Nalezeno 428 heslových statí.
andělský | příd. k anděl: a-á křídla; a-á říza; a-é pozdravení modlitba Zdrávas, Maria; a-á mše (Rais) sloužená… |
anglický | příd. k Anglie, k Angličan: a. národ, jazyk; a-á literatura; a-é kolonie britské; a-á královna Spoje… |
Anglosas | , -a m. (1. mn. -ové) 1. hist. A-ové souhrnný název pro starogermánské kmeny (Angly, Sasy a Juty), k… |
barbarský | příd. k barbar 1. neřecký, neřímský: b-é kmeny; b. vpád barbarů 2. mající vlastnosti n. znaky připis… |
básnický | příd. 1. souvisící s básníkem n. básnictvím: b-á sláva, tradice; b-á sbírka; b-é nadání, jméno; vyja… |
bezbožec | , -žce m. kniž. kdo nevěří v boha; bezbožník; -božecký příd. řidč. bezbožnický: b-é hnutí; b-á morál… |
beznáboženský | příd. nemající náboženství ani záporný vztah k němu: b. člověk; b-á výchova; b-é školství bezkonfesi… |
bezpřízvučný | , řidč. bezpřízvuký příd. jsoucí bez přízvuku, bez důrazu; nepřízvučný: b-čná předložka; b-čné slovo… |
biblický | příd. k bible: b. příběh, podobenství; b-é dějiny; b-á dějeprava; přen. b-á pokora v duchu bible; b.… |
bídácký | příd. 1. ničemný, hanebný, mrzký, podlý, padoušský: b. vrah; b-á povaha, zrada †2. bídný, ubohý, neš… |
blízkost | , -i ž. 1. (~; čeho) nevelká vzdálenost místní n. časová: b. města, nepřítele; v jeho b-i; těsná, dů… |
blízký | příd. (2. st. bližší) 1. jsoucí v nevelké vzdálenosti místní n. časové; nedaleký, brzký, dohledný, p… |
*bodrácký | příd. bodrý, dobrácký: b. tón (Čap.-Ch.); → přísl. *bodrácky; → podst. *bodráckost, -i ž. |
bohatýrský | příd. 1. k bohatýr; náležící bohatýru; hrdinný, hrdinský, rekovný: b-é srdce; b-á síla; b-á sláva; b… |
božskost | , -i ž. kniž. 1. (v náb. pojetí) božská podstata n. původ; soubor vlastností boha; božství (op. lids… |
božský | příd. (2. st. božštější) 1. k bůh; vlastní, náležející bohu, od boha pocházející, bohem daný; boží: |
bratrskost | , -i ž. kniž. bratrský vztah; bratrství: cit, vědomí b-i |
brzký | příd. (2. st. brzčejší) takový, který zakrátko bude, nastane: b. návrat; b-é uzdravení; na b-ou shle… |
břitký | příd. (2. st. břitčí) kniž. ostrý (op. tupý): b. meč, nůž; přen. b. mráz štiplavý; b. zrak, pohled, … |
bystrozrak | , -u m. *1. schopnost dobře vidět; pronikavost pozorování: osvědčit b. ve večerním šeru 2. duševní b… |
cizácký | příd. hanl. k cizák; cizí: c-á fašistická tyranie; c-á nadvláda; c-é panství; c. vetřelec; c-á řeč; … |
†cizinský | příd. cizí, cizozemský, jinonárodní, jinojazyčný: c-á vláda (Jir.); c. vliv; c-á půda; c. kroj (Čech… |
cynický | [-ny-] příd. (z řec.) 1. mravně otrlý; nestoudný, necitelný, bezohledný: c. polovzdělanec, bohém; c.… |
čacký | příd. kniž. statečný, udatný, chrabrý, zdatný: č. rytíř, rek, král; náš č. lid; č. vojín; → přísl. č… |
Československo | , -a s. stát ve střední Evropě obývaný Čechy a Slováky; Československá republika: Komunistická stran… |
český | příd. (2. st. češtější) k Čech, Čechy: č. národ, jazyk, lid; č-á země, vlast, literatura, píseň; nej… |
člověcký | (*člověčský) příd. kniž. a zast. lidský: č. cit; č. rod (Čech); → podst. člověckost, -i ž. kniž. a z… |
ďábelský | (*ďáblovský) příd. 1. ďáblův, po způsobu ďábla: ď-á podoba; ď-é svody; Ď-é ostrovy 2. expr. zlý, zlo… |
dalekozraký | příd. 1. trpící dalekozrakostí (op. krátkozraký): drží knihu daleko od očí, je d.; oči stářím d-é 2.… |
darebácký | příd. k darebák 1. ničemný, hanebný: d-é překrucování pravdy 2. expr. nezbedný, uličnický, rozpustil… |
dávnověk | , -u m. dávná doba, dávná minulost, doba předcházející před dobou historickou: šerý d.; český d.; př… |
dětinský | příd. 1. takový jako u dítěte; prostý, naivní: d-á poslušnost, radost; d-é myšlenky; čím více stárnu… |
dětský | příd. (2. st. dětštější) k dítě, děti: d. pláč; d-á zvědavost, fantazie, práce, krutost; d-á řeč; d-… |
divokost | , -i ž. 1. necivilizovanost, nepěstovanost: d. černošských tváří; d. pralesa 2. neukázněnost, nespou… |
divoký | příd. 1. (o člověku, zvířatech, neživé přírodě) volně se vyvíjející; necivilizovaný, nepěstěný: d-é … |
dlouhověký | příd. dosahující dlouhého věku, trvající věky: d. stařec; smutek národa tak d. (Ner.); zkušenost d-á… |
dobrácký | příd. k dobrák; dobromyslný, dobrosrdečný: d. stařík; d. úsměv; d-á povaha; → přísl. dobrácky: napom… |
domácký | příd. 1. v domácnosti obvyklý, pro domácnost určený; v domácnosti dělaný: d. šat pro nošení doma, do… |
droboučký | , drobounký příd. expr. velmi drobný; drobňoučký, drobňounký, drobničký, drobninký: d-á zrnka písku;… |
dvojaký | příd. 1. existující ve dvou rozličných podobách, druzích; dvojí: d. charakter práce; d-é obchodní kn… |
epický | příd. (z řec.) liter. výpravný: e-á báseň; e. sloh; e-é partie převažující nad lyrickými; přen. e-á … |
Evropa | , -y ž. jeden z dílů světa: střední E.; východní (západní) E., přen. státy socialistického (kapitali… |
excentrický | (*excentričný) příd. (z lat. zákl.) 1. tech., položený mimo střed, od středu vzdálený; nesoustředný;… |
fešácký | příd. ob. expr. 1. švihácký, elegantní, fešný: f. klobouk; f-á uniforma; f. knírek 2. pohodlný a ves… |
hebký | příd. (2. st. -bčí, -bčejší) po povrchu měkký, na omak jemný: h-é vlasy; h-é peří; h-á pleť; h. mech… |
hezký | příd. (2. st. -zčí) 1. vzbuzující libost svým vzhledem, průměrně krásný; pěkný: h-é děvče; h-é koťát… |
hezoučký | příd. expr. velmi hezký, mile hezký: h-á holčička; → přísl. hezoučce, hezoučky, hezoučko, → podst. *… |
hladký | příd. (2. st. hladší) 1. mající povrch na dotyk úplně bez jakýchkoli výstupků a nerovností, bez drsn… |
hlubokost | , -i ž. řidč. kniž. hloubka, hloub: h. studny (Hol.); ukryl se kostel v země h-i (Erb.); v h-i lesa |
hluboký | příd. (2. st. hlubší) 1. mající velkou hloubku, jdoucí do velké hloubky n. dálky (op. mělký): h-á pr… |
