autokolona

, -y ž. kolona automobilů, skupina aut: sanitní a.; a. 45 vozů

čtyřkolový

, řidč. čtyr- příd. 1. mající čtyři kola: č. vozík; č. podvozek 2. probíhající ve čtyřech kolech: č-…

dekolonisace

[-nyza-], dekolonizace, -e ž. (z lat. zákl.) odstraňování, odstranění, rušení, zrušení kolonizace: d…

doškolovací

příd. týkající se doškolování: d. a zájmové kroužky

doškolovati

, doškolovati se ned. k doškoliti, doškoliti se

dvojkolo

, -a s. (6. mn. -ech) jízdní kolo pro dva jezdce sedící za sebou; tandem (sport.); tech. ozubené d.

ekolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec. zákl.) odborník v ekologii; -logie, -e ž. biol. nauka o vzáj…

farmakolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník ve farmakologii; -logie, -e

guajakol

[gva-], -u m. (6. j. -u) lékár. lék z pryskyřice guajakové; guajakolový příd.

gynekolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník v gynekologii; ženský lékař;…

hemokolorimetr

, -u m. med. přístroj k stanovení množství hemoglobinu v krvi

*jazykolomný

příd. nesnadno vyslovitelný: j-é pojmenování (Staš.)

jednokolový

příd. jsoucí o jednom kole: j. velocipéd; – j-á soutěž; → přísl. jednokolově: soutěž hraná j.

kola

, -y ž. (z afr.) 1. listnatý tropický strom s květy vyrůstajícími přímo z kmene a dozrávajícími v pl…

kolo

, -a s. (6. j. -e, 6. mn. -ech) 1. kotouč kruhové podoby přenášející zprav. pohyb: k. vozu, auta, lo…

koloběh

, -u m. (6. mn. -zích) běh, pohyb dokola, v uzavřeném okruhu, oběh; ustavičné střídání, opakování: k…

koloběžka

, -y ž. (2. mn. -žek) dětské vozítko o dvou, řidč. třech kolech a s řídítky, uváděné v pohyb odrážen…

*koloběžný

příd. směřující dokola: k. let (Čap.-Ch.)

Kolobrzeg

[-bže-], Kolobřeh, -u m. město v Polsku (na břehu Baltského moře); kolobřežský příd.: k-žští rybáři

koloděj

, -e m. 1. hřib s tmavohnědým, naspodu červeně zbarveným kloboukem a s červenavým třeněm, po rozřízn…

†kolofonium

[-fóny-], -ia s. (z řec.) kalafuna (Kosm.)

kolohnát

, -a m. expr. veliký a hranatý člověk; hromotluk: člověk veliký, k., na všech stranách hranatý a roh…

kolohřivec

, -vce m. horský druh kosa s bílou kruhovitou kresbou na hrdle; kos horský (zool.)

koloid

[-o-i-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz., chem. látka rozptýlená ve formě částic ve druhé látce…

kolokasie

[-kázi-], kolokázie, -e ž. (z řec.) zahr. rostlina s velkými listy a s kornoutovitým bílým listenem …

kolokol

, -u m. (6. j. -u) (z rus.) kniž. a bás. zvon (Staš., Pujm.)

kolokvinta

, -y ž. (z něm. driv. řec.) žlutě kvetoucí léčivá bylina příbuzná vodnímu melounu; bot. rod Colocynt…

kolokvium

, -ia s. (z lat.) †1. rozmluva, rozhovor (Goll) 2. (dř.) ústní zkouška na vysoké škole, obyč. z látk…

kolokvovat

ned. (~; z čeho; slang. co) (dř.) dělat zkoušku zv. kolokvium: k. ze staročeské literatury (u profes…

kolomast

, -i ž. zast. ob. kolomaz (Třeb. aj.)

kolomastika

[-ty-] (*kolomastrika, Jah.), -y ž. zast. ob. guma 2: nosit na nohou perka s vytahanou k-ou

kolomaz

, -i ž. (zast. -u m., 6. j. -u) mazadlo na nápravy vozů: výroba k-i; namazat kolečka k-í; ♦ ob. expr…

kolomazná

, -é ž. (dř.) hra v karty (Jir.)

kolomaznice

, -e ž. 1. nádoba na kolomaz 2. (dř.) druh klobouku: plstěná k. (Hol., Herrm.)

kolomaznický

příd. ke kolomazník

kolomazník

, -a m. (6. mn. -cích) výrobce n. prodavač kolomazi

kolomazný

, řidč. kolomazový příd. ke kolomaz: k. pach; k-á pec; k-ové zrcadlo (Klost.) lesklá hladina kolomaz…

kolombína

, -y ž. (z it.) ženská postava staré italské komedie, mladá, čilá, odvážná, lstivá: křik šašků, smíc…

Kolombo

, -a s. hl. město Cejlonu; kolombský příd.

