bezohledný

[bes-o- i bezo-] příd. (ke komu, k čemu) 1. na nikoho, na nic se neohlížející, nemající ohledů; neše…

bezvýhledný

příd. nedávající výhled na úspěch; beznadějný, marný: b-á situace; b. pokus o záchranu; → přísl. -vý…

bezvýsledný

příd. jsoucí bez výsledku; neúspěšný, marný, zbytečný: b. pokus; b-é pátrání; b-á snaha; b-é diskuse…

†bíledně

přísl. 1. za bílého dne: s půlnoci jako b. (Čel.) 2. jasně, zřejmě: teď se b. objeví, že... (Stroup.…

†bílední

, -í s. bílý den, denní světlo: vyjít na b. (Klicp.); jest na b. zřejmé; v. též nabíledni

*bledáček

, *bleďáček, -čka m. expr. bledý člověk (Ner., Svob.)

-bledati

, -bledávati jen s předp.: po-, vy-

bledavý

příd. slabě bledý: b-á záře měsíce; b-é rty

bledě

přísl. 1. k bledý 1: b. svítit slabě; vypadat b. zdát se bledý; b. modrý světle; b. zlatý; b. kaštan…

bledě-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova bledý jako s její bližší okolností

*bledičký

, *bledinký příd. expr. velmi bledý: bledičké děvčátko (Vrchl.); bledinká barva (Havl.); → přísl. bl…

blednička

, -y ž. 1. med. chudokrevnost z nedostatku železa, objevující se u nedospělých dívek; chloróza; bot.…

bledničkovitý

, bledničkový příd. bledničkou stižený: b-é děcko; b-é typy dívek; přen. hanl. b-ová poezie nevýrazn…

blednouti

ned. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. stávat se bledým: líce mu blednou; kůže bledne: b. závistí; barvy,…

bledo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova bledý, a to 1. jako s její vlastnos…

bledofialový

příd. bledě fialový: b. květ ocúnu

bledohnědý

příd. bledě hnědý

*bledojasný

příd.: b-á zář (Zey.) polojasná, bledá

bledolící

příd.: kniž. b. dívka (Vrchl.) s bledými lícemi

bledomodrý

příd. bledě modrý; → přísl. bledomodře

bledooký

příd.: b-á holčička (K. Čap.) s bledýma očima

bledorusý

příd. bledě rusý

bledorůžový

příd. bledě růžový

bledošedý

příd. bledě šedý

*bledotvářný

, †bledotvárný příd.: b-rný chlapec (Něm.) s bledými tvářemi

*bledovlasý

příd.: b-á paní (Sova) se světlými vlasy

bledozelený

příd. bledě zelený: b-é lístky

bledozlatý

příd. bledě zlatý: b-é květy (lip) (Vrchl.)

bledožlutý

příd. bledě žlutý: bot. česnek b.

bledost

, -i ž. nepřirozená bezbarvost (zprav. tváře); sinalost: úbělová, smrtelná, chorobná b.; přen. kniž.…

bledule

, -e ž. 1. jarní květina s bílými, při okraji zažloutlými zvonečkovitými kvítky: bledule jarní (bot.…

bledý

příd. (2. st. -dší) 1. nemající přirozeně sytou, výraznou n. náležitou barvu: (o člověku, tváři ap.:…

čeledín

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (dř.) zemědělský dělník pracující za mzdu, stravu a byt; pacholek: chudý č…

čeledínovat

ned. ob. sloužit jako čeledín

čeledínský

příd. k čeledín: č-á služba

čeledínství

, -í s. (dř.) čeledínský stav: znát strasti a bědy č.; přen. hanl. ponižující politické č. službičko…

čelední

příd. k čeleď 1: č. řád; č. knížka; č. světnice pro čeleď

*čelednický

příd. k čeledník: č-á světnička pro čeleď

čeledník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) místnost pro čeleď; ratejna: bydlet v č-u; č. panského statku; → zd…

dalekohled

, -u m. (6. j. -u) optický přístroj umožňující vidět vzdálené předměty zvětšené a lépe než prostým o…

dohled

, -u m. (6. j. -u) 1. prostor, vzdálenost, až kam je možno dohlédnout: městečko bylo na d.; přijít n…

dohledati

dok. (koho, čeho) dovést hledání až do nalezení hledaného, úspěšně dokončit hledání; nalézt (koho, c…

dohledávač

, -e m. mysl. pes vycvičený na dohledávku

dohledávati

, dohledávati se ned. k dohledati, dohledati se: d. ryby po vypuštění loviště; mysl. provádět dohled…

dohledávka

, -y ž. (2. mn. -vek) mysl. hledání postřelené zvěře druhý den po honu

dohleděti

dok. (3. mn. -í) 1. přestat hledět, ukončit dívání: domluvil, dohleděl, dousmál se (Ben.) 2. (čeho)

dohledno

v. dohledný

dohlednost

, -i ž. vzdálenost, na kterou lze dohlédnout; meteor. vzdálenost, na kterou lze ve dne rozpoznat pře…

dohledný

příd. 1. blízký v budoucnu; brzký: v d-é době se uzdraví brzo; na d-ou dobu *2. zrakem dosažitelný:

dopoledne

(zast. a zř. dopůldne) přísl. v době mezi ránem a polednem: d. se lépe pracuje než odpoledne; chodit…

dopoledne

I, -e (zast. a nář. dopolední, -í, zř. a zast. dopůldne, -e) s. část dne od rána do poledne: prospat…

dopolední

příd. k dopoledne: d. slunce; d. vlak; d. směna, vyučování; d. program

*doposled

, *doposleda, *doposledu přísl. kniž. do konce: bránit se d. (Zey.); vydržet d-a (Jir.); zůstat d-u

doposledka

(ps. též do posledka) přísl. do konce: vytrvat d.; bít se d.

dosled

, -u m. (6. j. -u) mysl. dohledávka postřelené zvěře spárkaté

dosledovati

dok. (co, koho) provést sledování až do konce: d. dvojici až k domu; d. a domyslit nápovědi historie…

drobnohled

, -u m. (6. j. -u) optický zvětšovací přístroj (lupa n. mikroskop): zkoumat, pozorovat d-em; fyz. př…

důsledek

, -dku m. (6. mn. -dcích) co z něčeho logicky vyplývá; konsekvence: je logickým d-em boření, že nutn…

důsledkový

příd. k důsledek: jaz. d-á věta; d-é souvětí; d-é spojky

důsledný

příd. věrný přijatým zásadám, dbající jich vždy a bez výjimek; konsekventní: d. zastánce pokrokových…

hled

, -u m. (6. j. -u) bás. pohled; zrak, oko, oči: dlouhý h.; muž přísného hledu; upírat h. na něco

hledací

příd. týkající se hledání, sloužící vyhledávání: h. metody; h. pes; motor. h. světlomet malý parabol…

hledač

, -e m. (živ.) (hledačka v. t.) kdo něco hledá: h-i pokladů; — hledač, -e m. (neživ.) zařízení n. př…

hledáček

, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) 1. zdrob. k hledač (neživ.): h. na přijímači; h. dalekohledu; fot.…

hledačka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. kniž. k hledač (živ.): h. pravdy; h. nových cest 2. zařízení k hledání: voj…

hledačský

příd. vlastní hledači: h. duch; h-á vášeň; → přísl. hledačsky: h. zvídavý

hledačství

, -í s. činnost, soubor vlastností hledače: h. pravdy a práva

hledaná

, -é ž. zast., zprav. jen ve spoj. na hledanou, na hledané hledání: jít, vydat se na h-ou (Tyl), být…

hledaný

příd. 1. vyhledávaný, žádaný, oblíbený, vzácný: h. časopis; h. lékař; h. společník; h. obor 2. pečli…

