ábeles

, -esa m. (z hebr.) kart. slang. zvláštní způsob rozdávání karet při tarokové hře

adolescence

, -e ž. (z lat.) ped. věkové údobí mezi pubertou a dospělostí; adolescenční příd.

Achilles

, -illa, Achilleus, -ea m. jm. řeckého reka v Homérově Iliadě: Achillova pata, přen. zranitelné míst…

alespoň

, aspoň přísl. nejméně, při nejmenším: a. něco říci; a. třetina přítomných; a. na čas; a. jednou; zn…

barvolesk

, -u m. kniž. lesk barev: v pestrém b-u krásy (Mach.)

beatles

[bítls] neskl. m. výstřední mladík s dívčím účesem (podle názvu angl. vokální a instrumentální skupi…

bělolesklý

příd. bás. leskle bílý: b. šat (Čech)

bezbolestný

(*bezbolestivý) příd. 1. nepůsobící bolest, jsoucí bez bolesti: b-á smrt; b. stav; b. porod 2. nejev…

bezhlesný

, bezhlesý příd. kniž. nevydávající hles, nerušený hlesem, naprosto tichý: b-á řeka; b. závan, úžas;…

bezlesí

, -í s. stav krajiny bez lesů; les. lesní půda nevěnovaná přímo pěstění lesa (např. lesní cesta)

bezlesklý

, řidč. bezleský příd. jsoucí bez lesku, nelesknoucí se; matný: b-é vlasy, oči; b-á látka; b-ká pleť…

bezlesý

, řidč. bezlesný příd. jsoucí bez lesů (op. lesnatý): b. kraj; b-é místo; b-né stráně (Rais)

*bezšelestný

příd. nepůsobící šelest: b-é zařízení

beztělesný

příd. kniž. 1. nemající tělo: b-á svatá; b. stín 2. nemající hmotnou realitu; netělesný, nehmotný, a…

blesk

, -u m. (6. mn. -scích) 1. krátký světelný jev způsobený výbojem atmosférické elektřiny mezi mraky n…

blesknavý

, bleskavý příd. kniž. a zast. blýskavý, lesklý: b-navá zbraň (Jir.); b-navé diamanty (Nov.); b-kavé…

blesknouti (se)

dok. (min. -kl, podst. -knutí) *1. (jen neos.) bleskne (se) blýskne se, zableskne se: blesklo a zahř…

bleskný

příd. kniž. 1. k blesk; bleskový: b-á mračna; b-é rány; b-é nebe 2. zářící n. rychlý jako blesk; ble…

blesko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova blesk, a to 1. jako s jejím předmět…

*bleskojasný

příd. bás. jasný jako blesk, třpytný: b. trůn (Čech); → přísl. bleskojasně

bleskojistka

, -y ž. (2. mn. -tek) elektr. zařízení, které omezuje n. zneškodňuje elektrické přepětí

*bleskonosný

příd. bás. nosící, nesoucí blesk: b-á mračna; b. pohled

*bleskoperý

příd. bás. b-á peruť s peřím lesklým jako blesk

bleskorychlý

v. bleskurychlý

bleskoskvoucí

příd. bás. skvoucí se jako blesk: b. křídla (Zey.)

bleskosvod

, -u m. (6. j. -u, -ě) hromosvod; přen. člověk, na kterém se vybíjí něčí špatný rozmar: byl jí b-em;…

*bleskovládce

, -e m. bás. vládce, bůh blesku, hromovládce

bleskot

, -u m. (6. j. -u) 1. intenzívní kmitavá zář; lesk, třpyt, záblesky: b. hvězd, klenotů, zbraní †2. b…

bleskotati (se)

ned. 1. leskle, mihotavě, v záblescích se objevovat; třpytit se, lesknout se, jiskřit (se), blýskat …

bleskotavý

příd. k bleskotati; třpytivý, zářivý, jiskřivý, blýskavý: b-á hladina; b-é hvězdy; → přísl. bleskota…

*bleskotka

, -y ž. (2. mn. -tek) lesklá ozdoba, cetka (Jir.)

bleskotný

příd. kniž. jako blesk zářivý n. rychlý, v záblescích se lesknoucí; bleskný: b. meč; b-é okno; b-á r…

-bleskovati

jen s předp.: v. blesknouti (se)

bleskovice

, -e ž. tech. šňůra naplněná třaskavou rtutí n. trhavinou a sloužící k přenosu tlakové vlny při trhá…

*bleskovitý

příd. připomínající blesk (září, rychlostí ap.): b-á zář; → přísl. bleskovitě

bleskovka

, -y ž. (2. mn. -vek) 1. druh někdejších petrolejových n. lihových lamp 2. expr. pleš 3. rychlé, poh…

bleskový

příd. 1. k blesk: b-á zář, rána; b-é mraky 2. jako blesk rychlý n. krátce trvající: b. pohyb; b. nás…

bleskuplný

příd. kniž. a zast. 1. nabitý blesky: b-é mračno 2. plný lesku, třpytu: b-é oko

bleskurychlý

(†bleskorychlý) příd. rychlý jako blesk, velmi rychlý: b-á střela, akce; b. zásah; → přísl. -rychle:…

*bleskutný

, *bleskutý příd. bás. jako blesk zářivý n. rychlý: b-é žezlo blyštivé; b. vzmach bleskový

†blesura

[-zúra] (též plesura, plezúra), -y ž. (z fr.) rána, poranění: sešít b-u (Leg.)

Boleslav

, -a m. osobní jm. mužské

Boleslav

I, -i, -ě ž. (j. 3., 6. -i, 7. -í) míst. jm.: Stará B., Mladá B. města v Čechách; boleslavský příd.

bolest

, -i ž. 1. nepříjemný tělesný pocit působený chorobou, zraněním, úderem ap.; bolení: b. zubů, b. v h…

bolestín

, -a m. (*bolestínka, -y ž.) expr. přemrštěně citlivý, naříkavý člověk; trpitel: dělat b-a; hrát si …

bolestínský

příd. expr. k bolestín; projevující se bolestínstvím; trpitelský: bledý b. obličej; b-á úvaha; b-á n…

bolestínství

, -í s. expr. přemrštěný stálý pocit bolesti, dojem křivdy; trpitelství: mládež zbavená skepse a b.

bolestiplný

příd. kniž. velmi bolestivý n. projevující bolest: b-á chůze; b. pohled, zrak, výkřik; → přísl. -pln…

†bolestiti

ned. (3. mn. -í) (nad čím) truchlit, rmoutit se: b. nad ztrátou (Pal.)

bolestivý

příd. 1. působící bolest; bolící: b. zánět, dotek, průstřel; b-á rána; přen. řidč. místa strategicky…

bolestné

, -ho s. odškodné za utrpěnou bolest

*bolestněti

ned. (3. mn. -ějí) kniž. stávat se bolestným: obličej bolestněl ○ předp. z-

bolestniti

ned. (3. mn. -í) zř. truchlit: b. ve vyhnanství ○ předp. roz-, roz- se

-bolestňovati

jen s předp.: roz-, roz- se

bolestný

příd. 1. působící bolest; bolestivý: b. tlak, kašel; b-á rána, choroba; b-á hodina porod 2. vyjadřuj…

burleska

, -y ž. (2. mn. -sek) (z fr. driv. it.) literární útvar hrubě komického rázu, zprav. dramatický; fra…

celesta

[če-], -y ž. (z it.) hud. klavír s kovovými destičkami místo strun

Celestin

[-týn], Celestýn, -a m. (Celestina, Celestýna, -y ž.) osobní jm.; — celestin, celestýn, -a m. (celes…

celestin

[-týn], -u m. (6. j. -u) miner. nerost bílé n. modravé barvy; síran strontnatý (chem.)

centrleska

, -y ž. (z angl.) tech. slang. bezhrotá bruska

čarolesk

, -u m. bás. kouzelný lesk; čarolesklý příd. bás.; → přísl. čaroleskle

†čelesno

, -a s. (2. mn. -sen) 1. otvor do pece: č. chlebové pece 2. česno: na č-ech úlů (Jir.)