†kolomut

, -u m. (6. j. -u), †kolomuta, -y ž. matenice, zmatek (Šmil., Koll., Holan)

kolomyjka

, -y ž. (2. mn. -jek) ukrajinský tanec, taneční píseň

kolona

, -y ž. (z fr. n. it.) 1. pochodový tvar vojska; proud: pěchota postupující v několika k-ách; k. voj…

kolonáda

, -y ž. (z fr. n. it.) delší otevřená chodba se sloupovím; sloupořadí, sloupoví: zámecké nádvoří s k…

kolonát

, -u m. (6. j. -u) (z lat.) hist. (ve starověkém Římě v období rozpadu otrokářského řádu) nájemní po…

kolonel

, -a m. (1. mn. -ové) (z fr.) plukovník ve francouzské n. anglické armádě

kolonel

I, -u m. (6. j. -u) (z něm.) polygr. stupeň velikosti knihtiskařského písma mezi nonparejem a petite…

koloniál

[-ny-], -u m. (6. j. -u, -e) poněk. zast. hovor. koloniální obchod: vedoucí v k-u; → zdrob., zprav. …

kolonialismus

[-ny-iz-], -mu m. (z lat. zákl.) systém politického útlaku a ekonomického vykořisťování málo vyvinut…

kolonialista

I [-ny-], -y m. (1. mn. -é) představitel n. stoupenec kolonialismu: tučné dividendy k-ů; kolonialist…

kolonialista

II [-ny-], -y m. (1. mn. -é) (kolonialistka, -y ž.) (dř.) obchodník s koloniálním zbožím, příručí v …

koloniální

v. kolonie

kolonie

[-óny-], -e ž. (z lat.) 1. území, osada v cizím etnickém prostředí; (v období kapitalismu) země zbav…

kolonisace

[-nyza-], kolonizace, -e ž. (z lat. zákl.) kolonizování: německá k. v 13. stol.; vnitřní k.; k. obje…

kolonisátor

[-nyzá-], kolonizátor, -a m. kdo provádí kolonizaci: evropští k-ři afrických území; přen. odboj prot…

kolonisovati

[-nyzo-], kolonizovati ned. i dok. (z lat. zákl.) (co) 1. osazovat, osadit novým obyvatelstvem, přis…

kolonista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (*kolonistka, -y ž., Lit. nov.) (z něm. driv. lat. zákl.) příslušník, člen…

kolonka

I, -y ž. (2. mn. -nek) hovor. kolonie 4: dělnická k.; studentská k. na Letné

kolonka

II, -y ž. (2. mn. -nek) zdrob. ke kolona 3, 4 1. hovor. (za kapitalismu) pracovní skupina utvořená z…

kolonový

v. kolona

*kolor

, -u m. (z lat.) kniž. kolorit: nádherný k. naší podzimní přírody (Lid. nov.)

koloratura

[-úra], -y ž. (z it.) hud. obohacení jednoduché melodie růz. výzdobami, jako pasážemi, trylky ap.: á…

*kolorej

, -e m. taneční rej (Hol.)

kolorimetr

, -u m. (z lat. + řec. zákl.) chem. přístroj k určování koncentrace barevných látek podle intenzity …

kolorismus

[-iz-], -mu m. (z lat. zákl.) využití barvitosti v umění malířském n. hudebním: k. obrazu (Z. Nej.);…

kolorista

, -y m. (1. mn. -é) (koloristka, -y ž.) (z it.) 1. umělec kladoucí hlavní váhu na kolorit, zdůrazňuj…

koloristika

[-ty-], -y ž. využívání barvitosti; barvitost: benátská hudební k.; zvýraznit (dílo) k-ou (J. Čap.);…

koloristní

příd. týkající se barvitosti: k. fantazie; → přísl. koloristně; → podst. *koloristnost -i ž. záliba …

kolorit

, -u m. (6. j. -u) (z it.) 1. barevná stránka ve výtvarném díle; barvitost n. barevnost v díle hudeb…

kolorovati

ned. i dok. (z lat. zákl.) (co) 1. zdobit, vyzdobovat barvami (kresbu, tisk ap.); barvit, obarvit: k…

kolos

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. starověká socha obrovských rozměrů: k-y Memnonovy; k. rhodský 2. věc …

