ajmolanc

, ajmolajns, -e m. (z něm.) zast. ob. násobilka (Baar)

amolet-

v. omelet-

čmolouhat (se)

, čmolouchat se ned. nář. 1. bez cíle přecházet, zbytečně se pohybovat, potloukat se: cože tak čmolo…

demolice

, -e ž. (z lat.) odb. bourání, zbourání: d. starých domů; demoliční příd.: d. příkaz; práv. d. závaz…

demolovati

ned. i dok. (z lat.) (co) pustošit, zpustošit, ničit, zničit, bořit, zbořit: d. továrnu, byt, nábyte…

dosmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. dokončit smolení: d. připravené dratve 2. ob. expr. s námahou n. neobratně …

dosmolovati

ned. k dosmoliti

*dramolet

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) krátká dramatická skladba: Dykovy d-y (A. Nov.)

drmola

, -y m. n. ž. expr. kdo drmolí; tlachal, brepta: jsi nenapravitelný d.; toho d-u nikdo neposlouchal

*drmolina

, -y ž. 1. expr. nesrozumitelné mluvení, drmolení (Rais) 2. udrolená skála, drť: pod skalou samá d.

drmoliti

ned. (3. mn. -í) expr. (co) 1. rychle a nesrozumitelně mluvit; brebentit, breptat: drmolí páté přes …

drmolivý

příd. expr. k drmoliti; rychle a nesrozumitelně mluvený: d-é odříkávání; d-á řeč; → přísl. drmolivě:…

entomolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (entomoložka, -y ž.) odborník v entomologii; entomologie, -e ž. nauk…

etymolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec.) kdo se zabývá etymologií, odborník v etymologii; -logie, -e…

feromolybden

[-dén], ferro-, -u m. (6. j. -u) hut. slitina železa s molybdenem

fimol

, -u m. (z něm.) zast. horn. ostrý železný klín; lámat f-em vzácnou rudu (Jir.)

formol

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. formalín

frmol

, -u m. (6. j. -u) hovor. expr. chaotická situace, shon, zmatek, poprask, pobouření: někde se tam zv…

grammolekula

, -y ž. chem. množství látky v gramech odpovídající její molekulové váze; mol

hemolysa

[-ýza], hemolýza, -y ž. med. rozklad červených krvinek; hemolytický [-ty-] příd.: med. h-á žloutenka…

homologie

, -e ž. 1. chem. vztah mezi členy řady sloučenin, jejichž složení se vzájemně liší o jednu n. více s…

homole

, -e ž. (†homol, -u m.) kuželovitý útvar nahoře zaoblený: h. cukru; kopec strmý jako h.; bílý cukrov…

homolka

, -y ž. (2. mn. -lek) 1. zdrob. k homole: h. cukru; klobouk špičatý jako h.; přen. nachově rudé h-y …

homolkovitý

příd. mající podobu homolky, připomínající homolku: h. nos

homolovitý

příd. mající podobu homole, připomínající homoli: h. kopec, klobouk; h-é mraveniště; h-á hromada pís…

homolový

příd. k homole: h. cukr v homolích: h. kopec homolovitý

chomol

v. chumel

chramolit

ned. nář. expr. (~; co) lakotit, skrblit, škudlit, škrtit: ch. pro děti; ch. majetek (Jah.) ○ předp.…

chromolitografie

, -e ž. výtv., polygr. způsob barevné reprodukce z plochy prováděný ručním vyznačováním předlohy pun…

intermolekulární

příd. fyz., chem. mezimolekulární: i. Asociace

intramolekulární

příd. fyz., chem. vztahující se k ději probíhajícímu uvnitř molekuly: chem. i. vodíková vazba; i. př…

knihomol

, -a m. (1. mn. -ové) expr. kdo stále leží v knihách; náruživý čtenář knih ztrácející často zdravý v…

komolec

, -lce m. (v zlatnictví) výbrusný tvar drahokamu, jehož svršek i spodek jsou komolé jehlany se spole…