*černolesklý

příd. kniž. černý a lesknoucí se: č-é vlasy; č-á hladina

dales

, -u m. (z hebr.) obch. slang. nedostatek peněz, peněžní tíseň: mít d.

Damokles

, -la m. dvořan starověkého syrakuského vládce Dionýsa: Damoklův meč (visí mu nad hlavou), přen. stá…

délesloužící

, -ho m. voj. (dř.) poddůstojník základní služby, který se reversem zavázal nejméně k dvouleté dobro…

*doblesk

, -u m. (6. mn. -cích) poslední blesk, pozdní záblesk (Čech)

*dobleskovati

ned. přestávat planout, hasnout: dobleskující plamének (Třeb.)

*duholesklý

příd. bás. lesknoucí se jako duha: d-á křídla motýlů (Čech)

hamerleska

[-mr-], -y ž. (z angl. zákl.) mysl. slang. ručnice s vnitřními kohoutky

hamrleska

v. hamerleska

Helespont

, -u m. (6. j. -u) starověké jm. Dardanel; helespontský příd.: H-á úžina

Hérakles

, -la m. (v řec. mytol.) polobůh vyznačující se zvláštní mohutností a velikou tělesnou silou: dvanác…

Herkules

(bás. Herkul), -la m. lat. název starořeckého poloboha Hérakla: mít sílu jako H.; H-lova práce těžká…

herkulovský

, herkuleský, řidč. herkulský příd. připomínající Herkula, velmi silný, mohutný: tělesný typ h.; h-á…

hladkolesklý

příd.: h. nábytek

hles

, -u m. (6. j. -u) (nejč. ve spoj. bez hlesu) hlesnutí: trpět, souhlasit, naslouchat bez hlesu; bez …

hlesati

v. nehlesati

hlesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) (~; o čem; řidč. co) vydat hlas; ozvat se, dutnout, promluvit, ceknou…

charleston

[čárlston], -u m. (6. j. -u) (z angl.) druh společenského tance dř. módního (nazv. podle severoameri…

chlestakovština

, -y ž. drzé chvastounství (podle Chlestakova, hlavní postavy Gogolova Revizora)

cholesterol

, cholesterin [-ín], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) biol., chem. látka ze skupiny steroidů obsažená…

kalesa

, kaleska, kaleša, kaleška v. kolesa

kles

, -u m. (6. j. -u) (čast. jen ve spoj. zdvih a k.) kniž. klesání, klesnutí, pokles: vidí jeho záda a…

klesací

příd. souvisící s klesáním: let. k. rychlost rychlost klesání letadla v metrech za vteřinu

klesati

ned. 1. zvolna se pohybovat do nižšího prostoru; (pomalu) padat (op. stoupat, zdvíhat se): větroň kl…

klesavý

příd. ke klesati: k. krok; jaz. k. přízvuk při němž síly hlasu ubývá n. tón se snižuje, sestupný (op…

kleslý

příd. řidč. 1. svažující se, skleslý; pokleslý: k-á ramena; (chaloupa) zedraná, k-á (Hál.) 2. ochabl…

klesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) ke klesati: slunce kleslo za obzor; k. na kolena: rtuť klesne na bod …

klest

, -u m. (6. j. -u), klest, -i ž. 1. chrastí, roští, klestí: chodit do lesa na k.; suchý k.; zelená v…

klestí

, -í s. odlámané n. odsekané větve; chrastí, roští, klest: chodit do lesa na k.; lámat suché k.; otý…

klestič

, -e m. zvěroklestič, nunvář

*klestitel

, -e m. kdo klestí, razí cestu, průkopník: k. a ukazatel cesty (Lid. nov.)

klestiti

ned. (3. mn. -í, rozk. klesť, -ti, trp. -štěn, -stěn) (co) 1. osekávat, ořezávat (dřeviny), oklešťov…

kolesa

, -y ž. někdejší druh lehkého kočáru, lehký vozík: panské k-y; nepohodlná k.; → zdrob. koleska, -y ž…

kolesna

, -y ž. (2. mn. -sen) voj. dvoukolové vozidlo, kt. táhne v závěsu dělo

koleso

, -a s. (6. j. -u, -e) 1. zprav. mn. kniž. velké kolo; expr. kolo vůbec: k-a vlaku, kočáru; přen. k-…

kolesový

příd. ke koleso: k. parník kolový; tech. k-é rýpadlo opatřené kolem s břity odbírajícími půdu

komplesantní

[-za-], komplezantní (dř. ps. též komplaisantní) příd. (z fr.) zř. a zast. hovor. úslužný, ochotný;

*kovolesklý

příd. kovově lesklý: k. hmyz (Čech); → přísl. *kovoleskle: k. zelený

les

, -a m. (6. j. -e, 6. mn. -ích) souvislý porost jehličnatých n. listnatých (nikoli ovocných) stromů:…

lesácký

příd. ob. k lesák: l-á práce, pila; l. kabát; l-é toulky; → přísl. lesácky: l. láteřit

lesáctví

, -í s. ob. práce v lesích; lesnictví: ohlídám při l. les lépe než deset hajných (Jah.); – jít na l.

lesák

, -a (6. mn. -cích), řidč. lesař, -e m. (lesačka, -y ž.) ob. člověk, jehož zaměstnání souvisí s lese…

lesbičanka

, -y ž. (2. mn. -nek) hovor. žena oddávající se lesbické lásce

Lesbos

, -bu m. (6. j. -u) ostrov v Egejském moři; lesbický příd.: l-á láska ženská homosexuální láska (pod…

lesena

v. lisena

leschoz

, -u m. (6. j. -u, -e) (v sovětském prostředí) státní lesní hospodářství

*lesí

, -í s. lesy, les: tiché (jedlové) l. (F. S. Proch.)

lesina

, -y ž. kniž. lesík, les: l-y střídají se s pasekami; → zdrob. lesinka, -y ž. les., mysl. menší křov…

lesinatý

příd. zast. a nář. porostlý lesinami: l-é kopce, stráně (Jah.); l-é statky (Vrchl.) bohaté lesy

lesk

, -u m. (6. mn. -scích) 1. zrcadlení světelných paprsků; blyštění vznikající na předmětech odrazem s…

†leskavý

příd. lesklý: l-á zbraň (Klicp.)

lesklo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova lesklý, a to 1. jako s její vlastno…

*lesklobarevný

, *lesklobarvý příd. barevně se lesknoucí: l-evná pokrývka (Pujm.); l-vé kachny turecké (Ner.)

*lesklohlavý

příd.: l. květ (Hál.)

*lesklolící

příd.: l. chlapec (Neff)

*lesklooký

příd.: hyeny l-é (Mach.)

