Nalezeno 471 heslových statí.

amblyoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. přístroj měřící stupeň amblyopie; -skopický příd.; přísl. -…

apokopa

, -y ž. (z řec.) jaz. zánik n. nevyslovení, vypuštění hlásky na konci slova

apokopovati

ned. i dok. jaz. (co) odsouvat, odsunout, nevyslovovat, nevyslovit (hlásku na konci slova): apokopov…

auriskop

, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) med. přístroj na vyšetřování ucha

bioskop

, -u m. (6. j. -u) přístroj zařízený na rychlé střídání obrázků k vytvoření iluze pohybu; předchůdce…

*bleskoperý

příd. bás. b-á peruť s peřím lesklým jako blesk

bronchoskop

, -u m. (6. j. -u) med. přístroj k provádění bronchoskopie: -skopie, -e ž. (z řec. zákl.) med. přímé…

bubikopf

, -u m. (z něm.) slang. chlapecký účes, u žen, módní po první světové válce

cystoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. optický přístroj k vyšetřování močového měchýře; -skopie, -e

daktyloskopie

, -e ž. krim. metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů; daktyloskopický příd.: d. otisk; d. ar…

dálkopis

, -u m. (6. j. -e, -u) tech. zařízení na samočinné zaznamenávání údajů měřidla na dálku (rozl. od dá…

defektoskop

, -u m. (6. j. -u) tech. přístroj k provádění defektoskopie; -skopie, -e ž. (z lat. + řec. zákl.) te…

diaskop

[dy-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fot. přístroj k promítání diapozitivů; diaskopický příd.: d-á…

dokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co, expr. koho) dokončit kopání: d. hrob 2. obl. mor. (koho, 4. …

dokopávati

, dokopávati se ned. k dokopati, dokopati se

dokopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) zeměd. dokončení okopávky: d. řepy

dokopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) kopnout do urč. vzdálenosti, kopnutím dopravit do urč. cíle: d. dal…

dvoukopytník

, -a m. (6. mn. -cích) zast. zool. přežvýkavec se dvěma dokonale vyvinutými prsty (opatřenými kopyty…

ebuliometr

, ebulioskop, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) tech. přístroj, jímž se určuje obsah lihu v lih…

elektroskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. přístroj k zjišťování přítomnosti elektrického náboje

endoskop

, -u m. (6. j. -u) med. osvětlená kovová trubice k vyšetřování tělesných dutin; endoskopie, -e ž. me…

epidiaskop

[-dy-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz. přístroj k promítání diapozitivů i neprůhledných papíro…

episkop

, -a m. (1. mn. -ové) (z řec.) biskup, zvl. pravoslavné církve; episkopální příd.: e. chrám

episkop

I, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz. přístroj k promítání neprůhledných papírových pozitivů, foto…

episkopalita

, -y ž. (z lat. driv. řec.) kniž. biskupové (jako celek): vláda, parlament, úřady, diplomacie, e. (O…

episkopální

v. episkop

episkopát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat. driv. řec.) 1. hodnost biskupská; biskupství: dosáhnout e-u 2. sbor b…

farmakopéa

, -éy, -éje ž. (j. 3., 6. -éji, 4. -éu, 7. -éou, -éjí, mn. 1., 4. -éy, -éje, 2. -éjí, 3. -éám, -éjím…

fonendoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. auskultační sluchátko

fotokopie

, -e ž. kopie pořízená fotografováním: f. osobních dokladů

galaktoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) potrav. přístroj k zjišťování jakosti mléka

galvanoskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. přístroj k zjišťování elektrického proudu a k určování jeho směru

gastroskop

, -u m. (6. j. -u) med. optický přístroj k vyšetřování žaludku; gastroskopie, -e ž. med. vyšetřování…

glykoproteid

[-e-i-], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol., chem. látka přirozeného původu složená z bílkoviny a…

gyroskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) fyz. setrvačník s volnou osou (součást zvl. navigačních přístrojů …

helikoptéra

, -y ž. (z řec. zákl.) vrtulník; helikoptérový příd.: h-á doprava

helioskop

, -u m. (6. j. -u) hvězd. sluneční dalekohled; helioskopický příd.: hvězd. h. okulár silně zeslabují…

horoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) předpověď osudu vyčtená astrology z postavení (konstelace) planet (v urč…

hygroskop

, -u m. (6. j. -u) meteor. přístroj ukazující změny vlhkosti vzduchu; hygroskopický příd.: fyz., che…

chalkopyrit

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) miner. nerostný sirník železitoměďný; kyz měděný

chronoskop

, -u m. (6. j. -u) tech. přístroj k měření velmi malých časových úseků

ikonoskop

, -u m. (6. j. -u) sděl. tech. katodová snímací lampa v televizi

jednokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) zast. zool. savec s jediným vyvinutým prstem (opatřeným kopytem) na každé noz…

kaleidoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) 1. optická hračka, nejč. v podobě válce, v němž jsou zrcadla (sest…

kauri

neskl. s., kaurikopál, -u m. (6. j. -u) (z ind.) bot. polozkamenělá pryskyřice někt. jihoasijských s…

kinetoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) název pův. Edisonova přijímacího kinematografického přístroje

kolposkop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. optický přístroj k vyšetřování pochvy a děložního čípku; -sko…

kop

, -u m. (6. j. -u) kopnutí; sport. (v kopané) kopnutí, jimž se míč vrací do hry: k. z rohu; trestný …

kopa

I, -y ž. 1. šedesát kusů, stará početní jednotka: půl druhé kopy vajec; počítat na kopy; takových …

kopa

II (zast. a nář. kůpa), -y ž. kupa: k. sena, hrabat do kopy; kůpa smetí (Ner.); kůpa větví (Čech); s…

kopa

III, -y ž. ob. veselý, povedený n. vychytralý člověk; čtverák, šibal, ferina: veselá, dobrá, poveden…

kopací

příd. sloužící ke kopání: k. míč jímž se hraje kopaná

kopáč

, -e m. (živ.) 1. (též *kopač, A. Mrš. aj.) kdo kope (zem ap.), zejm. dělník provádějící výkopy; zas…

kopačka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. nář. motyka; horn. slang. sbíjecí pneumatické kladivo; též v jiných oborech…

kopáčský

příd. ke kopáč (živ.); k-á četa, práce; k-é nářadí

kopajva

, -y ž. (z indián.) tropický americký strom poskytující pryskyřici (tzv. kopajvový balzám); bot. rod…

kopák

, -u m. (6. mn. -cích) stav. kámen zhruba opracovaný do tvaru kvádru

kopál

, -u m. (6. j. -u) (ze špan. driv. indián.) druh pryskyřice z někt. tropických stromů; kopálový příd…

kopálista

, -y m. ob. žert. fotbalista: zuřivý k. (Maj.)

kopalna

, -y ž. (z pol.) nář. (zvl. na Karvinsku) uhelná šachta: sto roků v k-ě mlčel jsem (Bezr.)

