dooblékati

, ob. dooblíkat ned. k doobléci, k doobléknouti, dooblíknout

doobléknouti

, ob. dooblíknout dok. (min. -kl, trp. -knut) (koho) dokončit oblékání; doobléci: nebylo času ani se…

dovlékati

, dovlíkat (ob.), dovlékati se, dovlíkat se (ob.) ned. k dovléci, dovléci se, k dovléknouti, dovlíkn…

dovléknouti

, dovlíknout (ob.), dovléknouti se, dovlíknout se (ob.) dok. (min. -vlékl, ob. -vlíkl, trp. -vlečen,…

lék

(zast. ob. lík), -u m. (6. mn. -cích) prostředek používaný proti nemoci: l. proti kašli, proti zimni…

lékárenský

příd. k lékárna: l. personál; l-á služba; l-é přípravky

lékárenství

v. lékárnictví

lékárna

, -y ž. (2. mn. -ren) 1. zdravotnické zařízení, kde se připravují a vydávají léky: jít s receptem do…

lékárnice

, -e ž. 1. k lékárník 2. ob. žena lékárníka

lékárnický

příd. k lékárník: l. kurs; bývalá l-á firma, koncese; l-á laboratoř; l-é vážky, škatulky; l-á vůně;

lékárnictví

(*lékárenství), -í s. obor zabývající se výzkumem, výrobou, kontrolou a vydáváním léků; zaměstnání l…

lékárničit

ned. (3. mn. -í) ob. být zaměstnán v lékárně, dř. též být lékárníkem: lékárničil celý život na venko…

lékárník

, -a m. (6. mn. -cích) (lékárnice v. t.) zaměstnanec lékárny oprávněný na základě odborného vzdělání…

lékař

, -e m. (lékařka, -y ž.) 1. osoba léčící lidi na základě odborného vzdělání: promovaný l.; l. prakti…

lékařina

, -y ž. ob. lékařství: l. je krásné povolání; šel na l-u

lékařit

ned. (3. mn. -í) ob. být lékařem; provozovat lékařskou praxi; léčit: l. se nedá bez studia

lékařský

příd. k lékař: l-á praxe, věda; l-á chemie, botanika; l-á fakulta; l-á prohlídka, pomoc, služba; l. …

lékařství

, -í s. 1. souhrn vědeckého poznání o nemocích, o jejich léčení a o předcházení nemocí: studovat l.

lékopis

, -u m. (6. j. -e, -u) lékár. předpisy o přípravě, složení a zkoušení léčiv, farmakopéa: českosloven…

lékořice

, -e ž. (z řec. zákl.) jihoevropský keř (i u nás pěstovaný) se sladkými oddenky (zv. sladké dřevo), …

lékořicový

příd. k lékořice: l. oddenek sladké dřevo; l-á šťáva

lékovati

, lekovati ned. zast. a nář. (koho, co) léčit (zprav. zaříkáváním): rozuměla lékování a zaříkávání (…

lékovka

, -y ž. (2. mn. -vek) lékár. lékárenská lahvička k úschově léků

lékový

příd. řidč. k lék: l-é láhve

mlékárenský

příd. k mlékárna, týkající se ošetření mléka a jeho zpracování n. výrobků z něho: m-á výroba; m. prů…

mlékárenství

, -í s. ošetřování a zpracovávání mléka v průmyslovém provozu

mlékárna

(ob. mlíkárna), -y ž. (2. mn. -ren) 1. podnik zabývající se ošetřováním a úpravou mléka pro přímý ko…

mlékař

(ob. mlíkař), -e m. (mlékařka, ob. mlíkařka, -y ž.) 1. zaměstnanec v mlékařském oboru; rozvážeč mlék…

mlékařit

(ob. mlíkařit), ned. (3. mn. -í) 1. (o zemědělci) zabývat se výrobou mléka, zaměřovat se na produkci…

mlékařský

(ob. mlíkařský) příd. k mlékař, k mlékařství n. mlékaření: m. krám; m. vůz, kůň; m-é konve; – m-é dr…

mlékařství

, -í s. 1. nauka o mléce, o jeho získávání, složení, vlastnostech, zpracování a distribuci 2. poněk.…

mléko

(ob. mlíko), -a s. (6. j. -ku, -ce) 1. bělavá kapalina vylučovaná z (mléčných) žláz samic savců, urč…

mléko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova mléko, a to 1. jako s jejím předmět…