horkost | , -i ž. 1. stav vysoké teploty; horko, žár: cítí h. ve tvářích 2. zast. ob. horečka: mít h. (Jir., P… |
horký | příd. (2. st. horčejší) 1. mající vysokou teplotu, velmi teplý (op. studený): h-á polévka; h. čaj; v… |
hořkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je hořké; hořká chuť: h. pelyňku, kávy; cítit h. v ústech 2. něco hořk… |
hořký | příd. (2. st. hořčejší) 1. mající chuť jako např. zeměžluč, pelyněk, neslazený čaj aj. (op. sladký):… |
hovadský | příd. k hovado 1. zř. a zast. dobytčí: h-á střeva 2. zhrub. zvířecký, zhovadilý, surový, bestiální, … |
hrdinský | příd. týkající se hrdiny n. hrdinů; hrdinný: h. čin, skutek, zápas, život; h-á práce, smrt; h-á doba… |
hybký | příd. zast. kniž. pohyblivý, hbitý, čilý; ohebný: h. člun; h. kůň; h-á rybička; h. písek; – h-é prou… |
chlapecký | příd. k chlapec 1. chlapcům vlastní, pro chlapce příznačný: ch-á léta; ch-é oči; ch-á obraznost; ch.… |
chlapský | příd. k chlap: 1. zprav. expr. vhodný n. určený pro muže; mužský: ch. kabát, nápoj; ch-é povolání, c… |
chytrácký | příd. k chytrák; lstivě chytrý; zchytralý, vychytralý: ch. člověk; ch-é oči; ch. pohled, úsměv; ch-á… |
interkostální | příd. med., anat. mezižeberní: i. prostor |
Ital | (†Italián, Klost., Mach., Herb. aj., Talián v. t.), -a m. (1. mn. -ové) (Italka, †Italiánka, Ner., S… |
jakost | , -i ž. souhrn vlastností, vlastnosti; kvalita, hodnota: j. zboží, výrobků, práce; dobrá, špatná j.;… |
jakostní | (*jakostný) příd. k jakost 1. týkající se jakosti; kvalitativní: j. rozdíl zboží; j. kontrola; j. tř… |
*jáský | příd. týkající se vlastního já, vlastní osoby: j. ideál; j-á řeč (Kun.) v které se stále opakuje já;… |
jednaký | příd. řidč. jsoucí stejného způsobu, názoru; stejný: stále j-á odpověď; všichni jsou j-cí; → přísl. |
jednooký | příd.: j. hrdina Jan Žižka; zpodst. mezi slepými j. králem (přísloví) v prostředí nízké úrovně lze v… |
jinaký | , ob. jinačí (nář. jinakší, Něm., †jinačejší, Koll.) příd. jiný, jinší; expr. lepší: tak to je a j-é… |
jinošský | , řidč. jinoší příd. vztahující se k jinochu n. k jinochům; mladický: j. věk; j-á léta; j. vzhled; j… |
junácký | , jonácký příd. 1. k junák, jonák; mladický: j-á léta; j-á postava statná, ztepilá; j-é srdce stateč… |
kakost | , -u m. (6. j. -u) bylina s dlanitě dělenými listy, nápadnými květy (růžovými, červenými n. modrými)… |
kakostový | příd. ke kakost: k-é květy |
kamarádský | příd. ke kamarád; družný, přátelský: k-é ovzduší, prostředí; k. styk, vztah; → přísl. kamarádsky; → |
kladkostroj | , -e m. tech. soustava kladek jako zdvihadlo; -strojní příd.: k. napětí |
klasický | příd. (z lat.) 1. vytvořený klasikem (klasiky), vynikajícím a obecně uznávaným umělcem n. vědcem (vy… |
kluzkost | , -i ž. 1. sliznatá hladkost: k. cesty 2. oplzlost, lascívnost: k-i a frivolnosti |
kluzký | příd. (2. st. -zčí) 1. klouzavě n. sliznatě hladký; smekavý: k-á silnice; k. kámen; k. had; k-á dráh… |
kolikost | , -i ž. kniž. kvantita, mnohost, početnost (op. jakost): mnoho nejen k-í, nýbrž i jakostí (Šal.); ja… |
kolikostní | příd. kniž. ke kolikost; kvantitativní: posuzovat věc ze stránky k.; → přísl. kolikostně: jakostně i… |
kortikoid | [-ty-o-i-], kortikosteroid, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec. zákl.) chem., biol. k-y hormony steroidn… |
kost | , -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -em, 6. -ech, 7. -tmi) 1. pevná tkáň sloužící jako nosná část těla obratl… |
kost | I, -u m. (z něm.) zast. ob. strava: nebyl takový k. pro amerického doktora špatný? (Hol.); mít se do… |
kostální | příd. (z lat.) anat. žeberní: k. dýchání |
Kostarika | , -y ž. stát ve Střední Americe; kostarický příd. |
kostečka | I v. kost |
kostečka | II v. kostka II |
kostečkovaný | v. kostičkovaný |
kostečkový | příd. řidč. kostičkovaný: k-á látka; k. šátek |
†kostečník | , -a m. (6. mn. -cích) hráč v kostky: kněží jsou k-ci (Jir.) |
kostel | , -a m. (6. j. -e, 6. mn. -ích, -ech) 1. budova pro křesťanskou bohoslužbu; chrám: k. svatého Václav… |
Kostelec | , -lce m. v míst. jm.: K., K. nad Černými lesy, K. nad Labem, K. nad Orlicí, K. na Hané, Červený K. … |
kostelní | příd. ke kostel: k. věž, zvon, obraz; k. hudba, zpěv; k. bába prodavačka svíček v kostele, svíčková … |
kostelnice | , -e ž. 1. ke kostelník: k. v ženském klášteře; zř. přen. expr. pobožnůstkářka (Svatopl.) 2. ob. žen… |
kostelnický | příd. ke kostelník: k-á služba, komže; přen. hanl. poťouchlý a k. způsob (Šal.); → přísl. *kostelnic… |
kostelnictví | , -í s. zaměstnání kostelníka: zastávat k.; přen. expr. vzdálený všeho církevnictví a k. (Šal.) odda… |
kostelničit | ned. (3. mn. -í) ob. být kostelníkem: k. ve farním kostele |
kostelník | , -a m. (6. mn. -cích) (kostelnice v. t.) kostelní zřízenec pečující o kostelní potřeby a přisluhují… |
kostěný | příd. jsoucí z kosti n. vytvořený z kosti: k-á střenka nože; k-é držadlo hole; k-é brýle; k-é figurk… |
kosterní | (*kosterný) příd. ke kostra: k. články; k. zbytky ptáků; k. nálezy; archeol. k-é hroby kostrové; ana… |
kostice | , -e ž. 1. rohovitý útvar v horních čelistech velryb 2. pružina vybroušená z velrybí kostice n. z je… |
kosticový | příd. ke kostice: k-á šněrovačka; zool. k. kytovec u něhož jsou v čelistech místo zubů vyvinuty kost… |
kostička | I v. kost |
kostička | II v. kostka II |
kostičkovaný | , řidč. kostečkovaný příd. mající na sobě vzorek tvořený kostičkami, kostečkami: k-á látka; černě a … |
kostík | , -u m. (6. j. -u) zast. chem. fosfor |
kostíkový | příd. zast. chem. ke kostík: k. zápach (Klost.) |
kostilomka | , -y ž. (2. mn. -mek) útlá bylina rostoucí vzácně na rašeliništích; bot. rod Narthecium |