*leskloperý

příd. bás.: hejno l-ch bažantů (Čech)

leskloplodý

příd. zř.: bot. sítina l-á

*lesklosrstý

příd.: l-í hřebci (Svět.)

*lesklošedý

příd. leskle šedý: l-é olivy (Zey.)

lesklý

příd. 1. mající lesk, lesknoucí se; třpytivý, zářivý, blýskavý, blyštivý: l-á mince; l-á zbroj; l-é …

leskňáček

, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích) drobný lesklý brouček žijící hromadně v květech; zool. ro…

lesknavý

(†lesknatý) příd. poněk. zast. poněkud lesklý, matně lesklý: l-á hladina; l-é ozdoby; l-é tělo užovk…

lesknice

, -e ž. jihoevropská statná tráva s lesklými obilkami, které se přidávají do ptačího zobu; bot. rod …

*lesknota

, -y ž. lesklost: l-ou zářící vůz (John)

lesknouti se

(†lesknouti) ned. (min. -kl, podst. -knutí) blyštět se 1, blýskat se 2, třpytit se: hladina rybníka,…

*leskný

příd. lesklý, lesknoucí se: l. diamant (Něm.); l-é jezero (Ner.)

lesko-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova lesk jako s její vlastností (leskok…

leskoptev

, -ptve ž. africký pták z příbuzenstva špačka; zool. rod Spreo, Lamprotornis aj.: l. ocasatá; l. nád…

†leskot

, -u m. (6. j. -u) lesk, blýskání: l. mečů (Třeb.)

leskový

příd. k lesk: l. škrob

*leskuchtivý

příd. chtivý lesku, toužící po nádheře, po okázalosti: l. muž (Mach.); → podst. *-chtivost, -i ž. (K…

leskuplný

příd. kniž. plný lesku, velmi lesklý: l-é oči

leský

příd. nář. lesní: l. oves (Nov.)

lesmistr

, -a m. (dř.) titul zaměstnanců vyšší lesní služby; -mistrovský příd.: l-é úřady

lesňácký

příd. k lesňák: l. klobouk; l-é výpady (A. Mrš.) výpravy do lesa

lesňák

, -a m. (6. mn. -cích) (lesňačka, -y ž.) ob. kdo žije v lese, kdo je s lesem sžitý: loupežní l-ci; m…

lesnatý

příd. mající hodně lesů, lesem hojně porostlý, hojně zalesněný: l. kraj, hřeben; l-á krajina; l-é ná…

lesní

(†lesný) příd. k les: l. půda; l. plodiny, jahody; l. včely; l. hospodářství, správa, dělníci; l. ha…

lesní

I (†lesovní, Klicp. aj.), -ho m. (dř.) kvalifikovaný zaměstnanec ve vyšší lesnické službě spravující…

lesnice

, -e ž. mysl. větší zatočená lovecká trouba k troubení fanfár

lesnický

příd. k lesník: l. oděv, život; l-á škola pro lesníky

lesnictví

, -í s. povolání lesníka; obor, kt. se zabývá pěstováním n. výzkumem lesa a těžbou dříví; soubor věd…

lesnictvo

, -a s. lesníci (jako celek): (dř.) Ústřední jednota čs. l-a

lesničit

ned. (3. mn. -í) ob. zabývat se lesnictvím: polařil a lesničil (Staš.)

lesník

, -a m. (6. mn. -cích) (dř.) kvalifikovaný zaměstnanec ve vyšší lesnické službě jakékoli hodnosti (l…

-lesniti

jen s předp.: od-, za-

-lesňovati

jen s předp.: od-, za-

lesný

v. lesní příd.

leso-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova les, a to 1. jako s jejím předmětem…

lesodohlédací

příd. les. mající dohled nad lesem: l. služba

lesohospodářský

příd. les. týkající se lesního hospodářství: l-é stroje; l. důvod

lesoochranný

příd. les. týkající se ochrany lesa: l. průzkum

lesopěstební

příd. řidč. lesopěstitelský: l. péče; l. poměry; l. úkony, práce

lesopěstitelský

příd. les. týkající se pěstování lesa: l-é zkušenosti; l-é názory

lesostep

, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -mi) bot., zeměp. travnatá a květnatá step s řídkými sku…

lesotechnický

[-ny-] příd. les. týkající se lesní techniky: l-é meliorace

lesotvorný

příd. les. vytvářející les: l-á dřevina

lesovna

, -y ž. (2. mn. -ven) obydlí lesního zaměstnance

lesovní

v. lesní, -ho

lest

, lsti ž. (mn. 3. lstem, lstím, 6. lstech, lstích, 7. lstmi) jednání směřující k oklamání někoho; ús…

lestný

v. lstný

lestvice

, -e ž. nář. vějička: ptáci chycení na l-i (Drda); → zdrob. lestvička, -y ž.; přen. sednout někomu n…

Los Angeles

[los endžilis i angeles] neskl. s. město ve Spojených státech amerických (v Kalifornii); losangelesk…

majáles

, -u m. (6. j. -u) n. neskl. ž. pomn. (z lat.) tradiční jarní studentská slavnost: pořádat m.; o fil…

Mefisto

, -a, Mefistofeles, -la m. (ve faustovských pověstech) ďábel, ďábelský průvodce Faustův; — mefisto,

mezilesí

, -í s. místo, krajina mezi lesy (Čap.-Ch.); M. jm. několika obcí v Čechách; *-lesní příd.: m. výsek…

*mirakulosní

[-lóz-], *mirakulózní, *mirakulesní [-léz-], *mirakulézní příd. (z lat. a z fr.) kniž. zázračný: m. …

mixed-pickles

[mixt piklz] neskl. s. (angl.) potrav. zeleninová směs v nálevu

mladoboleslavský

příd. k Mladá Boleslav (město v Čechách): m. kraj, rodák

*mnohobleský

příd. bás. plný jasu: ty (naše řeči) jak noc tmavá, jak den m-á (Vrchl.)

modrolesklý

příd.: m-é oči: m. páv

moleskin

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) text. silná a pevná bavlněná látka kalhotová; moleskinový příd.

nadlesní

, -ho (*nadlesný, -ého) m. (dř.) vedoucí lesník: pan n-ý (Něm.); → ž. nadlesní, -í (ob. nadlesňová, …

nákolesnice

, -e ž. voj. skříň kolesny připevněná na jejím rámu

nákolesník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) starší orné nářadí podobné rádlu

†nálesí

, -í s. lesnaté místo (Mácha)

napleskat

dok. expr. 1. (komu) naplácat: n. děcku na zadeček 2. řidč. (co, při důrazu na množství čeho) nevkus…

naplesnivělý

příd. poněkud plísní zachvácený: n. kus chleba; n-é tabákové listy; přen. n-é vlasy (Wint.) prošediv…

nehlesati

ned. nevydávat ani hlásku, zachovávat naprosté mlčení; nemukat, nedutat, necekat: nikdo ani nehlesá

nehlesnouti

v. hlesnouti

netělesný

příd. takový, kt. není tělesný, nevztahující se k tělu, nesouvisící s tělem; beztělesný 2, nehmotný,…

noblesa

, -y ž. (z fr.) 1. ušlechtilost, jemnost, uhlazenost, noblesnost: zaujala každého n. jeho vystoupení…

*obolestniti

dok. (3. mn. -í) (komu) obolet: obolestnilo mu nitro (Šrám.)