kolosální

příd. (z fr. driv. řec.) 1. mající veliké rozměry; hovor. expr. mající neobyčejnou míru něčeho; ohro…

kolostomie

, -e ž. (z řec. zákl.) med. umělé vyústění tlustého střeva navenek

kolostrum

, -ra s. (z lat.) med., zvěr. mlezivo

kolot

, -u m. (6. j. -u) bás. kroužení, víření, kolotání: světů k. vírný (Čech)

kolotati (se)

ned. rychle se pohybovat v kruzích; kroužit, vířit, obíhat: víření a kolotání hmyzu; krev v těle kol…

kolotavý

(*kolotný) příd. kniž. ke kolotati (se); kolotající; krouživý, vířivý; rušný, měnlivý: k. rej komáří…

kolotoč

, -e m. otáčivé kruhové zařízení se sedátky jako součást zábavních podniků, zejm. na pouťových zábav…

kolotočník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) mohutná bylina s úborem tmavě žlutých květů; bot. rod Telekia: k. o…

kolotočový

příd. ke kolotoč: k. kůň; k-á muzika

kolouch

, -a, řidč. kolouš, -e m. (6. mn. -ších) jelení mládě: laň a její k.; hopkat jako k.; → zdrob. kolou…

kolouš

, -e m. (neživ.) horn. kratší kulatina pro důlní výdřevu

*kolouše

, -te s. kolouch (Rais)

kolouší

příd. vlastní kolouchům: hnědé k. oči

kolová

, -é ž. sport. míčová hra, při níž hráči jezdí na kolech; bicyklbal: turnaj, mistrovství v k-é

kolovadla

, -del s. pomn. těl. tělocvičné nářadí složené z provazových žebříků zavěšených na otáčivém držáku

kolovadlový

příd. ke kolovadla: k. cvik

kolovati

ned. 1. pohybovat se rušně v kruhu, obíhat, cirkulovat: hvězdy se otáčejí a kolují (Podl.) krouží; k…

†koloví

, -í s. skupina kůlů, ohrada, hradba z kůlů, plot: skrytý za k-m (Jir.)

kolovitý

příd. podobný kolu: k-á pavučina; bot. k-á koruna plochá (např. u rozrazilu)

kolovka

, -y ž. žel. slang. oddělení železničních dílen pro opravu soukolí

†kolovod

, -u m. (6. j. -u) tanec: černý k. (F. S. Proch.)

kolovrat

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. dřevěný domácí nástroj na předení lnu; kolovrátek 1: k. se lnem na kuželi;…

kolovratec

, -tce m. druh pryšce s kolovitým květenstvím; pryšec kolovratec (bot.)

kolovrátek

, -tku m. (6. mn. -tcích) 1. dřevěný domácí nástroj na předení lnu; kolovrat: vrčení k-u; šlo to jak…

kolovrátkář

, -e m. (kolovrátkářka, -y ž.) (dř.) osoba živící se hrou na kolovrátek; flašinetář (ob.); pouliční …

kolovrátkářský

příd. ke kolovrátkář; flašinetářský (ob.); k-é stanoviště; přen. k. přednes hudby; → přísl. kolovrát…

kolovrátkářství

, -í s. zaměstnání kolovrátkáře: dříve zbývala starci na stará kolena žebrota nebo k.

kolovrátkový

příd. ke kolovrátek: k-á hudba kolovrátku; přen. k-é odříkávání jednotvárné; → přísl. kolovrátkově:

†kolovrátník

, -a m. (6. mn. -cích) výrobce kolovratů (Jir.)

kolový

I příd. ke kolo: k-é ráfy vozových kol; k-é dříví svázané v kolech; k-á řezačka; pásové a k-é trakto…

kolový

II příd. ke kůl: stav. k-é stavby na pilotách, pilotové, jehlové

kolový

III v. kola

*kolozpěv

, -u m. (6. j. -u) společenský kolový zpěv: počali rozjaření studenti zpívati k. (Kosm.); přen. k. v…

kolozub

, -u m. (6. j. -u) křivě rostlý zub: vykotlaný k.

