almuženka

, -y ž. (2. mn. -nek) (za kapitalismu) poukázka na věcnou podporu dávaná místo almužny; expr. poukáz…

*almuženský

příd. týkající se almužny: a-á péče

almužna

, -y ž. (2. mn. -žen) (z něm. driv. řec.) nepatrný dar, příspěvek, zprav. peněžitý, chuďasovi, žebrá…

almužnický

příd. k almužník: a-á péče; a-é mzdy nízké, nepatrné jako almužna; → přísl. almužnicky

almužnictví

, -í s. 1. udělování almužny: a. kapitalistů †2. funkce almužníka

almužník

, -a m. (6. mn. -cích) (almužnice, -e ž.) †1. kdo je pověřen udílením almužny: kněz a.; městský, krá…

jednomužství

, -í s. manželství jedné ženy s jedním mužem; monandrie

mnohomužství

, -í s. manželství n. pohlavní soužití jedné ženy s více než jedním mužem; polyandrie

muž

, -e m. (1. mn. -i, -ové) 1. dospělý člověk mužského pohlaví: mladý, starý, silný, statečný, energic…

mužácký

příd. *1. mužný, mužský: m. obličej (Sova) 2. nář. týkající se ženatých mužů: oblek m. a slobodňácký…

mužák

, -a m. nář. ženatý muž, ženáč (ob.): spadeno měla na nevěrné m-y (Staš.)

mužatka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. žena mající mužské rysy, způsoby, záliby; bojovná, statečná žena; amazonka:…

*mužátko

, -a s. (2. mn. -tek, 6. -ách) expr. mužík, mužíček: drobné, vyzáblé m. (Herb.)

mužatský

příd. k mužatka: m. typ

mužatství

, -í s. souhrn vlastností typických pro mužatku (ve význ. 1): sklon k m.

*mužictvo

, -a s. mužici (jako celek): kupectvo a m. (Havl.)

mužíček

, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (*mužínek, -nka) m. 1. zdrob. k mužík; zcela malý muž: Chapl…

mužik

, -a m. (6. mn. -cích) (*mužička, -y ž., Hol.) (z rus.) (v starším rus. prostředí) rolník, sedlák: z…

mužík

, -a m. (6. mn. -cích) zdrob. k muž 1: na topole podle skal zelený m. zatleskal (Erb.) vodník; lesní…

mužisko

, -a s. (2. mn. -sek, -sk) expr. muž: malé, hubené m.

mužněti

ned. (3. mn. -ějí) dospívat v muže; nabývat mužského, mužného vzezření, charakteru: student mužněl; …

mužnost

, -i ž. 1. mužný věk; mužství: dospět m-i 2. statečnost, odvaha, zmužilost; rozhodnost: prokázat m.;…

mužný

příd. 1. vyznačující muže, náležející mužům (zvl. mužům v plné síle, na vrcholu sil): dospět (do) m-…

mužský

příd. 1. týkající se muže jako příslušníka pohlaví: mužští členové rodu; m-é potomstvo; m-á společno…

mužství

, -í s. 1. souhrn mužských vlastností: různé typy m. 2. mužské pohlaví: sekundární znaky m. 3. mužný…

mužstvo

, -a s. (2. mn. -tev) 1. skupina mužů mající společný úkol, určité poslání: záchranné m.; lodní m. p…

mužština

, -y ž. (podle rus.) zast. hanl. muž: m-ou jen jest, ale ne mužem, tím méně králem (Táb.)

-mužštiti

jen s předp.: od-, po-, z-

nemužnost

, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo je nemužný: n. mladíka 2. něco nemužného, nemužné chování, nemužný či…

nemužný

příd. postrádající mužnosti, neprojevující mužnost; nestatečný, slabošský, zbabělý: n-é chování; n. …

*odmužštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit mužského rázu (Šal.)

pidimužík

(†pídi- Klicp., Čech, Jir.), -a (6. mn. -cích), řidč. pidimuž (†pídi- Vrchl., Zey. aj.), -e m. trpas…

pomužštiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, co) učinit mužem, dodat mužského rázu: vychovatel pomužštil chlapce; p…

soumuží

, -í s. bot. útvar vzniklý srůstem všech tyčinek v květu; synandrium

†varmuže

(*varmuž, *varmuža), -e, řidč. †varmužka, -y ž. (z něm.) 1. vařená ovocná kaše s medem a s kořením; …

*velemužný

příd. velmi mužný: v. duch (Vrchl.)

vzmužiti se

, zmužiti se dok. (3. mn. -í) 1. (~; k čemu) nabýt, dodat si odvahy; vzchopit se 1: konečně se vzmuž…

vzmužovati se

, zmužovati se (Šaf.) ned. řidč. k vzmužiti se 1, zmužiti se: pak se zase vzmužovala a kráčela dál t…

*zmužilec

, -lce m. zmužilý člověk, odvážlivec (R. právo)

zmužilý

(†zmužný Klicp.) příd. 1. mající, projevující význačné (kladné) mužské vlastnosti; odvážný, statečný…

zmužiti se

v. vzmužiti se

zmužnělý

příd. takový, kt. zmužněl: byl neobyčejně z.; z-á tvář; z. hlas; → přísl. zmužněle: působit z.; → po…

zmužněti

dok. (3. mn. -ějí) stát se mužným: jeho tvář zmužněla; bojovníci zmužnějí nabudou odvahy, stanou se …

zmužniti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) učinit mužným: vous a kníry zmužnily pohled jeho očí (Sova)

zmužný

v. zmužilý

zmužovati

v. vzmužovati

*zmužštěti

dok. (3. mn. -ějí) nabýt mužských vlastností, mužského charakteru: (její) rysy zmužštěly (John)

*zmužštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, 4. p.) dodat někomu mužských vlastností, mužského charakteru: zmužštění ženy…