůpkatý

příd. mající cůpky, copánky: c-é děvče

cvakati

ned. vydávat zvuk znějící jako cvak, dělat cvak; ostře klapat: kohoutky ručnic, kleště cvakají; hodi…

cvikati

ned. (z něm.) 1. ob. (co) propichovat klíšťkami; štípat, proštipovat: c. jízdenky; slang. c. příchod…

†cvinkati

ned. cinkat, břinkat: zbraně cvinkaly o schody (Wint.)

cvrkati

ned. 1. vydávat zvuky znějící jako cvrk; cvrčet, cvrkotat, cvrlikat, crkat 2: cvrčci cvrkají; pták c…

-cvrkati

jen s předp.: s- se

cvrlikati

ned. cvrčet, cvrkat, cvrkotat: cvrčci cvrlikají v trávě; hladové ptactvo cvrlikalo na stromě švitoři…

cvrnkati

, crnkati ned. 1. vydávat zvonivé zvuky; cvrnčet, cinkat: ostruhy cvrnkaly o dlažbu; c. klíči, peněz…

čekatel

, -e m. (čekatelka, -y ž.) 1. uchazeč, kandidát: č. na královský trůn; žert. č. manželství (Herrm.);…

čekatelné

, -ho s. veř. spr. (dř.) služební plat čekatele; adjutum; plat úředníka, který byl dán na dočasnou d…

čekatelský

příd. k čekatel: č. poměr, plat; č-á doba

čekatelství

, -í s. stav, hodnost čekatele: od č. postoupil až k soudnímu radovi; když je divadelní kus přijat, …

čekati

ned. 1. (~; na koho, co; koho, co; †koho, čeho) setrvávat na místě, až někdo n. něco přijde, objeví …

*čepičkatý

příd. opatřený útvarem podobným čepičce: č. plod (šípku) (Rais)

čerkati

v. čerchati 2

černostrakatý

příd. mající černé skvrny: č. skot, vepř

červenostrakatý

příd. červeně strakatý: č. skot s hnědě rudými skvrnami na srsti

čípkatý

, čípkovitý příd. podobný čípku; kuželovitý: č. výběžek

čiřikati

, čirykati (nář. čiřinčet) ned. (o ptácích) švitořit, štěbetat: koroptve, vrabci čiřikají; z polí se…

-čkati

, -čkávati jen s předp.: v. čekati

čviřikat

, čviříkat, čviřinkat ned. nář. cvrlikat, šveholit (Hol., Herb.) ○ předp. za-

dejkat

ned. nář. říkat dej!, naléhavě žádat, prosit o něco, žadonit: děti dejkají; pes dejká (Nový)

dekatron

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) elektr. doutnavka užívaná k zobrazování jednotlivých číslic (u poč…

dekatovati

ned. i dok. text. provádět, provést dekaturu

dekatura

[-úra], -y ž. (z fr.) text. úprava vlněných látek propařením

delikates

, -a m. (z fr. zákl.) zř. a zast. lahůdkář: koupit od d-a sardinky; odběhnout k d-ovi (Bass); — deli…

delikatesa

, -y ž. (z fr.) 1. lahůdka, pochoutka: hledaná d.; koš s d-mi 2. jemnost, delikátnost: d. chování; —…

dočekati (se)

v. dočkati (se)

dočkati (se)

(†dočekati (se)) dok. 1. (~; koho, čeho) čekáním dosáhnout: kdo čeká, ten se dočká; dočkal se dívky;…

dohopkati

, dohopkovati dok. (kam) hopkáním dospět: kos dohopkal, dohopkoval k oknu

dohoukati

dok. (~; co) přestat houkat; dokončit houkání: sova dohoukala a odletěla; tovární siréna dohoukala; …

dohrkati

dok. přestat hrkat: motor dohrkal

doklekati

ned. dokončovat klekání, kleknutí: doklekal na obě kolena

doklinkati

ned. přestat klinkat: umíráček doklinkal

dolekat se

dok. obl. mor. polekat se

dolkati

dok. kniž. přestat lkát: básník dolkal; přen. umíráček dolkal

domakat se

dok. ob. 1. (čeho) hmatáním, hmatem něco zjistit; dohmatat se: ruka se domakala něčeho podezřelého 2…

domrkati

dok. přestat mrkat, přestat mrkavě zářit, svítit (o světle, lampě ap.): reklamní diapozitivy domrkal…

domykati

, domykati se ned. k domknouti, domknouti se

†donikati

ned. k doniknouti: k sluchu jim donikal naříkavý zvuk umíráčku (Wint.)

dooblékati

, ob. dooblíkat ned. k doobléci, k doobléknouti, dooblíknout

dopékati

, ob. dopíkat ned. k dopéci: d. na ohni vuřty

dopíkat

v. dopékati

dopískati

dok. (1. j. -ám) (~; co) přestat pískat; dokončit pískání: ponocný dopískal; d. písničku

doplakati

dok. (1. j. -pláču, -pláči, rozk. -plač, -plakej) (~; *co) přestat plakat: chlapeček doplakal a ztic…

dopraskati

dok. přestat praskat: oheň dopraskal

dopráskati

dok. (čím) přestat práskat: d. bičem, dveřmi

doříkati

dok. (co) dokončit říkání, recitování; dokončit řeč: d. uvítání, básničku; zast. ob. d. knížku dočís…

dosekati

dok. (1. j. -ám) (co) dokončit sekání: d. dříví; d. maso do uzenek; – obl. čes. obilí je dosekáno do…

dosékati

v. dosíkati

dosíkati

, dosékati ned. k dosíci I, doséci

doskákati

dok. (1. j. -ču, -či, rozk. -kej) (kam) skákáním se dostat, dospět, dorazit: d. k oknu po jedné noze…

dosmýkati

dok. (co, koho kam) smýkáním dopravit; dovléci: d. lavici k oknu; vyvlekli nevěstku a dosmýkali ji k…

dosoukati

dok. (co) dokončit soukání: d. nit; přen. čas dosouká svou nekonečnou nit; — dosoukati se dok. 1. (č…

dostrkati

dok. (koho, co kam) strkáním dostat, dopravit: dostrkali ho až do první řady; byla dostrkána do míst…

dostříkati

dok. (co) dokončit stříkání: d. záhony

dotloukati

ned. k dotlouci; → nás. dotloukávati

doťukati

dok. 1. přestat ťukat; dokončit ťukání: číše dotukaly 2. expr. (co) dopsat na stroji: doťukal (na st…

dotýkati se

ned. (3. j. -ká, zř. -če) k dotknouti se: d. se stěny rukama; město, jehož sláva hvězd se dotýká; d.…

dovlékati

, dovlíkat (ob.), dovlékati se, dovlíkat se (ob.) ned. k dovléci, dovléci se, k dovléknouti, dovlíkn…

dožvýkati

dok. (co; ~) dokončit žvýkání; přestat žvýkat: kráva dožvýkala jetel; dobytek v chlévě dožvýkal

