kovář

, -e m. (živ.) (kovářka v. t.) kdo zpracovává kovy kováním: k. ková podkovy; přední, pomocný k.; k-i…

kovářík

, kovařík, -a m. (6. mn. -cích) 1. expr. zdrob. ke kovář (živ.); nastav ruku, kovaříku (Hol.); ♦ lép…

kovářka

, -y ž. (2. mn. -řek) 1. ke kovář: vyučená k. 2. ob. žena kováře

kovářský

příd. ke kovář: k-é práce; k. měch; k-é kleště; k-á výheň pec k ohřívání materiálu na kovací teplotu…

kovářství

, -í s. řemeslo a dř. též živnost kováře: učit se k.; být zaměstnán v k.

podkovář

, -e m. řemeslník, kt. vyrábí a připevňuje podkovy a upravuje a ošetřuje kopyta, paznehty: zkoušený …

podkovářský

příd. k podkovář: p-é kleště, kladivo; p-á živnost

podkovářství

, -í s. řemeslo a dř. též živnost podkováře: učit se p.; provozovat p.