*hledatel

, -e m. (*hledatelka, -y ž.) kdo hledá: h. života pravého (Šal.)

hledati

ned. 1. (co, koho; †čeho) snažit se nalézt, získat; pátrat (po čem): h. založenou knihu; h. ve skřín…

hledavý

příd. řidč. k hledati, rád, bystře hledající; pátravý, zkoumavý: h. zrak; h-é oči; h-é otázky; → pří…

hledě

v. hleděti

hleděný

příd. poněk. zast. pečlivě ošetřovaný, udržovaný, chovaný: h. oblek; h-á zahrada; h-é dítě; v. též h…

hleděti

ned. (3. mn. -í, rozk. hleď) 1. (na koho, co; kam; ~) upírat na někoho, něco, někam zrak, pohled; mí…

hledí

, -í s. 1. sklápěcí přední část (rytířské) přílby s otvorem pro oči: zdvižené, spuštěné h.; spustit,…

hledíc

v. hleděti 4

hledíček

, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách) drobný polní plevel s bledě fialovými kvítky; bot. rod Chaenorrhin…

hledík

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) bylina s hrozny různě zbarvených květů, pěstovaná často v zahradách…

hledisko

, -a s. (mn. 2. -sk, -sek, 6. -scích, -skách) východisko určující pohled na něco; východisko názoru;…

hlediště

, -ě s. (2. mn. -šť) 1. prostor pro diváky v divadlech, biografech, arénách, na sportovních hřištích…

hledištní

příd. k hlediště: h. část divadla

hledítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) tech. okénko, kterým se pozoruje stav n. pochod v nějakém uzavřeném p…

holedbati se

ned. (1. j. -ám) (čím; ~) bez důvodu, neopodstatněně, domýšlivě se vychloubat, okázale se pyšnit: ho…

holedbavý

příd. k holedbati se; chlubivý, vychloubavý, honosný: h-é řeči; h-é psaní; h-á frázovitost literatur…

choledoch

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ších) (z řec. zákl.) anat. žlučovod

*jasnobledý

příd. bás. velmi, oslnivě bledý: noc j-á (Mácha)

koleda

, -y ž. (z lat.) 1. vánoční (n. řidč. velikonoční) píseň: lidové k-y 2. zpívání těchto písní dům od …

kolednický

příd. ke koledník: k-á píseň

koledník

, -a m. (6. mn. -cích) (kolednice, -e ž.) kdo chodí koledou, koledující hoch: hlasy malých k-ů; → ex…

koledovati

ned. 1. zpívat dům od domu koledy pro získání dárku, chodit koledou, po koledě: na Štěpána chodil k.…

koledový

v. koleda

*kposledu

, *kposledku (ps. též k posledu, k posledku) přísl. ke konci, na konec: k-ku se dali všichni do zpěv…

*krasohled

, -u m. (6. j. -u) kaleidoskop: pestrá sklíčka v dětském k-u (J. Mar.)

led

, -u m. (6. j. -ě, -u) zmrzlá voda: přírodní, umělý l.; jít na l. na kluziště; ledy jdou ledové kry;…

leda

přísl. a sp. I. přísl. 1. (ve větě kladné) vyjadřuje omezení platnosti tvrzení; jen, pouze, toliko:

leda-

, ledas- první část složených zájmen a zájmenných příslovcí spojující část druhou s významem neurčit…

ledaco

, ledacos, řidč. ledasco zájm. neurč. všelicos, mnohé, leccos: vědět l. nového; l. si koupit; domýšl…

ledačí

zájm. neurč. přivl. náležející ledakomu; lecčí, číkoli

ledajak

, řidč. ledajaks, ledasjak (*ledajako, Mah., Havl.) zájm. přísl. rozličným způsobem; všelijak, lecja…

ledajaký

, řidč. ledajakýs, ledasjaký zájm. neurč. rozmanitý, mnohý, všelijaký, lecjaký: l-é příčiny; l-á sti…

ledakam

, řidč. ledakams, ledaskam zájm. přísl. místa na různá místa, na mnohá místa; všelikam, leckam: jet,…

ledakde

, ledakdes, řidč. ledaskde zájm. přísl. místa na mnohých místech; všelikde, leckde: l. se červenala …

ledakdo

, ledakdos, řidč. ledaskdo zájm. neurč. mnohý, nejeden, ledakterý člověk, různí lidé; všelikdo, leck…

ledakdy

, řidč. ledakdys, ledaskdy zájm. přísl. času; nejednou, nezřídka, občas, časem, mnohdy, leckdy: l. s…

ledakterý

, řidč. ledaskterý zájm. neurč. rozmanitý, mnohý, nejeden, všelikterý, leckterý: host l. do kovárny …

†ledakýs

zájm. neurč. ledajaký: bylo už řečí o tom ledakýchs (Wint.)

ledabylec

, -lce m. nedbalý člověk; nedbalec: byl l., do práce lechtivý

ledabylý

příd. 1. nedbalý, nepořádný, povrchní; lhostejný, bezstarostný, nenucený: l. člověk, pracovník; l-á …

ledacos

m. v. leda-

ledačina

, ledajačina, -y ž. nář. ledajaká, nicotná věc; též m. ledajaký, ničemný člověk: však já nejdu kupov…

ledajácký

příd. řidč. expr. k ledaják; lajdácký: l. hospodář; → přísl. ledajácky (*ledajace): l. stát (Těsn.);…

ledaják

, -a m. (6. mn. -cích) (*ledajačka, -y ž., Kronb.) řidč. expr. ledajaký člověk; lajdák: hospodář l.,…

ledák

, -u m. nář. hřebík (s vyšší ostrou hlavičkou) do podešví určených k chůzi po ledě (Jir.)

ledárenský

příd. k ledárna: l-é závody

ledárna

, -y ž. (2. mn. -ren) 1. zásobárna, skladiště přírodního ledu (ve velkém množství) (rozl. od lednice…

ledař

, -e m. kdo seká na řece n. na rybníku led: podskalští l-i

ledařský

příd. k ledař: l. dělník; l. vůz na vožení ledu

ledařství

, -í s. zaměstnání ledaře

ledaže

sp. a přísl. I. sp. podřadicí (s významem omezovacím) leda II 1: je ticho, l. kanárek tíkne (K. Čap.…

Ledeč

, -dče m. obec v Čechách; ledečský příd.: l-čští hoši

ledek

, -dku m. 1. chem. dusičnan alkalického kovu: sodný (tech. čilský) l.; draselný, amonný, vápenatý l.…

leden

, -dna m. (6. j. -u) první měsíc kalendářního roku: mrazivý l.; l. ledna Nový rok

ledenec

, -nce m. poléhavá bylina s velkými žlutými motýlovitými květy; bot. rod Tetragonolobus: l. přímořsk…

ledkárna

, -y ž. (2. mn. -ren) továrna na ledek

ledkovač

, -e m. zeměd. stroj na rozmetávání ledku a jiných strojených hnojiv

ledkovati

ned. zeměd. hnojit ledkem: nejlépe se ledkuje před deštěm ○ předp. po-

ledkový

příd. k ledek: l-é doly

*ledňáččí

příd. ledňáčkům vlastní: l. samička (Olb.)