-kostiti | jen s předp.: od-, vy- |
kostitvorný | příd. tvořící kosti: k-á tkáň |
kostival | , -u m. (6. j. -u) statná drsně chlupatá bylina s bohatými vijany červenofialových n. bledě žlutých … |
kostivalový | příd. ke kostival: k-é listí |
kostižer | , -u m. vleklý zánět kosti; karies (med.) |
*kostižerný | příd. ke kostižer: bás. čas k. (Halas) intenzívně všechno ničící |
kostka | I, -y ž. (2. mn. -tek) †1. zdrob. ke kost (Něm. aj.) 2. řem. (v knihařství) nástroj na ruční skládán… |
kostka | II, -y ž. (2. mn. -tek) 1. předmět tvaru kvádru (zprav. krychle): podstavec z mramorové kostky; dlaž… |
kostkárna | , -y ž. (2. mn. -ren) oddělení v rafinerii cukru, kde se vyrábějí kostky |
kostkař | , -e m. kdo seká a upravuje dlažební kostky: k-i v lomech |
†kostkář | , -e m. hráč v kostky: helmbrechtníci a k-i (Jir.) |
†kostkářství | , -í s. hraní v kostky (Tomek) |
kostkatý | příd. ob. kostkovaný: k-é šátky |
kostkovací | příd. sloužící ke kostkování II: k. stroj; k. lis |
kostkování | , -í s. vzorek tvořený kostkami (ve význ. 3): pestré k. na látce; v. též kostkovati II |
kostkovaný | příd. mající na sobě vzorek tvořený kostkami: k-á látka; k. šátek, ubrus; k-á sukně; k-á sportovní k… |
*kostkovati | I ned. hrát v kostky: uměl k. a hrát hry všecky (Mach.) |
kostkovati | II ned. výr. (co) dávat něčemu tvar kostek: zelenina se (v konzervárnách) kostkuje; kostkování dýně … |
kostkový | příd. ke kostka II 1. takový, kt. má tvar kostky, kt. je tvořen kostkami: k. cukr; k. dlažební kámen… |
kostlín | , -a m. dravá severoamerická sladkovodní ryba; zool. rod Lepidosteus: k. americký |
kostlivčí | příd. kniž. kostlivcům vlastní: k. bledost, tvář, ruce |
kostlivec | , -vce m. 1. lidská kostra: obrazy k-ů z Holbeinova Tance smrti; vychrtlý jako k. 2. zcela vychrtlý … |
kostlivý | příd. *1. skládající se jen z kostí: k-á ruka (smrti) (Staš.) 2. řidč. vyhublý, vychrtlý: k-é prsty … |
kostnatec | , -tce (*kostnáč, -e, Lid. nov.) m. kostnatý člověk: pevně stavěný k. |
kostnatěti | ned. (3. mn. -ějí) *1. hubnout, chátrat: (smutkem) hubne, kostnatí a schází (Vrba) 2. pozbývat pružn… |
-kostnaťovati | jen s předp.: z- |
kostnatý | příd. 1. mající silné, hranaté, zřetelně se rýsující kosti; hranatý, statný: k. venkovan, horal; zoo… |
kostní | příd. 1. (†kosťový) kostmi tvořený, v kostech obsažený: anat. k. dutiny; k. dřeň 2. z kostí vyrobený… |
kostnice | , -e ž. prostora pro ukládání kostí ze zrušených hrobů: uložit kosti z hrobu v k-i; odnést mrtvolu d… |
Kostnice | , -e ž. město v jihozápadním Německu při švýcarských hranicích (Konstanz), kde byl upálen Mistr Jan … |
kostra | , -y ž. (2. mn. -ter) 1. soubor všech kostí v těle (obratlovců) v jejich přirozené poloze podporujíc… |
*kostrbatec | , -tce m. neupravený, nevzhledný člověk (Herrm.) |
kostrbatina | , -y ž. expr. 1. kostrbatost, hrbolatost; to, na čem se jeví n. co ji tvoří: k. polní cesty, sněhový… |
*kostrbatiti se | ned. (3. mn. -í) být kostrbatý, jevit se kostrbatým: kostrbatící se cesta (Slád.) |
kostrbatý | příd. 1. nerovný, hrbolatý: k-á cesta, k-é městské dláždění; k-é písmo neurovnané; k-á ruka (řidč.) |
kostrč | , -e ž. (*kostřec, -trce m., Olb.) anat. kůstka na dolním konci páteře; zool. poslední články páteře… |
kostrční | (*kostrčný) příd. ke kostrč: anat. k. sval, nerv; zool. k. peří; k-á, k. žláza |
kostrotvorný | příd. anat. vytvářející kostru: k-é pojivo |
kostroun | , -a m. expr. kostlivec: k. malovaný na plátně (Vrchl.); zprav. přen. hanl. vychrtlý člověk (Tyl, Po… |
kostrovati | ned. (co; ~) řidč. zhotovovat kostru z těla obratlovce (k studijním n. demonstračním účelům): k. sav… |
*kostroví | , -í s. kostra: křehké k. (Halas); k. figur (J. Čap.) |
kostrovitý | příd. připomínající kostru: k-á postava; miner. k-é tvary krystalů se schodovitě vpadlými středy kry… |
kostrový | příd. ke kostra: archeol. k-é pohřbívání do země (op. žárové); k. hrob; → přísl. kostrově |
kostřava | , -y ž. tráva růz. vzhledu s latou osinkatých květů; bot. rod Festuca: k. luční; k. ovčí; k. červená |
kostřavový | příd. ke kostřava: k-é pastviny |
kostřec | v. kostrč |
kostum | v. kostým |
kostýlek | v. kostel |
kostým | (dř. ps. kostum, kostym), -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. it.) 1. dámský oblek (sukně a krátký kabát):… |
kostýmář | , -e m. (kostýmářka, -y ž.) navrhovatel divadelních n. filmových kostýmů |
kostýmní | v. kostým |
kostýmnictví | , -í s. nauka o kostýmech (pro potřeby divadelní ap.) |
kostýmovati | ned. i dok. (koho; co) oblékat, obléknout do kostýmů (ve význ. 2): herec byl skvěle kostýmován a mas… |
kostýmový | v. kostým |
krátkostébelný | příd. bot. k-é louky tvořené porostem nízkých trav (např. lada n. alpínské hole) |
krátkostopka | , -y ž. (2. mn. -pek) k-y zahr. někt. sorty ovoce s krátkou stopkou, např. jablka: k. královská |
krátkověký | příd. poněk. zast. krátce žijící, trvající: k-é rody (Pal.); k-é trvání; → podst. krátkověkost, -i ž… |
krátkozraký | příd. 1. trpící krátkozrakostí (op. dalekozraký): k-é oko; k. člověk 2. neprozíravý, neprozřetelný, … |
krátkost | , -i ž. vlastnost toho, co je krátké, značná omezenost časová (zř. místní) (op. délka): k. krku; k. … |
krátký | příd. (2. st. kratší) 1. mající na délku malý rozměr (op. dlouhý): k-á nit; k-é šaty; k. rukáv; nejk… |
krotký | příd. (2. st. krotčejší, krotší) 1. zbavený přirozené divokosti, bujnosti; ochočený (op. divoký; pla… |
křehkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je křehké: k. skla; k. sazenice; k. pečiva; – k. ruky, tělíčka; k. ště… |
křehký | příd. (2. st. křehčí, křehčejší) 1. snadno lámavý, nepevný: k-é sklo; k. porcelán; k. salát; k. rohl… |