*komolenina

, -y ž. co je komoleno n. zkomoleno: slovní k.; k. marxismu – leninismu (R. právo); → zdrob. komolen…

komoliti

ned. (3. mn. -í) (co) 1. měnit až k nepoznání, zatemňovat, překrucovat: k. smysl slov; k. něčí jméno…

-komolovati

jen s předp.: z-

komolý

příd. tupý, kusý: k. zbytek tužky; k. sloup, kopec; k. nos; geom. k. jehlan, kužel s dvěma podstavam…

Komsomol

, -u m. (6. j. -u, -e) rus. zkratkové slovo pro Komunistický svaz mládeže, jednotnou organizaci sově…

komsomolec

, -lce m. (komsomolka, -y ž.) člen Komsomolu; brigády k-ů a k-ek

kosmolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (kosmoložka, -y ž.) odborník v kosmologii; kosmologie, -e ž. nauka o…

†kramol

, -u m. (6. j. -u) spor, hádka: tropit k-y (Hol.)

křižmolistý

příd. bot. k-é rostliny s křižmostojnými listy (např. hluchavka)

makromolekula

, -y ž. fyz., chem. molekula o vysoké molekulové váze, skládající se z určitých, často pravidelně se…

mezimolekulární

příd. fyz., chem. jsoucí mezi molekulami, intermolekulární: m. síly

mimolet

, -u m. (6. j. -u) zř. a zast. rychlý pohyb mimo: zatřpytit se v m-u; †mimoletný příd.: m-á trojka (…

mimolidský

příd. jiný než lidský: m. zjev, m-á síla; → přísl. mimolidsky

mimoliterární

příd. nesouvisící s literaturou, nemající k ní vztah: oblast m.; m. vlivy na tvorbu básníka

*mimologický

příd.: prvky m-é (Šal.)

mol

v. namol

mol

I, -a m. drobný motýl, jehož housenky škodí v zásobách mouky, v šatstvu, kožišinách ap.: do šatů se …

mol

II, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) chem. grammolekula; molární příd.: chem. m. roztok obsahující 1 …

molár

, -u m. (z lat.) anat. stolička savců; molárový příd.: med. m-é (zubolékařské) kleště

molarita

, -y ž. chem. koncentrace rozpuštěné látky, vyjádřená počtem grammolekul (molů) obsažených v 1 l roz…

molární

v. mol, -u

moldánky

, -nek ž. pomn. nář. retná píšťalka z rákosu, primitivní hudební nástroj (nazv. podle Multánska, Mol…

moldavit

, -u m. (6. j. -u) miner. meteorické sklo, polodrahokam zelené barvy z jižních Čech a západní Moravy…

Moldavsko

, -a s., Moldávie, -e ž. sovětská republika sousedící s Rumunskem; přilehlé území v Rumunsku; Moldav…

moldon

, moldon- v. molton, molton-

molekula

, -y (zř. a zast. molekule, -e) ž. (z fr. driv. lat. zákl.) chem., fyz. nejmenší částice, která má j…

moleskin

, -u m. (6. j. -u) (z angl.) text. silná a pevná bavlněná látka kalhotová; moleskinový příd.

molet

příd. (neskl.) (z fr.) zast. hovor. kulatý, plný; baculatý, buclatý: m. ženská (Bass)

moleta

, -y ž. (z fr.) text. ocelový váleček používaný k přenosu vyrytého vzoru na tiskací válec

moletovati

ned. i dok. text. přenášet, přenést vyrytý vzor na tiskací válec pomocí molet

molí

příd. k mol; vlastní molům: m. křídla

molice

, -e ž. drobný hmyz příbuzný mšici, škodící na rostlinách; zool. rod Aleurodes, Aleurochiton aj.: m.…

molínie

[-ny-], -e ž. (z lat.) zeměd. bezkolenec (bot.)

molino

, -a s. (6. j. -u) (z it.) text. režná bavlněná tkanina v plátnové vazbě; molinový příd.

moll

neskl. s. (z it.) hud. měkká stupnice n. tónina vyznačující se na rozdíl od durové (tvrdé) malou ter…

molo

, -a s. (6. j. -u) (z it.) hráz proti vlnobití a nánosu písku vybudovaná při vjezdu do námořního pří…

moloděc

(dř. též molodec), -dce m. (5. j. -dče) (z rus.) expr. (zprav. v rus. prostředí) odvážný, statečný m…

