betlemák

, -a m. nář. 1. figurka do betléma 2. podomní zpěvák s betlémem, koledník; → zdrob. betlemáček, -čka…

čermák

I, -a m. (6. mn. -cích) rehek zahradní (zool.); → zdrob. čermáček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6.

čermák

II, -a m. nář. euf. čerchman(t): kdyby si tě č. vzal (Svět.)

čumák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. čenich: psí č.; ob. expr. studený jak psí č. 2. zhrub. část obličeje s nos…

čumákovat

ned. zhrub. nečinně postávat a k něčemu přihlížet: nečumákovat a dělat! (Poláč.); č. tady nebudem (K…

domáknout se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) ob. 1. (čeho) hmátnutím něco zjistit, na něco dosáhnout; dohmátnout:

Eskymák

, -a m. (6. mn. -cích) (Eskymačka, -y ž.) E-ci obyvatelé polárních krajů Sev. Ameriky a severní Asie…

gumák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. ob. nepromokavý plášť (pův. z látky impregnované kaučukem): jít v g-u do d…

hajdamák

, -a m. (6. mn. -cích) (z ukr. driv. tur.) hist. (v 17. – 18. stol.) příslušník ozbrojeného lidového…

*chromák

, -a m. (6. mn. -cích) expr. chromý člověk, chromé zvíře, např. kůň: byl na nohy ch. (Jah.)

koumák

(6. mn. -cích), řidč. koumal (1. mn. -ové), -a m. ob. expr. kdo nad něčím koumá: chytré hlavy, k-ci

kukmák

, -u m. (6. mn. -cích) štíhlá lupenatá houba s růžovými lupeny a s volnou pochvou; bot. rod Volvaria…

lamák

, -u m. nář. veliký krajíc chleba (Rais)

landšturm

, -u m. (z něm.) zast. voj. slang. někdejší rakousko-uherská domobrana; -šturmák, -a m. zast. voj. s…

mák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. chlupatá bylina s nápadnými červenými, fialovými n. řidč. bílými květy doz…

máknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) ob. k makat 1. hmátnout; sáhnout: m. na šaty; na to mi n…

namáknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) ob. (co) nahmátnout: ruka namákla zeď

*němák

, -a m. (6. mn. -cích) expr. němý člověk: bekotavý chrapot n-a (V. Mrš.); n-u němá (K. Čap.)

panamák

, -u m. (6. mn. -cích) zast. hovor. panamský klobouk; panama 3; → expr. zdrob. panamáček, -čku m. (6…

písmák

, -a m. (6. mn. -cích) (kdysi) prostý člověk z lidu, kt. měl zálibu v čtení, zejm. vážném (pův. Písm…

*pižmák

, -a m. (6. mn. -cích) tesařík pižmový (Rais)

pošmáknout si

dok. (z něm. zákl.) ob. expr. (na čem; ~) pochutnat si: p. si na obědě; to si pošmákl

rechcumák

v. rechňák

rechňák

(Neum., Nový aj.), rechcumák (Olb.), -a m. (z něm. zákl.) zast. voj. slang. (v rak.-uh. armádě) účet…

rosomák

, -a m. (6. mn. -cích) (z rus. driv. ugrofin.) velká šelma z příbuzenstva kuny, žijící v severských …

slamák

, -u m. (6. mn. -cích) 1. (též *slaměňák Mach.) hovor. slaměný klobouk: široký s.; chodit v s-u; sme…

slimák

, -a m. (6. mn. -cích) suchozemský měkkýš bez ulity: vléci se jako s. pomalu; přen. zhrub. (o odporn…

socdemák

, -a m. expr., hanl. sociální demokrat: zrada s-ů (Včel.); -demácký příd.

šmáknout

I dok. (z něm.) řidč. ob. expr. přijít vhod, bodnout 2: teď by mi šmáklo pivo (Bass); — šmáknout si

šmáknout

II dok. k šmakat, hmátnout, sáhnout (Baar) ○ předp. na-

štramák

, -a m. (6. mn. -cích) (štramačka, -y ž. řidč.) (z něm. zákl.) poněk. zast. ob. expr. svižný, rázný,…

šumák

, -u m. ob. šuměnka; nápoj ze šuměnky: rozpustit š.; – pít š.

tlamák

, -a m. nář. expr. mluvka, tlachal, žvanil (Kubín)

*tumák

, -a m. (6. mn. -cích) tuňák (Ner.)

ťuťmák

, -a m. (6. mn. -cích) (sloven.) pomalý, nešikovný člověk: beran hloupý, ť. (Jir.)

umprumák

, -a m. (umprumačka, -y ž.) slang. žák n. absolvent uměleckoprůmyslové školy

vymáknout

dok. (min. -kl, -knul, -kla, trp. -knut) řidč. ob. expr. (co) máknutím nalézt; vyhmátnout: v. záchyt…

zašmáknout

dok. řidč. ob. expr. šmáknout I, zachutnat: pivo dělníkům zašmáklo (Bran.)

zemák

I, -u m. (6. mn. -cích) poněk. kniž. a obl. mor. brambor 1: pytel z-ů; nové, rané z-y; vařené, pečen…

zemák

II, -u m. škol. slang. zeměpis: být tažen ze z-u

zemákový

příd. poněk. kniž. a obl. mor. k zemák I: z-á pole (Preis.); zool. můra z-á

zimák

, -u m. ob. zimník: obnošený z.; → expr. zdrob. zimáček, -čku m.