ledňáček

, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) 1. dlouhozobý pták s krátkým ocasem a s prsty zčásti sros…

†lednatěti

ned. (3. mn. -ějí) stydnout, tuhnout, mrznout v led, ledovatět: voda lednatí; přen. krev lednatěla (…

†lednatý

příd. ledem pokrytý, ledovitý, ledový: l-é moře; l. pól (Ner., Vrchl.); l-á stráň (Heyd.); l-á voda

lední

příd. k led: l. povrch; l. sporty; l. revue na ledě; sport. l. hokej (rozl. od pozemní); zool. medvě…

lednice

, -e ž. 1. zásobárna, skladiště ledu v malém množství (rozl. od ledárna); místnost, sklep ap. chlaze…

lednička

, -y ž. (2. mn. -ček) skříň se zařízením na chlazení potravin (dř. jen ledem); chladnička (odb.): l-…

-ledniti

, -ledňovati jen s předp.: za-

ledno

v. ledný

lednový

příd. k leden: l. vzduch; l. plán na leden; l. ples pořádaný v lednu; → přísl. *lednově: l. studit (…

ledný

příd. bás. ledově studený, ledový: l-á zima; l-é čelo; byl jednou jeden kouzelník, ten v l-ém bydlel…

ledo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova led, a to 1. jako s jejím předmětem…

ledoborec

, -rce m. (4. j. -rec, -rce, 1. mn. -rce, -rci) loď k boření, lámání ledu, aby byla možná volná plav…

*ledochod

, -u m. (6. j. -u) odchod ledu: jarní l. (Kop.)

*ledokol

, -u m. (6. j. -u) (rus.) ledoborec (Weiss)

ledolam

, ledolom, -u m. (6. j. -u) stav. ochranná konstrukce před mostními pilíři proti ledovým krám; ledol…

ledopád

, -u m. (6. j. -u) geol. ledovcový útvar podobající se zamrzlému vodopádu

ledotvorný

příd. řidč. tech. vytvářející (uměle) led: l-é zařízení; l-á deska zimního stadiónu

ledovaný

příd. sklář. l-é sklo průsvitné sklo mající vzor připomínající ledové květy na zamrzlém okně; ledové…

ledovatěti

ned. (3. mn. -ějí) stydnout, tuhnout, mrznout v led; ledovět: sníh ledovatí; ledovatění rosných kape…

ledovati

ned. sekat na řece n. na rybníku led (pro lednice): na rybníce, na Vltavě se leduje

ledovatka

(*ledovatina), -y ž. ledový povlak, zledovatělý povrch; ledovka, námraza; náledí: l. na vozovkách; d…

ledovatý

příd. 1. pokrytý ledem, utvořený z ledu; ledovitý: l-é hory; l. kámen; l-á kůra na potoce led 2. kni…

ledovcový

příd. k ledovec: geol. l. kotel kar II; l-é uloženiny glaciální; bot. pryskyřník l.

ledovec

, -vce m. 1. zeměp. souvislá ledová masa v polárních krajinách n. na velehorách nad hranicí věčného …

ledověti

ned. (3. mn. -ějí) ledovatět: ledovějí mu nohy; l. po celém těle; přen. srdce ledovělo (Šal.) stával…

*ledoví

, -í s. ledový povlak, ledy: přes l. a sněhy (Svob.); stružka, zamrzlá l-m (Rais)

ledovice

, -e ž. 1. nář. ledovka: sklouznout na l-i (Mrš.) *2. studený, ledový vítr: profukující l.

*ledoviště

, -ě (2. mn. -šť), *ledovisko, -a (2. mn. -sk, -sek) s. místo pokryté ledem: věčná l-ě (Čech); l-ska…

ledovitý

příd. 1. pokrytý ledem; ledovatý: l-á stráň, silnice; l-é moře 2. kniž. připomínající led, zvl. chla…

ledovka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. průsvitný ledový povlak tvořící se za deště n. za mlhy na předmětech, jejic…

ledovkový

příd. k ledovka: les. l. polom způsobený ledovkou na stromech

ledovna

, -y ž. (2. mn. -ven) řidč. zásobárna, skladiště ledu, ledárna, lednice: z řeky se led odváží do l-e…

ledový

příd. 1. k led: l-á kra; l-á tříšť; l-á hladina, pláň; l. oceán ledem pokrytý; l. obal na elektrický…

leduprostý

příd. kniž. bez ledu: l-é moře, přístavy

ledva

přísl. a sp. I. přísl. poněk. zast. ob. sotva, stěží: šoulal se, l. nohama pohyboval (Rais); byla js…

ledví

, -í s. †1. (zprav. mn.) bedra, bok; vnitřnosti, útroby: bolesti v kříži a v l. (Jg.); bodli oře do …

ledvina

, -y ž. anat. (u savců) párová žláza vejčitého tvaru (na jedné straně mírně vyhloubená, uložená po s…

ledvinitý

příd. připomínající tvarem ledvinu; ledvinovitý: l-é tvary; l. lalok; bot. l. list s čepelí širší ne…

ledvinka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. zdrob. k ledvina: expr. l-y se poroučejí, žluč se rozhněvala, srdíčko zjank…

ledvinný

příd. k ledvina; ledvinový: anat. pánvička l-á; kalich l.; kanálky l-é

ledvinovitý

příd. připomínající tvarem ledvinu; ledvinitý: l-á miska; l. lalok; → přísl. ledvinovitě: bot. listy…

ledvinovník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tropický strom s jedlými, fazolím podobnými plody; bot. rod Anacard…

ledvinový

příd. k ledvina: l-á nemoc; anat. l-á klubíčka; l-á pánvička ledvinná; med. l-é kamínky močové, kt. …

Maledivy

[-dy-], -iv ž. pomn. skupina ostrovů v Indickém oceánu; maledivský příd.

meziledový

příd. geol. doba m-á období mezi dobami ledovými; doba interglaciální

nabíledni

přísl. ust. spoj. je n. je to jasné, samozřejmé, všem známé

*nabledlý

příd. trochu bledý, pobledlý, přibledlý: n-é tváře; n-á zeleň (Merh.)

nadhled

, -u m. (6. j. -u) 1. kniž. pohled shora zaměřený; přehled, rozhled: dívat se na všecko z lehkého n-…

nadledvinka

, nadledvina, -y ž. anat. párová žláza s vnitřní sekrecí připojená nad ledvinou

nadledvinkový

, nadledvinový příd. k nadledvinka, nadledvina: anat. n-á kůra; med. n. nádor

náhled

, -u m. (6. j. -u) 1. kniž. (kam) nahlédnutí, podívání, pohled: n. do lesního nitra (Maj.); n. do sv…

nahledati

dok. (co, při důrazu na množství čeho) hledáním (zprav. ve větším množství) nahromadit: n. hub; prác…

náhledek

v. náhled

nahleděti

dok. (3. mn. -í) řidč. (kam) podívat se, nahlédnout: do srdce mého nahleďte, co tam je napsáno (Hál.…

náhledník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tech. okénko, jímž se pozoruje stav n. pochod v něj. uzavřeném pros…

náhledný

příd. k náhled 3: polygr. n. arch

nakoledovati

dok. (co) získat koledováním (Wint.)

