fluktovat

v. fluktuovati

fluktuace

, -e ž. (z lat.) 1. stálá změna; vlnění, kolísání, pohyb: f. nitra; cenová f.; f. v počtu výkyvy; f.…

fluktuant

, -a m. (1. mn. -i) (z lat. zákl.) zaměstnanec měnící často místo, přecházející stále z jednoho podn…

fluktuovati

(nespis. fluktovat) ned. (z lat.) (1. j. -tuuji, min. -tuoval) 1. pohybovat se z místa na místo; měn…

fluktuující

(nespis. fluktující) příd. takový, kt. fluktuuje; nestálý, měnlivý, kolísavý: f. vlastnosti povahy; …

generálplukovník

, -a m. (6. mn. -cích) voj. třetí stupeň generálské hodnosti

glukosa

[-óza], glukóza, -y ž. (z řec. zákl.) chem. cukr hroznový; cukr škrobový, dextróza

hluk

I, -u m. (6. mn. -cích) směs nepravidelných a různorodých zvuků v různých výškách a v různé síle; hř…

†hluk

II, -u m. (6. mn. -cích) velký hlouček, tlupa, shluk: h. zbrojnošů (Mácha); h. lidí (Čel., Třeb.): s…

hluknouti se

ned. (min. -kl, podst. -knutí) zř. shlukovat se, shromažďovat se: jak ku svatbě hluknul se mužstva r…

hlukoměr

, -u m. tech. přístroj na měření hluku

hlukot

, -u m. (6. j. -u) řidč. hluk, hlučení: h. moře, ulice

-hlukovati

jen s předp.: s-, s- se

hlukový

příd. k hluk: h. zdroj

hromotluk

, -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) člověk hřmotný, silný, často i neohrabaný; silák, velikán, kol…

kluk

, -a m. (6. mn. -cích) ob. 1. nedospělá n. dospívající osoba mužského pohlaví; chlapec, hoch: narodi…

klukovina

, -y ž. ob. expr. klukovský, uličnický kousek, klukovské, uličnické chování; klukovství, uličnictví:…

klukovský

příd. ob. 1. chlapecký: k. řev; k-á pranice; k-á mentalita; k-á svoboda; k-á léta léta chlapectví 2.…

klukovství

, -í s. ob. 1. chlapecký věk: chvíle bezstarostného k. 2. expr. klukovina: stydět se za takové k.

luk

, -u m. (6. mn. -cích) stará zbraň skládající se z pružného oblouku a napjaté tětivy, dnes sportovní…

luka

, luk s. pomn. (3. -ám, 6. -ách, 7. -ami) rozlehlá luční plocha; louky: širá l.; jít přes l.

lukař

I, -e m. výrobce luků

lukař

II, -e m. odborník v pěstování luk

lukařit

ned. (3. mn. -í) ob. provozovat lukařství

lukařský

příd. k lukař II: l. odborník; odborné školy l-é; → přísl. lukařsky: l. školený

lukařství

, -í s. pěstování luk, luční hospodaření

lukno

, -a s. (2. mn. -ken) staročeská dutá míra (na obilí a na med)

lukořez

, -u m. (6. j. -u) zeměd. stroj na obdělávání luk

lukostřelba

, -y ž. sportovní střelba z luku

lukostřelec

, -lce m. (lukostřelkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. (kdysi) bojovník ozbrojený lukem; lučištník: z…

lukovitý

příd. tvarem připomínající luk, mající podobu luku: pravěké l-é spony; → přísl. lukovitě: l. prohnut…

lukrativní

[-ty- i -tý-] příd. (z fr. driv. lat.) přinášející zisk; výnosný: l. podnik; práv. l. právní úkony d…

lukše

, -e ž. (z maď.) nář. nudle: l. do polévky (Herb.); lukšový příd.: l-á polévka (Těsn.)

lukulský

příd. k Lukullus (jm. starořímského boháče a hýřila); bohatý, hojný, přepychový: l-é hody, požitky

mameluk

, -a m. (6. mn. -cích) (z arab.) 1. hist. člen vojenských oddílů egyptských, člen vojenské kasty: ša…