drápkatý

příd. mající drápky: d-é nožičky kotěte; zool. opičky d-é drobné jihoamerické opice, u nichž jsou vy…

drkati

ned. 1. expr. (koho; do koho, čeho) vrážet, strkat, šťouchat, drcat: drkal ji loktem; drkal do stolu…

drnkati

ned. 1. ob. (nač; co) zavaděním o strunu, trhnutím strunou způsobovat, že krátce zazní; hrát na trsa…

dršťkatý

(ob. drštkatý, drškatý, ps. též držkatý) příd. zhrub. hubatý: d. kluk

*ďubkatý

, *ďubkovaný, *ďubkovitý příd. dolíčkovatý; skvrnitý: ď-á tvář

důlkatec

, -tce m. lišejník se zelenohnědou lupenitou, na povrchu důlkatou stélkou; bot. rod Lobaria: d. plic…

důlkatý

příd. zř. důlkovatý: bot. d-á stélka

dupkati

ned. (~; co) lehce, mírně dupat: dupkání ježků po prkenné podlaze (Herb.); d. si nohou takt podupáva…

duplikatura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) kniž. zdvojení, zdvojenina: anat. d. kožní

dusíkatý

příd. obsahující dusík: d-é hnojivo, vápno

*dzinkati

ned. cinkat: cimbály dzinkaly

evokace

, -e ž. (z lat.) kniž. vyvolání, vybavení představy: e. dávných dob mládí; e. válečných hrůz; evokač…

exemplifikativní

[egze-ty- i -tý-] příd. kniž. uvádějící příklady: e. výčet

explikativní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) výkladový, vysvětlovací: e. metoda; jaz. e. spojení, souvětí vysvětlova…

fikat

ned. ob. expr. (co; co čím: ~) rychle řezat: kluk fikal nožem prut; přen. proháněli se na kolech, je…

flákat

ned. (z něm.) ob. expr. 1. (koho, *co) bít, tlouci: fláká kluka pro maličkost; f. káču 2. ve spoj. f…

flekat

ned. ob. expr. 1. (koho) bít, tlouci: f. někoho obuškem; f. psa; vojska se flekají (Hol.); přen. (ko…

flekatý

příd. ob. mající skvrny, fleky, skvrnitý: ta košile je po vyprání celá f-á

flinkat

ned. ob. expr. 1. (čím) házet: flinkal knihami kolem sebe 2. ve spoj. f. to, f. práci nedbale vykoná…

fňukati

ned. expr. poplakávat (zprav. o dítěti); povzdychávat, naříkat, bědovat, kňourat: fňuká celý den a n…

fotokatalysa

[-ýza], fotokatalýza, -y ž. chem. zvýšení rychlosti někt. chemických reakcí zářením

foukati

ned. 1. (o větru) vanout, vát, dout: vítr fouká; už začíná f. ze strnišť je sklonek léta; neos. spár…

frankatura

[-úra], -y ž. (z něm. driv. it. zákl.) výplatné (pošt.)

frikativa

[-tý-], -y ž. (z lat. zákl.) jaz. frikativní, třená souhláska (např. f, š, j, ch); spiranta; frikati…

frkati

ned. 1. (o zvířatech a o lidech) prudce odfukovat, zejm. nosem: frkání těžce se namáhajících koní; s…

*frnkati

ned. expr. rychle míjet, frčet: bláznivá dráha elektrická frnká jako splašená (Baar); "drahý čas" ja…

gatě

, poněk. zast. katě, -í ž. pomn. 1. nář. kalhoty mužského lidového kroje: bílé, vyšívané slovácké g.…

hajinkat

, hajičkat ned. dět. expr. hajat ○ předp. vy- se

*hajulinkat

ned. dět. spát, ležet (Havl.)

halákat

v. halekati

halekati

, řidč. helekati (nář. halékat, halíkat, halákat) ned. 1. zpěvavě volat na velkou vzdálenost (zvl. o…

halíkat

v. halekati

hejčkati

v. hýčkati

hejkati

ned. ob. vydávat táhlý zvuk; (o lidech) křičet, volat: hejkání hus kejhání; sýček do okna hejkal hýk…

hekati

ned. 1. při výdechu vydávat hlasitý, dutý, sténavý zvuk jako projev námahy, bolesti, utrpení ap.; na…

hekatomba

, -y ž. (z řec.) 1. hist. hromadná oběť velkého počtu dobytčat (původně sta) u starých Řeků: pálit h…

helekati

, helekavý v. halekati, halekavý

*hladkati

ned. (sloven.) hladit, laskat (Něm.)

hojákat

ned. nář. halekat (Herb.)

holíkat

ned. nář. halekat: holíkání pasáků (Svět.)

hopkati

, hopkovati, řidč. hupkati, hupkovati ned. dělat malé poskoky; poskakovat, hopsat: vrabec, zajíc hop…

hopskat

v. hopsati

houkati

ned. 1. vydávat táhlý, pronikavý, temný zvuk; táhle a silně temně znít: z dálky houkal divoký holub;…

hrkati

ned. 1. vydávat přerušovaný, rachotivý, drsný zvuk, zprav. pří pohybu: hrkačky hrkají; vůz hrkal po …

hukati

ned. řidč. houkat: v dáli hukala sova; lokomotivy hukaly; zř. expr. nadávat: poslední dobou moc čast…

hulákati

ned. expr. (~; na koho) dělat povyk; povykovat; silně n. hrubě vykřikovat, křičet; řvát: h. v hospod…

*huškati

ned. volat huš, zaplašovat; štvát: žádný nesmí na ně (lesní vyžlata) písknout nebo je h. (Jir.); – h…

hýčkati

ned. (koho, co) 1. obírat se někým, něčím se zvláštní pozorností a péčí; rozmazlovat: h. jedináčka, …

hýkati

ned. vydávat táhlý zvuk znějící jako hý; (o lidech) křičet, volat: hýkání osla; hýkající sýček, čejk…

hyperkatalektický

[-ty-] příd. liter. h. verš mající o stopu n. slabiku více, nadměrný (op. katalektický)

chloupkatý

příd. porostlý chloupky: ch. konec čnělky; bot. třtina ch-á; → podst. chloupkatost, -i ž.: ch. listů

chrkati

ned. (1. j. -ám) řidč. expr. chrchlat, chrčet, chraptět: ze síně doléhalo chrkání a odplivování; zlo…

indikativ

[-dy-tý-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) jaz. základní modus slovesný; oznamovací způsob; indikativn…

*jajkati

ned. (sloven.) naříkat, volat jaj: jajkání přicházelo od zakopané ženy (Něm.)

jamkatý

příd. řidč. mající jamky, plný jamek; jamkovitý: j. klobouk houby

*jekati

ned. vydávat jek, ječet: (při boxování) ani nejekal, ani nesyčel (Lang.) ○ předp. vy-, za-; — dok. j…

jíkati

ned. 1. vydávat vysoký pisklavý zvuk znějící jako jí: káně, kavka jíká; jíkající ptáci *2. zajíkavě …

judikatura

[-dy-úra], -y ž. (z lat. zákl.) práv. celek soudních nálezů; rozhodovací činnost soudů: znát j-u Nej…

jukati

ned. *1. hrát si na jukanou, na schovávanou: j. za školou (Slád.) 2. ob. expr. vyhlížet, vykukovat; …

káčkat se

ned. nář. máchat se ve vodě: k. se a čachtat jako kačeny (Herb.); k. se v řece (Těsn.)

kakat

ned. dět. kálet ○ předp. na-, po-, po- se, vy-, vy- se

kákat

ned. nář. kejhat (Baar)

Kalikat

, -u m. (6. j. -u) město v Indii; kalikatský příd.