náledí

, -í s. souvislý ledový povlak na zemi: n. na silnici

nálednice

, -e ž. voj. zast. deska s ozuby připevňovaná při náledí na šupku

náledník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) sport. n-y kovové hroty připevňované k botě; horol. n-y stoupací že…

napohled

(ps. též na pohled) přísl. zdánlivě, naoko: n. klidný, vnitřně rozervaný; odpovědět n. lhostejně; ni…

napoledne

přísl. zast. a nář. k poledni (Jir.)

naposled

, naposledy přísl. 1. v konečném případě z mnohých případů tvořících časovou řadu; posledně: n. jsem…

napronásledovat se

dok. i ned. (koho, čeho) mnoho a často pronásledovat (v. na- II): nejvíc se ho v životě napronásledo…

nashledati

dok. řidč. (co, při důrazu na množství čeho) hledáním nahromadit; nahledat: krásné sbírky jsem si na…

následek

, -dku m. (6. mn. -dcích) co vyplývá z předcházejícího děje ap.: příčina a n.; n. úrazu; n-y mrazů; …

následkem

předl. s 2. p. pro, vlivem; kniž., zprav. jen kde jde skutečně o následek a jeho zdůraznění: n. těch…

následní

v. následný

následnický

příd. k následník; nástupnický: n-é právo; n. stát vzniklý z dřívějšího státu

následnictví

, -í s. stav, hodnost následníka, nástupnictví: vzdal se n.; spor o n.

následník

, -a m. (6. mn. -cích) (následnice, -e ž.) 1. kdo následuje n. má následovat po někom v úřadě, hodno…

následný

(†následní) příd. 1. kniž. následující: n. zjev; n-é období; n-í rok (Lum.); jaz. n. děj; chem. n-é …

následovatel

, -e m. (následovatelka, -y ž.) řidč. kdo někoho napodobí v jeho činnosti, pokračuje v ní, jeho přík…

následovati

ned. 1. (koho, co; za kým, čím) pohybovat se, jít, jet za někým, něčím: následoval ji jako stín; jel…

následovně

přísl. †1. proto, tudíž: nerozuměl slova německého a n. velmi bídně v naukách pokračoval (Ner.) 2. (…

†následovní

příd. následující: n-ho dne; n. morální únava (K. Čap.)

následovnictví

, -í s. souhrn vlastnosti následovníka, postavení následovníka

následovník

, -a m. (6. mn. -cích) (následovnice, -e ž.) kniž. 1. kdo někoho napodobí v jeho činnosti, pokračuje…

následující

příd. 1. který následuje; další, příští (op. předcházející): n. období; n. slabika; dočtete se o tom…

nebehledka

, -y ž. (2. mn. -dek) vypěstovaná zrůdná forma čínského karasa zlatého s očima vzhůru obrácenýma

*nedohled

, -u m. (6. j. -u) nedohledná dálka, nedohledno: sobi byli již v n-u (Lang.)

nedohledný

příd. 1. takový, kt. není možno pro velkou vzdálenost, rozlohu ap. zrakem dosáhnout, dohlédnout; ned…

nedůslednost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je nedůsledný: n. kritiků, n. vychovatelské práce 2. něco ned…

nedůsledný

příd. porušující přijaté zásady, nesetrvávající na nich; kolísavý, inkonsekventní: n-á výchova; n. c…

nehledaný

příd. nenucený, nestrojený, nelíčený, prostý, přirozený, neumělkovaný, bezprostřední: n. výraz, cit;…

nehledě

, nehledíc v. hleděti 4

†nehleděný

příd. neošetřovaný, nepěstovaný: tvář neholená, n-á (Jir.)

*neobhledný

příd. takový, kt. se nedá obhlédnout, neobzírný: v bílé, n-é tříšti kostí (Čech); → přísl. *neobhled…

*neohledný

příd. nemající ohled, netaktní, bezohledný: n-á ruka (John); n-á přímost; → přísl. *neohledně: n. út…

nepohledný

příd. zast. a nář. mající nehezký vzhled; nevzhledný: dítě choré, n-é i nevtipné (Svět.); → podst. n…

neposlední

příd. nikoli zcela poslední, dosti významný; význačný, důležitý: v n. řadě; na n-m místě; n. dík pat…

neprohledný

v. neprůhledný

neprůhledný

(*neprohledný) příd. takový, kterým není vidět; neprůzračný: n. papír; n-á blána; n. závoj; zamlžené…

nepřehledný

(†nepřehledlý Choch.) příd. 1. neposkytující přehled: n-á zatáčka; n-á výstava; n. výčet; n-é tabulk…

neshledaná

, -é ž. jen ve spoj. na n-ou neshledání: sbohem a na n-ou; v. shledaná

*nevzhleda

, -y, *nevzhledník, -a (6. mn. -cích) m. expr. nevzhledný člověk: zamračený n-da (Čap.-Ch.); strhnou…

nevzhledný

příd. takový, kt. má nepěkný vzhled, nepěkně vypadá; nepěkný, nehezký, neúhledný, ošklivý: n-é děvče…

*nezhledný

příd. takový, kt. není možno zhlédnout, přehlédnout, nepřehledný: n-á dálka (Čech)

nohsled

, -a (1. mn. -i, -ové) (*nohsleda, -y, Hol. aj., *nohsledník, -a, Heyd.) m. (-sledka, -y ž.) oddaný …

obhled

, obhled-, obhlédati v. ohled, ohled-, ohlédati

†očihledně

přísl. vůčihledě, zřejmě, patrně, zřetelně: přástky mizejí o. (Herb.); nemocný o. scházel (Svět.); c…

odhled

, -u m. (6. j. -u) voj. úchylka způsobená při výstřelu vychýlením pušky (prodloužené záměrné) od cíl…

*odhleděti

dok. (3. mn. -í) (co komu) odpozorovat, odkoukat: neopustil svou starou, Bismarckovi odhleděnou zása…

odhledový

příd. k odhled: voj. o-á chyba

*odkoledovati

dok. (co) skončit koledování; odříkat něco jako koledu: koledníci odkoledovali; – mistr odkoleduje s…

odledniti

dok. (3. mn. -í) (co) zbavit ledu: o. přístav; o. chladničku

odledňovati

ned. k odledniti: o. bazén

odpoledne

, poněk. zast. odpůldne přísl. v době mezi polednem a večerem: přišel o. ke čtvrté hodině; ve čtvrte…

odpoledne

I, poněk. zast. odpůldne, -e (mn. též m. 1., 4., 7. -půldny, 2. -dnů, 3. -dnům,...) (†odpolední, -í,…

odpolední

příd. k odpoledne: v o-ch hodinách; o. směna, vyučování; o. svačina; o. šaty vhodné pro odpoledne

odpoledník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) odpolední vydání novin; → expr. zdrob. odpoledníček, -čku m. (6. mn…

odposledka

(ps. též od posledka) přísl. ob. od posledního jednání, od poslední návštěvy ap.: o. se nic nezměnil…

ohled

, -u m. (6. j. -u) 1. zřetel (zprav. blahovolný, k zájmu, potřebám, významu něčeho n. někoho): neber…

ohledací

příd. týkající se ohledání: (dř.) o. list o prohlídce mrtvého; práv. o. úkon

ohledač

(*ohledatel Kosm.), -e m. kdo něco ohledává (zvl. z úřední moci); ohledávač, prohlížitel: o. zboží; …

