lékař

, -e m. (lékařka, -y ž.) 1. osoba léčící lidi na základě odborného vzdělání: promovaný l.; l. prakti…

lékařina

, -y ž. ob. lékařství: l. je krásné povolání; šel na l-u

lékařit

ned. (3. mn. -í) ob. být lékařem; provozovat lékařskou praxi; léčit: l. se nedá bez studia

lékařský

příd. k lékař: l-á praxe, věda; l-á chemie, botanika; l-á fakulta; l-á prohlídka, pomoc, služba; l. …

lékařství

, -í s. 1. souhrn vědeckého poznání o nemocích, o jejich léčení a o předcházení nemocí: studovat l.

mlékař

(ob. mlíkař), -e m. (mlékařka, ob. mlíkařka, -y ž.) 1. zaměstnanec v mlékařském oboru; rozvážeč mlék…

mlékařit

(ob. mlíkařit), ned. (3. mn. -í) 1. (o zemědělci) zabývat se výrobou mléka, zaměřovat se na produkci…

mlékařský

(ob. mlíkařský) příd. k mlékař, k mlékařství n. mlékaření: m. krám; m. vůz, kůň; m-é konve; – m-é dr…

mlékařství

, -í s. 1. nauka o mléce, o jeho získávání, složení, vlastnostech, zpracování a distribuci 2. poněk.…

nadlékař

, -e m. (dř.) vojenská hodnost lékařská odpovídající hodnosti nadporučíka

nelékařsky

přísl. způsobem lékaři cizím

ranlékař

, -e (†ranlék, -a, mn. 1. -ové, 6. -cích, Tomek) m. řidč. (kdysi) ranhojič, chirurg 2: zkušený r. (J…

rostlinolékař

, -e m. (rostlinolékařka, -y ž.) odborník provádějící ochranu rostlin před chorobami, praktický fyto…

šéflékař

, -e m. hovor. vedoucí lékař (ozdravovny, dř. nemocenské pojišťovny ap.)

zubolékařský

příd. týkající se zubního lékařství: z-é zařízení; z-á ambulance

zvěrolékař

, -e m. osoba léčící zvířata na základě odborného vzdělání; veterinární lékař, veterinář; zvěrolékař…