Kalkata

(dř. Kalkuta), -y ž. město a přístav v Indii; kalkatský příd.: zbož. k-é konopí juta

kaňkati

I ned. dělat kaňky; zř. kapat: plnicí pero kaňká po papíře; – bílá pěna kaňkala jim (koním) na kopyt…

kaňkati

II, kaňkovati ned. mysl. (o liškách, rysech a kunách) běhat se, pářit se

*kapkat

ned. kapat (V. Mrš.)

karikatura

[-úra], -y ž. (z fr. driv. it.) 1. zkratkovitá kresba zesměšňující n. satiricky odsuzující přehnáním…

karikaturista

, -y m. (1. mn. -é) (karikaturistka, -y ž.) malíř (n. spisovatel) tvořící karikatury; karikaturistic…

karikaturní

v. karikatura

kat

, -a m. (1. mn. -i, -ové) 1. vykonavatel trestu smrti; popravčí: středověký k.; katův meč; zhynout r…

kata

citosl. zast. a nář. vyjadřuje podiv, překvapení milé n. nemilé, odmítání; hleďme, podívejme se, i h…

kata

I přísl. zast. a nář. vyjadřuje popření toho, co říká sloveso: k. jsi ztratil nic jsi neztratil; k. …

katabolismus

[-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) biol. štěpení a okysličování látek živé hmoty, při němž se uvolňuje en…

katabolit

, -u m. (6. j. -u) biol. látka tvořící se v těle katabolismem

katafalk

, -u m. (6. mn. -cích) (z it. n. fr.) lešení, podstavec na vystavení rakve: vysoký k.; svíce a věnce…

kataforesa

[-éza], kataforéza, -y ž. (z řec. zákl.) fyz. pohyb částeček vlivem elektrického pole; -foresní, -fo…

katachrese

[-éze], katachréze, -e ž. (z řec.) liter. současné vybavení vlastního i obrazného významu slova a je…

kataklase

[-ze], kataklaze, -e ž. (z řec. zákl.) geol. rozdrcení hornin tlakem

kataklysma

[-yz-], kataklyzma, -tu s. (z řec. zákl.) geol. převrat ve vývoji kůry zemské (podle učení Georgese …

katakomby

, -mb ž. pomn. (z it.) podzemní pohřebiště prvních křesťanů; podzemní pohřebiště vůbec: římské k.; p…

Katalánie

[-ny-] (†Katalónie), -e ž., Katalánsko, -a s. území v severovýchodní části Španělska; Katalánec, -nc…

katalánština

, -y ž. katalánský jazyk

katalasa

[-áza], kataláza, -y ž. (z řec. zákl.) chem. enzym rozkládající peroxid vodíku

katalektický

[-ty-] příd. (z řec.) liter. k. verš neúplný; → přísl. katalekticky: k. zakončený verš

katalepsie

, -e ž. (z řec.) med. strnulé, nehnuté držení, strnulost (při hypnóze, epilepsii ap.); kataleptický

katalog

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -zích) (z řec.) knižní n. lístkový seznam, utříděný soupis knih n. jiných …

katalogisace

[-za-], katalogizace, -e ž. (z řec. zákl.) sepisování roztříděných knih n. jiných předmětů určitého …

katalogisovati

[-zo-], katalogizovati ned. (co; ~) provádět katalogizaci: katalogizované svazky; katalogizování ruk…

katalogový

v. katalog

katalpa

, -y ž. (z lat. driv. indián.) cizokrajný strom s květy v bohatých přímých květenstvích, s dlouhými …

katalysa

[-ýza], katalýza, -y ž. (z řec.) chem. urychlení chemických pochodů látkami, které se samy při reakc…

katalysační

[-za-], katalyzační příd. chem. souvisící s katalýzou: k. teplo

katalysátor

[-zá-], katalyzátor, -u m. (z řec. zákl.) chem. látka, kt. urychluje chemickou reakci, ale sama se p…

katamarán

, -u m. (6. j. -u) (z ind.) loď, člun s dvěma trupy

katan

, -a m. (1. mn. -i, -é) (katanka, -y ž.) 1. (dř.) katův pomocník; kniž. expr. kat: k-i ho mučili; – …

katanovati

ned. řidč. provádět katanství; (koho; co) týrat, mučit, trýznit: po maradasovsku k. (Šal.); – nelids…

katanský

příd. ke katan: k. meč; k-é dílo; k-á práce, přen. expr. velmi těžká; přen. expr. k-á slova (kniž.)

katanství

, -í s. činnost katana n. kata; kniž. expr. mučení, popravování; týrání, pronásledování

*katanstvo

, -a s. katanský čin (Sova)

kataplexie

, -e ž. (z řec.) med. strnutí

katapult

-u m. (6. j. -u, -ě), katapulta, -y ž. (z řec.) 1. hist. starověký vrhací válečný stroj: k-y vrhaly …

katapultovací

příd. sloužící, určený ke katapultování: let. k. zařízení; k. sedadlo vystřelovací

katapultovati

ned. i dok. let. 1. (co) uvádět, uvést v pohyb pomocí katapultu (ve význ. 2): k. letadlo 2. (koho, 4…

katar

(dř. ps. kathar), -a m. (1. mn. -ři, -rové) (z řec. zákl.) příslušník středověké lidové náboženské s…

katar

I, -u m. (z řec.) med. zánět sliznice s odměšováním: k. průdušek; žaludeční, střevní k.; k. spojivek…

katarakt

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. kniž. vodopád; peřej: tatranské k-y; nilské k-y; přen. k. slov, tónů,…

katarakta

, -y ž. (z řec. zákl.) med. zákal čočky

*katarista

, -y m. (1. mn. -é) kdo trpí katarem (Ner.)