Moluky

, -luk ž. pomn. souostroví v Tichém oceáně; molucký příd.: M-é moře; m-čtí rybáři

nažluklý

příd. poněkud žluklý: n-é máslo

nažluknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) řidč. poněkud zežluknout: máslo nažluklo

odluka

, -y ž. 1. odloučení: o. od domova, léta o-y; o. církve od státu; jaz., liter. slovenská o. (v buržo…

odlukový

příd. k odluka: práv. o. zákon; jaz. genitiv o. předmětový ve vazbách vyjadřujících vzdalování, odlu…

otluk

, -u m. tech. váhový úbytek zkoušené hmoty při dopadu: zkouška o-em

otlukovati

v. otloukávati

otlukový

příd. k otluk: tech. o-á zkouška zkouška otlukem

pluk

, -u m. (6. mn. -cích) 1. voj. základní vojenský útvar, hospodářsky i výcvikově samostatný: střeleck…

plukovní

(†plukový Havl., Třeb.) příd. k pluk: p. velitelství; p. zástava; p. hudba; p. lékař

plukovnice

, -e ž. 1. k plukovník 2. ob. žena plukovníka

plukovnický

příd. k plukovník: p-á hodnost

plukovnictví

, -í s. plukovnická hodnost

plukovník

, -a m. (6. mn. -cích) (plukovnice v. t.) nejvyšší důstojnická hodnost: p. letectva

plukový

v. plukovní

podplukovník

, -a m. (6. mn. -cích) (podplukovnice, -e ž.) důstojnická hodnost o stupeň nižší než plukovník

†potlukač

, -e m. (1. mn. -i) 1. (též *potloukač, -e, Šim., *potluka, -y, Hol., m.) kdo se potlouká, tulák, po…

proluka

, -y ž. 1. stav. nezastavěné místo v souvisle zastavěném prostoru: stavět obytné domy v p-ách; zasta…

prožluklý

příd. expr. zpropadený, protivný 4, zatrolený, ošklivý 2, ošemetný 1: nudil se celou dovolenou v tom…

reluktance

, -e ž. (z lat. zákl.) fyz., elektr. magnetický odpor; reluktanční příd.

rozluka

, -y ž. 1. rozloučení, odloučení: poněk. zast. řidč. r. matky s dítětem (Maj.); – řidč. kniž. národn…

rozlukový

příd. k rozluka: práv. (dř.) r. zákon

shluk

[zh-] (*shuk Jir.), -u m. (6. mn. -cích) 1. skupina, zástup, dav 1, shromáždění 1: s. zvědavců; tvoř…

shlukati se

v. shlukovati se

shluklý

[zh-] příd. takový, kt. se shlukl: s-í zvědavci; chalupy s-é kolem kostela

shluknouti se

[zh-] (*shuknout se Jir.) dok. (min. -kl, podst. -knutí) vytvořit shluk; shromáždit se: žáci se shlu…

shlukovač

[zh-], -e m. tech. zařízení sloužící ke shlukování rozptýlených částic (např. prachu, popílku): akus…

shlukovati se

[zh-] (zř. zast. shlukati se Klicp., Hál.), kniž. shlukovati ned. k shluknouti se, shluknouti: lidé …

sluka

, -y ž. 1. bahenní pták s dlouhým zobákem: tah sluk; zool. rod Scolopax: s. lesní 2. bot. jedlá lupe…

soliflukce

, -e ž. (z lat. zákl.) geol. pomalý pohyb půdy po mírném svahu vlivem gravitace, zvl. rozbředlé půdy…

spolukandidát

[-dy-], -a m. jeden z několika kandidátů na totéž místo, funkci ap. v poměru k ostatním; kdo kandidu…

*spolukaplan

, -a m. jeden z kaplanů v téže farnosti v poměru k druhému, k ostatním (Jir.)