křepký | příd. (2. st. křepčí, křepčejší) čilý, hbitý, svižný, čerstvý, pružný: k. mladík; k. dívčí krok, poh… |
křesťanský | příd. ke křesťan: k-á víra; k-á náboženství, vyznání; k-á morálka, filosofie; k. chrám; k. pozdrav; … |
křivolaký | (*křivolatý) příd. mající mnoho náhlých a nepravidelných ohybů a zákrutů, několikrát lomený; klikatý… |
kupecký | příd. 1. ke kupec: k. příručí; k-é zboží 2. hanl. vypočítavý, zištný: to je k-á duše; sňatky čistě k… |
laickost | [la-i i laj-], -i ž. nezávislost na církvi, na náboženství; nekonfesijnost: l. školy |
laický | [la-i- i laj-] příd. (z lat. driv. řec.) 1. k laik 1; necírkevní, nekonfesijní, světský: l-á škola; … |
lajdácký | příd. hanl. nedbalý, ledabylý, nepořádný: l-á práce; l-é vykonávání služby; l. hlídač, hospodář; vés… |
ledajácký | příd. řidč. expr. k ledaják; lajdácký: l. hospodář; → přísl. ledajácky (*ledajace): l. stát (Těsn.);… |
lehký | příd. (2. st. lehčí) (op. těžký) 1. málo vážící: l-á hmota; l-é dřevo; l. člun; l-á obuv; l-é šaty; … |
libozvuk | , -u m. (6. mn. -cích) kniž. a odb. příjemný zvuk, příjemný souzvuk; eufonie: l. řeči, hlasu; hud. k… |
lidský | příd. (2. st. lidštější) 1. k lidé, týkající se lidí n. člověka: l-á bytost; l-é tělo; l. hlas; l-á … |
lišácký | příd. expr. vychytralý, chytrácký, lstivý: l. úsměv, plán; l-á vychytralost, nedůvěřivost; → přísl. |
literátský | příd. 1. týkající se literárního pracovníka: l. stůl (Jir.) spisovatelů; často hanl. l-á domýšlivost… |
logický | příd. (z řec.) 1. k logika 1, 2: l-é normy; l. soud; l. obsah; l. čtverec znázorňující v grafickém s… |
lukostřelba | , -y ž. sportovní střelba z luku |
lukostřelec | , -lce m. (lukostřelkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. (kdysi) bojovník ozbrojený lukem; lučištník: z… |
macešský | příd. takový, jaký bývá obvyklý u macechy; vůbec nepečlivý, nelaskavý, zanedbávající ap.: m-é záští;… |
maličkost | , -i ž. 1. řidč. vlastnost toho, kdo (n. co) je maličký: m. postavy 2. drobná, nepatrná, bezvýznamná… |
maličký | , malinký příd. 1. velmi malý (hmotnými rozměry, počtem n. časovým rozsahem): m. pokojík; m-é okénko… |
malířský | příd. k malíř: m-á paleta; m-é štětce, barvy; m-é nadání; m. zrak; m-á zkušenost; m-á technika; m-á … |
maloměstský | příd. vztahující se k maloměstu (ve význ. 1, 2): věže m-ého kostela; m-á idyla; m. ráz života; hanl.… |
maloměšťák | , -a m. (6. mn. -cích) (maloměšťačka, maloměšťka, maloměštka, -y ž.) 1. maloměšťan 1 2. příslušník d… |
masokostní | příd. odb. m. moučka krmivo vyrobené z odpadků masa a z kostí |
mateřskost | , -i ž. řidč. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je mateřský: výraz m-i 2. mateřské chování, cítění: něž… |
mateřský | (†materský, Šaf., Čel., Klicp.) příd. 1. matce příslušející, od matky pocházející; s matkou souvisíc… |
měkkostní | příd. k měkkost: jaz. m. korelace mezi souhláskovými fonémy lišícími se od sebe pouze měkkostí proti… |
měkký | příd. (2. st. měkčí) (op. tvrdý) 1. povolující pod tlakem, málo odolávající tlaku: m. chléb; m-é mas… |
mělký | příd. (2. st. mělčí, mělčejší) 1. mající malou hloubku, jdoucí do malé hloubky n. dálky (op. hluboký… |
městský | příd. k město (op. vesnický, venkovský) 1. náležející městu, týkající se města, souvisící s městem: |
měšťácký | příd. 1. k měšťák 1, 2: ob. m-é rodiny; bledé m-é tváře; – m-á třída, společnost buržoazní; m-é stra… |
měšťanský | příd. k měšťan: m. příbytek, dům; m-á třída buržoazní; m. liberalismus; M-á beseda (dř.) spolek; prá… |
mezikostní | příd. jsoucí mezi kostmi: anat. m. blána |
miloučký | , milounký příd. expr. velmi milý, roztomilý: m-é dítě; m-čcí hošíci; m. obrázek, hlásek; m. obličej… |
mladický | příd. k mladík, mladice; mladistvý: m-á léta života; m-á nerozvážnost, ukvapenost, nezkušenost; m. v… |
mrzký | příd. (2. st. mrzčejší) hanebný, nízký, nečestný, nestoudný, podlý, bídný, odporný: m. prospěchář, p… |
mužský | příd. 1. týkající se muže jako příslušníka pohlaví: mužští členové rodu; m-é potomstvo; m-á společno… |
náboženský | příd. týkající se náboženství: n-é vyznání; n. cit; n. obřad; n-á výchova; n-á literatura; → přísl. |
nadčlověcký | příd. kniž. k nadčlověk: n-á koncepce života; n-é tendence být nadčlověkem; n-á filosofie Nietzschov… |
nadlidský | příd. 1. přesahující lidské rozměry, zvyklosti, možnosti n. síly; ohromný, nesmírný, gigantický; her… |
nadpozemský | příd. (v nábož. pojetí) vyšší, dokonalejší než pozemský; nadpřirozený, nadzemský: n. svět; n-é síly,… |
nadstranický | příd. stojící, jsoucí mimo strany, nad stranami, často jen zdánlivě, formálně: n. postoj; n-é organi… |
nadsvětný | , nadsvětní, nadsvětský, nadsvětový příd. kniž. (v idealist. a náb. pojetí) domněle lepší, dokonalej… |
nadzemský | příd. 1. jsoucí nad zemí: n-é světy; n. prostor 2. (v náb. pojetí) domněle nadpozemský, nadpřirozený… |
násilnický | příd. k násilník: n-á vláda nacistů; n-é kousky, metody; → přísl. násilnicky: jednat, vést si n.; → |
neárijec | , -jce m. (neárijka, -y ž.) (v nacistickém názvosloví) jiný člověk než árijec, kdo není árijec, zpra… |
nebeský | příd. 1. týkající se oblohy, zvl. jsoucí na obloze: n-á klenba; n-á tělesa; n-á modř, n-é ptactvo; h… |
nečeský | příd. 1. jiný než český: n. čtenář 2. odporující českému rázu, jazyku ap.: n-á vazba; n. způsob vyja… |
nehezký | příd. 1. nevzbuzující libost svým vzhledem; ošklivý, nepěkný, nevzhledný, škaredý: n-á stařena; neby… |
nejakostní | příd. mající špatnou jakost: n. druh travin; n. půda; n. výrobek |
nelidskost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je nelidské: n. fašismu 2. nelidské jednání, nelidský čin: pá… |
nelidský | příd. 1. neobvyklý u lidí, nepříslušející lidem, jsoucí nad lidské síly; nepřipomínající člověka: n.… |