katarse

[-ze] (dř. ps. katharse), katarze, -e ž. (z řec.) kniž. vnitřní duševní očista, dosažená zvl. prožív…

katastr

, -u m. (z lat.) 1. zakreslení a soupis pozemkového majetku, pův. pro vyměření pozemkové daně: terez…

katastrofa

, -y ž. (z řec.) 1. velké neštěstí, událost s tragickými následky; pohroma: přírodní k. (např. zemět…

katastrofální

(*katastrofálný, Šal.) příd. ke katastrofa; mající ráz katastrofy, ke katastrofě směřující, katastro…

katastrofický

příd. 1. ke katastrofa: k-é učení o vývoji země; k-á postava (románu) tragická 2. řidč. katastrofáln…

katastrofismus

[-iz-], -mu m. (z řec. zákl.) 1. polit. názor, že se kapitalismus zhroutí sám sebou 2. geol. směr, k…

katastrový

v. katastr

katě

, kaťata v. gatě

katedra

, -y ž. (2. mn. -der) (z řec.) 1. učitelský stůl ve třídě (pův. vyvýšený bedněný pult) 2. poněk. zas…

katedrál

, -a m. (1. mn. -ové) (z lat.) hist. písař opisující na objednávku knihy liturgického obsahu, zpěvní…

katedrála

, -y ž. (z lat. driv. řec.) kostel při sídle biskupa; velechrám, dóm: gotické k-y; svatovítská, reme…

kategoriální

v. kategorie

kategorický

příd. (z řec.) vylučující jinou možnost; výslovný, určitý, rozhodný, bezpodmínečný, nepodmíněný: k. …

kategorie

, -e ž. (z řec.) 1. pojmová skupina, třídicí hledisko; skupina, třída (lidí, věcí, jevů vzniklá rozt…

kategorisace

[-za-], kategorizace, -e ž. roztřídění n. roztřiďování do kategorií; kategorizování: k. zemin; k. lá…

kategorisovati

[-zo-], kategorizovati ned. i dok. (co; ~) roztřiďovat, roztřídit na kategorie, zařazovat, zařadit d…

katechese

[-ze], katecheze, -e ž. (z řec.) círk. stručné vyložení věrouky v otázkách a odpovědích

katecheta

, -y m. (1. mn. -ové, -i) (katechetka, -y ž.) (z řec.) učitel náboženství; → expr. zdrob. *katechýte…

katechetický

[-ty-] příd. ke katecheze, katechetika: k-é vyučování; k-á metoda formou otázek a odpovědí

katechetika

[-ty-], -y ž. (z řec. zákl.) nauka o vyučování náboženství; vyučování náboženství

katechisace

[-za-], katechizace, -e ž. (z řec. zákl.) vyučování náboženství otázkami a odpověďmi; katechisační,

katechismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec.) 1. základní učebnice věrouky sepsaná v otázkách a odpovědích:…

katechisovati

[-zo-], katechizovati ned. (z řec.) (koho, 4. p.) vyučovat náboženství podle katechismu

katechumen

, -a m. (z lat. driv. řec.) círk. člověk, kt. se připravuje na křest; katechumenický [-ny-] (*katech…

kateřinka

, -y ž. (2. mn. -nek) ob. listopadka: chladná běl květů listopadek — k-nek (L. Steh.)

Kateřinky

, -nek ž. pomn. jm. někt. obcí, též část Opavy; lid. název ústavu pro choromyslné v Praze na Novém M…

kateřinský

příd. 1. ke Kateřina: staročeská k-á legenda; k-é zábavy (dř.) kolem svátku sv. Kateřiny 2. ke Kateř…

katetometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj k měření svislých vzdáleností

katétr

, -u m. (z řec.) tenká rourka (zprav. gumová) sloužící k vyplachování, vyprazdňování n. vyšetřování …

katetrisace

[-za-], katetrizace, -e ž. med. vyplachování, vyprazdňování n. vyšetřování tělních dutin katétrem; c…

katetrisovati

[-zo-], katetrizovati ned. i dok. med. provádět, provést katetrizaci; cévkovat

katex

, -xu m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz. iontoměnič vyměňující kationty

katexochén

[-gzo-] přísl. (řec.) kniž. v nejvlastnějším slova smyslu; především, povýtce, výhradně: umělecké dí…

*katexochický

[-gzo-] příd. jsoucí katexochén

katgut

[ketgat], -u m. (6. j. -u) (z angl.) med. vlákno z ovčího n. kozího střeva k sešívání operačních ran

kathar

, kathar- v. katar, katar-

†katí

příd. náležející katu, katův, katovský: k. pacholek (Baar); k. oko zvláštní smyčka z provazu užívaná…

katilinárka

[-ty-], -y ž. (2. mn. -rek) poněk. zast. hovor. útočná řeč, ostrý řečnický výpad proti odpůrci (podl…

katilinský

[-tylí-] (†katilinárský) příd. ke Katilina, jm. vůdce spiknutí ve starověkém Římě: k-é spiknutí; pře…

kation

[-tyón], kationt [-tyo-], -tu m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. atom n. seskupení atomů s přebytkem…

katiti se

ned. (3. mn. -í, trp. -cen) expr. (~; na koho) zlobit se, durdit se, hubovat: zle se katil; katí se …

katmanka

, -y ž. (2. mn. -nek) křehká lupenatá houba na štíhlém rourkovitém třeni; bot. rod Amanitopsis: k. p…

Kato

[-tó], -na m. jm. římského státníka; přen. přísný mravokárce: K-ova disticha; dělat ze sebe K-a; být…

katoda

, -y ž. (z řec. zákl.) fyz. záporná elektroda (op. anoda); katodový příd.: k-é paprsky proud elektro…

katodický

[-dy-] příd. fyz. souvisící s katodou: k-á oxidace; → přísl. katodicky

katolicismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z řec. zákl.) náboženské vyznání křesťanské reprezentované a hlásané …

*katolicisovati

[-zo-], katolicizovati ned. vést si, psát v duchu katolickém: katolicisující romanopisec (Šal.)

katolicita

, -y ž. (z řec. zákl.) 1. kniž. katolické náboženské přesvědčení: katolictví 2. círk. obecnost (jede…

katolický

příd. (z řec.) 1. zř. kniž. (pův.) obecný, po celém světě rozšířený: co jest k-á jiného než obecná?

katolictví

, -í s. náboženské přesvědčení vlastní příslušníkům katolické církve; katolicita; katolické nábožens…

*katolictvo

, -a s. 1. katolíci (jako celek) †2. katolictví (Havl.)