*spolukardinál

[-dy-], -a m. jeden z kardinálů v poměru k ostatním: Sixtovi V. vlastní jeho s-ové spílali (Ner.)

spolukmenovec

v. soukmenovec

spolukojenec

, spolukojenka v. soukojenec

*spolukonšel

, -a m. jeden z konšelů (téže obecní rady) v poměru k ostatním (Tomek)

spolukontrahent

, -a m. práv. jeden z kontrahentů téže smlouvy

spolukrajan

, -a m. poněk. zast. krajan: všechno rozdal německým s-ům svým (Ner.); jednotlivci, o duševní s-ů sv…

spolukrál

, -e m. kdo vládne spolu s králem: s. Ludvíka Fridrich III. (Tomek)

spolukřesťan

, -a m. poněk. zast. jeden z křesťanů v poměru k jinému, k jiným: bojovat proti vlastním krajanům a …

Svatopluk

, -a m. osobní jm. mužské; v. též Svata, Svaťa, Sváťa, Svatík, Svatíček

šluk

, -u m. (4. j. -ka (expr.), -k, 6. mn. -cích) (z něm.) ob. 1. polknutí kouře při kouření: udělala pr…

šluknout si

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) ob. polknout kouř při kouření: šlukl si z cizí cigarety

šlukovat

ned. (z něm.) ob. (co; ~) polykat kouř při kouření: š. cigaretu, doutník; šlukování je zdraví škodli…

tluk

citosl. 1. též tluky t. označuje dunivý zvuk při úderu, tepot srdce: co to mé srdéčko tluče: tluky, …

tluk

I, -u m. (6. mn. -cích) kniž. a bás. tlučení, tlukot: prudký t. srdce tep 1; – palic t. (Čech); křep…

tlukač

, -e m. (živ.) (dř.) dělník zaměstnaný roztloukáním štěrku: t. štěrku (Šlej.); — tlukač, -e m. (neži…

tlukačka

, -y ž. (2. mn. -ček) nár. jednoduchá dřevěná máselnice 1: t-y se žlutými obroučky (Svět.)

tlukadlo

, -a s. (2. mn. -del) 1. něco, co působí nárazy, tlučení, bušení: t-a mlýnů; někdejší kovový kruh t-…

tlukot

, -u m. (6. j. -u) tlučení 1. opakované krátké duté zvuky, způsobené zprav. pravidelnými údery: t. s…

*tlukotati

ned. (3. j. -tá) ozývat se tlukotem (ve význ. 1): neslyšeli srdce t. (Třeb.)

-tlukovati

jen s předp.: o-, roz-

tluky

v. tluk

výluka

, -y ž. 1. řidč. a odb. vyloučení (ve význ. 1, 4), vylučování: v. atomových zbraní z národního zbroj…

výlukový

příd. k výluka: zkracovat v. čas; žel. v-é hradlo chránící a zajišťující vyloučenou kolej; → přísl.

vyšlukovat

dok. ob. (co) vykouřit šlukováním: v. cigaretu

výtluk

, -u m. (6. mn. -cích) dopr. porušené (vytlučené) místo svrchní části vozovky

zašlukovat

dok. ob. několikrát si šluknout: rychle z. (Lid. nov.)

zažluklý

příd. takový, kt. zažlukl; nažluklý: z-á slanina; z-é máslo; přen. expr. zpropadený, prožluklý: je ž…

zažluknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) poněkud zežluknout; nažluknout: nechat z. tuk

zežluknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) k žluknouti (ned.): máslo zežluklo

zklukovatěti

dok. (3. mn. -ějí) řidč. stát se klukovským: na chvilku z.

Zulukafr

, -a m. starší název příslušníka kmenů bantuských černochů v Natalu v jihovýchodní Africe

žluklý

příd. (zprav. o tuku) postižený rozkladem: ž-é máslo; ž. olej; přen. kniž. ž-á nálada (Hořejš) zatrp…

žluknouti

dok. i ned. (min. -kl, podst. -knutí) (zprav. o tuku) stát se, stávat se žluklým: v teple sádlo, más…