klášter

, -a m. (6. j. -ře) (z něm. driv. lat.) společné obydlí řeholníků n. řeholnic; jednotka církevního ř…

klášterec

, -rce m. zast. zdrob. ke klášter (Jir.); (v názvech obcí), K., K. nad Orlicí aj.

klášterní

příd. ke klášter: k. zahrada, knihovna, cela; k. škola, statky; život skoro až k. uzavřený, tichý; a…

klášternický

příd. ke klášterník: k-á povaha; k. život; → přísl. klášternicky: žít k.

klášternictví

, -í s. klášterní ráz, život; soubor vlastností klášterního života n. zřízení

klášterník

, -a m. (6. mn. -cích) (klášternice, -e ž.) řidč. řeholník, mnich: opat svolá všecky k-y; být k-em; …

klášterský

příd. 1. řidč. klášterní: k-á zahrada; k-é sliby; bot. chvojka k-á 2. ke Klášter: k-ští sládci; → př…