-katoličiti

, -katoličtiti jen s předp.: po-

-katoličovati

, -katoličťovati jen s předp.: po-

katolík

, -a m. (6. mn. -cích) (katolička, -y ž.) příslušník církve katolické (zprav. římskokatolické): upří…

katolisace

[-za-], katolizace, -e ž. obracení, obrácení na katolickou víru; pokatoličťování, pokatoličtění; kat…

katolisovati

[-zo-], katolizovati ned. i dok. 1. (koho, co; ~) provádět, provést katolizaci; pokatoličťovat, poka…

katonický

, katonovský, katonský v. Kato

katorga

, -y ž. (z rus. driv. řec.) (v předrevolučním Rusku) nucené práce v káznici, v dolech ap.: odsoudit …

katoržník

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus.) odsouzenec k nucené práci; katoržnický příd.: k-á železa; k-é dni

†katovati

ned. (koho, co; ~) bit, surově pronásledovat, týrat, trýznit; katanovat: mne si katuj (Hol.); katová…

*katovina

, -y ž. expr. katanství (Sab. aj.)

katovna

, -y ž. (2. mn. -ven) 1. katovo obydlí 2. expr. mučírna: protektorátní pankrácká k.

katovský

příd. ke kat: k. pacholek; k. meč; k-é řemeslo popravčí; zemřít rukou k-ou (Něm.) být popraven; expr…

katovství

, -í s. zaměstnání kata; zast. katovský čin: provést k. (Pal.) vraždu; přen. napsat k. (Mach.) odsuz…

katr

, -u m. (z něm.) 1. ob. mřížové dveře; zábradlí: otvírat k.; katrem oddělená chodba; ♦ expr. dát, st…

katrán

, -u m. (6. j. -u) (z rus.) bylina s velikými dužnatými listy a s bohatými hrozny bílých kvítků; bot…

katuše

, kaťuše, -e (*katuša, kaťuša, -e) ž. (z rus.) voj. slang. raketomet užívaný za Velké vlastenecké vá…

kdákati

ned. (1. j. -ču, -kám, rozk. -kej, přech. přít. -kaje) 1. (o slepici) vydávat (po snesení vejce) zvu…

*klapkati

ned. klapat drobnými zvuky: bylo slyšet klapkání pantoflíčků (Něm.); klapkají (hospodyňky) do města

klečkatý

příd. křivý, ohnutý: k-é nohy s koleny sblíženými ("do X")

klekati

ned. (kam; před koho, co; před kým, čím) klesat na kolena; poklekat: k. na zem, k oltáři; k. před ot…

klikatina

, -y (*klikatice, -e, Slád.) ž. klikaté útvary, něco klikatého: k. větví; k. uliček; k. řeky, cestič…

klikatiti se

(3. mn. -í) (*klikatěti se, 3. mn. -ějí) ned. probíhat klikatě; vinout se v oklikách; kroutit se: po…

klikatka

, -y ž. (2. mn. -tek) archeol. geometrický ornament na předhistorických nádobách

klikatkovitý

příd. připomínající klikatku: k. útvar (ornamentální)

klikatkový

příd. ke klikatka: k. motiv

klikatý

(*klikovatý) příd. často a nerovnoměrně ostře zakřivený; křivolaký: k. blesk; k-á silnice; k-é písmo…

klinkati

ned. 1. expr. opětovně zaznívat krátkým, ostrým, pronikavým zvukem: zvonek u dveří obchodu klinkal; …

klkatěti

ned. (3. mn. -ějí) vylučovat se v klcích: klkatění kvasnic shlukování v hrubé klky

klkati

ned. zeměd. (o koních) polykat vzduch tak, že vzniká zvláštní zvuk

klkatý

příd. plný klků: k-á sraženina; anat. k-á blána v níž je uložen zárodek

kloboukatý

příd. opatřený kloboukem: bot. houby k-é

klubkatý

příd. bot. k-é květenství složené z klubíček (např. květenství řepy); zvonek k.; sítina k-á

*knedlíkatý

příd. mající podobu knedlíku: k. obličej (Vanč.)

kníkati

, knikati ned. expr. vydávat kňouravé zvuky; kňourat, kňučet ○ předp. za-; — dok. kniknouti

kňoukat

ned. nář. kňourat, kuňkat, fňukat (Prav.)

kolikatýdenní

příd.: na k. dovolenou má nárok?

kolikaterý

v. kolikerý

kolínkatý

, kolénkatý příd. bot. k-é stéblo dělené kolínky v články; psárka k-á

komunikativní

[-ny-ty- i -tý-] příd. (z lat.) kniž. sdělovací, sdělný, dorozumívací, prostředkovací: k. funkce jaz…

*komůrkatý

příd. rozdělený v komůrky: k-é schránky dírkonožců

korunkatý

příd. zool. mající korunku (ve význ. 4): páv k.; křepelka k-á

kostkatý

příd. ob. kostkovaný: k-é šátky

kotníkatý

(*kotníkovatý, Maj.) příd. mající velké kotníky: k-é nohy, ruce; k. muž (Rais)

koukat (se)

ned. ob. 1. (~; na koho, co; po kom, čem; kam) hledět, pohlížet, dívat se; pozorovat: k. (se) z okna…

krákati

I ned. (1. j. -ám, 3. j. -á, zř. -če) 1. vydávat skřek znějící jako krá, krák: krákání vran, kavek; …

krákati

II ned. (koho, 4. p.) tahat za vlasy, za ucho ap.: k. neposedu za vlasy ○ předp. vy-; → nás. krákáva…

krakatice

, -e ž. velký desetiramenný hlavonožec z příbuzenstva sépie; zool. rod Architeuthis, Onychoteuthis a…

krakatit

[-tyt], -u m. (6. j. -u) název fantastické výbušné látky v románu Karla Čapka Krakatit (nazv. podle …

krkat

ned. 1. ob. říhat: k. po jídle *2. krákat: havrani krkají (V. Mrš.) ○ předp. po- si, za-; → nás. krk…

*krkatěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se krkatým: cibule krkatějí nezakládají cibulku, protahují se natí

krkatý

příd. 1. řidč. mající velký, silný krk: k. velbloud; k-á cibule vyrostlá do výšky, s malou cibulkou

kruňkat

ned. (z něm.) nář. postonávat: bába dlouho k. nebude, má záduchu (Jah.)

křemíkatý

příd. hut. obsahující křemík, znečištěný křemíkem: k-á ruda, surovina

*křesťanskokatolický

příd. katolický: k. mládenec (Staš.)

†křikati

, †kříkati ned. (na koho) křičet (Wint.)

*ksikati

ned. vydávat zvuk podobný ks: kočky ksikaly (na psa) (Prav.)

kuckati

ned. expr. 1. pokašlávat, kašlat: celou noc kuckal 2. kuckati (se) zalykat se, dusit se: k. (se) kou…

kukati

ned. vydávat zvuk znějící jako kuku: kukačka kuká ○ předp. do-, na-, od-, roz- se, za-; → nás. kukáv…

kuňkati

ned. (o žabách) vydávat zvuk pro ně charakteristický: žabí kuňkání; přen. expr. ten žák jen kuňká ml…

kuvíkati

ned. zast. a nář. (o sýčku) houkat (L. Steh.)