kopaná

, ž. míčová hra, při níž se míč dopravuje do soupeřovy branky kopáním; fotbal: hrát k-ou; jít na …

kopané

, -ho s. nář. expr. víno (Lid. nov.)

kopanec

, -nce m. 1. udeření nohou; kopnutí: uštědřit pohlavek a k.; padaly facky a k-e; přen. expr. způsobe…

kopanice

, -e ž. 1. pole na horském svahu vzniklé vymýcením lesa, ručně zkopávané; kopanina: moravské a slove…

kopaničář

, -e (*kopaničár, -a, Maj.) m. (kopaničářka, *kopaničárka, Preis., -y ž.) obyvatel kopanic; pasekář:…

kopaničářský

(*kopaničárský) příd. ke kopaničář, Kopaničář: k-é nářečí; k-é obce; k-rský kraj (Pujm.)

kopaničářství

, s. primitivní způsob horského polního hospodaření na kopanicích s ručním zkypřováním půdy jedno…

kopanina

, -y ž. 1. kopanice 1: měli 16 měr k-in; strmé k-y 2. něco vykopaného, zprav. kamení, ruda: vzácné p…

kopanisko

, -a s. nář. kopanice 1 (Pech.)

kopati

ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (~; co) údery motyky ap. zkypřovat vrchní vrst…

kopavý

příd. ke kopati; takový, kt. (často) kope: k. kůň; k-á kráva; podst. kopavost, -i ž.

kopcovina

, -y ž. kopcovitá krajina; pahorkatina: malebné k-y

kopcovitý

(†kopcovatý, Tomek) příd. 1. mající mnoho kopců: k-á krajina Posázaví *2. mající podobu kopce, kopců…

kopcový

příd. ke kopec: zeměd. k-á sadba kopečková

kopčák

, -a m. (dř.) německý obyvatel severočeské kopcovité krajiny (Rais); v. též skopčák

kopčidlo

, -a s. (2. mn. -del) zeměd. hrobkovač, hrůbkovač, oborávač, oborávadlo

*kopčina

, -y ž. kopcovitá krajina, pahorkatin: předhorská k. (Rais); lesnaté k-y (Rais)

*kopčisko

, -a s. (2. mn. -sk, -sek) expr. kopec (Mah., L. Steh.)

kopčiti

ned. (3. mn. -í) zeměd. hrobkovat, hrůbkovat, oborávat ○ předp. do-, na-, o-, při-; nás. kopčívati…

kopčitý

příd. řidč. kopcovitý: k-á krajina (Hol., Otč.); k-é cesty (L. Steh.); podst. kopčitost, -i ž.

kopec

, -pce m. 1. menší, nevysoká hora; vrch, pahorek, vyvýšenina: zalesněný k.; táhlý k. 2. svah, sklon:…

kopečkovací

příd. zeměd. k. stroj špetkovací

*kopečkovitý

příd. 1. mající mnoho kopečků: k-é dláždění (Rais) 2. mající tvar kopečku: k. trs; přísl. kopečkov…

*kopečnatý

příd. kopcovitý: k. kraj (Lang.)

kopečný

příd. zř. jsoucí na kopci, na svahu: k-é pole (Preis.); k-á ulice (Drda); K-á ulice v (Brně)

kopejka

(dř. též kopějka), -y ž. (2. mn. -jek) (z rus. driv. turkotat.) setina rublu; drobná mince představu…

kopejtko

v. kopýtko

kopenec

, -nce m. zast. a nář. kupka, hromádka, kopeček: k-e otavy, hnoje (Baar); k. žita mandel, panák; k-e…

koperečka

v. koporečka

†kopert

, -u m. (6. j. -u) (Ner.), †koperta, -y ž. (Wint.) (z it.) obálka, kuvert

kopertdeka

, -y ž. (z něm.) zast. ob. přikrývka (Ner.)

kopí

, s. stará útočná bodná zbraň s násadou; píka: obraz svatého Jiří, jak vráží k. do tlamy draka; p…

kopiář

, -e (†kopiál, -u, Wint.) m. (z lat.) dějep. kniha obsahující kopie, opisy došlých, později i odesla…

kopice

I, -e ž. zast. a nář. kupa, hromada: k. borků (Jir.); k. škatul (Her.); zdrob. kopička, -y ž.

kopice

II v. kopytco

kopidlant

, -u m. nář. kopytník, -u (Jir.)

Kopidlno

, -a s. (6. j. -ě) město v Čechách; kopidlenský, kopidlnský příd.

kopie

, -e ž. (z lat.) 1. nepůvodní dílo vytvořené přesným napodobením originálu, nesamostatné, na něj. vz…

kopinatec

, -tce m. drobný mořský živočich podobný slimáku; zool. podkmen strunatců Cephalochordata

kopinatý

příd. tvarem připomínající kopí: bot. k. list s úzkou protáhlou čepelí na obou koncích zašpičatělou:…

†kopinický

příd. ke kopiník: k. bandalír (Třeb.)

kopiník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. voják ozbrojený kopím: lučištníci a k-ci

kopiosní

[-óz-], kopiózní příd. (z lat.) hojný: med. k. průjem; k. stolice

kopírák

, -u m. slang. kopírovací papír

kopírka

, -y ž. slang. kniha kopií, kopírovací kniha; přístroj na kopírování snímků a filmů; kopírovací fréz…

kopírna

, -y ž. (2. mn. -ren) fot. místnost n. oddělení, kde se kopíruje

†kopírní

příd. kopírovací: k. kniha, k. lis (Herrm.)

kopírovací

příd. sloužící ke kopírování: k. inkoust (dř.) snímací, k. papír užívaný k pořizování průklepů n. pr…

kopírovač

, -e m. (kopírovačka, -y ž.) kdo zhotovuje kopie (fotografické, filmové)

kopírovati

ned. (z něm. driv. lat.) 1. (co; ~) zhotovovat kopii n. kopie něčeho: k. obrázky na průsvitný papír;…

kopist

, -i ž., kopist, -u (6. j. -u) m. dřevěná tyč na jednom konci do plocha rozšířená, náčiní užívané na…

kopista

, -y m. (1. mn. -é) (kopistka II, -y ž.) (z lat.) kdo zhotovuje kopie (malíř, kreslič, opisovač, fot…

*kopistnatý

příd. připomínající kopist: k-é dlaně (Maj.)

kopisťovitý

příd. tvarem připomínající kopist: bot. k. list ke špičce náhle rozšířený do okrouhlého tvaru (např.…

*kopiště

I (nář. kupiště), -ě s. (2. mn. -šť) kupa, hromada: k. hub (Podl.); bylo jich (králíčků) celé k. (Tě…

kopiště

II (nář. kupiště, Jah.), s. (2. mn. -šť) seno shrabané do kola (před kopením)

†kopiště

III, s. (2. mn. -šť) násada kopí (Hol.)