Moloch

, -a m. (v mytologii někt. semitských národů) bůh slunce, ohně a války, jehož modle byly přinášeny l…

molovitý

(*molovatý) příd. 1. plný molů: m-á čapka 2. mola připomínající: m-á houževnatost (Merh.)

molton

(zast. ob. moldon, moldoun, Baar, Kosm. aj.), -u m. (6. j. -u) (z fr.) text. bavlněná n. vlněná tkan…

moltonka

(†moldonka, Nov. aj., †moldounka, Tyl aj.), -y ž. (2. mn. -nek) ob. sukně n. jiný oděv z moltonu: ši…

Moluky

, -luk ž. pomn. souostroví v Tichém oceáně; molucký příd.: M-é moře; m-čtí rybáři

molybden

[-dén i -den], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. kovový, těžko tavitelný prvek, zn. Mo; molybden…

molybdenan

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny molybdenové: m. amonný

molybdenit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) miner. leštěnec molybdenový; molybdenitový příd.

multimolekulární

příd. chem. m. reakce které se účastní současně několik molekul

nadrmolit

dok. (3. mn. -í) expr. (čeho) nesrozumitelně n. překotně napovídat; nabrebtat, nažvanit: ty toho nad…

namol

přísl. ob. v ust. spoj. být n. hodně opilý

nasmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. natřít, napustit smolou: nasmolené koště 2. expr. s obtíží, neuměle udělat,…

našmolkovati

dok. (co) modřidlem (šmolkou) n. vůbec modře obarvit: n. prádlo

nízkomolekulární

příd. chem. mající malou molekulovou váhu: n. látky; n. membrána

nomologie

, -e ž. filos. idealist. nauka o zákonech jevů; nomologický příd.

oddrmolit

dok. (3. mn. -í) (co) expr. drmolivě, nedbale, nezřetelně odříkat; odbreptat: o. modlitbu, úlohu

oftalmolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (z řec. zákl.) med. odborník v oftalmologii; oční lékař, okulista; -…

omeleta

, ob. amoleta (*omleta Ner.), -y ž. (z fr.) smažený pokrm z jemného litého těsta n. z rozkvedlaných …

omeletník

, ob. amoletník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) kruhová pánev na smažení omelet: smaltovaný, litinov…

osmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) obalit smolou, smočit ve smole: osmolené pochodně

*ožmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) žmolením porušit, omačkat: ožmolený doutník (Baar)

písmolijec

, -jce m. lijec písma; písmolijecký (*-litecký) příd.: p. závod; p-tecké umění; písmolijectví (*-lit…

podmol

, -u m. (6. j. -u) řidč. místo podemleté vodou: rybář již každý p. prozkoumal (Lum.)

pomolog

, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) (pomoložka, -y ž.) odborník v pomologii; -logie, -e ž. (z řec. zákl.…

premolár

, -u m. (z lat.) anat. zub třenový (před stoličkou, molárem)

prosmolený

příd. prostoupený smolou: p-é dřevo; v. též prosmoliti

prosmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. důkladně napustit smolou: p. provaz 2. nář. expr. utratit, propít 1: uschov…

předrmoliti

dok. (3. mn. -í) expr. (co) drmolivě přečíst, říci: p. knihu (Kos.); p. básničku

přismoliti

dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho) smůlou přilepit: na jazýček (želízek) přismolí se několik zrnek (Herb…

přismolovati

ned. k přismoliti 1 (Herrm.)

*rozdrmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. rozdrtit: r. na prášek (Sab.) 2. rozdrkotat: klepot čelisti, úzkostí rozdrm…

rozžmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) mnutím, žmolením rozmačkat, rozdrobit: r. kus chleba, tabák

*rozžmolovati

ned. k rozžmoliti (Lit. nov.)

samoláska

, -y ž. (2. mn. -sek) poněk. zast. sebeláska: jsi plna s-y, plna samolibosti (Tyl)

samolepicí

příd. výr. (v papírnictví) opatřený trvale lepicí vrstvou: s. páska; s. tapety

samolešticí

příd. výr. způsobující lesk hned po natření: s. pasta, vosk

†samolet

, -a m. pták ohnivák, fénix (Klicp., Vrchl.); — samolet, -u m. (6. j. -u) zast. předmět, kt. sám lét…

samolibý

(*samolibný Poláč., Šal.) příd. takový, kt. se sám sobě líbí, kt. se sám sobě obdivuje; ješitný, dom…

seismolog

, seizmolog, -a m. (mn. 1. -ové, 6. -zích) odborník v seizmologii; pracovník v seizmografické labora…

semolina

, -y ž. (z it.) zbož. krupice vyrobená z tvrdých pšenic, užívaná k výrobě těstovin; semolinový příd.…

sesmolit

dok. (3. mn. -í) hovor. (co) pracně sestavit, vytvořit (něj. text); řidč. pracně udělat, sestavit vů…

sežmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) žmolením zmačkat, zmuchlat: s. papír; s. chleba v kuličku

sežmolovati

ned. k sežmoliti

smola

, smol- v. též smůla, smůl-

smolák

, -u m. (6. mn. -cích) †1. vysmolený džbán: ve velkých s-ích nosil pivo (Jir.) 2. nář. smolné dřevo:…

smolař

, -e m. (smolařka, -y ž.) 1. expr. kdo nemá štěstí, kdo má smůlu (ve význ. 2): je starý s.; není vět…

smolařina

, -y ž. řidč. expr. smolařství: osudná s. (Včel.)

smolařiti

ned. (3. mn. -í) 1. expr. mít smůlu (ve význ. 2) (Sedl.) 2. les. těžit pryskyřici z kmenů živých jeh…

smolařský

příd. expr. k smolař 1: byla neobratná a s-á; s-ští lidé; s-é příhody

smolařství

, -í s. expr. nedostatek štěstí; smůla 2, smolařina

smolek

, -lku m. (6. mn. -lcích) geol. sklovitá vyvřelina s matným smolným leskem

Smolíček

, -čka m. pohádková postava neposlušného chlapce uneseného jeskyňkami

smolík

, -a m. (6. mn. -cích) poněk. zast. expr. 1. umouněnec, usmolenec: co nevidět budou (kluci) jako s-c…

*smolina

, -y ž. smolné dřevo (Erb., Svět.)

smolincový

příd. k smolinec: s-é doly; s-á ruda

smolinec

, -nce m. miner. krychlový kysličník uraničitý smolně lesklého vzhledu, uranová ruda; uranin, uranin…

smolinka

, -y ž. obl. odrůda hrušně s vejčitými plody, kt. mají nažloutlou, rezavě skvrnitou slupku; smolnice…

smoliti

ned. (3. mn. -í) 1. (co) natírat, napouštět smolou: s. dratev; s. bačkory; s. košťata k pálení čarod…

smolivka

, -y ž. zeměd. těžká černá jílovitá půda

smolka

, -y ž. (2. mn. -lek) 1. biol. obsah střev novorozených savců ihned po narození 2. lid. název krávy …

smolňáček

v. smolák

smolnatý

příd. 1. bohatý na smůlu (ve význ. 1), obsahující smůlu: s-á polínka; s-é šišky 2. připomínající smů…

smolnice

, -e ž. 1. smolná louč; pochodeň: zapálit, rozžehnout s.; planoucí, hořící s.; rudá zář smolnic 2. o…

smolnička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k smolnice 1: rozžehnout s-u; přiložit na oheň několik s-ek 2. luční…

*smolničný

příd. k smolnice 1: s. svit (Třeb.)

smolník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. les. dutina v kmeni jehličnatých dřevin, vyplněná pryskyřicí; zá…

*smolnožka

, -y ž. (2. mn. -žek) hrubou domácí prací umouněná dívka, popelka II (Něm.)

smolný

příd. 1. nasáklý, pokrytý smůlou (ve význ. 1), obsahující smůlu: s-á polena; s-é louče; s. sud; s-é …

smolotok

, -u m. (6. mn. -cích) les. chorobné vytékání pryskyřice z poraněných kmenů n. větví jehličnatých dř…

smoloucí

v. smůloucí

-smolovati

jen s předp.: do-, od-, při-, u-, vy-, za-

*smolovina

, -y ž. smolná hmota (Erb.)