kvákati

ned. (1. j. -kám, -ču, rozk. -kej, přech. přít. -aje) 1. vydávat zvuk znějící jako kvák: žáby kvákal…

kvikati

, kvíkati ned. 1. (o zvířeti) opětovně se ozývat pronikavým vysokým hlasem: podsvinče kviká kvičí; p…

kvokati

ned. (1. j. -ám) (o domácí slepici) být ve stavu hnízdění, projevovat snahu po hnízdění; (o slepicíc…

kvorkati

ned. mysl. (o slučím kohoutkovi v době tokání) vydávat zvuk znějící jako kvor

kyrykati

ned. vydávat zvuk znějící jako kyryk: koroptve vyplašeny chvíli hlučně kyrykaly (Rais) ○ předp. za-;…

kyslíkatý

příd. chem. obsahující kyslík: k-é sloučeniny, kyseliny, soli

lákati

ned. (koho, co; koho čím, k čemu, kam) vzbuzovat u někoho touhu po něčem; vábit, přitahovat, svádět

lalokatý

(†lalochatý, Slád.) příd. expr. mající veliký lalok: l. břicháč; dům s l-ým štítem

lalůčkatý

(nář. laločkatý) příd. mající lalůček, lalůčky: mlynářka, kulatá jako muž, l-á (Rais); laločkatý obl…

laskati

(†láskati) ned. (koho, co) hlazením, lichocením, objímáním projevovat někomu lásku: ruce objímaly dí…

lekati

I ned. 1. (koho, 4. p.) budit u někoho strach, bázeň; strašit, děsit: co ho lekáš?; vy nás lekáte! 2…

lekati

II ned. (o rybách) dusit se, mřít, hynout: ryby bez vody, ve vodě otrávené továrními splašky lekaly;…

lemniskáta

[-ny-], -y ž. (z řec. zákl.) mat. rovinná křivka ve tvaru osmičky; lemniskatický [-ty-] příd.: l-á k…

*lepkati

ned. při doteku ulpívat na něčem, být lepkavý, lepit 3: pupence nelepkají již (Sova)

líkat

ned. nář. chystat léčky, nástrahy, líčit II: l. na ptáky (Hol.)

lískat

, liskat ned. obl. mor. (koho, 4. p.) bít, tlouci, políčkovat: l. někoho po hubě; přen. l. kartami o…

lokati

ned. 1. (co; ~) pít hltavě, velkými doušky: žíznivě l. (vodu) 2. (co) dychtivě vdechovat: l. (do seb…

lokativ

[-tý-], -u m. (6. j. -u) (z lat.) jaz. (v mluvnici někt. jazyků) pád vyjadřující místní vztahy na ot…

louskati

ned. 1. (co) kousáním n. tlakem, úderem ap. způsobovat prasknutí a rozdrcení něj. skořápky, aby se u…

*lupkati

ned. lupat 2: (pantofle) mu zvučně lupkají (Herb.) pleskají, klapají

luskati

ned. způsobovat n. vydávat praskavý zvuk; louskat: l. prsty; l. kartami (o stůl); karty luskají; pan…

-lykati

jen s předp.: na- se, po- (spo-), vz- (zavz-), za- se

mačkati

ned. 1. (co) stlačovat, tisknout: m. měch; m. doutník; m. čepici v ruce (v rozpacích, v rozčilení);

makatelný

příd. ob. 1. řidč. takový, který lze makat; makavý, hmatatelný, hmotný: svět viditelný a m. 2. zcela…

makat

ned. 1. ob. hmatat; sahat: makal ve tmě rukama po stole; slepec maká holí po cestě, – nějaká ruka ma…

maličkatý

v. malinkatý

maliličký

, malilinký, malininký, malilounký, malilinkatý příd. expr. velmi malý

malinkatý

, maličkatý příd. expr. velmi malý: m. ptáček; m-čkatá kavárnička (Lid. nov.)

malopodnikatel

, -e m. řidč. drobný podnikatel; malopodnikatelský příd.: dřívější m. ráz zemědělství

Maskat

, -u m. (6. j. -u) 1. území ve východním cípu Arábie, tvořící s Ománem státní unii (pod britskou kon…

mekati

ned. mečet: v chlívku mekala koza; přen. expr. mluvit n. zpívat vysokým a drsným, pronikavým hlasem;…

meškati

ned. 1. (~; s čím) (zprav. v záp., jinak kniž.) otálet, váhat: nemeškej a vydej se na cestu; odpověd…

mikat se

ned. nář. míhat se: začaly se m. a blýskat motyky, lopaty (Jir.)

mlaskati

ned. 1. vydávat zvláštní zvuk odtržením sevřených rtů n. jazyka od patra a vtažením vzduchu (zvl. př…

-mlkati

jen s předp.: v. mlknouti

mňoukati

ned. (o kočce) vydávat zvuk znějící jako mňau: kočka mňouká; žalostné kočičí mňoukání; přen. expr. k…

-mokati

jen s předp.: v. moknouti kromě u-, z-

-mrákati

jen s předp.: s- se

mrkati

ned. 1. mimovolně přivírat a otvírat oční víčka; mžikat 1: m. očima; m. dojetím; expr. poslouchal, a…

mrnkat se

ned. nář. piplat se, loudat se: zabručel, že se s prací loudá, že se nemůže na to její "mrnkání" ani…

mrňoukat

ned. řidč. ob. expr. (o kočce) mňoukat: mrňoukání kocourů (Neff); přen. dítě mrňoukalo (Lid. nov.) v…

mroukati

ned. expr. mručet, bručet, broukat: spokojeně m. ○ předp. za-; → nás. mroukávati ○ předp. po-

mrskati

ned. 1. (koho, co) tlouci, bít něčím pružným (prutem, metlou ap.); šlehat; švihat: m. otroky, nevoln…

*mrukati

ned. mručet, bručet: zlostně m. (Jah.)

muckat

, muckovat ned. ob. expr. (koho, co) tisknout (k sobě); mačkat, muchlat, laskat: lichotné muckání; d…

mukat

ned. zř. (o čem; co) něco říkat, ozývat se: neodvažuj se ani m.; máme m. o něčem jiném než o politic…

muškatel

, -u m. (6. j. -u) 1. odrůda vinné révy, (červené n. zelené) veltlínské víno 2. obl. mor. muškát 1;

muškatelka

, -y ž. (2. mn. -lek) zahr. sorta raných hrušek s muškátovou vůní a příchutí: m. pravá, šedá, tureck…

mykati

ned. †1. též mýkati (čím) kývat, mávat, komíhat: m. paží (Rais); m. ohonem (Čap.-Ch.) 2. text. urovn…

mžikati

ned. 1. mimovolně přivírat a otvírat oční víčka; mrkat 1: oko mžiká; víčka mžikají; m. očima; expr.