kopiti

ned. (3. mn. -í) 1. (co; ~) dávat do kup, do kopek: k. seno, jetel kopkovat (zeměd.); zítra budeme k…

kopka

v. kopa I a kopa II

kopkovač

, řidč. kupkovač, -e m. zeměd. zařízení u kombajnu a jiných zeměd. strojů na vyklápění slámy a plev …

kopkovati

, kupkovati ned. zeměd. (co; ~) shrnovat, dávat do kopek, do kup: k. seno, jetel ○ předp. z-

kopla

, -y ž. nář. stádo koní: pásával koplu, koně ve stádě (Herb.)

koplař

, -e m. nář. pastýř koní (Herb.)

koplín

, -u, -a m. nář. kurník (Herb., Nezv.)

kopna

I, -y ž. (2. mn. -pen) (dř.) holeň navlékaná na lýtko přes obuv: boty s k-mi (Jir.)

kopna

II, -y ž. (z něm.) horn. slang. stropnice

kopnikiáda

, -y ž. aféra způsobená klamáním úřadů a spojená s jejich blamáží, nazv. podle někdejší skutečné pří…

kopno

, -a s. nář. holá rozmrzlá zem objevující se při jarním tání (Hol., Staš. aj.), v. též kopný

kopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) ke kopati 1, 3: k. do záhonu; – kůň kopl; k. člověka (do nohy); kopnutí …

kopný

příd. 1. tech. k-á zemina rozpojená kopáním 2. nář. prostý sněhu: tu a tam se objevuje k-á země (Hol…

kopolymer

, -u m. chem. makromolekulární látka vzniklá kopolymerací; kopolymerový příd.: k-á vlákna

kopolymerace

, -e ž. (z lat. + řec. zákl.) chem. společná polymerace dvou n. více monomerů

koporečka

, řidč. koperečka, -y ž. (2. mn. -ček) (z něm. zákl.) sorta zimních hrušek

*kopový

příd. ke kopa: k-é groše počítané na kopy; k-é kopulování německých slov (Ner.) mnohonásobné; k. lup…

kopr

(nář. koprek, Šír), -u m. 1. bylina s jemně dělenými měkkými listy, po rozemnutí vonnými; bot. rod A…

kopra

, -y ž. (z ind.) zbož. bílá tvrdá hmota (bílek) kokosových ořechů jako surovina k výrobě tuků

kopračka

(nář. koprečka, Rais), -y ž. (2. mn. -ček) ob. koprová omáčka

koprek

, koprekový v. kopr, koprový

kopretina

, -y ž. 1. luční bylina se zubatými listy a s kvítky, z nichž terčové jsou žluté a okrajové bílé, ja…

koprněti

ned. (3. mn. -ějí, -í) 1. tuhnout, dřevěnět, trnout: šíje mu (nehybným vzpřímeným držením) koprněla

koprník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) luční horská bylina s bílým okoličnatým květenstvím a s velmi jemně…

koprníkový

příd. ke koprník: k-á kořalka (Baar)

koprodukce

, -e ž. (z lat. zákl.) společná, sdružená produkce (zvl. filmová): film vyrobený v československo-fr…

koprofág

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec. zákl.) biol. živočich živící se výkaly; skatofág; -fagie, -e…

koprolalie

, -e ž. (z řec. zákl.) med. chorobné nutkání neslušně mluvit; -lalický příd.: k-é písně (Václ.)

koprolit

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) miner. zkamenělý trus fosilních zvířat

koprovka

, -y ž. (2. mn. -vek) ob. koprová omáčka: hovězí s k-ou (Bass)

koprový

(nář. koprekový, Rais) příd. ke kopr: k-á omáčka; k-á silice

kopřiva

, -y ž. plevelová rostlina s listy pokrytými žahavými chlupy: krmit housata k-mi; šaty z kopřiv z lo…

*kopřiváček

, -čka m. šátek z kopřivové látky

kopřivka

, -y ž. (2. mn. -vek) *1. zdrob. ke kopřiva (Něm.) 2. med. svědivá vyrážka (připomínající pupence vz…

kopřivkovitý

příd. připomínající kopřivku 2: k-a vyrážka

kopřivovitý

příd. připomínající kopřivu: k. salát (Ner.)

kopřivový

příd. ke kopřiva: k. list; tech. k-é vlákno; k-á látka; zool. babočka k-á

kops

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) text. potáč

Kopt

, -a m. (1. mn. -ové) křesťanský potomek starověkých Egypťanů; kopt, -a m. příslušník koptské círk…

kopt

, -u m. (6. j. -u) poněk. zast. saze, jemné černidlo z nich: do zeleně sadů mísilo se trochu koptu (…

koptář

, -e m. (dř.) výrobce koptu (Havl.)

koptiti

ned. (3. mn. -í) řidč. (co; ~) špinit, černit; čadit: sazemi si k. tvář (Hol.); lampa koptí; kopti…

koptový

příd. ke kopt: výr. k-á čerň sazová

koptština

, -y ž. koptský jazyk

*kopukrát

přísl. 1. mnohokrát (Hol.) 2. šedesátkrát (Wint.)

kopula

, -y ž. (z lat.) log., jaz. spona

kopulace

, -e ž. (z lat.) 1. (též kopulací, -í ž.) zast. ob. oddavky, svatba, sňatek: veselá k. (Herrm.); dáv…

kopulativní

[-ty- i -tý-] příd. (z lat.) jaz. k. spojení, složenina, souvětí slučovací

kopule

, kupole (†kuple), -e ž. (z it.) polokulová klenba nad kruhovým n. mnohoúhelníkovým půdorysem: renes…

kopuletý

příd. ob. expr. velmi starý; letitý, prastarý: k. dědek; k-é šaty

kopulírovat

ned. (z lat. zákl.) zast. ob. (koho, 4. p.) oddávat, sezdávat: lidé hned je kopulírovali (Rais) říka…

kopulovati

ned. (z lat.) †1. (koho, 4. p.) oddávat sezdávat (Heyd.); přen. k. slova (Ner.) skládat v složeniny

kopulovitý

, kupolovitý příd. připomínající tvarem kopuli: k-á střecha; stav. k-á hráz; přísl. kopulovitě, ku…

kopulový

, kupolový (†kuplový) příd. ke kopule, kupole (kuple): k-á stavba; kuplové krypty (Ner.); kupolová p…

kopy

, kop ž. pomn. (z it.) jedna z barev v italských kartách (špádech)

kopyco

v. kopytco

kopyšník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) horská motýlokvětá bylina se zpeřenými listy a s hroznem purpurově …

kopytárna

, -y ž. (2. mn. -ren) dílna na výrobu obuvnických kopyt

kopytář

, -e m. řemeslník n. dělník vyrábějící kopyta na obuv

kopytářský

příd. ke kopytář: k. závod, stroj

kopytářství

, s. řemeslo, práce kopytáře

kopytco

, kopyco, -a s. (*kopice, -e ž.) zprav. mn. kopy(t)ca, kopice nář. houněné punčochy: bílé kopice (Ně…

