místo

, -a s. (6. j. -ě) 1. část prostoru, na kterém něco je, leží, koná se n. kde může něco být, ležet ko…

místo

I přísl. a předl. I. přísl. 1. vyjadřuje záměnu, náhradu, zastoupení: m. do smíchu dala se do pláče;…

místo-

I první část složených slov spojující část druhou s významem slova místo jako s jejím předmětem (mís…

místoadmirál

, -a m. (1. mn. -ové) po admirálovi nositel nejvyšší vojenské hodnosti námořní; viceadmirál

místodržitel

, -e, místodržící, -ho m. hist. náměstek, zástupce panovníka ve správě země; místodržitelka, -y ž. (

místoguvernér

, -a m. náměstek, zástupce guvernéra; viceguvernér

místokancléř

, -e m. náměstek, zástupce kancléře; vicekancléř

místokomorník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. náměstek, zástupce nejvyššího komorníka (Pal.)

místokrál

, -e m. (1. mn. -ové) zástupce krále; vicekrál: m. neapolský; místokrálovský příd.

místopis

, -u m. (6. j. -e, -u) zeměpisné popsání jednotlivých míst, zprav. spojené s údaji statistickými; to…

místopísař

, -e m. hist. zástupce zemského písaře

místopresident

[-zi-], -a m. poněk. zast. zástupce presidenta (Havl. aj.); vicepresident

místopředseda

, -y m. (místopředsedkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní ž., *-předsedka, -y ž., Lit. l.) náměstek, zástupce …

místopřísežný

příd. nahrazující přísahu, mající povahu přísahy: m-é prohlášení; práv. (dř.) m-é sepsání majetku; →…

†místopurkmistr

, -a m. zástupce purkmistra

místoředitel

, -e m. náměstek, zástupce ředitele

místosudí

, -ho m. hist. zástupce zemského sudího (Pal.)

*místovladař

, -e m. zástupce vladaře (Havl., Zey.)

namísto

(†namístě Staš. aj.) předl. s 2. p. ob. místo: n. tří přišli jen dva