smolovitý

příd. poněk. zast. připomínající smůlu (ve význ. 1); smolnatý 2, smolný 2: s-á tekutina (Havl.)

smolový

příd. řidč. k smůla 1; smolný 1, 2: s-é dříví (Hol.); – s-á čerň paruky (Hol.); → přísl. smolově: s.…

smoluňka

, -y ž. (2. mn. -něk) včel. pryskyřice z pupenů někt. rostlin, kterou včely míchají s voskem a použí…

smůla

, poněk. zast. a odb. smola, -y ž. 1. přirozená n. (teplem) upravená pryskyřice; černá, lesklá hmota…

smůloucí

, řidč. smoloucí příd. expr. jen v zesilujícím výraze smůla, smola s. veliká, naprostá

spasmolytický

[-zm-ty-] příd. (z řec.) med. uvolňující křeče: s-é účinky léku

šikmolící

, šikmolícní příd.: š. obličej; šikmolícnost, -i ž. antr. přečnívání obličejové kostry

šmolc

, -e m. (z něm.) zast. ob. přepuštěné máslo (Ner., E. F. Bur.)

šmolka

, -y ž. (2. mn. -lek) (z něm.) modřidlo: š. na prádlo; oči modré jako š.; obloha jako ze šmolky; odb…

šmolkovati

ned. (co) modřit šmolkou: š. prádlo ○ předp. na-

šmolkový

příd. modrý jako šmolka: š-á barva; š-é oči; š-é moře (Mach.); → přísl. šmolkově: š. modré šaty

termolabilní

příd. fyz., chem., biol. t. látka kt. se za zvýšených teplot mění, rozkládá (op. termostabilní)

termoláhev

, -hve ž. slang. termoska

tremolando

v. tremolo

tremolit

, -u m. (6. j. -u) miner. vláknitý křemičitan obsahující vápník a hořčík (nazv. podle naleziště Trem…

tremolo

, řidč. tremolando přísl. (it.) hud. chvějivě: zpívat příliš t.; — zpodst. tremolo, řidč. tremolando

tremolovati

ned. kniž. zpívat, mluvit tremolo: tremolující, citem rozněžnělý tenor (A. Mrš.); mluvil tremolující…

tymol

, thymol, -u m. (6. j. -u) (z řec. + lat. zákl.) chem. přirozená fenolická látka obsažená v někt. ro…

umolousaný

(*umolousený, *umolouzený Rais) příd. obl. expr. umazaný, ušpiněný, špinavý 1: u-á čepice (Nový), zá…

usmolenec

, -nce m. řidč. expr. usmolený, umazaný člověk, tvor; umouněnec: malí u-i cvrnkající kuličky do důlk…

usmolený

příd. 1. řidč. smolou znečištěný, umazaný: u. kmen stromu (Mah.): u-á ševcovská zástěra; mysl. u. ka…

usmolit

dok. (3. mn. -í) expr. 1. (co, koho) ušpinit, umazat: všecko bylo na něm usmoleno (Rais); u. listy k…

užmolit

dok. (3. mn. -í) ob. expr. (co) 1. (ustavičným) žmolením opotřebovat, pomačkat: u. desetikorunu sežm…

*vínomol

, -a m. (1. mn. -ové) expr. velký, náruživý piják vína (Čap.-Ch.)

vydrmolit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) s drmolením (ve význ. 1) pronést: chlapec vydrmolil vzkaz; "přijďte brzy…

výmol

, -u m. (6. j. -u, -e) 1. prohlubenina v půdě vymletá vodou, zprav. proudící: cesta plná v-ů; stráně…

výmolný

příd. zř. 1. k výmol 3: geol. v-á činnost vody 2. k výmol 1: v-á cesta (Pech.) výmolovitá, vymletá

výmolovitý

příd. plný výmolů: v-á silnice; v-é dláždění

*výmolový

příd. k výmol, výmolovitý: v-á cesta (Jir.)