*odblesk

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) odlesk, reflex: ohnivé o-y slunce (Čech); o. radosti (Havl.)

odklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -i, trp. -štěn, -stěn) řidč. (co) klestěním utít, oddělit

odklesťovati

, odklešťovati ned. řidč. k odklestiti (Kos.)

odlesk

, -u m. (6. mn. -cích) 1. odraz světla ap.; pablesk: o. světla; o. červánků ve tváři; poslední o-y d…

odlesniti

dok. (3. mn. -í) (co) zbavit lesů, lesního porostu (op. zalesnit): o. krajinu; o. pozemek

odlesňovati

ned. k odlesniti: o. pozemky

*odpleskat

dok. expr. spleskáním se vzdálit: (její) trepky zas odpleskaly (Rais) odešla

*odšelestiti

dok. (3. mn. -í) kniž. expr. s šelestěním se vzdálit: v naškrobené zástěře odšelestila (Řez.)

odtělesniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) zbavit tělesnosti, hmotnosti; odhmotnit: chvíle odtělesnění, odpou…

odtělesňovati

ned. k odtělesniti

odtleskati

dok. 1. (co) tleskáním projevit: o. souhlas; stud. slang. (dř.) o. přednášky (před prázdninami) potl…

*oklesek

, -sku m. (6. mn. -scích) oklestek: pyramidy z o-ů a tyčí (Jir.)

oklest

, -u m. (6. j. -u) les. odstraňování větví lesních dřevin z důvodů pěstebních n. těžebních: o. za ze…

oklestek

, řidč. okleštek, -tku, okleštěk, -ťku m. (6. mn. -tcích, -ťcích) 1. odseknutá větev zbavená větviče…

oklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -ti, trp. -štěn, -stěn) (co) zbavit větví, chrástu ap.: o. kmen strom…

oklestkový

, řidč. oklešťkový příd. k oklestek, okleštěk: les. o-é hospodářství oklestné

oklestný

příd. týkající se oklestu: les. o-á pilka odvětvovačka: o-é hospodářství při kt. se provádí oklest

oklešťovati

, oklesťovati ned. k oklestiti: o. strom, větve; – přen. o. práva lidu omezovat

olesněný

příd. porostlý lesem; zalesněný: o-é stráně, chlumy; o-é údolí; přen. víčka o-á brvami (Pujm.) hustě…

opalescence

, -e ž. (z lat. driv. ind. zákl.) fyz., chem. rozptyl světla v mléčně zakalených tekutinách; opalesc…

opaleskovati

ned. fyz., chem. jevit opalescenci

†oplesk

, -u m. otisk, odlitek: věrné o-y (mincí) (V. Nebeský); přen. o. její (francouzské ústavy) (Pal.)

opleskati

dok. (co) oplácat; poplácat, popleskat: hlínou o. chalupu; tváře jako opleskané tlusté; zhrub. oples…

opleskávati

ned. k opleskati: (při bezvědomí) hrudník opleskáváme studenými náčinky

oplesnivělý

příd. řidč. takový, kt. oplesnivěl: o. salám (J. Mar.); přen. o-é vlasy (Rais) prošedivělé; expr. dě…

oplesnivěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se po povrchu plesnivým: nechat o. květináče

pablesk

(zast. a bás. poblesk Mácha, Ner.), -u m. (6. mn. -cích) kniž. slabý svit; zásvit, záblesk; mdlý les…

pableskovati

ned. kniž. vydávat, odrážet slabý svit: zrcadlo pableskuje ve tmě; sníh pableskující bělostí; měsíc …

Palestina

[-tý-], -y ž. země na východním pobřeží Středozemního moře (dnes rozdělená na Izrael a Jordánsko); b…

palestra

(dř. ps. též palaestra), -y ž. (2. mn. -ter) (z řec.) 1. hist. starořecké zápasiště, cvičiště: mladí…

pelest

, -i ž. (mn. 3. -em, -ím, 6. -ech, -ích, 7. -tmi) 1. postranní prkno postele; postranice: usednout n…

pestrolesk

, -u m. (6. mn. -cích) bás. pestrý lesk (Čech); pestrolesklý příd.: p-á muška čarodějná (Čech)

ples

, -u m. (6. j. -u, -e, 6. mn. -ech, -ích) 1. velká společenská taneční zábava, zprav. slavnostního r…

plesati

ned. (1. j. -ám) 1. poněk. kniž. hlasitě, nadšeně projevovat radost; jásat, radovat se, veselit se:

plesavý

příd. kniž. k plesati; plný plesu, jásotu; plesající, jásající, jásavý 1: p. ruch; p-á radost; přen.…

plesimetr

[-si-], -u m. (z řec. zákl.) med. destička ze slonové kosti užívaná při poklepu

plesír

, plesír- v. plezír I, II, plezír-

plesk

citosl. označuje pleskavý zvuk: plesk, a byla ve vodě; plesk, ta rána seděla plác, bác; plesk s tím …

plesk

I, -u m. (6. mn. -cích) 1. pleskavý, mlaskavý zvuk; plesknutí: duté plesky lopaty na hromadu písku; …

pleska

, -y, pleskal, -a (1. mn. -ové) (†pleskač, -e, Wint.) m. (pleskalka, †pleskačka Wint., -y ž.) ob. ex…

pleskáč

, -e m. nář. plochý kámen n. i jiná plochá věc: usadil p. (Baar); ve staré své čepici — p-i (Kosm.)

pleskačka

I v. pleska

pleskačka

II, -y ž. (2. mn. -ček) 1. nářadí na plácání, uplácávání něčeho; plácačka 1: p. na mouchy 2. hanl. p…

pleskal

v. pleska

*pleskanec

, -nce m. pleskavě dopadající n. upleskaná částka něj. vlhké a měkké hmoty: házeli za mnou p-i bláta…

pleskanice

, -e ž. 1. řidč. plískanice 1: mlhy, p. a foukanice (Rais) 2. řidč. hanl. bezcenný literární brak; s…

pleskati

(nář. pláskat, plaskat Kubín) ned. 1. vydávat pleskavý, mlaskavý zvuk; plácat 2: voda, déšť pleská; …

pleskatý

(*plaskatý Bran.) příd. zast. a nář. plochý, placatý: p-é oblázky; p-á čepice (Stroup.); p-á lahvičk…

pleskavý

příd. k pleskati 1. (též *pluskavý Sova) vydávající zvuky jako dopadající tekutina n. vlhká polotuhá…

pleskna

, -y ž. (2. mn. -ken) ob. hanl. žvanivá, tlachavá žena: i jdi, ty pleskno stará!

plesknatý

příd. 1. nář. plochý, placatý: p. kámen (Baar) †2. tlachavý, žvanivý (Wint.)

plesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. k pleskati 1, 2, 6: hlasité plesknutí; u stolu pleskly karty; dost…

plesko-

(jako první část složených slov) v. plosko-

pleskot

(*plískot Sez., *pluskot Staš.), -u m. (6. j. -u) pleskavý zvuk; pleskání: p. deště, kapek; p. vln o…

pleskotati

(*pliskotati Herrm., *pluskotati Staš.) ned. kniž. rychle a drobně pleskat 1: pleskotající déšť; ple…