ohledaná

, -é ž. řidč. jen ve spoj. na o-ou ohledání, prohlídka: koupě na o-ou zboží na vyzkoušení, na zkoušk…

ohledání

, -í s. nář. tučné, masité místo pod křídly u krmené drůbeže, kt. se zjišťuje hmatem (Baar); v. též

ohledatel

v. ohledač

ohledati

(*obhledati Slád.) dok. (co) prohlédnout, obhlédnout, prozkoumat, vyšetřit: o. terén, okolí, půdu; o…

ohledávací

příd. týkající se ohledávání: o. procedura

ohledávač

, -e m. ohledač: o. mrtvol

ohledávati

(*obhledávati Tyl, †ohledovati Pal.) ned. k ohledati: o. tepnu; počáteční ohledávání; vzájemné ohled…

ohledně

předl. s 2. p. (koho, čeho) hovor. a zast. pokud jde o někoho, něco, co se týče někoho, něčeho; vzhl…

ohledný

příd. řidč. mající ohled; šetrný, pozorný, ohleduplný: ke všem lidem není možné být o.; má o-é chová…

ohledovati

v. ohledávati

ohleduplný

příd. dbající někoho, něčeho, mající ohled k někomu, něčemu; šetrný, pozorný, taktní: o. muž; o-é je…

ohledy

v. ohled 4

*ouhleda

, -y m. expr. úhledný, hezky upravený člověk: sličný o. (Čap.-Ch.)

pobledati

ned. k poblednouti: líce jí pobledala; denní záře pobledá (Slád.); – vzpomínka pobledala; → nás. pob…

pobledlý

příd. 1. trochu bledý: byla unavena a p-á; p-á tvář; p-é hvězdy 2. mizející, ztrácející se, blednouc…

poblednouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. trochu zblednout: p. nemocí, strachem; tváře mu pobledly a vpadly;…

podhled

, -u m. (6. j. -u) 1. pohled zdola zaměřený: dívat se na pomník z p-u; přen. kritizovat ze satirické…

podhledový

příd. k podhled: p-é obrazy; stav. p-á deska stropu

pohled

, -u m. (6. j. -u) 1. činnost očí zprostředkující vidění vnějšího světa; pohledění: pátravý, plachý,…

†pohledanost

, -i ž. pohledávka: žena na ní (chalupě) měla staré p-i (Staš.)

pohledati

dok. 1. pohledati (si) řidč. něj. čas hledat: děvče pohledalo v nějaké škatuli (Wint.); expr. kdo ch…

pohledávati

ned. k pohledati 1. (co, *čeho kde) kniž. pobývat, zdržovat se z něj. důvodu pro hledání, pátrání, č…

pohledávka

, -y ž. (2. mn. -vek) odb. nárok, právo žádat peníze n. věci na někom; peníze n. věc tímto právem za…

pohledění

(†pohlédnutí Jir., †pohlednutí Ner., Tyl), -í s. poněk. zast. pohled: hrozné p. (Vanč.); zast. p. le…

pohleděti

dok. (3. mn. -í) poněk. kniž. 1. (na koho, co; kam) podívat se I, popatřit, pohlédnout: p. radostně …

pohlední

příd. řidč. k pohled 3: zprav. jen ve spoj. p. lístek pohlednice

pohlednice

, -e (hovor. pohledka, -y, 2. mn. -dek Rais, Poláč., Hora) ž. dopisnice s obrazem, s reprodukcí, poh…

pohlednicový

příd. k pohlednice: p-é lístky (Mach.) pohlednice; fot. p. formát 9 × 14 cm

pohlédnouti

, ob. pohlídnout, poněk. zast., řidč. pohlednouti (Ner., Vrchl. aj.) dok. (min. -dl, podst. -dnutí)

pohlednutí

, pohlédnutí v. pohledění

pohledný

příd. ob. pěkný na pohled; vzhledný, hezký: p. mládenec; v těle je (dívka) tuze p-á (J. Mar.); p-á k…

pohledový

příd. k pohled 1, 3, 4: p. odstup; – p-á hodnota staveb (K. Čap.) co do pohledu; – řidč. zast. p. lí…

poledkovati

dok. zeměd. (co) pohnojit ledkem

poledňák

, -u m. (6. mn. -cích) zast. a nář. zvon, jímž se zvoní poledne, poledník 2 (Svob. aj.); → zdrob. po…

poledne

, -e (zř. mn. 3. -ím, 6. -ech, v kniž. a poněk. zast. přísl. výrazech k p-ám, o p-ách, po p-ách) (za…

polední

příd. 1. vztahující se k poledni (ve význ. 1): p. přestávka; palčivost p-ho slunce; odjet p-m vlakem…

polednice

(zast. a nář. poludnice Jir., Tyl aj.), -e ž. mytol. divá ženská bytost objevující se za poledne: p.…

poledník

, -a m. (6. mn. -cích) řidč. mytol. divá mužská bytost objevující se za poledne (Vrchl.); → expr. zd…

poledník

I, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. odb. meridián; zeměp. zemský p. myšlená čára na zeměkouli spoju…

poledníkový

příd. k poledník: hvězd. p. dalekohled meridiánový, pasážník; zeměp. p-á elipsa tvořená protilehlými…

poledovice

, -e ž. nář. ledový povlak, slabá vrstva ledu: tenká p. (Glaz.)

poledový

příd. geol. p-á doba následující po dobách ledových; postglaciální

poloprůhledný

příd.: p-é sklo, okno

popolední

příd. následující po poledni, odpolední: p. odpočinek; v p-ch hodinách

popolední

I přísl. řidč. a zast. v době po poledni, odpoledne: p. bylo slyšeti dunění bouřky (Šmil.)

popolední

II, -í (*popoledne, -e, v přísl. výrazech o popolednách ap.) s. řidč. a zast. doba po poledni; odpol…

poshledati

dok. řidč. (co) postupně shledat: p. věci potřebné na cestu

poshledávati

ned. řidč. k poshledati

posled

přísl. kniž. 1. na posledním místě, na konci, naposled(y) 1: tyto p. jmenované básně (Vrchl.) 2. kon…

posled

I, -u m. poněk. zast. jen ve spoj. k p-u (ps. též kposledu) ke konci, na konec: práce docházela již …

posleda

, -y m. nář. kdo ve hře na honěnou (na babu) zůstane poslední s úkolem honit druhé

posledek

, -dku, řidč. -dka m. 1. poněk. zast. poslední část něčeho; zbytek: p. cigaretky (V. Mrš.); přivezli…

posledně

přísl. 1. v předešlém případě; minule, předešle: tys tady p. nebyl 2. naposled 1: p. jsem ho viděl p…

posledněkrát

(†posledněkráte Choch., †posledníkrát Pal., Havl., †posledníkráte Něm., Herrm.) přísl. poněk. zast.

poslední

příd. 1. jsoucí v něj. místním n. časovém pořadí na konci, za kt. už nic, nikdo nenásleduje (op. prv…

*posledník

, -a m. (6. mn. -cích) kdo je poslední (v něj. řadě ap.) (Šmil.); → expr. zdrob. *posledníček, -čka

posledníkrát

, posledníkráte v. posledněkrát

povybledlý

příd. řidč. takový, kt. povybledl: p-é barvy

povyblednouti

dok. řidč. trochu vyblednout: měsíc povybledne (Kam.)

probledati

ned. řidč. k problednouti: (nevěstě) probledala líčka (Třeb.)

probledlý

příd. takový, kt. probledl; pobledlý 1: p-á tvář

problednouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) poněkud, místy zblednout; poblednout 1: probledl ve tváři (Jir.)