kopýtko

(ob. kopejtko), -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) zdrob. ke kopyto 1, 2: k-a srnek, kůzlete; – k-a do bot…

kopytnatec

, -tce m. zast. zool. k-ci kopytnatí savci; kopytníci

kopytnatý

příd. 1. mající kopyta: k-í savci jejichž poslední prstové články jsou opatřeny pevným kopytem (lich…

kopytní

(*kopytný) příd. ke kopyto: k. rohovina; k-é nohy ďábla (Heyd.); zvěr. k. choroby postihující kopyto

kopytník

, -a m. (6. mn. -cích) zast. zool. k-ci kopytnatí savci; kopytnatci; kopytník, -u m. (6. j. -u) há…

kopytníkový

příd. ke kopytník, -u: k. kořen oddenek kopytníku silně vonící po pepři, užívaný v lékařství

kopytný

v. kopytní

kopyto

, -a s. (6. j. -ě) 1. rohovitý obal konce prstů někt. savců: koňská k-a; k-a zebry, osla; dusot kopy…

kovkop

, -a m. (1. mn. -ové) kniž. a zast. horník kopající rudu, havíř: k. těžil zlato (Heyd.); černé mám r…

kranioskopie

, -e ž. antr. zkoumání lebky popisnými metodami; kranioskopický příd.

krátkoplátečný

příd. bot. mající korunní plátky kratší než kalich: rožec k.

krátkoprstý

příd.: k-á ruka; zool. orlík k.

kryoskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. přístroj sloužící ke kryoskopii; kryoskopie, -e ž. fyz., chem. metoda k určo…

laktoskop

, -u m. (6. j. -u) tech. přístroj na rychlé a orientační stanovení množství tuku v mléce, založený n…

lalokoploutvý

příd. zool. mající ploutve na laločnatém násadci: ryby l-é primitivní mořské ryby, kt. se zachovaly …

laryngoskop

, -u m. (6. j. -u) med. zrcátkový přístroj k vyšetřování hrtanu; laryngoskopie, -e ž. med. vyšetřová…

laryngostroboskop

, -u m. (6. j. -u) přístroj, kterým se pozoruje kmitání hlasových vazů (užívaný v experimentální fon…

lékopis

, -u m. (6. j. -e, -u) lékár. předpisy o přípravě, složení a zkoušení léčiv, farmakopéa: českosloven…

leskoptev

, -ptve ž. africký pták z příbuzenstva špačka; zool. rod Spreo, Lamprotornis aj.: l. ocasatá; l. nád…

leukopenie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) med. zmenšení množství leukocytů

leukoplast

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) 1. lékár. lepivá náplast: přelepit přes ránu l. 2. biol. bezbarvé …

lichokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) savec s lichým počtem (1 n. 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zool.…

majetkoprávní

příd. práv. týkající se majetkového práva: m. poměr; m. nařízení; m. přesuny; přísl. -právně: m. s…

makroskopický

příd. odb. (pro svou velikost) viditelný n. rozeznatelný prostým okem; prováděný pouhým okem n. jen …

mechanoskopie

, -e ž. (z řec. zákl.) krim. zkoumání zločineckých nástrojů; -skopický příd.: m. posudek; m-á stopa

měkkopatrový

příd. jaz. řidč. m-é souhlásky zadopatrové

měkkoploutvý

příd. mající měkké ploutve: m-é ryby; zool. letoun m.

mikroskop

, -u m. (6. j. -u) přístroj poskytující zvětšený obraz velmi malých předmětů, složený drobnohled: po…

mikroskopik

, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) pracovník v oboru mikroskopie

mikroskopovati

ned. (co; ~) pozorovat mikroskopem: m. zhoubný nádor, živou buňku ○ předp. z-

mnohokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) zool. m-i starší název řádu chobotnatců (majících na každé noze 3, 4 n. 5 prs…

mocenskopolitický

[-ty] příd. k mocenská politika: m-é poměry; m-é rozhodnutí; m. zápas

monoskop

, -u m. (6. j. -u) sděl. tech. zkušební obrazec vysílaný pro správné nastavení televizního přijímače

*nákop

, -u m. (6. j. -u) násep (Třeb.)

nakopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co, při důrazu na množství čeho) kopáním ze země dobýt: n. uhlí,…

nakopávati

ned. 1. řidč. k nakopati: je třeba dělat hlínu, n. zemi (Nový) 2. k nakopnouti: nakopával míč

nakopčiti

dok. (3. mn. -í) zeměd. (co) navršit, shrnout do kopek (zem ap.); nahrobkovat, nahrůbkovat: n. zem; …

nakopiti

dok. (3. mn. -í) (co) nahromadit do kop: n. seno; přen. n. důkazy nakupit

nakopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (koho, co) kopnutím zasáhnout; trochu kopnout do někoho, něčeho; kopnutí…

nefoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) meteor. oblakoměr

nízkoprocentní

příd. obsahující málo procent něčeho (op. vysokoprocentní): n. roztok

občanskoprávní

příd. k občanské právo: práv. o. norma; o. vztahy; řízení ve věcech o-ch

odkop

, -u m. (6. j. -u) odkopání, odkopávání, odkopnutí: stupňovitý o. půdy; sport. dlouhý kop, provedený…

odkopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) kopáním motykou n. pod. nástrojem odstranit, ubrat, přemísti…

odkopávati

ned. k odkopati, k odkopnouti: o. půdu; – o. kořeny; zeměd. o. chmel; – o. míč; – sport. slang. o. z…

odkopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. odkopávání: v o-ce se pokračovalo; zeměd. o. na chmelnici 2. materiál získa…

odkopek

, -pku m. (6. mn. -pcích) zahr. odmladek oddělený, zprav. překopnutím, od mateřské rostliny s částí …

odkopkový

příd. k odkopek: zahr. o. strom vypěstovaný z odkopku

odkopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) 1. (co) kopnutím motykou n. pod. nástrojem odstranit, přemístit: o. hlín…

†odkopovati

ned. odkopávat: nevyžebrali si slitování. Odkopovali je (Jir.)

oftalmoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. přístroj k vyšetřování oka

okop

, -u m. (6. j. -u) o hrazení, násep, val, šance, zákop: (horníci) tábořili ve svém o-u na chlumu (Ji…

okopanina

, -y ž. zeměd. plodina pěstovaná pro hlízy n. kořeny, pro kt. se zkypřuje půda okopáváním n. oborává…

okopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním zkypřit půdu okolo něčeho (něj. plodiny, rostliny):

okopávací

příd. určený, sloužící k okopávání: o. stroj, nástroj

okopávač

, -e m. (živ.) (okopávačka I, -y ž.) kdo něco okopává; okopávač, -e m. (neživ.) zeměd. okopávací s…

okopávačka

II, -y ž. (2. mn. -ček) zeměd. okopávací motyčka

okopávati

ned. k okopati: o. zeleninu, řepu; – zast. o. ležení

okopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) zeměd. kypření půdy kolem rostlin kopáním; okopávání

okopčiti

dok. (3. mn. -í) 1. zeměd. (co) obhrobkovat 2. nář. okopat: má (brambory) okopčeny (Mrš.)