*plesnivák

, -a m. (6. mn. -cích) expr. plesnivec; přen. šedivý kůň (Hol.); → expr. zdrob. *plesniváček, -čka m…

plesnivec

, -vce m. (živ.) expr., hanl. starý šedivý muž; šedivec; stařec: zkostnatělý byrokratický p.; — ples…

plesnivěti

ned. (3. mn. -ějí) 1. stávat se plesnivým, pokrývat se plísní: plesnivějící chléb; boty v komoře ple…

plesnivina

, -y ž. plíseň 1: dřevo pokryté zelenou p-ou; v nevětrané chodbě páchlo p-ou; českých knížek hubitel…

*plesnivka

, -y m. (2. mn. -vek) zprav. hanl. plesnivec (živ.): ten p. nám uškodí (Jir.)

plesnivý

příd. 1. pokrytý n. prorostlý plísní (ve význ. 1): zápach p-é mouky; p. kout nevětrané místnosti; p-…

plesný

příd. bás. plesavý, radostný, jásavý 1: p. potlesk; p. jásot; p-á píseň dětí (Vrchl.); → přísl. ples…

pleso

, -a s. (6. j. -e, -u) 1. jezero nemající odtok, zprav. horské: Štrbské p. 2. nář. tůň, nádrž, rybní…

†plesot

, -u m. (6. j. -u) plesání, jásot, radost: po žalu (přijde) p. (Kosm.)

plesový

příd. k ples; bálový (ob.): p-é šaty; p. výbor; → přísl. plesově: p. vyzdobený sál

plesura

v. plezír II

poblesk

v. pablesk

*poblesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) zalesknout se, zasvitnout, zazářit (Jir.)

pobleskovati

(*pobleskávati Kub.) ned. k poblesknouti; v záblescích svítit, lesknout se: kovové ozdoby, zbraně po…

podklesati

, podklesávati (†podklesávati se Lum.) ned. k podklesnouti 1, 2: nohy mu podklesaly; hlava mu podkle…

podklesavý

příd. řidč. k podklesati; podklesávající, klopýtavý: p. krok; → přísl. *podklesavě: belhat se p. (Ho…

podkleslý

, podklesnutý příd. řidč. podlomený: p-é nohy; p-á chůze; p-nuté koleno (Čap.-Ch.); p-lé barabizny (…

podklesnouti

(†podklesnouti se) dok. (min. -sl, podst. -snutí) 1. (nejč. o nohou, o kolenou) podlomit se: kolena …

podlesácký

, podlešácký příd. obl. k podlesák, podlešák: p-sácké nářečí (Klost.); p-šácké pěsti (Třeb.)

podlesák

(Jir.), podlešák, -a m. (6. mn. -cích) obl. obyvatel podlesí: p-šáci ještě přísněji se jich (pořádků…

podlesí

, -í s. místo v krajině pod lesem: šumavské p. (Hol.); — Podlesí, -í s. jm. několika obcí v Čechách …

*podlesk

, -u m. (6. mn. -cích) odstín: fialový inkoust se zlatistým p-em (Merh.)

podleský

příd. k podlesí, Podlesí: pošumavské p-é dědiny (Klost.); – p-ští zemědělci v Podlesí

podlesní

příd. umístěný pod lesem: p. palouk, svah, samota

podlesník

(Glaz.), podlistník (Strnadel), -u m. nář. placka pečená na zelném listě

pokles

, -u m. (6. j. -u) 1. zaujetí poněkud nižší polohy; snížení, poklesnutí, klesání, klesnutí: p. vodní…

*poklesati

dok. postupně, jeden za druhým klesnout: poklesali olovem hajduckým (Třeb.)

poklesati

I, poklesávati (*poklesovati Čel.) ned. k poklesnouti: hlava mu únavou poklesala; nohy pod ním pokle…

poklesavý

příd. řidč. kniž. k poklesati (ned.): p-é nohy; p. hlas; p. krok klesavý

poklesek

(†poklések Něm.), -sku m. (6. mn. -scích) (†pokléska Čel., †pokliska Čel., -y ž.) kniž. 1. menší pro…

pokleslý

příd. 1. trochu skleslý, kleslý 1: p-á ramena; p-é koutky úst; p-á hladina vodní; geol. vzniklý pokl…

poklesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) 1. trochu klesnout; sklesnout: poklesl na židli; ruka mu poklesla; no…

poklesovati

v. poklesati (ned.)

poklesový

příd. řidč. k pokles: p-á tendence klesající

polesárna

, -y ž. nář. myslivna (Nov.)

polesí

, -í s. území porostlé lesy: toulky šumavským p-m; les. samostatný úsek lesního hospodářství, revír

†polesní

příd. lesní: p. úřad; písař p. (Wint.)

†polesnictví

, -í s. 1. povolání polesného: dostat pěkné p. (Tyl) 2. lesní úřad: na p. jíti a nehodu tu oznámiti

polesný

, -ého (†polesní, -ho, J. J. Kol.) m. (dř.) lesní; les. vedoucí polesí; → ž. polesná, -é manželka po…

pololesk

, -u m. výr. střední stupeň lesku; pololesklý příd.: p. nábytek

popleskati

dok. 1. (koho, co po čem, řidč. komu, čemu nač, na čem) (pleskavě) poplácat: p. přítele po zádech; p…

popleskávati

(*popleskovati Jir.) ned. k popleskati 1, k poplesknouti: zálibně p. koně po šíji; plachta popleskáv…

poplesknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) (koho, co po čem, řidč. komu, čemu po čem) pleskavě trochu plácnout: p. …

potlesk

, -u m. (6. mn. -cích) tleskání jako projev souhlasu, uznání ap.; aplaus: bouřlivý, nadšený, dlouhot…

potleskati

dok. řidč. (komu nač, koho po čem, *na čem Herrm.; komu; ~) trochu tleskat: p. někomu na rameno popl…

potleskávati

, řidč. potleskovati ned. k potleskati, chvílemi trochu tleskat; popleskávat, poplácávat; tleskat: p…

*potlesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) trochu tlesknout: ručky si blaženě potleskly (Ben.)

potleskový

příd. řidč. k potlesk: p. výděleček (Ner.)

prales

, -a m. (6. j. -e, 6. mn. -ích) původní les nedotčený zásahem člověka: neproniknutelný p.; zbytek p-…

pralesní

(*pralesný Mikol.) příd. pralesu vlastní: p. šero; p. příroda; p. indiánské kmeny žijící v pralese;

pralesovitý

příd. připomínající prales: p. porost; p-á změť

†problesk

(*průblesk Kos.), -u m. (6. mn. -cích) problesknutí, záblesk: první p. světla (Klicp.); přen. p. nad…

problesknouti (se)

, řidč. problýsknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. prosvitnout, zazářit, zalesknout se, prokmit…

probleskovati (se)

, probleskávati, řidč. problyskovati (Ner. aj.), problýskati (Ner., Nov.) (†probleskati Mach., Vrchl…

prohlesnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) (co) 1. poněk. zast. krátce říci; prořeknout 1, prohodit 4, pronést 3: p…

proklest

v. průklest

proklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -sti, trp. -štěn, -stěn) (co) 1. místy vysekat, osekat, kleštěním pro…

proklešťovati

, proklesťovati ned. k proklestiti; klestit 1, 2: p. les, houštiny; – kniž. p. cestu houštinami razi…

proplesnivělý

příd. prostoupený plísní: p-á siláž; přen. expr. p-á hlava (Rais) prošedivělá

průklest

, -u m. (6. j. -u) 1. zahr. prořezávání větví v koruně stromu †2. (též proklest) průsek 1; volné mís…

*přeblesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) krátce se po něčem zablesknout: chvilkou přebleskne tváří světlo (Mac…

přebolestný

příd. řidč. velmi, nadmíru bolestný: p-á rána; p. výkřik; → přísl. přebolestně: p. vzdychnout

překlestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -sť, -sti, trp. -štěn, -stěn) zeměd. (co) vykonat nadměrné n. opakované klešt…

*přetělesniti se

dok. (3. mn. -í) kniž. umělecky se vžít v jiného člověka: (herecký) výkon udivuje zralostí přetělesn…

*přetělesňovati se

ned. kniž. k přetělesniti se: dokonale se přetělesňuje (herec) do jeho (Musorgského) postavy (Lid. n…

*přiklesnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) (k čemu) klesnout k něčemu, sklesnout: dal celé paži p. k boku (Pujm.)

připlesklý

příd. řidč. připláclý 1. plochou k něčemu přitisklý: p-á plocha; p-é vlasy ulízané 2. expr. trochu z…

připlesknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. (co, *koho Šrám.) plesknutím přimáčknout: p. na ruce komára 2. expr. …

*přitleskávati

ned. (komu) potleskáváním někoho doprovázet: p. dlaněmi do skoku (Maj.)

radioteleskop

, -u m. (6. j. -u) odb. přístroj k zjišťování rádiového záření z vesmíru a k určování jeho intenzity…

ratolest

, -i ž., zast. též -u m. (6. j. -u, Jir., Svět.) (nář. ratolíst, -i ž., Mrš.) 1. kniž. (listnatá) vě…

†ratolestí

, -í s. větvoví (Prav.)

ratolestný

příd. kniž. mající mnoho ratolestí: r. strom (Staš.); cesty r-é (Šrám.) pokryté ratolestmi

rekonvalescence

, -e ž. (z lat.) stav, období po přestálé chorobě; zotavování: pacient je už v r-i; trávit r-i v hor…

rekonvalescent

, -a m. (rekonvalescentka, -y ž.) pacient v rekonvalescenci

*rozblesk

, -u m. (6. mn. -cích) rozbřesk: jitra r. (Choch.); přen. r. jara

rozblesknouti se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) řidč., poněk. zast. 1. náhle se blesknout (ve význ. 2), zalesknout; n…

*rozbleskovati

ned. (co) působit, že se něco leskne, blýská: slunce rozbleskuje střepy (Lid. nov.); — *rozbleskovat…

rozbolestnění

, -í s. kniž. duševní bolest: zvolat v r. (Herrm.); v. též rozbolestniti, r. se

rozbolestněný

, řidč. rozbolestnělý příd. kniž. takový, kt. se rozbolestnil n. byl rozbolestněn: r-ná žena; r-né s…

rozbolestniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co; ~) vzbudit v někom, něčem pocit (duševní) bolesti: psaní, jednání …

rozbolestňovati

, rozbolestňovati se ned. řidč. kniž. k rozbolestniti, rozbolestniti se

rozklesati se

, rozklesávati se ned. k rozklesnouti se 1: zahr. stonek se rozklesá

rozkleslý

příd. 1. zahr. rozložený do šířky k zemi: r-á rostlina, koruna 2. řidč. rozložitý 3: (muž) byl troch…

rozklesnouti se

dok. (min. -sl, podst. -snutí) 1. zahr. rozložit se do šířky a poklesnout: koruna stromu se rozklesl…

rozlesknouti se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) řidč. kniž. začít se lesknout: koleje se kovově rozleskly (H. Dvoř.)

rozplesati

dok. (1. j. -ám) kniž. řidč. rozjásat 1, rozveselit: přen. r. něčí srdce radostnou zprávou; — rozple…

rozpleskávati se

(*rozpleskati se Šrám., *rozpleskovati se Vanč., *rozpliskovati se Čel.) ned. řidč. k rozplesknouti …

rozplesklý

příd. rozpláclý, placatý: r. nos; r-á čepice; přen. r., tahavý hlas (Rais) rozmázlý; → podst. *rozpl…

rozplesknouti se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) s plesknutím dopadnout a zploštit se; rozplácnout se 1, rozmáznout se…

rozpleskovati se

v. rozpleskávati se

rozšelestiti se

dok. (3. mn. -í) řidč. začít (silně) šelestit: koruny stromů rozšelestily se (Třeb.); — *rozšelestit…

roztleskati se

dok. dát, dostat se (plně) do tleskání: obecenstvo se roztleskalo; ruce se nadšeně roztleskaly; rozt…

*rukotlesk

, -u m. potlesk: radostný r. (Koll.)

salesián

[-zi-], -a m. (salesiánka, -y ž.) círk. člen řeholní kongregace zabývající se hlavně výchovou mládež…

sedmibolestný

příd.: nejč. náb. ve spoj. s-á Panna Maria; přen. s. život trudný; → přísl. sedmibolestně

sklesati

ned. řidč. k sklesnouti; klesat 3, sklesávat 2: zesláblá sklesá u lože (Tyl)

sklesávati

ned. řidč. 1. nás. k sklesati; klesávat: často omdlévající zemanka sklesávala manželi v náruč (Svět.…

*skleslina

, -y ž. skleslé místo, údolí: čerchovská s. (Baar)

*skleslinový

příd. k skleslina: s-é pouště

skleslý

příd. 1. takový, kt. sklesl (ve význ. 1); snížený 1, schýlený, pokleslý 1: koně měli s-é hlavy; rame…

sklesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) 1. pohybem, zprav. rychlým, se dostat do nižšího prostoru, zaujmout n…

*skvělobleský

příd. bás. skvěle, jako blesk se lesknoucí: zlato s-é (Mácha)

sladkobolestný

příd. řidč. kniž. sladký, příjemný a zároveň bolestný: s-á touha (Tyl); → přísl. sladkobolestně

sobotáles

, -u m. (6. j. -u) (ze střlat.) (kdysi) týdenní plat učitele, vybíraný (v sobotu) za každého žáka od…

spleskati

dok. (co) 1. pleskáním (ve význ. 3) spojit, vytvořit; uplácat, splácat 1: z vepřovic spleskaná chalo…

splesklý

příd. poněk. zast. zploštělý: s. nos; s. klobouk (Čech); sukně s-á (Lier) zplihlá

splesknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) řidč. (co) plesknutím (ve význ. 1) dát k sobě; splácnout 1: s. ruce (Kos…

*starolesní

, -ho m. vyšší lesní úředník (Rais)

stoupavoklesavý

příd. jaz. řidč. s-á melodie kt. nejprve stoupá a pak klesá, stoupavě klesavá

stříbrolesk

, -u m. (6. mn. -cích) řidč. kniž. a bás. stříbrný, stříbřitý lesk: s. luny (Krásn.); stříbrolesklý

šelest

, -u m. (6. j. -u) slabý praskavý zvuk způsobený pohybem n. třením ploch něčeho tenkého, drobného, s…

šelestiti

ned. (3. mn. -í, rozk. -sť) vydávat šelest; šustět; působit šelest: suché listí šelestí ve větru; še…

šelestivý

příd. k šelestiti; šustivý: š. zvuk; → přísl. šelestivě: š. prší

šelestný

příd. řidč. k šelest; šelestivý: š-é listí (Quis); š. smích (Šrám.); → přísl. *šelestně (Neum.)