nabaňkat

dok. nář. 1. (co komu) namluvit: n. lidem hlouposti 2. (koho, 4. p.) oklamat, nabalamutit: ať se ned…

nablýskat

dok. expr. (co) učinit blýskavým, lesklým; naleštit: n. parkety; n. příbory

nabřinkat

dok. ob. expr. (komu) nabít, natlouci: buď zticha, nebo ti nabřinkám

nacákati

dok. (~; čeho) nastříkat, našplíchat: n. (vody) v koupelně

nacapat se

(1. j. -u, -ám, rozk. -ej, -cap), nacapkat se dok. (nejč. o dětech) nadělat mnoho krůčků (v. na- II)…

načekat se

dok. i ned. (~; na koho, co; řidč. koho, čeho) strávit, trávit mnoho času čekáním (v. na- II): naček…

naflákat

dok. ob. expr. 1. (komu) nabít, natlouci: naflákám ti metlou 2. (čeho) hodně, zprav. nepečlivě naděl…

nafňukat se

dok. i ned. expr. hodně a často fňukat (v. na- II): nafňuká se nad každou maličkostí; ta se toho naf…

nafoukati

dok. 1. (co, při důrazu na množství čeho, kam) foukáním přenést, nahromadit; navát: vítr nafoukal li…

nahoukati

dok. *1. vydat mnoho houkavého hlasu: sovy nahoukaly do bláznovských uší (Vanč.) 2. ob. expr. (co ko…

nahulákat

dok. expr. (čeho; co) hulákavě nakřičet; napovykovat: tolik toho tady nahulákáš; — nahulákat se dok.…

nahýčkati se

dok. i ned. (koho, 2. p.) mnoho a často hýčkat (v. na- II): já se tě nahýčkal! (Hol.)

nakakat

dok. dět. nakálet

nakaňkati

dok. ke kaňkati: na stole je už zas nakaňkáno

*nakatit se

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) expr. dopálit se, rozzlobit se: nakatil se a použil bičíku (Šrám.)

nakdákat

dok. (1. j. -ču, -kám, rozk. -ej) jen ve spoj. n. toho mnoho a často kdákat: ta slepice toho nakdáče…

nakoukat se

dok. ob. nadívat se, nahledět se: když Popelka dosti se nakoukala, otevřela truhličku (Něm.) ○ předp…

nakrkat se

dok. zhrub. (čeho) nasytit se, nažrat se (zhrub.): tady máš za ten půllitr. Nakrkej se (Maj.)

nakukati

dok. 1. řidč. (co, při důraze na množství čeho) vyjádřit kukáním: kukačka toho nakuká za den dost 2.…

nakuňkat

dok. ob. expr. (co, při důraze na množství čeho) slabým, monotónním hlasem namluvit, napovídat: naku…

nalákati

I dok. (koho, co) lákáním získat, přivolat; přilákat, přivábit: n. kupující; n. diváky; n. zvěř do p…

*nalákati (se)

II dok. (čeho) nalokat se: směli (cikáni) z hrobu prachu n. (Ner.)

nalekat

dok. nář. (koho, 4. p.) polekat (Šír, Kubín), — nalekat se dok. nář. polekat se (Něm., Šír)

nalískat

, naliskat dok. nář. (komu) nabít, natlouci, napohlavkovat: chlapovi bych nalískal (Mah.)

nalkat se

dok. i ned. kniž. mnoho a často lkát (v. na- II): dost se už narmoutila a nalkala

nalokati se

(*nalokati, co) dok. (čeho) napolykat se, nadýchat se: n. se studené vody; – n. se svěžího vzduchu;

nalouskat se

dok. i ned. (čeho) mnoho, do omrzení louskat (v. na- II)

*nalykati se

dok. (čeho) nalokat se: n. se prachu (Ner.)

namačkati

dok. 1. (co kam) natlačit, natěsnat, vtěsnat: n. zelí do kádě; n. do peněženky papírové peníze 2. (c…

namakat

dok. ob. (co) nahmatat: namakal ve tmě vypínač; — namakat se dok. i ned. ob. expr. a slang. napracov…

namrskati

dok. (komu) našlehat, nabít: notně chlapci namrskal; n. děvčatům pomlázkou

napískati

dok. (1. j. -ám) *1. (do čeho co) zapískat: n. do ucha melodii 2. expr. (komu co; komu o kom) namluv…

naplakati

dok. (1. j. -pláču, -pláči, rozk. -plač, -plakej) zř. (co, při důrazu na množství čeho) pláčem vyron…

napleskat

dok. expr. 1. (komu) naplácat: n. děcku na zadeček 2. řidč. (co, při důrazu na množství čeho) nevkus…

†naplískati

dok. (co; čeho) napleskat: naplískal si (raněný) na hlavu jíl (Vanč.); – ob. expr. už jsi naplískal …

naplkat

dok. nář. (co, čeho) namluvit, napovídat, nažvanit (Preis.)

napolykat se

dok. i ned. (čeho) mnoho a často polykat (v. na- II): n. se prachu na silnici; přen. n. se trpkého c…

†napotkati

dok. (koho, 4. p.) potkat (Havl., Hol.)

napotloukat se

dok. i ned. (kde) strávit, trávit mnoho času potloukáním (v. na- II): něco se po světě napotloukal

napráskat

dok. (1. j. -ám) ob. expr. (komu) nabít, natlouci, nařezat, nasekat: n. klukovi řemenem; fašisté dos…

napškat

dok. nář. (co, koho) nacpat: n. porculánku (dýmku) (Jir.); koláče polykal, až byl celý napškaný (Jir…

naříkatelný

příd. práv. takový, kt. může být právně napadán: n-é rozhodnutí; → podst. naříkatelnost, -i ž.

naříkati

dok. (1. j. -ám) (co, při důrazu na množství čeho) ve větším množství pronést, napovídat: naříkal do…

naříkati

I ned. (1. j. -ám) 1. (nad kým, čím, *za kým; *o koho) projevovat žal; bědovat; (~) projevovat boles…

nasekati

dok. 1. (co, při důrazu na množství čeho) sekáním připravit k spotřebě: n. dříví; n. trávy pro dobyt…

naskákati

dok. (1. j. -ču, -či, rozk. -kej) 1. (kam) skoky, skákáním se ve větším počtu dostat: plavci naskáka…

nasoukati

dok. 1. (co, při důrazu na množství čeho) soukáním upravit, zpracovat, vyrobit: za měsíc nasoukala m…

nastrkati

dok. (co, při důrazu na množství čeho, kam) 1. nastrčit, (postupně) nasadit, navléci: n. skleněné ko…

nastříkati

dok. (1. j. -ám) 1. (co; co na koho, co) roznést, rozhodit (kapalinu) v malých dávkách, zprav. v pod…

nastýskat se

, nastýskat si dok. i ned. zakusit, zakoušet mnoho stesku, často si postesknout, mnoho si stýskat (v…

naštěkat

dok. (komu co) štěkáním sdělit: zhrub. to ti musel čert n., abys tohle udělal namluvit; — naštěkat s…

našuškat

dok. expr. (co komu) našeptat; napovídat, namluvit: co mu našušká, to udělá; našuškali mu všelijaké …

natékati

ned. k natéci: voda natékala do kádě; – oči natékaly horkými slzami; – nohy mu natékaly

natkati

dok. (co, při důrazu na množství čeho) tkaním vyrobit: n. stůčky plátna; n. metrů látky

natloukati

ned. k natlouci 1-5, 7, 8: n. kůly do země; – n. piliny do válce (pilinových kamen); – expr. n. rozu…

natřískat

dok. (1. j. -ám) expr. 1. (komu) nabít, natlouci, namlátit: počkej, já ti natřískám!; zasluhoval by …

naťukati

dok. (co) 1. ťukáním trochu rozbít, poškodit; natlouci: n. vajíčka; naťukaná jablka 2. hovor. napsat…