okopírovati

dok. 1. (co) zhotovit kopii něčeho (malbou, kresbou, mechanicky ap.); obkreslit: o. slavný obraz; o.…

okopiště

, s. nář. kopiště II: (seno) bylo na lukách v kupách i o-ích (Rais)

*okopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) kopnutím zkypřit půdu okolo něčeho: motyčkou tu i tam mírně okopne,…

†okoptiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) umazat koptem; umazat vůbec; ušpinit, ukoptit: o. stěny (Havl.); – (četa…

okopulírovat

dok. zast. ob. (koho, 4. p.) oddat: dát se o. (Rais)

ortoskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. polarizační přístroj, v kt. prochází preparátem rovnoběžné světlo; ortoskopi…

osciloskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. přístroj k pozorování oscilací

otoskop

, -u m. (6. j. -u) med. přístroj k vyšetřování ucha zrakem; otoskopie, -e ž. med. vyšetřování ucha o…

ovoskop

, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) odb. prosvěcovač (vajec)

pantoskopický

příd.: fot. p. objektiv panoramatický; (v optice) p-á obruba brýlí kt. svým tvarem přizpůsobeným tva…

periklinální

příd. geol. p. vrstvení, zapadání vrstev směřující od středu na vnější stranu perikopa, -y ž. círk.

periskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. optický přistroj umožňující pozorování s posunutou osou pohledu; voj. přístr…

*ploskoprsý

příd. plochoprsý: p-á panna (V. Mrš.)

podkop

, -u m. (6. j. -u) 1. podkopání, průkop pod něčím vyhloubený: p. pod plotem; vykopat p. pod hradby;

podkopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním n. hrabáním odstranit pod něčím zem, udělat podkop:

podkopávati

ned. k podkopati: p. uschlý strom; – expr. p. něčí důvěru, autoritu, tvůrčí elán; p. někomu půdu p…

podkopnický

příd. řidč. k podkopník 1: p-á činnost podkopná

*podkopnictví

, s. podkopnická, podkopná činnost, podvratnictví (E. Jel.)

podkopník

, -a m. (6. mn. -cích) *1. podvratník: spojit se s p-y (Staš.) 2. (dř.) vojín zaměstnaný při podkope…

podkopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) kopnutím odspodu porušit, odstranit, porazit ap.: p. plevel motykou…

podkopný

příd. 1. expr. podvratný, rozvratný, rozvratnický, spiklenecký, zrádcovský: p-á činost proti státu; …

podkopový

příd. k podkop: tech. p. odstřel

pokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co) kopáním zpracovat, upravit: p. záhony 2. řidč. něj. do…

prokop

v. průkop

Prokop

, -a m. os. jm. mužské; zdrob. Prokůpek, -pka m.; prokopský v. t.

prokopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -pej) (co) 1. kopáním vyhloubit do něčeho díru: p. násep, stráň 2. kopání…

prokopávati

ned. 1. k prokopati 1, 2, k prokopnouti 1, 2: p. hráz, stráň; – p. kanály, cesty 2. k prokopati 3: p…

prokopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) řidč. prokopání, prokopávání: p. terénu; – p. řepy okopávka

prokopírovati

dok. (co) 1. zhotovit kopii, opis, průpis něčeho: p. originál listiny 2. fot. vykopírovat tak, aby s…

prokopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. (krátkým) kopáním, kopnutím vyhloubit do něčeho díru: p. hromádk…

prokopský

příd. k Prokop: p-á pouť; p-á legenda o Prokopovi, opatu sázavského kláštera; P-é údolí (u Prahy)

protirukopisný

příd. namířený proti uznávání pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu: p-é články

průkop

(*prokop), -u m. (6. j. -u) 1. prokopané místo v povrchu země, (větší) příkop: p. v stráni; razit p.…

průkopnický

příd. k průkopník; avantgardní, průkopný: p. čin; p-á práce, metoda objevitelská; p-é hnutí; přísl…

průkopnictví

, s. vlastnosti n. činnost průkopníka: sociální, kulturní p.; p. nových způsobů průmyslové výroby

průkopničit

ned. (3. mn. -í) hovor. být průkopníkem, myslit, projevovat se, jednat průkopnicky: p. v pohraničí

průkopník

, -a m. (6. mn. -cích) (průkopnice, -e ž.) (~; čeho) kdo razí cestu novým myšlenkám, kdo jde novou, …

průkopný

příd. kniž. průkopnický: p. význam Máchův (A. Nov.); p-á akce; přísl. průkopně: působit p. v myšle…

překop

, -u m. (6. j. -u) 1. řidč. překopání: pokusný p. hlíny (při archeologickém výzkumu) 2. horn. chodba…

překopář

, -e m. horník razící překopy

překopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. znovu zkopat, rozkopat: p. zahradu; p. a prohledat trosky do…

překopávač

, -e m. zeměd. p. kompostu zařízení na překopávání kompostu

překopávati

ned. k překopati: p. půdu; – p. kořínky; p. na několika místech cestu

překopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) překopávání: p-y v ulicích (pro kladení potrubí ap.); zeměd. p. kompostů

překopírovati

ned. film., fot. (co) znovu okopírovat: p. snímky; p. zvukový záznam

překopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. kopnutím rozdělit na dvě části: p. brambor 2. (přes co) kopnutím…

překopový

příd. horn. k překop 2: p-é práce

příkop

, -u m. (6. j. -u, -ě) (nář. příkopa, -y ž., Bezr.) 1. protáhlá umělá vyhloubenina v půdě, zvl. k od…

příkopář

, -e m. řidč. kdo kope a upravuje příkopy

přikopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním přihrnout: p. zem ke stromku 2. ještě více nakopat:

přikopávati

ned. k přikopati 1, 2; k přikopnouti 1: p. zem k zídce; – p. sklepy (Ros.); – p. míč

přikopčiti

dok. (3. mn. -í) (co) zeměd. přihrnout (hlínu) ke kořenům rostlin

příkopec

, příkopní v. příkop a příkopový

příkopník

, -a m. (6. mn. -cích) menší vodní brouk s širokými krovkami: zool. rod Acilius

přikopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. řidč. kopnutím přiblížit: p. spoluhráči míč přihrát 2. kopáním p…

příkopovitý

příd. připomínající příkop: p-á prohlubeň

příkopový

, řidč. příkopní příd. k příkop: p-ová, p-ní strouha; p-ní most (Bass); tech. p-ové rýpadlo, rýhovač…

ptakopravec

(*ptákopravec Vrba), -vce m. augur; zř. znalec ptactva (Vrba); *ptakopravecký příd.: *ptakopravectví

ptakopysk

, -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) australský vejcorodý savec s rohovitými čelistmi; zool. rod Or…

půlkopa

, -y ž. polovina kopy I 1: p. vajec

pyroskop

, -u m. (6. j. -u) ker. přístroj na odhad vysokých teplot; žároměrka; pyroskopický příd.