*mlékobílý

příd.: m-á pěna (Čech)

*mlékobrádě

, -te s., *mlékobrádek, -dka m. (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) expr. kdo má ještě mléko na bradě, …

mlékojem

, -u m. (6. j. -u) odb. část vemene nad strukem, kde se hromadí mléko

mlékoměr

, -u m. odb. přístroj, kterým se měří specifická váha mléka; laktodenzimetr

mlékotvorný

příd. podporující tvoření mléka: m-á krmiva

mlékovod

, -u m. (6. j. -u) anat., vývod z jednoho laloku mléčné žlázy ústící v prsní bradavce; zvěr. kanálek…

mlékovitý

příd. podobný mléku, připomínající mléko; mléčný 2: m-á tekutina; m-é zabarvení skla; → přísl. mléko…

mlékový

příd. řidč. k mléko; mléčný 1: m-á polévka; → přísl. mlékově: m. bílá pleť

nadlékař

, -e m. (dř.) vojenská hodnost lékařská odpovídající hodnosti nadporučíka

naléknouti

v. nalíknouti

navlékací

příd. určený, sloužící k navlékání: n. jehla, přístroj; n. příze

navlékač

, -e m. (živ.) (navlékačka, -y ž.) kdo navléká, pracovník zaměstnaný navlékáním: n-ka korálků; — nav…

navlékati

, ob. navlíkat ned. k navléci 1-6: n. korálky na šňůru; n. červa na udici; – n. nit do jehly; – n. j…

navléknouti

(*navleknouti Theer), navlíknout (ob.), navléknouti se, navlíknout se (ob.) dok. (min. -vlékl, ob. -…

nelékařsky

přísl. způsobem lékaři cizím

obléci

dok. (j. 1. -leku, -leču, 2. -lečeš, 3. mn. -lekou, -lečou, rozk. -lec, -leč, min. -lekl, trp. -leče…

oblékací

příd. sloužící k oblékání: o. prostor

oblékač

, -e m. (oblékačka, -y ž.) kdo se zaměstnává oblékáním jiné osoby: o. mrtvol (Pujm.)

oblékárna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost sloužící k oblékání a k úschově šatstva

oblékati

, ob. oblíkat (nář. oblákat Baar) ned. k obléci, obléknouti, oblíknout: o. šaty, kabát, kalhoty; o. …

obléknouti

v. obléci

odvlékati

, odvlíkat (ob.), odvlékati se, odvlíkat se (ob.) ned. k odvléci, odvléci se, k odvléknouti, odvlíkn…

odvléknouti

, odvlíknout (ob.), odvléknouti se, odvlíknout se (ob.) dok. (min. -vlékl, ob. -vlíkl, trp. -vléknut…

podvléci

(1. j. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

podvlékací

příd. určený k podvlékání (pod něco): teplé p. punčochy k podvlékání pod tenké

podvlékačky

, podvlíkačky (ob. podlíkačky), řidč. podvléčky, podvlečky (nář. podvlíčky V. Mrš., †podvláčky Ner.)…

podvlékati

, ob. podvlíkat (†podvláčeti Wint.) ned. k podvléci, podvléknout, podvlíknout 1, 2: gumu u nohavic l…

podvléknouti

v. podvléci

poléknouti

v. políknouti

pooblékati

dok. řidč. (koho, co) postupně obléknout: i ostatní (z družiny) draze pooblékáni byli (Něm.)

*posvlékati (si)

dok. (co) postupně n. hromadně (si) svléci: všichni si posvlékali kabaně (Něm.)

