bělokrevnost

, -i ž. med. krevní choroba projevující se poruchou ve vývoji bílých krvinek; leukémie

bezkrevný

, řidč. bezkrvý příd. 1. jsoucí bez krve, nemající krev; jsoucí jako bez krve; bledý: b-é (b-vé, Vrc…

čistokrevný

příd. jsoucí čistého plemene, rodu: č-á rasa; č. chov; č. pes; přen. expr. č. Pražák v Praze rodilý,…

horkokrevný

příd. mající horkou krev; vznětlivý, vášnivý, prudký, pohyblivý: h. Španěl; je h., hned vybuchne; →

chladnokrevný

příd. zachovávající rozvahu, nepodléhající bázni, rozčilení; klidný, rozvážný (op. horkokrevný, vzně…

chudokrevný

příd. med. mající snížené množství červených krvinek n. červeného barviva krevního; anemický: ch-é d…

†kalokrevný

příd. melancholický: k-á povaha (J. z Hv.); k-á pýcha (Šmil.); → podst. †-krevnost, -i ž. melancholi…

krev

, krve ž. 1. tekutina, většinou rudě zbarvená, rozvádějící v těle živočichů živné látky a kyslík a o…

krevel

, -e, -u m. (6. j. -i, -u) miner. nerostný kysličník železitý; hematit, červená ruda železná

krevelový

příd. ke krevel: k-á ruda

kreveta

, -y ž. (z fr.) mořský ráček lovený pro chutné maso; zool. rod Leander: k. baltická; → zdrob. krevet…

krevnatěti

ned. (3. mn. -ějí) řidč. stávat se krevnatým: tučnět a k.

krevnatý

příd. 1. mající hodně krve: statný a k. silák; k-é tváře; sport. slang. k. kůň anglický plnokrevník

krevní

příd. 1. ke krev 1: biol. k. barvivo, plazma, sérum; k. skupina; k. oběh, tlak; k. cesta; med. k. ob…

krevníček

, -čku, krevník, -u m. lid. název třezalky tečkované

krevný

příd. ke krev *1. kniž. krvavý: k-é stopy (Svob.); k-é slzy (Vrchl.) †2. pokrevný: k. syn (Sab., Vrc…

lehkokrevný

příd. řidč. bezstarostný, lehkomyslný: l-é povahy (Sab.); l-é nadšení; → přísl. lehkokrevně; → podst…

*málokrevný

příd. mající málo krve: m-é tělo (Her.)

*modrokrevný

, *modrokrevní příd. šlechtický, aristokratický: m-á mládež (Hlad.); m-í šlechta (Vach.); → podst. *…

nedokrevnost

, -i ž. 1. řidč. chudokrevnost; med. omezený přívod tepenné krve do urč. orgánu n. jeho části (op. p…

nedokrevný

příd. 1. mající málo krve; chudokrevný: bledé n-é dítě; med. trpící nedokrevností 2. expr. nedokonal…

odkreviti

, odkrevovati v. odkrviti, odkrvovati

odkrevniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) zbavit krve; odkrvit: mdlý úsměv odkrevnil je (rty) ještě více (Šal.)

odkrevňovati

ned. řidč. k odkrevniti

*okrevniti

dok. (3. mn. -í) (co) naplnit krví, prokrvit: okrevněná tvář (R. Svob.)

plnokrevník

, -a m. (6. mn. -cích) zeměd. plnokrevný kůň: anglický p.; plnokrevný příd. 1. (zprav. o koni) pochá…

pokrevenec

, -nce m. kniž. 1. pokrevní příbuzný: otec, matka i ostatní p-i 2. poněk. zast. příslušník téhož nár…

pokrevenský

příd. kniž. 1. souvisící s krevním příbuzenstvím; pokrevní 1: p-é svazky mezi dětmi 2. poněk. zast.

pokrevenství

, -í s. kniž. 1. krevní příbuzenství: být spřízněn rodinným p-m 2. poněk. zast. národní, kmenová n. …

pokrevenstvo

, -a s. kniž. 1. řidč. příslušníci téže rodiny (jako celek); poněk. zast. příbuzenstvo vůbec: z p-a …

pokrevní

, poněk. zast. pokrevný příd. krevní 2 1. krevně příbuzný: p. bratr; stali se p-mi příbuznými; nepok…

†pokrevník

, -a m. (6. mn. -cích) pokrevenec: p. Rastislavův (Brandl) příbuzný; – p. Iškariotův (Klicp.) Žid

polokrevník

, -a m. (6. mn. -cích) zeměd. polokrevný kůň; polokrevný příd. zeměd. (zprav. o koni) pocházející z …

pšakrev

citosl. (z pol.) nář. zaklení (Bezr., Maj. aj.)

studenokrevný

, řidč. studenokrevní (*-krvý Herrm.) příd. mající studenou, chladnou krev: přen. s-ý pohled (Maj.)

teplokrevný

příd.: biol. t. živočich mající krev s vyšší, málo kolísající teplotou nezávislou na teplotě okolí (…

těžkokrevný

příd. řidč. pomalý I 1, těžkopádný 1, těžkomyslný 1: t. nemluva (Čap.-Ch.); t-í myslitelé (Šmil.); →…