radioskopie

, -e ž. med. vyšetřování pomocí záření; zast. rentgenoskopie, radioskopický příd.: r-á metoda

radioteleskop

, -u m. (6. j. -u) odb. přístroj k zjišťování rádiového záření z vesmíru a k určování jeho intenzity…

*rašelinokop

, -a m. (1. mn. -ové) kdo kope rašelinu: chudý r. (Herb.)

rektoskop

, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) med. optický přístroj k vyšetřování konečníku; -skopie, -e

rentgenoskopie

, -e ž. řidč. med. prosvěcování (rentgenovým zářením), skiaskopie; rentgenoskopický příd.; r-é vyšet…

retinoskop

[-ty-], -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) med. přístroj k vyšetřování očního pozadí, retiny

rhinoskop

, rinoskop, -u m. (6. j. -u) med. zrcátkový přístroj k vyšetřování nosní dutiny; -skopie, -e ž. med.…

†roskop

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) bohatě zdobený vysoký čepec (Jir.)

roskopky

, -pek, roskopfky, -fek ž. pomn. (z něm.) zast. hovor. pánské kapesní hodinky zn. Rosskopf: staromód…

rozkopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) (co) 1. kopáním (ve význ. 1 a 3) rozdrobit, rozhrabat, rozbořit ap.:…

rozkopávati

ned. k rozkopati 1, k rozkopnouti 1: r. zmrzlé hromady hlíny; r. chodník; r. v lese prašivky

rozkopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. kopnutím (ve význ. 1 a 3) rozdrobit, rozhrabat, rozbořit ap.: r.…

rukopis

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. způsob psaní charakteristický pro jedince, to, co je rukou urč. jedince na…

*ruskopolský

příd. 1. zčásti ruský, zčásti polský: řekl několik r-ch vět (Nezv.) 2. týkající se bývalého ruského …

řeckopravoslavný

příd. řidč. pravoslavný: ř-á církev

*římskopapežský

příd. týkající se římského papeže: ř-é země (Havl.)

římskoprávní

příd. týkající se římského práva: ř. kultura (Lid. nov.)

sarkoplasma

[-az-], sarkoplazma, -y ž., řidč. -tu s. biol. obsah svalových vláken

satirickopolemický

příd. týkající se polemiky, kt. užívá satiry: mezihra rázu s-ého

satirickopolitický

[-ty-] příd. týkající se politické satiry: s. časopis

seismoskop

, seizmoskop, -u m. (6. j. -u) geol. přístroj na zjišťování otřesů zemské kůry

skiaskopie

, -e ž. (z řec.) med. vyšetřování přímým pozorováním stínového obrazu tělesných orgánů, vzniklého pr…

skleroskop

, -u m. (6. j. -u) tech. druh tvrdoměru založený na principu odrazu

-skop

(z řec. skopos pozorovatel) druhá část složených slov označující přístroj k pozorování toho, co je v…

skop

(nář. škop Herb.), -a m. obl. skopec 1: dopékat skopa (Staš.)

skopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) kopáním motykou n. pod. nástrojem snížit n. zarovnat: s. bře…

skopávati

ned. ke skopati, ke skopnouti: s. pahrbek; – s. zledovatělý sníh; s. kamínky z hráze; – s. koberce;

*skopcový

příd. ke skopec 1: s-é maso (Jir.) skopové

skopčácký

příd. hanl. ke skopčák: Němec, s-á krev (Svatopl.)

*skopčáčtina

, -y ž. hanl. němčina (Drda)

skopčák

, -a m. (6. mn. -cích) hanl. (dř.) něm. obyvatel severočeské kopcovité krajiny n. českého pohraničí …

skopčí

(*skopičí) příd. řidč. skopcům vlastní, ze skopce pocházející: s-pčí kýta (Mach.) skopová; přen. han…

skopec

, -pce m. 1. vykleštěný beran: maso ze skopce 2. poněk. zast. hanl. hlupák, tupec, omezenec (Vanč., …

skopičí

v. skopčí

skopičina

, -y ž. ob. expr. rozpustilý, hloupý kousek; darebačina, nezbednost 2, uličnictví, rozpustilost 2, h…

-skopie

(z řec. skopeó pozoruji) druhá část složených slov označující obor činnosti zabývající se pozorování…

skopík

v. skopec

Skopje

(dř. též Skoplje), -e ž. město v Jugoslávii (hl. město Makedonie); skopský příd.: s-é zemětřesení

skopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co) 1. kopnutím motykou n. pod. nástrojem snížit n. zarovnat: s. nerovn…

skopolamin

[-ín], -u m. (6. j. -u) (z lat.) chem., lékár. alkaloid obsažený v někt. rostlinách (např. v pablenu…

skopoun

, -a m. řidč. 1. zhrub. hlupák, tupec, skopec 2 (Mor., Nový) 2. hanl. skopčák (Drda)

skopová

, skopové v. skopový

skopovice

, -e ž. 1. kožel. kůže z ovce 2. skopovice, -ic ž. pomn. nár. mužské kožené kalhoty n. boty ze skopo…

skopovina

, -y ž. poněk. zast. skopové maso: pach pečené s-y; expr. zdrob. skopovinka, -y ž.

skopový

příd. týkající se skopce, ovce n. berana, pocházející z nich: s. brav (skopci, ovce, berani); s-é ma…

skopský

v. Skopje

†skopulovati

, zast. ob. skopulírovat dok. (koho, 4. p.) oddat 1; expr. (co) vůbec dát něco dohromady: lidé je be…

*sladkopáchnoucí

příd. sladce vonící: s. voňavka

sladkoplodý

příd. mající sladké plody: s-á jabloň; zahr. jeřáb s. pěstovaná odrůda jeřábu obecného se sladkými j…

spektrohelioskop

, -u m. (6. j. -u) hvězd. přístroj k pozorování Slunce v jednobarevném světle

spektroskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. přístroj k pozorování spekter; spektroskopie, -e ž. fyz. nauka o spektrech;

statoskop

, -u m. (6. j. -u) let. přístroj ke kontrole stálé výšky letu

steeloskop

[stý-], -u m. (6. j. -u) (z angl. + řec. zákl.) hut. spektroskop k přímému zjišťování složení oceli …

stereoskop

, -u m. (6. j. -u) fyz. přístroj se dvěma optickými soustavami (okuláry) umožňující prostorové viděn…

stetoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. jednoduchý přístroj tvaru trubky zesilující slabé zvuky v dut…

stranickopolitický

[-ty-] příd. týkající se stranické politiky, řidč. politických stran: s-á práce; s. zájem, boj; př…

strategickopolitický

[-ty-] příd. strategický a politický: s-é vojenské cíle

stroboskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec.) odb. zařízení užívané při stroboskopii; -skopie, -e ž. odb. metoda studi…

struskoportlandský

příd. stav. s. cement vyrobený z mleté vysokopecní strusky a z portlandského slínku

submikroskopický

příd. (z lat. + řec. zákl.) odb. menší než mikroskopický 2; unikající mikroskopickému pozorování: s-…

sudokopytník

, -a m. (6. mn. -cích) savec se sudým počtem (dvou n. čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze;…

superikonoskop

[-er-i- i -pori-], -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) sděl. tech. zdokonalený typ ikonoskopu

svatokopecký

příd. vztahující se ke (Svatému) Kopečku u Olomouce: Panenka Maria s-á (Čap.-Ch.)