Šlesvik

, -u (6. j. -u), Šlesvik-Holštýn, Š-ku-H-a (6. j. -ku- -ně) m., Šlesvicko-Holštýnsko, Š-a-H-a s. zem…

teleskop

, -u m. (6. j. -u) 1. fyz. dalekohled (zvl. hvězdářský) 2. motor. slang. teleskopická vidlice; teles…

†tělesenství

, -í (*tělesenstvo, -a, Kos.) s. kniž. tělesnost 1, 3: podstata t. (Šlej.)

*tělesněti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se tělesným (ve význ. 4), zhmotňovat se: stín tělesněl (Jahn) ○ předp. z-

tělesní

v. tělesný

†tělesník

, -a m. (6. mn. -cích) kdo se stará jen o své tělesné požitky, blaho, požitkář: smyslník, t. (Vrchl.…

-tělesniti

jen s předp.: od-, v- se, z-

tělesno

v. tělesný

tělesnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je tělesné (ve význ. 1), hmotné; hmotnost (op. duševnost): nabýt určit…

-tělesňovati

jen s předp.: od-, v-, z-

tělesný

(†tělesní) příd. 1. týkající se těla (ve význ. 1); fyzický (op. duševní 1, duchovní 1): t-é rozměry;…

těleso

, -a s. (6. j. -e, -u) 1. poněk. zast. a odb. prostorový, trojrozměrný útvar (zprav. větších rozměrů…

tělesový

příd. k těleso 1: geom. t-á úhlopříčka úsečka, kt. spojuje dva vrcholy tělesa a prochází přitom vnit…

*temnolesklý

příd. mající temný lesk: t-é vlny (Čech); t-é oko (Lum.)

Thales

[-és], -eta m. řec. filosof a matematik (v 7. a 6. stol. př. n. l.); → příd. přivl. Thaletův: geom.

tlesk

citosl. označuje tleskavý zvuk

tlesk

I, -u m. (6. mn. -cích) 1. řidč. tleskavý, pleskavý zvuk; tlesknutí: t. dlaní (Mach.) potlesk; t. ka…

tleskač

, -e m. řidč. kdo tleská: placení t-i (Kuba)

tleskati

ned. 1. (komu, čemu; ~; řidč. čím; *co) srážet k sobě dlaně tak, aby vznikl pleskavý zvuk, zprav. na…

tleskavý

příd. k tleskati 3: t-é údery vesel; přen. t. smích (Rais); → přísl. tleskavě

tlesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) k tleskati: tleskl rukou na znamení; sluha na tlesknutí se objevil (M…

tleskot

, -u m. (6. j. -u) řidč. tleskavý, pleskavý zvuk: tleskání (ve význ. 1, 3): radostný t. potlesk; – t…

-tleskovati

jen s předp.: po-

tlesky

v. tlesk 2

*tmavolesklý

příd. tmavě, temně se lesknoucí: oči t-é (Krásn.)

*tmavolesý

příd. porostlý tmavými, temnými lesy: t. dol (Rais)

troubel

II, troubela, troubeles, troubera v. trumbera

upleskati

dok. (co) 1. pleskáním (ve význ. 3) vytvořit, zformovat; uplácat 1: u. koláče z hlíny; přen. expr. u…

upleskávati

ned. k upleskati: u. těsto (Drda); – řidč. u. jíl (Ptáčník)

utleskat si

dok. řidč. expr. (co) (horlivým) tleskáním si unavit, zničit (ruce) (v. u- II): mohli si ruce u. na …

*veleschopný

příd. velmi schopný: v-í mladíci (Vodák)

*velesilný

příd. velmi silný, přesilný: v. pán (Klicp.); → přísl. *velesilně: v. dorážet na někoho (Klicp.)

*veleskromný

příd. velmi skromný, přeskromný: v. v požadavcích (Ner.)

*veleskvost

, -u m. velmi vzácný skvost 2: v. polské poesie (E. Jel.) slavné, vynikající dílo; *veleskvostný pří…

†veleslaviti

ned. (koho, co) velmi slavit, velebit: v. šťastného (Šaf.); budeš jméno jeho v. (J. z Hv.)

veleslavný

příd. 1. řidč. kniž. velmi slavný; přeslavný: v. Vyšehrad; v. král †2. v oslovení, v titulu úřadů a …

*veleslibný

příd. velmi slibný: počátky v-é (Kos.); → přísl. *veleslibně: plápol osvěty v. roznícen (Čech)

†veleslovutný

příd. (v titulu, v oslovení, zesiluje) slovutný: v. pán (Vrba)

*velesmělý

příd. velmi smělý, přesmělý: čin v. (Zey.)

*velesmutný

příd. velmi smutný, přesmutný: v-á básnička (Wolk.); → přísl. *velesmutně: v. lkát (Pfleg.)

*velesnadný

příd. velmi snadný, přesnadný: v-é zaměstnání (Wolk.)

velestát

, -u m. řidč. kniž. velký, mocný stát: ohromné státní celky, v-y (Šal.); sovětský v. (Lit. nov.)

Veleslavín

, -a m. (6. j. -ě) osada u Prahy, dnes část Prahy; veleslavínský příd. 1. k Veleslavín: v-é sanatori…

Versailles

[-saj] neskl. n. -illí ž. pomn. (3. -ím, 6. -ích, 7. -emi) město a zámek, bývalé sídlo francouzských…

vklesávati

ned. řidč. k vklesnouti: vklesávání a vyklenutí hrudníku při dýchání

vkleslý

příd. řidč. takový, kt. vklesl: v. hrudník vpadlý; s hlavou v-ou do ramen (Jah.); přen. tak jsi tich…

vklesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) řidč. (kam; ~) klesnutím se dostat dovnitř něčeho: vklesnutí vrcholu …

*vpleskávati

ned. k vplesknouti: vpleskávala (smetanu) do porculánových hrnečků (Herrm.)

*vplesknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) (co kam) s plesknutím (ve význ. 1) dostat, umístit, vhodit: vpleskne jej…

*výblesk

, -u m. (6. mn. -cích) zablesknutí, záblesk: první v. majákové záře (E. Jel.); přen. v. radosti (Ner…

vyblesknouti (se)

dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. řidč. jako blesk se objevit, vyšlehnout; zablesknout (se): ještě j…

vybleskovati

ned. řidč. k vyblesknouti 1; probleskovat: hvězdy začaly v. (Wojk.)

*vyhlesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) hlesnout: "mně se tak těžce žilo," vyhlesl tiše (Šrám.)