povléci

(1. j. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

povlékati

, povlíkat (ob.), povlékati se, povlíkatse (ob.) ned. k povléci, povléci se, k povléknouti, povlíkno…

povléknouti

, povléknouti se v. povléci

protilék

, -u m. lék působící proti něj. chorobě n. proti jedu: p. proti chorobě; p., jenž by jed zrušil; káv…

provléci

(j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

provlékací

příd. určený, sloužící k provlékání: p. jehla; p. zapínání

provlékati

, ob. provlíkat ned. k provléci, provléknouti, provlíknout: p. ruku smyčkou; – p. prádlo stužkami; p…

provléknouti

, provlíknout v. provléci

pruclek

(Č. lid.), pruclék (Pech.), -u m. (z něm.) nář. druh mužské kazajky, vesty; bruclek, brunclek, brusl…

převléci

(j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

převlékací

(*převlekací Ner.) příd. souvisící s převlékáním; uzpůsobený k převlékání: p. komedie; p. trik (Lit.…

převlékárna

, -y ž. (2. mn. -ren) místnost sloužící k převlékání

převlékati

, ob. převlíkat (*převlekati Arb.) ned. k převléci, převléknouti, převlíknout; přestrojovat (se): p.…

převléknouti

, převleknouti v. převléci

přiobléci

(j. 1. -leku, -leču, 2. -lečeš, 3. mn. -lekou, -lečou, rozk. -lec, -leč, min. -lekl, trp. -lečen; in…

přivléci

(j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

přivlékati

, přivlíkat (ob.), přivlékati se, přivlíkat se (ob.) ned. k přivléci, přivléknouti, přivlíknout, při…

ranlékař

, -e (†ranlék, -a, mn. 1. -ové, 6. -cích, Tomek) m. řidč. (kdysi) ranhojič, chirurg 2: zkušený r. (J…

rostlinolékař

, -e m. (rostlinolékařka, -y ž.) odborník provádějící ochranu rostlin před chorobami, praktický fyto…

rozvléci

(j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

rozvlékati

, ob. rozvlíkat ned. k rozvléci: r. cizopasníky; r. mor; – r. vypravování; r. aféru (Hora); r. pokár…

svléci

dok. (1. j. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, tr…

svlékací

příd. uzpůsobený k svlékání; týkající se svlékání: dětská s. panenka převlékací; s. scénka připomína…

svlékárna

, -y ž. (2. mn. -ren) řidč. místnost sloužící k svlékání: s. na plovárně; s. před rentgenem

svlékati

, ob. svlíkat ned. k svléci, svléknouti: s. šaty, sukni; svlékal si košili přes hlavu; pomalu svléka…

svléknouti

v. svléci

šéflékař

, -e m. hovor. vedoucí lékař (ozdravovny, dř. nemocenské pojišťovny ap.)

uvléci

(1. j. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

*uvlékati

ned. k uvléci 2, 3: namáhavě cosi uvlékal na zohýbané šíji (Horst); – expr. sta let nás zotročovali …

uvléknouti

, uvlíknout v. uvléci

vevléci

(j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

vléci

(j. 1. vleku, vleču, 2. vlečeš, 3. mn. vlekou, vlečou, rozk. vlec, vleč, bud. povleku, povleču, budu…

vlékati

(*vlekati Vrchl.), ob. vlíkat ned. řidč. vléci 1, vláčet 1: vlíkat za sebou pouta (Vrchl.); vlíkat š…

vléknouti

, vleknouti, vléknouti se, vleknoutl se v. vléci, v. se

všelék

, -u m. domnělý univerzální prostředek alchymistů k léčení všech nemocí; panacea; lék na všechny cho…

vysvléci

dok. (j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, tr…

vysvlékati

, ob. vysvlíkat ned. k vysvléci, vysvléknouti, vysvlíknout; svlékat: v. šaty; – v. se z těsného kabá…

vysvléknouti

, vysvlík- v. vysvléci a vysvlékati

vyvléci

(j. 1. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -v…

vyvlékati

, ob. vyvlíkat ned. k vyvléci, vyvléknouti, vyvlíknout: v. vozy z kůlny vytahovat; v. kmeny z vody n…

vyvléknouti

, vyvlíknout v. vyvléci

zavléci

(1. j. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -vleče…

zavlékati

, ob. zavlíkat ned. k zavléci, zavléknouti, zavlíknout 1-4: z. kořist do skrýše odvlékat; – zavlékán…

zavléknouti

, zavleknouti v. zavléci

zubolékařský

příd. týkající se zubního lékařství: z-é zařízení; z-á ambulance

zvěrolékař

, -e m. osoba léčící zvířata na základě odborného vzdělání; veterinární lékař, veterinář; zvěrolékař…