†prohled

, -u m. (6. j. -u) 1. průhled 1: vidí p. hlavní cesty (Jah.) 2. prohlídka: lékařský p. (Ner.)

†prohlédací

, †prohledací (Wint. aj.), †prohlídací (ČČM) příd. průsvitný 1: prohlédací papír (Wint.)

prohledati

dok. (co) podrobit důkladnému hledání, pátrání: p. zásuvku, skříň, byt; p. zahradu, les; soudní proh…

prohledávati

ned. k prohledati: p. byt, kapsy, zásuvky

prohleděti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (co) strávit (čas) hleděním: celé hodiny p. do tmy †2. prohlédnout 2: proh…

prohledný

v. průhledný

pronásledek

, -dku m. nář. pronásledování: p-y náboženské (Rais)

pronásledovací

příd. týkající se pronásledování: trpět p. mánií (Kar. aj.)

*pronásledovanec

, -nce m. kdo je pronásledován: p. dostihl lesa (Šmil.)

pronásledovatel

(*pronásledovač Havl., Zey.), -e m. kdo někoho, něco pronásleduje: ukrýt se před p-i

pronásledovati

ned. (koho, co) 1. sledovat někoho (prchajícího) s úmyslem jej dostihnout, chytit, zneškodnit ap.: p…

†pronásledovník

, -a m. (6. mn. -cích) (†pronásledovnice, -e ž., Ner. aj.) pronásledovatel: kacířství bedlivý p. (Pa…

†prosled

, -u m. (6. j. -u) pronásledování: (jezdci) ženoucí se v p-ech táborem (Jir.)

protipohledávka

, -y ž. peněž. pohledávka vyrovnávající vzájemně jinou pohledávku

průhled

, -u m. (6. j. -u) 1. otvor n. vymezený prostor, jímž je možno se dívat: v p-ech mezi ulicemi se třp…

průhledítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) tech. pomůcka k zaměřování směru; průzor 2

průhledněti

ned. (3. mn. -ějí) řidč. stávat se průhledným: vzduch průhlední

průhledný

(†prohledný Něm., Svět.) příd. 1. takový, kterým je jasně vidět: p-é sklo; čistá, p-á voda průzračná…

průhledový

příd. k průhled: p-é okénko

prvoledvina

, -y ž. biol. embryonální vyměšovací orgán, z kt. se u člověka a j. vyšších obratlovců vytvářejí něk…

předledvina

, -y ž. biol. embryonální, později zakrňující vyměšovací orgán u vyšších obratlovců

předpoledne

, -e (†předpolední, -í, Sab.) s. řidč. doba před polednem, pozdní dopoledne; zast. dopoledne vůbec:

předpolednem

(ps. též před polednem) přísl. v pozdním dopoledni

předpolední

příd. jsoucí před polednem: řidč. p. vlak; p. promenáda; – zast. desátá hodina p. (Sab.) dopolední

předposlední

příd. jsoucí v něj. místním n. časovém pořadí druhý od konce: p. slabika slova; p. kapitola; p. v řa…

přehled

, -u m. (6. j. -u) 1. celkový pohled, rozhled: z galerie byl p. po celém sále; brankář ztratil p. 2.…

přehledati

dok. poněk. zast. (co) prohledat: přehledala celý pokoj (Krásn.); všecky krčmy přehledali (Pal.) ○ p…

přehledávati

ned. poněk. zast. k přehledati: všecko přehledávali; (kněz) jal se v knihách p. (Jir.)

-přehledniti

, -přehledňovati jen s předp.: z-

přehledný

příd. 1. (též *přehlední Čel.) umožňující snadnou orientaci, poskytující přehled (op. nepřehledný 1)…

přehledový

příd. sloužící k získání přehledu, orientace: let. p. radiolokátor; výr. p-ová norma podávající přeh…

přibledlý

příd. trochu bledý; pobledlý 1: p-é děvče; p. obličej; → podst. přibledlost, -i ž.

*příhled

, -u m. (6. j. -u) kniž. přihlédnutí, zřetel k něčemu (Čel.)

přiledkovati

dok. zeměd. (co) přihnojit ledkem

přímohledný

příd. fyz. p. hranol zobrazující spektrum ve směru dopadu paprsků na hranol

rozhled

, -u m. (6. j. -u) 1. volný výhled na všechny strany: odtud je pěkný, daleký r.; r. široko daleko; n…

rozhledat se

dok. řidč. hovor. expr. hledáním se vyčerpat, unavit; uhledat se: kdybych se rozhledal, nikde nic

rozhleděti se

dok. (3. mn. -í) 1. začít se dívat, zprav. na všechny strany, kolem sebe: rozhleděli se po okolí 2.

rozhledna

, -y ž. (2. mn. -den) věžovitá konstrukce n. stavba zprav. na vyvýšeném místě k umožnění rozhledu (v…

*rozhledný

příd. poskytující rozhled: r-á věž (Šal.)

rozhledový

příd. řidč. k rozhled 1, 2: r-é poměry silniční; – r-á část časopisu

*růžobledý

příd. bledý s růžovým nádechem: květy r-é (Mach.)

scénosled

, -u m. (6. j. -u) film. heslovitě zachycený sled scén (ve význ. 3)

shledaná

, -é ž. shledání 1, setkání 2: to byla šťastná s.!; těším se na s-ou s Vámi; na s-ou! (pozdrav při l…

shledati

dok. 1. (co) hledáním shromáždit: s. své věci a složit je do kufru; s. nástroje k práci 2. (co) ohle…

shledávatel

, shledavatel, -e m. (shledávatelka, shledavatelka, -y ž.) kdo něco shledává: shledavatel historický…

shledávati

ned. k shledati: s. peníze v kapsách; – neshledávám na tobě vinu; – poněk. zast. měla radost, že shl…

*sinobledý

příd.: mraky zimy s-é (Lid. nov.)

sled

, -u m. (6. j. -u) kniž. 1. souvislá řada, souvislé pořadí, souvislý postup za sebou: s. písmen a ob…

slediti

v. sledovati

slední

příd. poněk. zast. bás. poslední 1: stoh s. svezen (Bezr.); den mlkne v s-ch zvucích (Neum.); → přís…

sledný

příd. 1. horn. mající za účel otevření a sledování ložiska po vrstevnicích: s-á chodba; s-é práce *2…

sledovatel

, -e m. (*sledovatelka, -y ž., Her.) řidč. kdo sleduje, pozoruje: s. literární tvorby; milovník jazy…

sledovatelný

příd. takový, kt. může být sledován: dobře s-á stopa; těžce s-é myšlenky

sledovati

(†slediti, 3. mn. -í, Ner., Staš, aj.) ned. 1. (koho, co, za kým, čím; po kom, čem; ~; *komu, *čemu)…

*sledovník

, -a m. (6. mn. -cích) následovník: herci tehdejší, aniž jejich s-ci (Ner.)

slovosled

, -u m. (6. j. -u) jaz. pořádek slov: obvyklý, obrácený, důrazový s.; slovosledný příd.: s. typ; s-é…

*smavohledý

příd. mající smavý, jasný, zářící pohled: drobotina dítek s-á (Čech)

*sněhobledý

příd. bledý jako sníh: s-á tvář (Vocel)

*sousled

, -u m. (6. j. -u) řada jedinců, jednotlivostí následujících po sobě ve vzájemném vztahu, sled 1: př…

sousledný

příd. kniž. postupující v časovém n. věcném sledu: řada s-ch obrazů (Mod. r.); tech. s-é frézování p…

spoledne

(ps. též s poledne) přísl. zast. a obl. v době po poledni, odpoledne: ke druhé hodině s. bral se sta…

spolední

příd. zast. a obl. týkající se doby po poledni, odpolední: okolo 5. hodiny s. (Hol.)