*vyklesati

ned. (z čeho) trčet dolů; (odkud) uvolňovat se: ze stropu vyklesá stropnice (K. Čap.); – shora se zv…

*vyklesnouti

dok. (min. -sl, trp. -snut) (co) nadzdvižením odpojit, oddělit (op. zaklesnout): vyklesl prostraňky

vyklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -ti, trp. -štěn, -stěn) 1. (co) zbavit větví; oklestit, proklestit 1,…

vyklešťovati

, vyklesťovati ned. k vyklestiti, vykleštiti: v. stromy; – v. meze; – v. prase klestit, kastrovat; p…

vypleskaný

příd. expr. pečlivě vypěstovaný; vykrmený: v-é vranky (Mrš.); (hříbě) v-é jako děcko (V. Mrš.); v. t…

vypleskat

dok. expr. 1. (komu čím) vyplácat 1: vypleskal jim pravítkem (Prav.) 2. (co, při důrazu na množství …

vypleskávat

ned. ob. expr. k vypleskat 3: cítila jsem, že vypleskávám hloupě vše, co jsem chtěla zatajit (Svob.)

vyplesknout

(min. -kl, -knul (ob.), -kla, trp. -knut) (zast. obl. vyplísknout Stroup., Č. lid) dok. 1. expr. s p…

vytleskati

dok. řidč. 1. (koho, 4. p.) potleskem přivolat: v. autora na pódium (Kultura) 2. (co) potleskem se n…

vytleskávati

ned. řidč. k vytleskati: v. herce znovu před oponu (Lit. nov.); – znovu jsou vytleskávány (národní) …

*vzlesk

, -u m. (6. mn. -cích) kniž. zalesknutí: v. stříbra (Kar.)

vzplesati

v. zplesati

Wales

[vales i vejlz], -u m. (6. j. -u) poloostrov na jihozápadě Velké Británie; země na tomto poloostrově…

záblesk

, -u m. (6. mn. -cích) 1. náhlé, velmi krátké objevení se světla, lesku, třpytu; náhlé, krátké zasvi…

zableskati (se)

, zableskávati (se) v. zableskovati (se)

zablesknouti (se)

, zablýsknouti (se) (*zablysknouti (se) Ner., Mach. aj.) dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. (jen neos…

zableskotati (se)

, zablyskotati (se) dok. řidč. poněk. zast. a kniž. opětovně náhle, krátce bleskotavě, blyskotavě se…

zableskovati (se)

(*zableskati se Suš., *zableskávati se Svět., *zablýskávati Ner., *zablýskávati se Třeb.) ned. řidč.…

zábleskový

příd. řidč. k záblesk 1: z-é světlo majáku

zahlesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) řidč. kniž. a poněk. zast. (~; co; *o čem V. Mrš.) (krátce) hlesnout,…

zaklesávati

(obl. mor. zaklesovati Mah., *zaklesati Z. Urbánek) ned. řidč. k zaklesnouti: žita zaklesávala stébl…

zakleslý

příd. takový, kt. se zaklesl: vyjmout z. lístek (K. Čap.)

zaklesnouti

dok. (min. -sl, podst. -snutí) 1. (co) vsunutím do něčeho, zasunutím za něco pevně zachytit: z. háčk…

zaklesovati

v. zaklesávati

zaklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -sti, trp. -štěn, -stěn) 1. řidč. (co; co kam) zaklínit 2, zachytit:

zákolesník

v. zákolník

zálesácký

příd. k zálesák: z. život; z-á puška; – expr. z-é žertíky; z-é historky; – expr. z-é mravy; – z. kro…

zálesáctví

, -í s. stav, vlastnosti, mravy zálesáka (ve význ. 1, 2): je hrd na své z.; – romantické, mladické z…

zálesák

, -a m. (6. mn. -cích) (zálesačka, *zalesačka Sova, -y ž.) 1. osamělý obyvatel amerických lesů a pus…

zálesí

(*zalesí Mácha), -í s. krajina za lesy n. v lesích: vesnice v z.; obyvatelé z.; divoký lid divokého …

zalesiti

v. zalesniti

*zálesk

, -u m. (6. mn. -cích) zalesknutí: někde korun z. také krále věstí (F. S. Proch.)

*zalesklý

příd. takový, kt. se zaleskl, lesknoucí se, lesklý 1: oči trochu chorobně z-é (Nohejl)

zalesknouti se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) (~; čím) 1. vydat krátký lesk, projevit se chvilkovým leskem; zatřpyt…

záleský

příd. k zálesí, Zálesí: z-é obce; z-é selky

zalesněný

příd. pokrytý (novým) lesním porostem, porostlý lesem; lesnatý: z-á stráň, plocha; z. vrch; údolí čí…

zálesní

příd. řidč. ležící za lesem: z. kraj (Baar); z. ves (Heyd.)

zalesniti

(*zalesiti Klost.) dok. (3. mn. -í) (co) založit (vysít n. vysadit) (nový) lesní porost: z. volné pl…

zalesňovací

příd. týkající se zalesňování, sloužící k zalesňování: z. práce, akce; z. stroje

zalesňovati

, zalesňovati se ned. k zalesniti, zalesniti se: z. paseky; vysokohorské zalesňování; – řidč. les sá…

zaplesati

dok. (1. j. -ám) krátce, chvíli plesat (ve význ. 1, 2): poněk. kniž. radostně z. zajásat, zaradovat …

zapleskati

(nář. zapláskat Svět.) dok. řidč. 1. několikrát plesknout: z. rukama (Kosm.) zaplácat; křídla ptáků …

zaplesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. řidč. (krátce) plesknout 1: na síni zapleskly tlápoty (Rais); (koh…

*zaplesnivělý

příd. poněkud plesnivý: z-á tekutina (Havl.)

*zaplesnivěti

dok. (3. mn. -ějí) poněkud zplesnivět: expr. což mu mozek už úplně zaplesnivěl? (Čap.-Ch.)

zašelestiti

(3. mn. -í, rozk. -sť) (*zašelestěti, 3. mn. -ějí, Šmil.) dok. krátce, chvíli šelestit: listí, rákos…

zatleskati

dok. 1. (~; komu, čemu) k tleskati: z. radostně rukama zaplácat; z. si spokojeně do dlaní; zatleskán…

zatlesknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) řidč. 1. (~; na koho, co) (krátce) tlesknout 1: z. (si) do dlaní; něk…

*zbolestnělý

příd. takový, kt. zbolestněl: z. tah rtů (Svob.)

zbolestněti

(*zbolněti Rais) dok. (3. mn. -ějí) kniž. stát se bolestným, bolestnějším: výraz očí Maruščiných ješ…

zklestiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -klesť, -ti, trp. -štěn, -stěn) poněk. zast. (co) ke klestiti 1, 2: z. roští

zlatolesk

, -u m. (6. mn. -cích) řidč. kniž. a bás. zlatý lesk: vzácného brouka z. (Čech); zlatolesklý (*-lesk…

zplesati

dok. (j. 1. -sám, 3. též *-še Mach.) kniž. (~; nad čím, kým) zaplesat, zaradovat se, zajásat 1: zple…

*zplesnivělec

, -lce m. hanl. zkostnatělý, zpátečnický člověk: kancelářští z-i (Zeměd. nov.) plesnivci

zplesnivělý

příd. 1. takový, kt. zplesnivěl: z-á mouka; z-é listiny; – expr. z-é vlasy zešedivělé; – expr. z. ko…

zplesnivěti

dok. (3. mn. -ějí) stát se plesnivým: chléb zplesnivěl; vlhká sláma zplesniví; – expr. vlas mu zples…

ztělesněnec

v. ztělesnitel

ztělesnění

, -í s. kniž. tělesná, hmotná, zjevná podoba něčeho, vtělení, zosobnění: byla (babička) živým z-m li…

ztělesněný

příd. kniž. takový, kt. byl ztělesněn n. se ztělesnil, zosobněný, vtělený: z-á krása; z-é mládí; z-á…