*kolozubka

, -y m. expr. kolozubý člověk (Jir.)

kolozubý

příd. mající křivé zuby; křivozubý; mající málo zubů n. žádné zuby; bezzubý: dědečkova k-á ústa; – k…

koukolový

příd. ke koukol: k-á zrna; k-á barva látky

krkolomný

příd. pro něj. obtížnost životu nebezpečný: k. skok, sjezd; k-á horská stezka; k-á akrobacie; k-á od…

lexikolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník v lexikologii; -logie, -e ž.…

malakolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v malakologii; -logie, -e ž. (z řec. zákl.) odvětví zoologi…

mezikolo

, -a s. řidč. sport. jedno z utkání mezi prvním a posledním v sportovních soutěžích

motokolo

, -a s. slang. motorové kolo

muzikolog

(dř. ps. musikolog), -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) odborník v muzikologii; -logie, -…

mykolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec. zákl.) odborník v mykologii; -logie, -e ž. nauka o houbách;

myrmekologie

, -e ž. (z řec. zákl.) zool. nauka o mravencích

neokolonialismus

[-ny-iz-], -mu m. polit. nová, zastřená forma kolonialismu založená na udržování někt. málo vyvinutý…

novokolonialismus

[-ny-iz-], -mu m. polit. neokolonialismus; novokolonialista, -y m. stoupenec novokolonialismu; novok…

odkolokvovati

dok. (co) (dř.) vykonat kolokvium z něčeho: o. přednášku

*odkolonisovati

[-nyzo-], odkolonizovati dok. (co) zbavit koloniálního postavení: "odkolonizování" kolonií (Gottw.)

okolo

předl. s 2. p. kolem 1. vyjadřuje polohu n. pohyb podél celého obvodu (zprav. do kruhu): o. domku by…

okolo

I přísl. 1. dokola, kolem: palouk a houští o., všechno svěže zelené; na pódium vystoupil řečník a os…

okolojdoucí

příd. řidč. kolemjdoucí: o. pop (Havl.); — zpodst. -jdoucí, -ho m. řidč. kolemjdoucí: žebral na o-ch…

okolorovati

dok. (co) kolorováním upravit: o. fotografii

okolostojící

příd. řidč. kolemstojící: o. diváci; o. břízy (Něm.): — zpodst. -stojící, -ho m. řidč. kolemstojící:…

†okolostojičnost

, -i ž. okolnost (Mácha, Rais aj.)

onkolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník v onkologii; -logie, -e ž. m…

perkolovati

ned. odb. provádět perkolaci

pětikolový

příd. trvající pět kol: p. zápas (v boxu); → přísl. pětikolově: hrát turnaj p.

pikola

II, -y ž. (z it.) hud. malá flétna: hrátna p-u; → zdrob. pikolka I, pikolička, -y ž.; — pikolový pří…

pikolík

(*pikulík Herrm., Maj.), -a (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích), pikolo, -a (1. mn. -ové) m. (z it.) ob. č…

pikolovat

v. pikat

pikolový

v. pikola II

polokolonie

[-óny-], -e ž. země podobná kolonii svou závislostí na kapitalistickém státu: revoluční boj v koloni…

proškolovati

ned. publ. k proškoliti

protikolonialistický

[-ny-ty-], protikoloniální příd. bojující proti kolonialismu: p-á, politika; p-í hnutí

protokolovaný

příd. obch. p-á firma (za kapit.) zapsaná do obchodního rejstříku; v. též protokolovati

protokolovati

ned. i dok. (co) zapisovat, zapsat do protokolu: p. výpověď, výrok, usnesení; žádám, aby to bylo pro…

předkolo

, -a s. (6. j. -e, 6. mn. -ech) sport. řidč. vylučovací utkání před prvním kolem soutěže

přeškolovací

příd. týkající se přeškolování: p. kurs

přeškolovati

, přeškolovati se ned. k přeškoliti, přeškoliti se: p. úředníky; – p. se na zedníka

psychofarmakologie

, -e ž. med. farmakologie duševních a nervových chorob

půlkolo

(*polo- Ner., †polou- Pal.), -a s. řidč. polovina kola: byl obklopen v p-e studenty v půlkruhu; (dům…

rekolonisace

[-nyza-], rekolonizace, -e ž. opětná kolonizace: r. pohraničí; rekolonisační, rekolonizační příd.: r…

rokelor

, rokolor, -u m. (6. j. -u) někdejší dlouhý plášť po kolena (nazv. podle fr. vévody Roquelaura) (Ner…

rokolor

v. rokelor

rozkolotati se

dok. kniž. začít (se) (silně) kolotat; rozvířit se: rozkolotala se v ní krev; rozkolotala se hladina…

rozkolotávati se

ned. řidč. kniž. k rozkolotati se: rychlou chůzí krev se rozkolotává (Herrm.)