nemanželský | příd. 1. jiný než manželský: n-é lože; n-é dítě zplozené mimo manželství, nelegitimní *2. odporující… |
německý | příd. (2. st. němečtější) k Němec: n. jazyk; n-á literatura; n-á říše; N-á demokratická republika (z… |
nepřátelský | příd. 1. patřící nepříteli, týkající se nepřítele: n-á země; n-é vojsko; n. nálet; n-á ofenzíva 2. (… |
Neslovan | , -a m. (1. mn. -é) příslušník jiného národa než slovanského; neslovanský příd. jiný než slovanský: |
nespolečenský | příd. 1. nemilující společnost, vyhýbající se společnosti; samotářský: n. člověk 2. odporující pravi… |
nestranický | příd. neorganizovaný v politické straně, zejm. komunistické; bezpartijní: n-čtí pracovníci; n. tisk;… |
nevědecký | příd. takový, kt. není v souladu s vědeckým poznáním, s vědou, kt. není vědecký: n-é názory; n. post… |
nevelký | , neveliký příd. nikoli velký, dost malý: n. les, dvorek; n-á postava; n-á vzdálenost, n. časový roz… |
nevěrecký | příd. expr. k nevěrec; bezvěrecký, ateistický, bezbožnický: n. tisk; n-á doba; n-čtí lidé; → přísl. |
nezemský | příd. (zvl. v náb. představách) takový, kt. není pozemský, z tohoto světa, z této země; nadpozemský,… |
neženský | příd. nepatřící ženám, nemající ženský ráz, odporující ženství: n. hlas; n. pláč; n-é chování; → pří… |
nijaký | zájm. záp. 1. žádný, naprosto žádný: nemá na něj vůbec n. vliv; n-ou mocí se k tomu nedá přinutit; p… |
nízkostěnný | příd. žel. n. vůz otevřený, s nízkými postranními stěnami |
nízkost | , -i ž. 1. vlastnost n. stav toho, kdo (n. co) je nízký: n. budovy; – n. cen; – n. tónu; – n. původu… |
nízký | příd. (2. st. nižší) 1. malý na výšku, nevysoký; nejsoucí vysoko (op. vysoký): n-á zeď, věž, hora; n… |
novověk | , -u m. dějep. doba od objevení Ameriky (1492) n. od počátku reformace (1517) až do našich dnů; bot.… |
občanský | příd. 1. k občan: o-á svoboda; o-á povinnost; čestná práva o-á zaručená ústavou; o-á válka; o. sňate… |
obojaký | příd. 1. obojetný, dvojaký, neupřímný, falešný, licoměrný, pokrytecký: o-á řeč; o-é chování, jednání… |
obrovský | příd. 1. neobyčejně velký; ohromný, nesmírný, gigantický: o-é stromy, balvany; o-á síla; o. význam; … |
odbornický | příd. k odborník: o-á diskuse; o-á důkladnost; neodbornické stanovisko; někdy hanl. nosit na očích o… |
odkostiti | dok. (3. mn. -í, trp. -stěn) (co) zbavit kostí: o. maso; o. rybu |
odvěký | , řidč. kniž. odvěčný (*odevěký) příd. trvající od věků; věčný, dávný, pradávný: o. spor; o-á pravda… |
okostice | , -e ž. anat. vazivová blána kryjící kost a pevně s ní souvisící; perios teum |
okosticový | příd. k okostice: anat. o-é nervy |
okostýmovati | dok. (koho, co) obléci do kostýmů (ve význ. 2): o. herce; okostýmované figuríny |
onaký | příd. (2. st. onačejší, řidč. onačí) 1. ve spoj. takový — onaký jiný, jinaký: takové nebo o-é řešení… |
opatrnický | příd. hanl. k opatrník; úzkostlivě n. vypočítavě opatrný: o. politik; o-á rezervovanost; o. program;… |
opičácký | příd. hanl. k opičák; připomínající opice napodobivostí, zevnějškem, chováním ap.: o. snob; o-á spol… |
†ostrozrak | , -u m. bystrozrak (Pal., Klicp.); †ostrozraký příd. bystrozraký: o. lovec (Tyl); – o. duch (Klicp.)… |
otrocký | příd. k otrok 1. náležející otroku n. otrokům, týkající se otroka n. otroků: o-á pouta; o-á galej; o… |
†pakosta | , -y (Lum.), †pakostník, -a (6. mn. -cích) (Klicp.) m. záškodník (ve vojsku) |
*pakostivý | příd. pakostnicový: p-é nohy (Til.) |
pakostnice | , -e ž. poněk. zast. vleklé ochuravění kloubů a kostí (např. dna, revmatismus): trápí ho p.; mít p-i… |
pakostnicový | příd. poněk. zast. mající pakostnici; stižený pakostnicí: p. stařec; – p-é klouby (M. Krat.) |
pakostník | v. pakosta |
panenský | příd. 1. pannám (ve význ. 1, 2) vlastní, pro panny příznačný; dívčí: p-á čistota, nevinnost, cudnost… |
panický | příd. poněk. zast. panicům vlastní, pro panice příznačný: slib p-é čistoty (Jir.); ust. spoj. při li… |
*pannopanna | , -y ž. (2. mn. -anen) expr. dokonalá panna: česká panna — p.! (Ner.); p., zosobněná neposkvrněnost |
panský | příd. k pán 1. pánům (ve význ. 1, 2, 5) náležející, u pánů se vyskytující: p-á pole; p. dvůr, pivova… |
pepický | , řidč. pepanský příd. k pepík, pepan; náležející, vlastní pepíkům: p-á chůze mladíka; p-é chování; … |
pitomoučký | příd. expr. nesmírně hloupý; mile hloupý; blboučký, hloupoučký: p-á písnička; p. pohled; → přísl. pi… |
plasticita | , plastickost v. plastičnost |
plastický | [-ty-] příd. (z řec.) 1. provedený trojrozměrně, prostorově: p-á výzdoba stropu; p-á figurální řezba… |
plebej | , -e (1. mn. -ové), plebejec, -jce m. (plebejka, -y ž.) (z lat.) 1. zprav. plebej (ve starověkém Řím… |
plnozvuk | , -u m. (6. mn. -cích) zř. kniž. plný, jasný, sytý zvuk: p-em se rozezpíval hlas (Krásn.); plnozvučn… |
ploský | příd. poněk. zast. 1. rovný, plochý 1, placatý, zploštělý: p. hrudník; p. obličej;. p-é chodidlo; p-… |
plytký | příd. 1. kniž. málo obsažný; povrchní, mělký 2, bezvýznamný, prázdný, jalový 2: p-á zábava, opereta;… |
†plzký | (nář. plizký Mrš., Jahn) příd. 1. slizký, kluzký, vlhký: p. had (Pal.); p-á zeď; p-á mlha (Čap.-Ch.)… |
poblízký | příd. poněk. zast. řidč. jsoucí v blízkosti, dosti, značně blízký: p-é háje (Něm.); — zpodst. *poblí… |
podivínský | příd. k podivín; podivný, neobvyklý, zvláštní: p-é myšlenky, vrtochy; p-é chování; p. nápad bizarní;… |
podkostelní | příd. jsoucí pod kostelem: p. rybník (Baar); p. chalupy (Nov.), u p-ch Jirásků (Jir.) bydlících pod … |
pohanský | I příd. 1. týkající se pohanů n. pohanství: p. chrám, bůžek; p-á modloslužba, p-é pohřebiště; p-e Če… |
pokost | , -u m. (6. j. -u) zast. tech. fermež |
pokostní | příd. nář. přiléhající pevně na tělo, jsoucí bez záhybů: p. košile (Baar) |