svatoprokopský

příd. vztahující se k svatému Prokopu: s-á legenda

synchroskop

, -u m. (6. j. -u) elektr. přístroj určující, kdy je stroj synchronní se sítí

synkopa

, -y ž. (z řec.) hud. rytmický útvar vznikající přesunutím přízvuku z těžké doby na lehkou; jaz. zán…

synkopace

, -e ž. hud. synkopování

synkopovaný

příd. provedený v synkopách: hud. s. rytmus; jaz. s-á samohláska, slabika zaniklá následkem synkopy;…

synkopovati

ned. hud. (co) měnit (pův. rytmus) používáním synkop

širokopásmový

příd. elektr. mající široké kmitočtové pásmo: š. zesilovač, oscilograf

širokopásový

příd. hut. š. plech vyráběný v širokých pásech; š-á válcovna na široké pásy

širokopatní

příd. žel. mající patu širší než hlavu: š. kolejnice

širokoplecí

(*širo- Herrm.) příd. mající široké plece (ve význ. 1): š. vzpěrač

širokoprsý

příd.: š. kůň; š. mladý muž

škop

, -a v. skop

škop

I, -u m. (6. j. -u) řidč. velký škopek, káď: š. s vodou, vápnem, zelím; mám hlavu jako š. (čast. š…

škopek

, -pku m. (6. mn. -pcích) (z něm.) nižší kruhová nádoba, zprav. s dvěma držadly n. uchy: dřevěný, pl…

škopík

, -u, -a m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (menší) škopek: š. ledu (na chlazení nápojů); š. vody, brambor;…

škopkový

v. škopek

štěrkopísek

, -sku m. (6. mn. -scích) geol., stav. přírodní směs štěrku a písku; -pískový příd.: š. náplav; -pís…

tachistoskop

(někdy ps. též tachy-), -u m. (6. j. -u) psych. přístroj k měření rychlosti postřehu při výzkumu vní…

technickoprovozní

příd.: t. plán

technickoprůmyslový

příd.: t. plán

teleskop

, -u m. (6. j. -u) 1. fyz. dalekohled (zvl. hvězdářský) 2. motor. slang. teleskopická vidlice; teles…

těžkopádný

příd. 1. pomalý a neobratný v pohybech, pomalý a neobratný v chování, jednání ap.; postrádající potř…

tiskopis

, -u m. (6. j. -e, -u) 1. list n. arch papíru s rozmnoženým textem, zprav. k vyplňování; blanket: t.…

tiskopisný

, tiskopisový příd. k tiskopis: t. poplatek; t-é dopisnice; poněk. zast. prostředky t-né jsou rozsáh…

torakoplastika

[-ty-] (dř. ps. tho-), -y ž. (z řec.) med. operace na hrudní stěně znehybňující polovinu plic při tu…

trichinoskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) odb. mikroskop ke zjišťování trichín v mase

uhlokop

, -a m. (1. mn. -ové) kniž. horník 1: zčernalé tváře u-ů (Pujm.); *uhlokopský příd.: u-á práce (Šal.…

ukopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co; čeho) kopáním oddělit: u. (země) kousek po kousku (Jah…

ukopávati

ned. k ukopati 1, 2, k ukopnouti 1, 2: u. drn; – u. špičku boty

ukopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) 1. (co) kopnutím oddělit: u. drn 2. (co) kopnutím poškodit, zničit: u. s…

ukoptěnec

, -nce m. expr. ukoptěný člověk, dítě: špinavý u.

ukoptěný

příd. expr. umazaný, špinavý: houf u-ch dětí; u. nos; u-á tvář, zástěra; přísl. ukoptěně: vypadat …

ukoptit se

dok. (3. mn. -í) expr. umazat se, ušpinit se: kluk se celý ukoptil; u. se v obličeji; ukoptit (si)…

uměleckoprůmyslový

příd. týkající se uměleckého průmyslu: u-é výrobky; U-é muzeum; Vysoká škola u-á

uretroskop

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) med. optický přístroj k vyšetřování močové trubice; -skopie, -e ž.…

úzkoprofilový

příd. publ. k úzký profil: ú. materiál; ú-á výroba; ú-é zboží nedostatkové (odb.)

úzkoprsý

příd. zprav. hanl. mající úzký duševní obzor, malý rozhled, trpící předsudky; tím omezený; omezený 2…

vědeckopopularisační

[-za-], vědeckopopularizační příd. týkající se popularizace vědy (vědeckých poznatků): v. činnost

věkopamátný

příd. kniž. 1. pamatující věky: v-é hvozdy (Konr.); v. most Karlův (Arb.) starobylý 2. takový, kt. s…

*věkopevný

příd. věkovitý 1: v-á skála (Tyl)

*věkopomný

příd. kniž. věkopamátný: v-á mohyla (Staš.); – v. čin (Staš.)

velkopanelový

příd. stav. v-é montované stavby z velkých panelů

velkopanský

(*veliko- Lum., Jahn) příd. 1. řidč. vyskytující se, běžný u velkých pánů: v-á osamocenost zámku (Be…

velkopáteční

příd. k Velký pátek: v. obřady; přen. v. nálada (Mach.) truchlivá; přísl. velkopátečně: přen. tvář…

velkopekárna

, -y ž. (2. mn. -ren) velká pekařská dílna; pekařský podnik zařízený na pečení ve velkém: automatick…

velkopěstitel

, -e m. pěstitel ve velkém: v. bavlny

velkopivovar

, -u m. (dř.) pivovar zařízený na velký provoz: smíchovský v.

velkoplodý

příd. (op. maloplodý): zahr. v-é jahody, maliny

velkoplochý

příd. sděl. tech. v-á obrazovka televizoru mající velkou plochu obrazu

velkoplošný

příd. zeměd. v-é závlahy prováděné na velkých plochách

velkopodnik

, -u m. (6. mn. -cích) podnik velkého rozsahu, s velkým počtem zaměstnanců (op. malopodnik): průmysl…