vysmolený

příd. ob. expr. pitím zhrublý; pijácký: v. hlas; v. též vysmoliti

vysmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) vymazat, pokrýt uvnitř smolou: v. sudy; vysmolený koš; přen. vysmolené hrdlo

vysmolovač

, -e m. kdo se odborně zabývá vysmolováním: v. sudů

vysmolovati

ned. k vysmoliti: v. sudy

vysokomolekulární

příd. chem. mající velkou molekulovou váhu; makromolekulární (op. nízkomolekulární): v. sloučenina, …

vyžmoliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co odkud; co) žmolením dostat ven, žmolením natáhnout: v. škrob z látky; exp…

zadrmolit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) 1. drmolivě pronést; zabrebentit, zabreptat: z. své jméno; z. mezi zuby …

zásmolec

, -lce, zásmolek, -lku (6. mn. -lcích) m. les. smolník 1

zasmolený

příd. 1. smolnatý: zasmolené dřevo (Vrba) 2. smolou zamazaný, zašpiněný; expr. špinavý vůbec; zamaza…

zasmoliti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (co, koho) smolou zalepit, zalít: těsnění planěk (na lodi) se provádělo za…

zasmolovati

ned. řidč. k zasmoliti 1: z. otvory (v botách); (hříšníky v pekle) zasmolují do beček (Hol.)

zatremolovati

dok. řidč. kniž. krátce, chvíli tremolovat: zpěvačka zatremolovala

zažmoliti

dok. (3. mn. -í) (co) krátce, chvíli žmolit: z. v rukou měkký širák (Vrba)

zdemolovati

dok. (co) k demolovati (ned.); zpustošit, zničit, zbořit: z. dům, místnost, zařízení

zimolez

, -u m. (6. j. -u) 1. keř se vstřícnými listy a s květy po dvou na stopce; bot. rod Lonicera: z. obe…

zkomolenina

, -y ž. to, co je zkomoleno: z. slova; z. v telegramu

zkomolený

příd. 1. takový, kt. byl zkomolen; znetvořený, zkroucený 2, pokroucený 2: z-é zprávy překroucené; z-…

zkomoliti

dok. (3. mn. -í) (co) ke komoliti: z. slovo; z. adresu; z. něčí výpověď; – řidč. proklestit a z. str…

zkomolovati

ned. ke zkomoliti; komolit 1: z. text; z. skutečnost zkreslovat

zmol

, -u m. (obl. mor. zmola, -y, Mach., Wolk., zmole, -e, Herb., ž.) poněk. zast. ob. výmol 1, rokle, r…

zmolina

, -y ž. poněk. zast. ob. zmol: mlha v z-ě (Vach.); → zdrob. zmolinka, -y ž.

zmolovitý

příd. poněk. zast. ob. plný zmolů: z-á cesta (Vach.) výmolovitá

žmola

, -y ž. nář. rokle, roklina, výmol 2, zmola (obl. mor.): skalnatá ž. (Vrba)

*žmolec

, -lce m. větší žmolek: tabákový ž. (Bran.); přen. expr. ž. prádla (E. Val.) raneček

žmolek

, -lku m. (6. mn. -lcích) drobný kousek vzniklý žmolením zvlhčené hmoty (nejč. těsta) n. malé množst…

žmolenka

, -y ž. drobenka 1: koláč s jablky a ž-ou; posypat koláč ž-ou

*žmolichleb

, -a m. expr. hlupák (Šmil.)

žmolina

, -y ž. nář. zmola (obl. mor.) (Křička)

žmoliti

ned. (3. mn. -í) (co) 1. hníst (ve význ. 1), mačkat, chumlat, zprav. v prstech, v ruce: ž. mezi prst…

*žmolivý

příd. k žmoliti 1: ž-é ruce (Vodák)

žmolka

, -y ž. (2. mn. -lek) *1. to, co bylo sežmoleno, žmolek: ž. šátku (Pujm.) 2. zast. ob. špatná houska…

žmolkovitý

příd. obsahující žmolky: ž-á kaše

žmolkový

příd. řidč. k žmolek: ž-é hrudky (Jah.)

-žmolovati

jen s předp.: roz-, se-