pokrytecký | (†pokrytský Pal., †pokrvtý Tyl) příd. licoměrný, neupřímný, obojaký 1 (op. upřímný, poctivý): p. mor… |
politickostranický | příd. týkající se politické strany: p-é tendence, spory; p-é hledisko |
polobarbar | , -a m. málo civilizovaný člověk: boj Římanů s východními p-y; přen. expr. fašističtí p-ři; polobarb… |
pozemský | příd. 1. poněk. zast. vztahující se k zemi, k jejímu povrchu: do p-ch krajů (z podzemí) (Něm.); p. l… |
pravěký | příd. k pravěk 1. existující v pravěku n. pocházející z pravěku; prehistorický: p-é pralesy; p-é moř… |
pražský | příd. k Praha: p-é ulice; P. hrad; p-á předměstí; P-é předměstí, P-á brána (v někt. čes. městech) ku… |
proletářský | příd. k proletář: p-á rodina, čtvrť; p-á revoluce; p-é uvědomění; p-á nemoc (Halas st. aj.) tuberkul… |
prostořeký | (†prostořečný Prav.) příd. s prostou upřímností, až drzostí říkající v nevhodnou dobu něco, co se ne… |
protilidský | příd. řidč. namířený proti člověku; příčící se lidskosti; nelidský: p-é jednání; – nacistické p-é pr… |
protiumělecký | příd. řidč. příčící se uměleckému pojetí, uměleckým zásadám: p-é snahy; p. člověk (Olb.) nemající vz… |
protivědecký | příd. odporující vědě: p-é reakční ideje nevědecké; → podst. protivědeckost, -i ž. |
prudký | příd. (2. st. -dší) 1. vyznačující se nečekanou rychlostí; spěšný, kvapný 1, chvatný (op. mírný 1): |
†prvověk | , -u m. pravěk 1 (Třeb. aj.); †prvověký příd.: p-é dějiny (Pal.); → podst. †prvověkost, -i ž. (Klicp… |
přátelský | příd. 1. k přítel, k přátelství: p-á dvojice; p. kolektiv; p-á smlouva mezi dvěma státy; poněk. zast… |
přelidský | příd. řidč. expr. velmi, přespříliš lidský: p-é slabůstky (Neum.); – p. člověk; → přísl. *přelidsky:… |
přesladký | příd. velmi, nadmíru sladký: p-á vůně; p-é políbení; expr. p-á píseň sentimentální; p-é tajemství ve… |
pseudověda | , -y ž. nepravá, pochybná věda; lživěda, pavěda: falšující p.; pseudovědec, -dce m. kdo se za vědce … |
rajský | příd. 1. vztahující se k ráji (ve význ. 1, 2) jako k náb. představě; takový jako v ráji (podle bibl.… |
rozkošnický | příd. k rozkošník; poživačný, požitkářský: r. donchuán, lenoch; r. život; → přísl. rozkošnicky: prot… |
ruský | příd. k Rus, k Rusko: r. národ, jazyk; r-á literatura; r-ští revolucionáři; útlak neruských národů z… |
*různozvuký | příd. kniž. složený z různých zvuků, různě znějící: hudba r-á (Čech); → podst. *různozvukost, -i ž. … |
rytířský | (†rytírský Pal., Hol. aj.) příd. k rytíř 1, 2, 4, 5, 3: r-é brnění; r-é ostruhy; r-é hry; r-é povinn… |
řečnický | příd. k řečník: ř. projev; ř-á tribuna; ř-é nadání; jaz., liter. ř-á otázka tázací věta, na niž neče… |
řemeslnický | (ob. řemesnický) příd. 1. k řemeslník 1: ř-á dílna; ř-é náčiní; rukodílná ř-á malovýroba řemeslná 1;… |
řídký | příd. (2. st. řidší) 1. obsahující málo urč. podstatných částic n. složený z částic oddělených od se… |
římský | příd. k Řím: ř-é obyvatelstvo; ř-é budovy; – ř-é impérium; ř-é legie; ř-ští konzulové; zř. pomník sl… |
selský | (†sedlský Wint., Něm. aj.) příd. k sedlák: s. lid; s. stav; s. statek; s-á jizba; s-á pýcha, paličat… |
*sesterskost | , -i ž. kniž. sesterský vztah, sesterství (H. Dvoř.) |
silácký | příd. k silák 1. příznačný pro siláka, prozrazující velkou sílu: s. organismus; s-é výkony vzpěračů;… |
skluzký | příd. řidč. a zast. kluzký: s-é chodníky; cesta byla s-á; přen. a s-é je (víno) tak, až milo pít (Ne… |
slabozraký | příd.: s-é děti; — zpodst. slabozraký, -ého m.: škola pro s-é; → podst. slabozrakost, -i ž. med. sta… |
*sladkostrastný | příd. sladký, příjemný a zároveň strastný: s-á odpověď (Havl.) |
sladkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je sladké: s. ovoce; – s. odpočinku; – s. melodie; – s. slov 2. (čast.… |
sladký | příd. (2. st. sladší) 1. mající chuť jako cukr, med (op. hořký 1): s. pokrm; s-é pečivo, ovoce; s-á … |
slizkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je slizké: měkkýší s.; – hanl. (měl v sobě) s. vtíravce (Lid. nov.) po… |
slizký | příd. 1. (od slizu n. jako od slizu) mazlavě, lepkavě vlhký a kluzký: slizcí hadi; s-é tělo ryby; s-… |
slovácký | příd. 1. týkající se Moravských Slováků, Slovácka 1: s-á dědina; s-é písně; s. šohaj; potrav. s-á kl… |
slovanský | příd. k Slovan; týkající se Slovanů jako pův. celku n. jako skupiny příbuzných národů; týkající se p… |
slovenský | příd. 1. k Slovák 1, k Slovensko 1: s. národ; s. jazyk; s-á země, píseň; s-é hory, lázně; S-é národn… |
sobecký | (†soběcký Erb., Ner., †sobsky Klác.) příd. egoistický 1. dbající jen vlastního prospěchu: s. člověk;… |
sousedský | příd. 1. k soused: s. vztah; s-á shoda, pomoc; s. bál; (seděl) u toho "s-ého stolu" (Jir.); zast. s.… |
souvěký | (†spoluvěký Čel., Klicp.) příd. kniž. 1. jsoucí, žijící v témž věku, v téže době; soudobý 1, současn… |
společenský | příd. 1. vztahující se k lidské společnosti; sociální 1: s-é poměry; s-é zřízení; s-é třídy; s. jev;… |
spoluviník | (dř. ps. -vinník), -a m. (spoluvinice, -e ž.) kdo má účast na (společné) vině: domnělý s.; prozradit… |
staropanenský | příd. k stará (ve význ. 2) panna: s-á léta; s-á přísnost; → přísl. staropanensky: s. zatrpklý; → pod… |
starosvětský | příd. 1. vztahující se k starému světu, připomínající jej (op. novosvětský): s. oblek; s-é zařízení … |
starověk | , -u m. 1. dějep. zprav. doba od starého Egypta (zhruba od r. 3000 př. n. l.) do vyvrácení říše říms… |
starovlastenec | , -nce m. (*starovlastenka, -y ž., Mach.) poněk. zast. vlastenec starého rázu: upřímný s. (Staš.); s… |
stařecký | (†stařecí Třeb. aj., *starecký Šmil.) příd. k stařec 1: s-á léta; s. obličej, krok dědovský, starý; |
státnický | příd. k státník: s. rozhled; s-é umění; s. čin; složit s-ou zkoušku osvědčit se (jako státník, expr.… |