*spolučeledín

, -a m. jeden z čeledínů téhož hospodáře v poměru k ostatním: s-ové dávali na ni (Voršilu) pozor (Pr…

*stříbrobledý

příd. kniž. a bás. bledý jako stříbro: s-á mléčná dráha (Zey.)

superledek

, -dku m. zeměd. ledek s vyšším obsahem dusíku

*světohled

, -u m. (6. j. -u) světový názor (Konr.)

*šerobledý

příd. bás. bledý s šerým nádechem, odstínem: stíny š-é (Mácha)

*širohledný

příd. hledící do široka: bašt a věží tlupa š-á (Čech)

*škarohledý

, *škaredohledý příd. škaredě, nevlídně hledící, škarohlídský: byl (Mojžíš) vysoký jako tyč, škaredo…

šleda

, -y ž. nář. úlomek, kus kamene, kry ap.: š. na dně tůně (Tomeč.); šledy plujícího ledu (Lid. nov.)

Toledo

, -a s. (6. j. -ě) město ve Španělsku; toledský (*toledanský Ner.) příd.: t-é zboží; t-á ocel; — tol…

ubledati

ned. řidč. kniž. k ublednouti; blednout 1: růžový obličej ubledal (Šlej.); zeleň ubledá (Sova)

ubledlý

příd. řidč. takový, kt. ubledl; pobledlý 1: uviděl dceru u-ou (Jir.); u. měsíc (Hál.); → přísl. uble…

ublednouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) řidč. poblednout 1, zblednout: snědá tvář od zlosti ubledla (Jir.); (…

uhledati se

dok. 1. řidč. (dlouhým) hledáním (ve význ. 1) se unavit, vyčerpat: kdybych se byl uhledal, nenašel j…

uhleděti se

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (dlouhým) hleděním (ve význ. 1) se unavit, vyčerpat: hleděl bys na ně (hor…

úhledný

příd. pěkně vyhlížející; úpravný, upravený: ú-é písmo; neúhledný vzhled; ú. mladík; → přísl. úhledně

*upronásledovati

dok. (koho, 4. p.) (ustavičným) pronásledováním vyčerpat, vysílit, zničit: k smrti u. chudáka (Kožík…

veledaněk

, -ňka m. pleistocenní parohatý savec; zool. rod Euryceros

veledílo

, -a s. kniž. velké, slavné, mistrovské dílo; arcidílo: básnické, malířské v.; Faust, Goethovo v.; t…

*veledobrý

příd. velmi dobrý, předobrý: v-á rada (Pfleg.); v-á veselohra (Ner.); → přísl. *veledobře: krok byl …

*veledojemný

, *veledojímavý příd. velmi dojemný, předojemný, velmi dojímavý: v-ná slavnost dušičková (Třeb.); v-…

*veledramatický

[-ty-] příd. velmi dramatický: v-é momenty (Ner.)

veleduch

, řidč. vel-, -a m. kniž. člověk, duch (ve význ. 3) nevšedních vlastností, vynikající nevšedním tvůr…

*veledůkladný

příd. velmi důkladný, předůkladný: v-é články (Ner.)

veledůležitý

příd. kniž. velmi důležitý; předůležitý: v-é dílo (Herb.); iron. v. pán; → podst. veledůležitost, -i…

*veledům

, -domu m. velmi veliký dům: věžovité v-y (Maj.)

veledůmyslný

příd. řidč. kniž. velmi důmyslný: v-é svědectví (Čap.)

veledůstojný

příd. řidč. velmi důstojný; (v oslovení duchovních hodnostářů zesiluje) důstojný; předůstojný: zř. c…

větosled

, -u m. (6. j. -u) jaz. řidč. pořadí vět v souvětí

vhled

, -u m. (6. j. -u) kniž. (več) pohled do něčeho: v. v dějiny našeho písemnictví (Ath.); hluboký v. d…

vposled

(*vposledu Vrchl., *vposledy Čech) přísl. řidč. kniž. 1. naposled 1: v. zvon zazvoní (Ner.); ještě v…

*vsled

přísl. bás. 1. vzápětí, hned potom: často měnila své líce, hned jasná, temná v. (Heyd.) 2. nakonec 1…

vůčihledě

, vůčihledně přísl. kniž. zřejmě, zřetelně, patrně 1: ztrácel v. síly; jeho tvář se v. vyjasnila; zr…

vůčihledý

, vůčihledný příd. řidč. kniž. zřejmý, zřetelný, patrný: v-dý vývoj (Čap.-Ch.); v-dné pokroky (Kun.)

vybledati

, řidč. vybledávati, vyblédati ned. k vyblednouti; blednout: nevybledající barvy, fotografie; inkous…

vybledlý

příd. takový, kt. vybledl: v-é barvy obrazu; v-á tvář (Bass aj.) bledá; v-é jasně modré oči (Drda) n…

vyblednouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) 1. úplně zblednout: písmo stářím vybledlo; na slunci barvy vyblednou;…

výhled

, -u m. (6. j. -u) 1. možnost něco odněkud vidět, volně odněkud do dálky hledět; vyhlídka 1, rozhled…

vyhledati

dok. poněk. kniž. 1. (co, koho; *čeho Arb.) (usilovným) hledáním (ve význ. 1) dosáhnout; vypátrat, z…

vyhledávací

příd. určený, sloužící k vyhledávání (ve význ. 1): v. práce; sport. v. závody při kt. se hledají tal…

vyhledávač

, vyhledavač, -e m. (vyhledávačka, vyhledavačka, -y ž.) řidč. kdo něco, řidč. někoho vyhledává (ve v…

vyhledávatel

, vyhledavatel, -e m. zř. vyhledávač, hledač: v-avatel dobra (Vlč.); voj. kdo je pověřen velitelem z…

vyhledávati

ned. 1. poněk. kniž. k vyhledati; (usilovně) hledat: v. vhodné citáty v knize; řidč. zast. co tady v…

vyhleděti

dok. (3. mn. -í) 1. v. si oči (přílišným, ustavičným) hleděním unavit, vyčerpat (v. vy- II); (koho, …

výhledna

, -y ž. (2. mn. -den) zř. rozhledna: v. nad Závistí (Čap.-Ch.); voj. otvor v předním násypu zákopu p…

*výhledný

příd. 1. vyhlídkový: v-é okno (Rón) 2. nadějný 1: snažení o primát bylo málo v-é (Čes. pol.) 3. vzhl…

výhledový

příd. 1. týkající se vzdálenější budoucnosti; perspektivní: práce musí být jak v-á, tak i denní; eko…

vykoledovati

dok. (co) 1. koledováním (ve význ. 1) získat: děti vykoledovaly mlsky, peníze 2. ob. vyprosit; expr.…