*natýkati

ned. k natknouti (Hol.)

navlékati

, ob. navlíkat ned. k navléci 1-6: n. korálky na šňůru; n. červa na udici; – n. nit do jehly; – n. j…

navykati

ned. k navyknouti: n. děti pořádku a čistotě, na pořádek a čistotu; – n. si novému prostředí; to si …

navztekat

dok. (koho, 4. p.) expr. rozzlobit, nahněvat, pozlobit: ten mne dnes navztekal; ty dovedeš někdy n.;…

nazunkat se

, nazunknout se (min. -kl, podst. -knutí) dok. ob. expr. (~; čeho) napít se, nabumbat se: sudy po če…

nažvýkati

dok. (co, při důrazu na množství čeho) sežvýkat: n. chlebové kůrky

necekati

, řidč. necikati ned. expr. neříkat ani slovo, zachovávat naprosté mlčení; nemukat, nedutat, nehlesa…

necikati

v. necekati

nekatolictví

, -í s. nekatolická víra, nekatolické náboženství: hlásit se k n.

nekatolík

, -a m. (6. mn. -cích) (nekatolička, -y ž.) kdo není katolického vyznání; nekatolický příd. jiný než…

několikatisícový

příd.: n. honorář

několikatřídní

příd.: n. škola

několikatýdenní

(*několikatýdní Tyl) příd.: n. zpoždění; – n. mládě

nemukat

ned. ob. vůbec nic neříkat, zachovávat naprosté mlčení; nedutat, necekat, nehlesat: děti poslouchaly…

*neokatolík

, -a m. (6. mn. -cích) novokatolík (Šal.)

*nepřečkatelný

příd. takový, kt. nemůže být přečkán: n-é dni (Třeb.); n-á doba

-nikati

jen s předp.: pod-, pro-, u-, v-, vy-, vz-, z-, za-

nízkouhlíkový

, řidč. nízkouhlíkatý příd. hut. n-ová ocel obsahující malé množství uhlíku

ňukat

ned. dět. (při hře na schovávanou) čekat, až se ostatní schovají

nutkati

ned. (koho, 4. p., k čemu, kam) kniž. (zprav. o něj. vnitřním citu) pobízet, vybízet, nutit, pudit:

obemílati

, obemykati v. omílati, obmykati

obetkati

(*otkati Čech, Hol.) dok. (co) 1. omotat, ovinout něčím jemným na způsob tkaní: pavouk obetkal pavuč…

obkoukat

, obkouknout (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) dok. ob. 1. (koho, co) ze všech stran ze zvědavosti…

oblákat

v. oblékati

oblékati

, ob. oblíkat (nář. oblákat Baar) ned. k obléci, obléknouti, oblíknout: o. šaty, kabát, kalhoty; o. …

oblíkat

, oblíknout v. oblékati, obléci

oblýskati

dok. (1. j. -ám) (co) opotřebováním učinit lesklým: o. si rukávy obleku; — oblýskati se dok. opotřeb…

obmykati

, řidč. obemykati ned. k obemknouti: ruce, jež obmykaly, obemykaly mou šíji; – o. rukou kouli; bílá …

oboukat se

dok. ob. (o svini) vykonat spáření: oboukaná svině

*obroukati

dok. expr. (co komu) broukavě, rozmrzele omluvit, vyčíst: i noviny mu obroukal (Jir.)

obsekati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. sekáním upravit (kolem dokola): o. strom 2. požít (kosou), posíci na okrají…

obsékati

v. obsíkati

obsíkati

(*obsékati Lid. nov.) ned. k obsekati 2; obsekávat: už začínají kosou o. žitné pole

obskákati

dok. (1. j. -ču, -či, rozk. -kej) (co) 1. skákáním obejít: obskákal po jedné noze celý pokoj 2. (též…

obtékati

(*obtékávati Vrchl.) ned. k obtéci: řeka obtéká město; přen. slunce ji obtékalo růžovou záplavou (R.…

obtěžkati

dok. 1. (koho, co čím) naložit, naklást, nandat něco těžkého na někoho, něco; zatěžkat, obtížit, zat…

†obvykati

, řidč. †ovykati ned. k obvyknouti, ovyknouti: obvykat cizím jazykům (Jg.); Dodlička teprve ovykat m…

ocákati

dok. (1. j. -ám) (co) 1. opětovaným prudkým pohybem setřást (tekutinu): o. vodu s klobouku; o. inkou…

*ocáskatý

příd. mající ocásek n. něco ocásek připomínajícího: o-é skvrny (Vrba)

*odbrnkat

dok. expr. (co) brnkáním, mechanicky, bezmyšlenkovitě zahrát: o. písničku

odcapati

(1. j. -u, -ám, rozk. -ej, -cap), odcapkati dok. (zvl. o dětech) vzdálit se, odejít drobnými krůčky;…

odcinkati

dok. 1. (~; co) cinkáním ohlásit: hodiny odcinkaly dvanáct 2. být oznámen cinkáním: odcinkalo poledn…

odcupati

(1. j. -u, -ám, rozk. -ej), odcupitati, odcupkati dok. (zvl. o dětech) vzdálit se, odejít drobnými k…

oddenkatý

příd. bot. mající oddenek: o-é trávy (např. pýr)

odflákat

, odfláknout (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) dok. ob. expr. (co) ledabyle, nedbale vykonat, prov…

odflinkat

, odflinknout (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) dok. ob. expr. (co) ledabyle, nedbale vykonat, pro…

odfňukat

dok. expr. (co) s fňukáním uskutečnit: odfňuká si životní úlohu (Staš.)

odfoukati

dok. (co) foukáním odklidit; odvát, odvanout: vítr odfoukal sníh

odfrkati (si)

dok. i ned. (~; co) několikrát nosem frkavě vydechnout; frkavě nosem vydechovat; odfrkovat, odfrkáva…

odhekat (si)

dok. expr. ulevit si hekáním; zahekat (si): při práci si o.

odhopkat

, odhopkovat, řidč. odhupkat dok. expr. hopkáním, hopkováním se vzdálit; odhopsat: děvčátko odhopkal…

odhoukati

dok. 1. provést, odbýt houkání: sirény odhoukaly 2. (co) houkáním ohlásit (zvl. konec něčeho): o. pů…

odhrkat

dok. expr. 1. s hrkáním se vzdálit: kára odhrkala 2. (co) hrkavě odbít: hodiny odhrkaly čtyři 3. (co…

odhupkat

v. odhopkat

*odhýčkati

dok. (koho, 4. p.) odchovat (Hol.)