stavovský | příd. 1. k stav I 5: s. sněm; s-á vláda; s. odboj proti králi; s-é výsady; (dř.) S-é divadlo (v Praz… |
stranický | příd. 1. týkající se politické strany vůbec; dnes čast. týkající se komunistické strany n. jejích st… |
středověk | , -u m. 1. dějep. doba mezi starověkem a novověkem: dějiny s-u 2. bot. s. rostlinstva střední (druho… |
světácký | příd. 1. k světák 1: s-á společnost; vést s. život; s-é gesto; s-é svůdnické řeči; pán vzhledu s-ého… |
světoobčan | (†světaobčan Pal.), -a m. (1. mn. -é) (světoobčanka, -y ž.) 1. stoupenec světoobčanství; kosmopolita… |
světský | příd. 1. týkající se života na světě, v lidské společnosti; pozemský 2: s-é radosti, rozkoše; nespra… |
svojský | příd. (sloven.) kniž. rodný, domácí, svůj 1, svérázný, osobitý 1: slovenský s. útvar dramatu (Pražák… |
sypký | příd. (2. st. sypčejší) takový, kt. se lehce sype: s. materiál; s-á zemina; s-á hlína drobivá; s. sn… |
*šedověk | , -u m. dávnověk (Třeb.); *šedověký příd.: š-é duby (Kosm.) prastaré; → podst. *šedověkost, -i ž. dá… |
širokostřechý | (*širo- Osv.) příd. mající širokou střechu (ve význ. 3): š-é dámské kokrhele (Zápot.) |
široký | příd. (2. st. širší) 1. mající veliký rozměr na šířku (ve význ. 1), zvětšený do šířky (op. úzký): š.… |
školácký | příd. 1. k školák 1, školákům vlastní: š-é povinnosti; š-á léta 2. primitivně neumělý, neobratný; za… |
šosácký | příd. hanl. vlastní šosákovi; příliš konzervativní, zpátečnický, zaostalý, copařský 2, měšťácký 2, ú… |
tenkostébelný | příd. řidč.: t-á tráva |
tenkostěnný | příd.: t-á sklenice, baňka; t-á porcelánová miska; tech. t-é trubky; t-é odlitky; stav. t-á příčka; |
*tenkostrunný | příd.: t. nástroj (Lit. nov.) |
tenký | příd. (2. st. tenčí) 1. mající malou tloušťku, sílu (ve význ. 5); slabý 5 (op. silný 5, objemný, tlu… |
těžkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je těžké (ve význ. 1, 2, 4, 5): t. kovu; t. závěsu tíha, tíže; – jaká … |
těžký | příd. (2. st. těžší) 1. mající velkou váhu, hodně vážící (op. lehký 1): t. balvan; t-é zavazadlo; t-… |
titánský | [ty-] příd. kniž. expr. k titán 1: t-é pracovní úsilí (R. právo) obrovité; t-é boje (Ner.) nadlidské… |
tlakostroj | , -e m. piv. zařízení na čepování piva pod tlakem |
trojaký | příd. poněk. zast. existující ve třech rozličných podobách, druzích; trojí: t-é šaty nosíš (Koll.); |
trpkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je trpké: t. vína, čaje; – expr. t. zklamání hořkost; slzička bolesti … |
trpký | příd. (2. st. trpčí, trpčejší) 1. mající hořce nakyslou, palčivou, svírání v ústech působící chuť, j… |
tupozraký | příd. med. trpící tupozrakostí: t-é oko; → podst. tupozrakost, -i ž. med. porucha vidění, při kt. ne… |
ubožácký | příd. k ubožák; ubohý: u-é živoření; – u. dar; → přísl. ubožácky: u. žít; – být u. oblečen; → podst.… |
učenecký | příd. k učenec 1: u-á důkladnost; → přísl. učenecky: u. důkladně; → podst. *učeneckost, -i ž. (Šal.) |
Ukrajina | , -y ž. 1. jedna ze sovětských republik po obou stranách středního a dolního Dněpru: hist. pravobřež… |
umělecký | příd. 1. k umělec: u. život; u. spolek; u-á kariéra 2. týkající se umění: u-é dílo; u-á tvorba; u-á … |
útloboký | příd. řidč. kniž. štíhlý: ú-é děvče (Heyd.); přen. ú-é břízky (Lid. nov.); → přísl. *útloboce: ú. pr… |
úzkost | , -i ž. 1. pocit nejistoty spojený s bázní před něčím neznámým, neurčitým a s pocitem vlastní bezmoc… |
úzkostiplný | příd. řidč. kniž. plný úzkosti (ve význ. 1); úzkostný 1: ú-é srdce (Nov.); ú. stesk (K. Čap.); → pří… |
úzkostlivec | , -vce m. řidč. úzkostlivý, krajně svědomitý n. opatrný člověk: ú. v peněžním jednání (Štech) |
*úzkostlivěti | ned. (3. mn. -ějí) stávat se úzkostlivým (H. Dvoř.) |
úzkostlivost | , -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je úzkostlivý: kniž. ú. pohledu; – přehnaná péče hraničící s … |
úzkostlivý | příd. 1. kniž. vyjadřující úzkost, naplněný úzkostí; úzkostný: ú-é volání; ú. pohled bojácný; byla z… |
úzkostný | příd. kniž. 1. vyjadřující úzkost, naplněný úzkostí: ú. hlas (John); ú-á chvíle (Maj.); ú-é srdce (P… |
úzký | příd. (2. st. užší) 1. mající malý rozměr na šířku (ve význ. 1), zmenšený do šířky (op. široký 1): ú… |
vazký | příd. obl. mor. a odb. vlhký a lnoucí přitom k sobě: v-á hlína mazlavá; v-é bahno; v-é těsto; v. pot… |
vědecký | příd. 1. týkající se vědců: v. svět; v. dorost; v-á rada; má vážné v-é jméno 2. týkající se vědy: v.… |
*věkostálý | příd. věky stojící, trvalý 1, 2, věčný 2, 1: v-á zeď (Pal.); – v-é zákony (Vrchl.) |
velikost | , řidč. velkost, -i ž. 1. velmi značná prostorová n. plošná rozměrnost; rozlehlost, rozsáhlost: obdi… |
velikostní | příd. k velikost 2: odb. v. skupina, třída |
veliký | , velký příd. (2. st. větší) 1. mající značné rozměry, zaujímající značnou plochu, značný prostor, d… |
velitelský | příd. k velitel 1. týkající se velitele: v-á funkce; v-é kádry; v-á pravomoc; v. můstek (na lodi); v… |
velkoměsto | (zř. a zast. vele- Herrm.), -a s. město o velké rozloze, s velkým počtem obyvatel (zprav. nad 100 00… |
velkopanský | (*veliko- Lum., Jahn) příd. 1. řidč. vyskytující se, běžný u velkých pánů: v-á osamocenost zámku (Be… |
velkostatek | , -tku m. (6. mn. -tcích) 1. (u nás dř.) statek (ve význ. 1) o velké výměře polností: správce v-u; r… |
velkostroj | , -e m. horn. stroj o velkém výkonu: v. k těžbě uhlí; rubací v-e |
velkosvět | , -a m. (6. j. -ě) kniž. svět (ve význ. 7) dřívějších vyšších společenských vrstev; velký svět: dáma… |
venkovský | příd. k venkov 1. pocházející z venkova (ve význ. 1), žijící n. pracující na venkově; pro venkov cha… |
vesnický | (†vesní Klicp., Hol., *vesnicový OSN Dod) příd. k vesnice; náležející vesnici, týkající se vesnice; … |
