bezkořenný

příd. nemající kořeny: bot. b-é rostliny

hlubokokořenný

příd. bot. h-é rostliny jejichž hlavní kořen sahá do veliké hloubky (op. mělkokořenné)

kořen

, -e, -u m. (j. 3., 6. -i, -u) 1. (nář. kořán, -u m., Hol.) podzemní část rostliny upevňující ji v z…

kořenáč

, -e m. (neživ.) okrouhlá nádoba na pěstování květin, nejč. hliněná; květináč: přesadit květinu do n…

kořenáčový

příd. ke kořenáč (neživ.); k-á květina

kořenář

, -e m. (kořenářka, -y ž.) kdo sbírá léčivé byliny a léčí jimi, prodavač léčivých bylin; kořínkář, b…

kořenářský

příd. ke kořenář: k-á moudrost (Pujm.)

kořenářství

, -í s. sbírání a sušení léčivých bylin; zaměstnání kořenáře: zabývat se k-m

*kořenatěti

ned. (3. mn. -ějí) zapouštět kořeny: semeno kořenatí pod kůrou země (Jir.)

kořenatý

příd. 1. mající hojné silné kořeny: k-é jedle (Tyl); k-é pařezy (Rais); k-á cesta lesní (Jir.) hrbol…

kořeněnka

, -y ž. (2. mn. -nek) zahr. sorta hrušek s kořennou vůní

kořeněný

příd. takový, kt. byl okořeněn: k. pokrm; přen. k. humor: → podst. kořeněnost, -i ž.: — v. též kořen…

koření

, -í s. 1. rozmanité části rostlin obsahující silice a přidávané do pokrmů pro chuť a vůni n. pro po…

kořenice

, -e ž. dřev. dřevo z kořenů n. z části kmene u kořene s letovými kruhy v růz. směrech stočenými a z…

kořeninový

příd. řidč. sloužící jako koření: rostliny léčivé, aromatické, k-é; k-á zelenina

kořeniti

I ned. (3. mn. -í) (v čem) 1. mít kořeny, tkvít kořeny: k. hluboko v zemi; povrchově kořenící stromk…

kořeniti

II ned. (3. mn. -í) (co; co čím; ~) přidávat (do něj. pokrmu) koření: k. omáčku; k. polévku paprikou…

*kořenitý

I příd. ke kořen: k-é češství (Vrba) pevné, vytrvalé

kořenitý

II příd. řidč. ke koření; kořenný II: k-á chuť višně, ryzců; k-á vůně puškvorce, karafiátů, pálených…

kořenka

I, -y ž. (2. mn. -nek) zast. ob. dřevěná dýmka z kořene: bafal z k-y (Šim.)

kořenka

II, -y ž. (2. mn. -nek) 1. nádobka na koření: skleněná k. s pepřem 2. zast. ob. polička, skříňka na …

kořenný

I příd. ke kořen 1. řidč. kořenový: k-é pahýly (Mach.); k-á zelenina 2. kniž. jdoucí do hloubky, k s…

kořenný

II příd. ke koření; mající výraznou chuť n. vůni; (o chuti, vůni ap.) pocházející od něj. koření, př…

kořenokaz

, -u m. (6. j. -u) houba cizopasící na kulturních rostlinách; bot. rod Rhizoctonia

kořenonožec

, -žce m. jednobuněčný živočich pohybující se pomocí vysílaných proudečků protoplazmy (např. měňavka…

kořenovati

ned. bot. zahr. zapouštět kořeny: jahodník kořenuje

kořenovitý

příd. řidč. 1. mající kořeny: k-á zelenina kořenová; lesní k-á cesta (Rais) plná kořenů 2. tvarem př…

kořenový

příd. ke kořen: k-á soustava; k-é odnože; potrav. k-á zelenina pěstovaná především pro kořeny požíva…

mělkokořenný

příd. bot. m-é rostliny nezapouštějící hluboko kořeny (op. hlubokokořenné)

mimokořenový

příd. zeměd. dějící se mimo kořen: m-é hnojení; m-á výživa rostlin

nevykořenitelný

příd. takový, kt. nemůže být vykořeněn; nevyplenitelný: n-á nenávist; n-á nedůvěra; n-á představa; →…

okořeniti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. dodat něčemu chuti přidáním koření: o. omáčku, polévku 2. expr. učinit zají…

*pokořenec

, -nce m. pokořený člověk (Čap.-Ch.)

pokořený

příd. takový, kt. byl pokořen: p. nadutec; → přísl. *pokořeně: p. odpovědět (R. Svob.); → podst. *po…

pravokořenný

příd. zahr. p. strom, keř rostoucí na vlastním kořeni, bez podnože (neroubovaný); → podst. pravokoře…

prokořeniti

I dok. (3. mn. -í) zahr. 1. vytvořit dostatečné množství kořenů: prokořenění stromků 2. (co) dostate…

prokořeniti

II dok. (3. mn. -í) řidč. (co) prosypat kořením: p. maso

překořenění

, -í s. zahr. přílišný chorobný vzrůst kořenů rostliny, způsobený nedostatečným prostorem v kořenáči…

překořeniti

dok. (3. mn. -í) (co) přespříliš okořenit: p. pokrm

přikořeniti

dok. (3. mn. -í) (co) více n. trochu okořenit: p. omáčku, salát; – expr. p. vtip

rozkořeniti se

dok. (3. mn. -í) zapustit (široce) kořeny: rozkořenění plevele

vkořeněný

, řidč. vkořenělý příd. kniž. takový, kt. (se) vkořenil (ve význ. 2), natrvalo ujatý, vžitý, obvyklý…

vkořeniti (se)

dok. (3. mn. -í) kniž. (~; kam; kde) zakořenit (se) 1. zapustit (hojné) kořeny, pevně utkvět kořeny …

vykořenělý

v. vykořeněný

*vykořeněnec

, -nce m. člověk vykořeněný, vytržený z něj. prostředí (R. právo aj.)

vykořeněný

(*vykořenělý Kultura) příd. kniž. takový, kt. se vytrhl n. byl vytržen z něj. prostředí: lidé v-í, v…

vykořeniti

dok. (3. mn. -í) 1. zast. a řidč. (co) vyvrátit z kořenů: v. strom 2. kniž. (koho, 4. p., z čeho) vy…

zakořeněný

, řidč. zakořenělý příd. 1. takový, kt. (se) zakořenil (ve význ. 1): z. strom; z-né sazenice 2. kniž…

zakořeniti (se)

dok. (3. mn. -í) 1. odb. jen z. zapustit kořeny, pevně utkvět kořeny v půdě: hodně zalévejte, aby (s…

*zkořen

, *zkořán přísl. úplně, zcela: zkořen proměnit pracovní řád (Rón); dvéře zkořán letí (Vrchl.) dokořá…

*zkořeniti se

dok. (3. mn. -í) zakořenit se 2: zlé navedení i v srdci by se zkořenilo (Jir.)