*vynahledět se

dok. (3. mn. -í) (nač; ~) dosyta se nahledět (dok.) (v. vy- II), vynadívat se: dav, který se nemůže …

výsledek

, -dku m. (6. mn. -dcích) 1. (též *výsled, -u, Hál.) to, co vzešlo z něj. činnosti, čeho se něj. čin…

vyslediti

dok. (3. mn. -í) zř. zast. 1. (co) vysledovat, vypozorovat, vyzkoumat: teorie snažívá se v. ony záko…

výsledkový

příd. k výsledek 1: úč. v. účet vykazující hospodářský výsledek; jaz. řidč. věta v-á účinková; → pří…

výslední

v. výsledný

výslednice

, -e ž. 1. kniž. něco výsledného; výsledek 1: v. podmínek, vývoje; v. pokusů, příprav 2. fyz. v. vek…

výslednicový

příd. fyz. k výslednice 2: v-á čára

výsledný

(†výslední) příd. vyplývající z něčeho jako výsledek; závěrečný, konečný 3: v. názor, dojem; v-á zná…

vysledovati

dok. kniž. (co, koho) sledováním (ve význ. 3) najít, vypátrat; vystopovat: myslivci vysledovali zvěř…

vysledovati

I ned. zř. zast. k vyslediti 2, vyplývat: z toho patrně vysleduje, že... (Sab.)

vysledovávati

ned. kniž. k vysledovati (dok.); sledovat 3

výsledovka

, -y ž. (2. mn. -vek) úč. písemnost shrnující zůstatky výsledkových účtů: účetní v.; roční v.; v. pr…

vzhled

, -u m. (6. j. -u) 1. vnější podoba člověka n. věci působící na pohled; vzezření 1: mladistvý v.; od…

vzhlédati

, ob. vzhlídat (Hol.), řidč. vzhledati (Havl.) ned. poněk. zast. a kniž. k vzhlédnouti 1, 2; vzhlíže…

vzhledem

v. vzhled

vzhlédnouti

, ob. vzhlídnout, řidč. poněk. zast. vzhlednouti dok. (min. -dl, podst. -dnutí) kniž. 1. (~; kam) po…

vzhledný

příd. 1. takový, kt. má pěkný vzhled, pěkně vypadá; pěkný 1, hezký 1, úhledný: v-á starší paní; v. d…

vzhledový

příd. k vzhled 1: výr., obch. v-á stránka výrobku; v-é hodnocení; v-á vada; → přísl. vzhledově řidč.…

*zabledlý

příd. pobledlý 1: z-é rty (Mrš.); z. v obličeji (Hál.)

zahledati

dok. řidč. krátce, chvíli intenzívně hledat: rukama zahledal po podušce (Vrba); horečně z. v atlasu

zahleděný

příd. kniž. takový, kt. se zahleděl (ve význ. 3): lidé z-í do minulosti (J. Mar.) soustředění; → pod…

zahleděti se

(*zahleděti Dyk) dok. (3. mn. -í) 1. (na koho, co; kam) upřít pohled; zadívat se 1: s láskou se z. n…

*zahledívati se

ned. k zahleděti se 1 (Rón)

zahlédnouti

, ob. zahlídnout, řidč. poněk. zast. zahlednouti (Třeb., Svět., Mach. aj.) dok. (min. -dl, podst. -d…

zaholedbat se

dok. (1. j. -ám) řidč. krátce se projevit holedbáním (v. za- III): z. se před svým spolužákem (Poláč…

zakoledovati

dok. krátce, chvíli koledovat: přijdou děti, aby vám zakoledovaly u dveří

zaledniti se

dok. (3. mn. -í) geol. pokrýt se, zaplnit se ledem: diluviální zalednění; zalednění našich hor ve čt…

zaledňovati se

ned. geol. k zaledniti se: zaledňování pevnin

zaledovati

dok. potrav. konzervovat v ledu: z. ryby

zbledati

ned. řidč. zast. k zblednouti, blednout: on chřadne, zbledají mu líce (Pfleg.); – hvězdy zbledaly (Z…

zbleděti

dok. (3. mn. -ějí) zř. zast. zblednouti: (líčko) nezbledělo, než zaruměnilo se živě (Jir.)

zbledlý

příd. takový, kt. zbledl: tvář z-á strachem, nevyspáním; z-é rty; stál všecek z.; – řidč. z-é obrazy…

zblednouti

dok. (min. -dl, podst. -dnutí) k blednouti: z. leknutím, únavou; tváře nemocnému zbledly; barva stář…

†zhled

, -u m. (6. j. -u) 1. pohled 1: pronikavý z. očí (Choch.) 2. ohled 1: na žádného se nebere (při odvo…

zlatobledý

příd. kniž. a bás. bledý do zlatova: z. měsíc; z-é páry (Vrchl.)

†zlednatělý

příd. takový, kt. zlednatěl, zledovatělý, zledovělý: z-á voda (Vrchl.); přen. z-é srdce (Choch.) bez…

†zlednatěti

dok. (3. mn. -ějí) zledovatět, zledovět: voda zlednatěla; přen. srdce zlednatělo (Čech) stalo se bez…

*zlednělý

příd. bás. zledovatělý, zledovělý: má prsa z-á (Ner.)

zledovatělý

příd. takový, kt. zledovatěl; zledovělý: z-á cesta, půda; z. sníh; z-é větve; přen. z-á tvář (Čech);…

zledovatěti

dok. (3. mn. -ějí) ztuhnout, zmrznout v led, pokrýt se ledem: sníh zledovatěl; cesty zledovatěly; př…

zledovělý

příd. takový, kt. zledověl; zledovatělý: z-é kapky; expr. ruce z-é mrazem; přen. z-é srdce (Slád.) b…

zledověti

dok. (3. mn. -ějí) zledovatět: sníh zledověl; vítr zledověl stal se ledovým; přen. paní zledověla (V…

†zohledati

[s-o- i zo-] dok. (co) ohledat, prohlédnout 4, prozkoumat: záležitosti blížeji z. (Havl.)

zohlednit

[s-o- i zo-] dok. úř. slang. (co) vzít ohled (ve význ. 1) na něco: určitá specifika byla zohledněna

zohledňovat

[s-o- i zo-] ned. úř. slang. k zohlednit

†zohledovati

[s-o- i zo-] ned. ohledávat, zkoumat 1: všichni listové byli zohledováni, ale nic nalezeno není (Pal…

*zprohledati

dok. (co) postupně prohledat: jak přijde domů, všecko zprohledá (Hál.)

*zprůhlednělý

příd. takový, kt. zprůhledněl: z-á tvář (Šlej.)

zprůhledněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se průhledným (ve význ. 1, 2): voda se zčistila a zprůhledněla zprůzračněla;…

zprůhledniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) učinit průhledným: pološero zprůhledněné mdlým světlem (J. Čap.); – zjed…

zprůhledňovati

ned. řidč. 1. k zprůhledniti: románový epik zjednodušuje a zprůhledňuje životní chaos (SaS) 2. k zpr…

zpřehledniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (co) učinit přehledným, přehlednějším: z. výsledky práce grafickým znázornění…

zpřehledňovati

, zpřehledňovati se ned. kniž. k zpřehledniti, zpřehledniti se: z. spotřebu materiálu; – poznatky se…

zvukosled

, -u m. (6. j. -u) jaz., liter. zvukové uspořádání hlásek ve verši n. v řeči vůbec; zvukosledný příd…

žlutobledý

příd. řidč. bledý do žluta: ž-á barva (pleti) (Hol.)