Velkopolsko

, -a s. (†Velkopolska, -y ž., Šaf., Ner. aj.) hist. polské knížectví zaujímající část území dnešního…

velkoprodej

, -e m. prodej ve velkém: v. ovoce; velkoprodejna, -y ž. (2. mn. -jen) prodejna prodávající ve velké…

velkoprodukce

, -e ž. produkce ve velkém; velkovýroba: socialistická v.; velkoprodukční příd.: v. náklady; velkopr…

velkoprostorový

příd.: žel. v-é vozy mající velký ložní prostor

velkoprůmysl

, -u m. (6. j. -u) průmyslová velkovýroba: kapitalistický, zbrojařský v.; rozvoj v-u; zestátnení ban…

velkopřevor

, -a m. (1. mn. -ové) círk. představený správního obvodu, území urč. řádu (provincie); velkopřevorst…

vkopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. řidč. (co) vpravit do země uvolněné kopáním (ve význ. 1): sloupy …

vkopírovati

dok. (co kam) kopírováním (ve význ. 1) včlenit, vpravit, umístit: film s vkopírovanými titulky

vkopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) (co, koho kam) kopnutím dopravit (do něj. prostoru), umístit: v. míč do …

vlakopis

, -u m. (6. j. -e, -u) žel. tiskopis, do kt. vlakvedoucí zapisuje důležité údaje o jízdě a o posádce…

vojenskopolitický

[-ty-] příd. vojenský a politický: v-é cíle

vojenskoprůmyslový

příd.: v-á základna

výkop

, -u m. (6. j. -u) 1. vykopání, vykopávání, vykopávka 1: pracovat na v-u kanálu; provádět archeologi…

vykopanina

, -y ž. řidč. vykopávka 2: památné v-y (Čech)

vykopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) ke kopati 1; kopáním (motykou ap.) vyhloubit: v. příkop, stu…

vykopávati

ned. 1. k vykopati 1-3, k vykopnouti 1, 2; kopat 1, 2: v. jámu hloubit; – v. pařez; v. brambory dobý…

vykopávka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. kopání, vykopání 2, výkop 1: v. základů; v. brambor; stav. hloubená, vrtaná…

vykopávkový

příd. k vykopávka 1: v-á práce; v-é předměty získané vykopáváním, vykopávky (ve význ. 2)

výkopek

, -pku m. (6. mn. -pcích) 1. odb. vykopaná zemina: odvoz, přemístění v-u 2. mn. výkopky nář. vykopáv…

vykopírovati

dok. fot. (co) ke kopírovati; řidč. okopírovat 1: v. negativy

výkopiště

, s. (2. mn. -šť) odb. místo, kde se provádí výkop: odvodnit v.; v. pro těžbu zeminy

výkopní

v. výkopový

vykopnouti

dok. (min. -pl, trp. -pnut) 1. (co) kopnutím (motykou ap.) uvolnit (zvl. ze země), vyjmout: v. pleve…

výkopový

(*výkopný, *výkopní MSN) příd. k výkop 1, 2: v-é práce; v-á četa pracující na výkopu, v. materiál

*vysokopanský

příd. týkající se vysokého panstva: v-é živobytí (Havl.)

*vysokoparohatý

příd.: v-í jelenové (Něm.)

vysokopecař

, -e m. pracovník ve vysokopecním provozu; vysokopecařský příd.: v. kolektiv; vysokopecní příd. hut.…

vysokoprocentní

příd. obsahující mnoho procent něčeho (op. nízkoprocentní): v. roztok

vysokoproduktivní

[-ty- i -tý-] příd.: v. skot; v. stroje

výškopis

, -u m. (6. j. -e, -u) zeměměř. zjišťování výškových poměrů v terénu; výškopisný příd.: zeměměř., st…

zákop

, -u m. (6. j. -u, zř. Jir.) 1. zprav. mn. zákopy hluboký příkop (zprav. s násypem) umožňující kr…

Zakopané

, -ho s. město v Polsku (na severní straně Vysokých Tater)

zakopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) zakrýt něco uloženého do vykopané prohlubně: z. poklad, pení…

zakopávati

ned. 1. k zakopati 1, 3, 4: zakopávání mrvy do půdy; z. stromky (Jahn) sázet; kniž. z. svou hřivnu…

zákopní

v. zákopový

zákopnický

příd. poněk. zast. k zákopník 1: z. oddíl; z-é čety; z. výcvik; přísl. *zákopnicky (K. Čap.)

*zákopnictví

, s. zákopnická činnost (K. Čap.)

zákopnictvo

, -a s. poněk. zast. zákopnické vojsko, ženisté: dělostřelectvo, jízda i z.

zákopník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. poněk. zast. kdo kopá, hloubí zákopy n. koná jiné opevňovací práce; (kdysi…

zakopnouti

dok. (min. -pl, podst. -pnutí) 1. (též *zakopnouti se Vrba) (~; oč; přes co) narazit nohou o něco př…

zákopový

(*zákopní K. J. Ben.) příd. k zákop 1: z-é dělo; z-é práce; z. deník psaný v zákopech; (dř.) z-á vál…

zakoptěný

(*zakoptělý) příd. řidč. expr. zamazaný, zašpiněný: z-ný obličej (Lum.); z-né stěny (E. Jel.); z-ný …

zakoptit

dok. (3. mn. -í) řidč. expr. (co) zamazat, zašpinit, začernit 2, začoudit 2 (sazemi): (Vesuv šepce:)…

zemědělskoprůmyslový

příd. týkající se zemědělského průmyslu: z-é výrobky

zkopati

dok. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej) 1. (co) kopáním motykou n. podobným nástrojem zpracovat, zkypřit, up…

zkopávati

ned. řidč. ke zkopati 1: z. záhony; rozl. od skopávati

zkopiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) ke kopiti 1: z. seno zkopkovat (zeměd.)

zkopkovati

(†zkopčiti, 3. mn. -í, Wint.) dok. zeměd. (co) ke kopkovati: z. seno, jetel

zkoprnělý

příd. takový, kt. zkoprněl; ztuhlý, zdřevěnělý, zmrtvělý; strnulý: nohy od sedění z-é; zůstal jako z…

zkoprněti

dok. (3. mn. -ějí, -í) ke koprněti; ztuhnout, zdřevěnět; strnout: zkoprněly mu nohy; přen. expr. spo…

zkratkopis

, -u m. (6. j. -e, -u) těsnopis pro nevidomé; -pisný příd.: z-á soustava

zlatokop

, -a (1. mn. -ové) (*zlatokopec, -pce Slád.) m. 1. kdo dobývá zlato: z. z Aljašky 2. expr., hanl. ko…

zmikroskopovati

dok. (co) k mikroskopovati: z. nádor

znakoplavka

, -y ž. (2. mn. -vek) vodní ploštice plující hřbetem dolů; zool. rod Notonecta: z. obecná

ztěžkopádněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se těžkopádným (ve význ. 1): krok ztěžkopádní; hra ztěžkopádněla

živnostenskopolicejní

příd. (dř.) týkající se živnostenských záležitostí po stránce policejní: ž. úprava hostinské živnost…

živnostenskoprávní

příd. (dř.) týkající se živnostenského práva: ž. předpisy, ustanovení