loď

, -di, -dě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -děmi, -ďmi) (†lodí, -í ž. Jg., Šaf., Pal.) 1.…

loďař

, -e m. 1. kdo staví lodi: mistr l. 2. majitel lodi jako výdělečného podniku; rejdař 3. dělník pracu…

loďařit

ned. (3. mn. -í) ob. být loďařem

loďařský

příd. k loďař: l-é umění, řemeslo; l-á společnost

loďařství

, -í s. loďařské řemeslo n. průmysl, stavění lodí: vyučil se l.; být zaměstnán v l.

loďka

, -y ž. (2. mn. -děk) 1. menší loď; člun, bárka: převozníkova l.; rybářská, sportovní l.; pújčovna l…

loďkař

, -e m. pronajímatel loděk

loďkovitý

příd. podobný loďce, připomínající loďku: l. tvar; anat. l-á kost člunkovitá

loďmistr

, -a m. 1. jedna z důstojnických hodností v posádce lodi *2. stavitel lodí (Heyd.)

*loďmo

přísl. po lodi (Arb., Vráz)

-loďovati

jen s předp.: v. loditi

loďový

příd. k loď: l. most nesený zakotvenými loděmi

loďstvo

, -a s. (2. mn. -tev) lodi tvořící podle jistého hlediska celek; flota: obchodní, válečné l.; polské…

naloďovací

příd. sloužící k naloďování: n. práce; n. přístav

naloďovati

, naloďovati se ned. k naloditi, naloditi se: n. a vylodovat zboží; – n. se na palubu

paroloď

, -di, -dě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -děmi, -ďmi) poněk. zast. řidč. parník, zvl. z…

soloď

, -dě m. (z rus.) zeměd. půdní typ vzniklý dalším vývojem ze solonce

*veleloď

, -di, -dě ž. velká loď: zámořská v. (Maj.)

vyloďovací

příd. sloužící k vyloďování, týkající se vyloďování: v. čluny; voj. v. základna; v. operace

vyloďovati

, vyloďovati se ned. k vyloditi, vyloditi se: v. zboží, cestující; – vojáci se začali v.

vzducholoď

, -di, -dě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -děmi, -ďmi) letadlo lehčí než vzduch, opatřen…