Sokolov

, -a m. (6. j. -ě) město v Čechách (dř. Falknov nad Ohří); sokolovský příd.: s. uhelný

sokolovácký

příd. slang. k sokolovák 2: s-á nástrojarna (Lid. nov.); s-á lokomotiva (R. právo)

sokolovák

, -a m. (6. mn. -cích) 1. řidč. účastník bitvy u Sokolova (na Ukrajině v r. 1943) (Lid. nov.) 2. sla…

sokolovati

ned. řidč. (~; *co) cvičit v Sokole; provádět tělesná cvičení vůbec: věnovat se tělesné výchově, spo…

sokolovka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. sokolská signální trubka: trubka s. *2. sokolka 2: na hlavě měl místo beran…

sokolovna

(*sokolna Herrm.), -y ž. (2. mn. -ven, -len) budova s tělocvičnou a se spolkovými místnostmi sokolsk…

Sokolovo

, -a s. obec v SSSR (na Ukrajině): bitva u S-a (za Velké vlastenecké války za účasti čs. jednotky);

sokolovský

I, II v. Sokolov a Sokolovo

†sokolový

příd. sokolí: křídla s-á (Heyd.) rychlá; s-é oko (Tyl) bystré

synekologie

, -e ž. (z řec.) odvětví geobotaniky studující vztahy rostlinných společenstev k prostředí; -logický…

šestikolový

příd. 1. mající šest kol (ve význ. 1): š. autobus 2. trvající šest kol (ve význ. 7): š. zápas profes…

škola

, -y ž. (z lat.) 1. vzdělávací instituce poskytující všeobecnou n. odbornou výuku a výchovu: chodit …

školomet

, -a m. hanl. učitel, zvl. pedantický, úzkoprsý, zkostnatělý; čast. pedantický, úzkoprsý, zkostnatěl…

*školovaný

příd. školsky vzdělaný, mající vyšší vzdělání, školený: špatně š-é talenty (Šal.)

-školovati

jen s předp.: do-, pro-, pře-, vy-, za-

*školový

příd. k škola: začátek š-é roboty (Vrchl.) školní; dekadentně š-é pojetí osobnosti (básníkovy) (Krit…

toxikolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (-ložka, -y ž.) (z řec. zákl.) odborník v toxikologii; -logie, -e ž.…

tříkolka

, troj-, -y ž. (2. mn. -lek) vozidlo s třemi koly: šlapací, dětská t.; motorová, dodávková t.; -kolo…

turkolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (turkoložka, -y ž.) odborník v turkologii; turkologie, -e ž. studijn…

úkolovací

příd. týkající se úkolování: ú. komise

úkolovati

ned. ekon. (co; ~) určovat pracovní výkony za urč. dobu a odměnu za tyto výkony: ú. práci; předběžné…

úkolový

příd. k úkol 3, 1: ú. sešit, – ekon. ú-á mzda za jednotku vyrobeného množství vypočtená podle příslu…

ultrakolonialismus

[-ny-iz-], -mu m. expr. krajní, tuhý kolonialismus; ultrakolonialista, -y m. (1. mn. -é) expr. zaryt…

velkolom

, -u m. (6. j. -u) rozsáhlý lom (ve význ. 2): vápencový v.; mostecký uhelný v. povrchový uhelný velk…

vykolorovati

dok. (co) ke kolorovati (ned.), okolorovat: v. obrázek, fotografii

vyškolovací

příd. týkající se vyškolování: v. doba; v. centrum

vyškolovati

, vyškolovati se ned. k vyškoliti 1, vyškoliti se; školit, školit se: v. nové pracovníky ve výrobě; …

zakolotati

(*zakolotati se Lum.) dok. kniž. krátce, chvíli kolotat; zavířit: krev zakolotala v žilách; myšlenky…

*zakolovati

dok. krátce, chvíli kolovat, zavířit: (vítr) zavál, zakoloval (Lid. nov.); prudší krev zakolovala po…

zapikat

, zapikolovat dok. (koho, 4. p.) (v dět. hře na pikanou) určit dalšího k pikání

zaprotokolovati

dok. (co) k protokolovati (ned.): z. výrok, usnesení

zaškolovací

příd. určený, sloužící k zaškolování: z. kursy; z. dílna

zaškolovati

ned. k zaškoliti; školit: z. pracovníky; — zaškolovati se ned. k zaškoliti se; školit se: z. se v no…

zkolonisovati

[-nyzo-], zkolonizovati dok. (co) ke kolonizovati (ned.): z. neobydlené kraje osídlit, zalidnit; – z…

zúkolovati

[s-ú- i zú-] dok. (co; ~) k úkolovati: z. práci; z. mzdy; předběžné zúkolování