veškostn | , -u m. (z něm.) zast. ob. prádelník: složit prádlo do starého, vykládaného v-u (Herrm.) |
vetchozraký | příd. řidč. med. trpící vetchozrakostí; → podst. -zrakost, -i ž. řidč. med. presbyopie |
vladařský | příd. 1. k vladař: v. rod; v. dům; v-é odznaky 2. vlastní vladařům: paní silné v-é vůle (Bass); v-á … |
vlastenecký | příd. 1. k vlastenec; prodchnutý vlastenectvím; svědčící o vlastenectví; patriotický (poněk. kniž.):… |
†vlastenský | I příd. 1. vztahující se k vlasti, vlastenecký 2: (tu) na v-é půdě (Jir.) vlasti; dějiny v-é (Pal.);… |
vlhkost | , -i ž. 1. vlastnost toho, co je vlhké: přirozená v. půdy; měřit v. (vzduchu, obilí ap.); stupeň v-i… |
vlhkostní | příd. vztahující se k vlhkosti (ve význ. 1): nepříznivé v. poměry; → přísl. vlhkostně řidč.: v. příz… |
vlhký | (*vlhý Zey.) příd. (2. st. vlhčí, vlhčejší) nasáklý tekutinou, zprav. vodou, n. obsahující značnější… |
*vnějškost | , -i ž. vnější vzhled, vnější stránka něčeho, vnějšek 2, vnějškovost: není ochoten přihlédnouti k po… |
vnitrozemí | , -í s. území ležící uvnitř pevniny, vzdálené od mořského břehu n. od hranic: evropské v.; v. Čech; |
vojácký | příd. k voják 1. příznačný pro vojáka: v. krok vojenský; v-á statečnost; v-é přednosti (Bran.); v-á … |
vojenskostrategický | příd.: v. plán |
vojenský | (†vojanský) příd. týkající se vojny, vojáka, vojska (op. civilní, občanský 2): v. stav, život; v-á s… |
vratký | (†vrátký) příd. (2. st. vratší) 1. takový, kt. nestojí pevně, kt. se snadno zvrátí; nepevný, kolísav… |
*vrchnopanský | příd. 1. svrchovaný 1: v. úřad; v-á ochrana nad poddanými (Pal.) 2. hanl. povýšený 4: v. tón (Mužík)… |
všelidský | příd. týkající se všech lidí, vhodný n. platný pro celé lidstvo: snahy, cíle v-é humanitní; v-é ideá… |
vykostiti | dok. (3. mn. -í, trp. -stěn) (co) zbavit kosti, kostí: v. maso odkostit; vykostěná kýta; — ned. vyko… |
vysokojakostní | příd.: hut. v. ocel |
vysokostěnný | příd. žel. v. vůz otevřený, s vysokými postranními stěnami (op. nízkostěnný) |
vysoký | příd. (2. st. vyšší) 1. velký na výšku; jsoucí vysoko (op. nízký 1): v. strom, komín; v. dům; v-á sí… |
začátečnický | příd. k začátečník: z-á práce; z. pokus; z-é potíže začátečníku vlastní; z. kurs pro začátečníky; ♦ |
zákostelí | , -í s. řidč. místo, prostor za kostelem: roh z. plný plevele (Pech.) |
*zákostelní | (Tech. obzor), *zákostelský (Šmil.), *zákostelecký (Wint.) příd. jsoucí ze zákostelí, na zákostelí |
západnický | příd. 1. pocházející ze Západu (ve význ. 4); západní 2: z-á kultura; z. kroj (Lier); z. vzor; překla… |
zápecnický | příd. hanl. k zápecník: z-é vlastenčení; z-á malost zpátečnictví; → přísl. zápecnicky: z. opěvovat m… |
*zásvětský | příd. kniž. k zásvětí: z. hlásek (nenarozeného tvora) (Čap.-Ch.); přen. z-á venkovnost (Lit. nov.); |
*zázemský | příd. nadpozemský: z-é ideály (Šmil.); → podst. *zázemskost, -i ž. (Šal.) |
zemědělec | , -lce m. (zemědělka, -y, řidč. zemědělkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, ž.) kdo pracuje na obdělávání půd… |
†zeměpán | , -a m. 1. (†-paní, -í ž.) panovník 1, vládce 1: mocný, nejmilostivější z.; z. pro blaho národů svýc… |
zemský | příd. 1. vztahující se k zemi (ve význ. 1), k jejímu povrchu: z. povrch, průměr; z-á atmosféra, přit… |
*zevnějškost | , -i ž. něco zevnějšího: povrchnosti, z-i a lehkomyslnosti (Ner.) |
zjakostniti | dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. (co) učinit jakostním, jakostnějším; zkvalitnit: z. práci; z. výrobky,… |
zjakostňovati | ned. poněk. kniž. k zjakostniti: z. výrobu |
zkostnatělec | , -lce m. expr. zkostnatělý člověk: byrokraté a kancelářští z-i (R. právo) |
zkostnatělý | příd. takový, kt. zkostnatěl (ve význ. 1): z. úředník nepružný, kostnatý; z-é úřadování toporné; z. … |
zkostnatěti | dok. (3. mn. -ějí) 1. stát se kostnatým (ve význ. 3, 2): úředníci zkostnatěli, zbyrokratičtěli ustrn… |
zkostrbatěti | dok. (3. mn. -ějí) stát se kostrbatým (ve význ. 1): stěna vlhkem zkostrbatěla |
zlodějský | příd. k zloděj: z-á tlupa, banda; z-é náčiní; z-á svítilna zlodějka 2; vcházet někam tiše po z-u kra… |
znalecký | příd. k znalec: z-é vědomosti; z. úsudek; z-é kolegium lékařské; posuzovat věc z-ma očima; práv. z. … |
zpakostit | dok. nář. (co) zkazit 2: fadesa moderních zpakostěných měst (V. Mrš.); — zpakostit se dok. nář. stát… |
*zřídký | , *zřídkavý příd. řídký 2: z-ký zjev (Heyd.); z-kavé slovo (Lid. nov.); → podst. *zřídkost, -i ž. (H… |
zúzkostlivělý | [s-ú- i zú-], kniž. zúzkostnělý příd. takový, kt. zúzkostlivěl, zúzkostněl: z-í lidé; → přísl. zúzko… |
zúzkostlivěti | [s-ú- i zú-], kniž. zúzkostněti dok. (3. mn. -ějí) 1. stát se úzkostlivým, úzkostlivějším, úzkostným… |
*zúzkostniti | [s-ú- i zú-] dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) naplnit úzkostí: nedám z. vaše sny (Preis.) |
*zúzkostňovati | [s-ú- i zú-] ned. kniž. 1. k zúzkostniti: (to) zúzkostňuje duši (Vávra) naplňuje úzkostí 2. k zúzkos… |
zvířeckost | , -i ž. bestiálnost, bestialita 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je zvířecké (ve význ. 1, 2): z. války… |
zvířecký | příd. 1. nelidsky krutý; surový 3, bestiální, zhovadilý: z-é mučení; z-á bezcitnost; z. sadista; z-é… |
ženskost | , -i ž. 1. souhrn vlastností typických pro ženu, zejm. vynikajících, kladných (např. jemnost, něha a… |
ženský | příd. 1. týkající se ženy jakožto příslušnice pohlaví: ž-é pohlaví; ž-é tělo; drobné ž-é ruce; ž-á p… |
†židký | příd. (2. st. židší) 1. řídký 1, tekutý 1: (železo) v stavu ž-ém (Hol.) 2. ohebný 1, pružný 1: ♦ ž-á… |
žoldnéřský | příd. k žoldnéř: ž-é vojsko; loupeživé ž-é roty; ž-á kořist (Jir.); přen. hanl. ž-é řemeslo žurnalis… |